Aktuální publikace o výsledcích mezinárodního šetření PISA se zaměřuje na téma spokojenosti žáků a studentů. Z údajů šetření PISA 2015 vyplývá, že se studenti v jednotlivých členských státech OECD značně liší ve vnímání školního klimatu... Data z šetření PISA 2015 přesvědčivě ukazují,
že mnozí z žáků/studentů zažívají ve školním prostředí také pocity úzkosti a zklamání. Často jsou tyto pocity vyvolávány obavami ze studijních neúspěchů, ale také ze ztráty motivace po dosažení lepších výsledků. Je velice důležité, aby školy včas identifikovaly ty studenty, kteří takovýmito obavami trpí, a zbavily je stresujících pocitů. Navazující studie na německých školách ukázala, že každý šestý patnáctiletý žák (žačka) je obětí šikany. Na výsledky upozorňuje aktuální Přehled zahraničních zajímavostí ČŠI.
V souhrnné kategorii "životní spokojenost“ jsou podle studie OECD studenti z Česka na 36. místě ze 47 zemí.
Zpravodaj ČŠI je ke stažení zde, studie "Are students happy?" zde
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
96 komentářů:
Docela by mne zajímal časový vývoj tohoto parametru v posledních dvou desetiletích, a to z hlediska vlivu zavedení systému RVP/ ŠVP na jeho vývoj. Je anebo není tam korelace? J.Týř
"zbavily je stresujících pocitů"
Stresující jsou známky, slovní hodnocení, přijímací zkoušky na SŠ, talentové zkoušky, maturitní testy, zkoušky a průběžné testy na VŠ, bakalářská a magisterská práce. Stresující je cesta masnou tyčí do školy, špatně chutnající školní obědy, budova školy působí taky vysoce depresivně. Babo raď.
na lesní a polní školky by měly navázat lesní základky,les není stresující prostředí
A proč se mě nikdo nezeptá, jak se cítím na pracovišti? Možná by byly výsledky ještě více skličující.
Jsou učitelé spokojeni? Na to nepamatuje žádný hloupý srovnávač.
Ne nejsou. Jejich spokojenost je podprůměrná. Může podprůměrně spokojený učitel vzdělávat žáky tak, aby byli nadprůměrně spokojeni?
BP,
a) protože jste dospělý/á
b) protože můžete změnit práci
jo srovnávač je hloupý, protože se ptá na názor dětí, že? Kdo má koho za úkol rozvíjet, aby našel svůj potenciál, svůj smysl v učení, v životě? Kdo je za to placený?
Pokud je učitel nespokojený, proč neusiluje o změnu hloupého systému tím, že třeba učí žáky tak, aby byli žáci spokojeni? Takovou snahu jsem mezi učiteli (až na výjimky učících se škol, také škol alternativních) nezaznamenala. Mezi učiteli by se neměl dělat dotazník na to, jak jsou spokojeni, ale jak se snaží o to, aby odváděli dobrou práci, aby byli jejich žáci spokojeni.
Mezi učiteli by se neměl dělat dotazník na to, jak jsou spokojeni
Z toho mám už skoro pocit, že učitel má menší hodnotu než žák.
V roce 2013 proběhlo šetření TALIS. Doporučuji kapitolu 7.3.
Kdo má koho za úkol rozvíjet, aby našel svůj potenciál, svůj smysl v učení, v životě? Kdo je za to placený?
No jasně. Zase spousta "hlubokých" závěrů o našem školství. A podle jejich obsahu učiněných zjevně na základě titulku a možná "objektivního a analytického" článku.
Ta zpráva je ve skutečnosti velice stručná a už jen informace v ní se dají vykládat různě.
Už jen proto, že:
A student’s satisfaction with life is associated with his or her relative status at school, as measured by the difference between his or her wealth and the wealth of the other students in the school.
Nedala by se sehnat zdrojová data? Když už se tady máme o tom výzkumu smysluplně bavit. (Nemám teď čas hledat sám.)
Průměr OECD je index 7,3 pro 72 % žáků, ČR má index 7,1 pro asi 67 % - fatální rozdíl. Jednoznačně závažný důvod k další kritice českých škol. Jen tak mimochodem, kolik bývá statistická chyba při podobných výzkumech?
A pár námětů pro naše "experty":
1. Slovensko, které má obdobný systém je těsně nad průměrem OECD - 7,5. Čímpak to asi je způsobeno?
2 "Horší" výsledky než ČR mají třeba Řecko, Itálie, Čína i Japonsko. Dokonce i Velká Británie, jejíž školství nám tu bylo dáváno opakovaně za vzor.
3. Že má lepší výsledky Finsko a Holandsko, to je jasné. Ale čím to, že lepší je i Brazílie nebo Rusko?
4. Víme vlastně, co výzkum hodnotí? Nejsou některé stejné otázky v různých prostředích interpretované různě?
A závěrem ještě jedna "drobnost".
Ve studii se mluví o spokojenosti žáků a studentů se svým životem. Včetně toho mimoškolního a rodinného. Tyto výsledky zobrazuje i graf.
Jak to, že se z toho najednou stal článek o tom, že
"Data z šetření PISA 2015 přesvědčivě ukazují, že mnozí z žáků/studentů zažívají ve školním prostředí také pocity úzkosti a zklamání."?
Když jsem zjistil, že jsem nespokojený učitel, přestal jsem učit a začal jsem dělat něco jiného.
Když jsem zjistil, že už mě ani nová práce nebaví, šel jsem do penze.
:-) :-)
Petr
PS.
až mě to doma přestane bavit s babičkou, půjdu zasejc učit matiku - prej bude matikářů zapotřebí
poste.restante
Ten článek si nehraje na to, že analytický, (nevím přesně, co máte na mysli kategorií "onjektivní"). Je to informace o tom, že vyšel Přehled ČŠI a studie OECD. Přináší jako anotaci drobnou ukázku a link na oba texty.
Také tu nikde, ani v diskusi není žádná "další kritika českých škol". Kde ji vidíte?
V Přehledu ČŠI je hned na začátku informace, že OECD vydává rozsáhlou studii na téma "Spokojenost" studentů a ta citovaná studie "Are students happy" je jen shrnutím základních poznatků. V tom může spočívat odpověď na Vaši otázku ohledně posunu "životní spokojenosti směrem k "pocitům úzkosti a zklamání ve školním prostředí". Děkuji! hezký den!
Svůj příspěvek jsem smazala a píšu ho znovu, protože v skoro infarktovém stavu jsem si nevšimla chyb:
Paní Howe, napište někde článek -" učitel, jako povinný robot" nebo něco podobného . Vaše a TU odpověď je tak blbá, že se na ni nedá odpovědět jinak a vlastně nijak.
Paní Karvaiová, víte přece dobře, že výzkumy na téma "spokojenost učitelů" také existují. A že například nyní je před dokončením, nebo už hotový průzkum na téma "vyhoření učitelů", který dělala katedra psychologie Pedagogické fakulty UK... Tak, proč by měl být ten "srovnávač" o spokojenosti žáků hned "hloupý"? A, prosím - věta "Vaše a TU odpověď je tak blbá, že se na ni nedá odpovědět jinak a vlastně nijak." zjevně překračuje rámec slušné diskuse. A to musím přitom přiznat, že reakce TU mi v tomto případě připadá také mimo téma. Děkuji! Hezký den!
Také tu nikde, ani v diskusi není žádná "další kritika českých škol". Kde ji vidíte?
Pane Komárku.
Větu "Spokojenost žáků z Česka je podle studie OECD podprůměrná" vložil do nadpisu článku kdo?
V anotaci studie ani v odkazovaném Přehledu ČŠI žádná taková věta není.
Jaké asociace asi v běžném čtenáři takový nadpis článku vyvolá?
Takhle se podle Vás dělá objektivní žurnalistika?
A ušetřím Vám trapné výmluvy. Ano, "výsledek" ČR zobrazovaný v grafu je pod průměrem OECD.
Ovšem slůvko "podprůměrný" si obvykle spojujeme s výsledky, kterou jsou poněkud výrazně horší, nežli uváděný průměr. Rozhodně ne tehdy, když se tyto výsledky pohybují v rámci běžně tolerované statistické chyby výzkumu.
Každý novinář, který je hoden tohoto označení, takové rozdíly významů slov vnímá a rozlišuje.
Pokud to ovšem není bulvární novinář, který hledá důvod pro bombastické titulky anebo to není novinář, který pracuje účelově.
Paní K, rád bych se dověděl, proč je moje odpověď "blbá".
Možná bych i souhlasil, jen bych potřeboval vědět, proč.
TU- protože jste šmahem, dvěma větami odbyl velice závažný problém. My (a mezi ně počítám i vás) sledujeme různé články o školství a další informace. 99% těch článků je věnováno problematice žáků Jenže nedílnou součástí procesu vzdělávání je vzdělavatel. A tak zatímco se desítky institucí starají o blaho žáků (aby nebyli stresovaní přijímačkami, maturitami), aby učitel vytvářel vřelou atmosféru ve škole, aby učitel byl vstřícný ke všem dokola atd. atd, chybí mi tu podobné věci vůči učiteli. Smést ze stolu tento problém tím, že když já např. nejsem spokojená, mám si hledat jinou práci protože jsem dospělá, to mi opravdu přijde blbé.(prosím redaktor o seznam přípustných anepřípustných slov).Je tedy pravda, že učitel se musí přizpůsobit všemu a když se mu to nelíbí, musí padat? Proč se ministerstvo a další přidružené organizace nijak zvlášť nestarají o blaho pedagogů? Všichni ví, jak je to stresující zaměstnání,ale neděje se nic. Jsem dospělý člověk, ale nemám skoro žádné páky na arogantní rodiče,sprosté žáky. Kauz šikany učitelů je dost. Zase tak velká opatření neprošla. neprošel ano dlouhodobější odpočinek učitelů po x letech praxe. Většinou se v kauzách více věří rodičům a žákům, než učitelům. Kdyby opravdu ,dle vaší rady, odešli všichni nespokojení učitelé, může to české školství zabalit.
Vy to paní Karvaiová vůbec nechápete, když řekne vizionářka Kalabisová, že není ve školství spokojená, tak je to vina ředitele školy, jejích kolegů atd. atd., když to řekne realistka Karvaiová, je to chyba jen a jen její.
Vizionáři pak odcházejí za lepším, kdežto realisté zůstávají a snaží se udělat alespoň to něco málo, co je v jejich silách, protože mají svou práci rádi.
Paní Karvaiová,
reagoval jsem na BP, který/á napsal/a: "A proč se mě nikdo nezeptá, jak se cítím na pracovišti? Možná by byly výsledky ještě více skličující."
V kontextu článku je toto pozoruhodné.
Učitel je dospělý člověk s papírem. Pokud není spokojen v práci, má možnost:
a) pokusit se okolnosti, které ho vedou k nespokojenosti změnit
b) změnit práci
c) frustraci ventilovat na české škole
d) zorganizovat se v učitelské komoře, odborech
e) postavit se s transparentem před mšmt
f) dál tiše trpět
Děcko volbu nemá. Pokud nemá rodiče, kteří jsou schopni jeho situaci pochopit a dát ho do jiné školy, je odsouzené na 13 plus let frustrace.
Uznejte, že možnosti učitele jsou o dost širší.
pan Komárek asi přehlédnul, že to já jsem napsala, že "Mezi učiteli by se neměl dělat dotazník na to, jak jsou spokojeni, ale jak se snaží o to, aby odváděli dobrou práci, aby byli jejich žáci spokojeni." Zapomněla jsem dodat slůvko NEJPRVE. Tak jsem to totiž myslela, ale pak po sobě nepřečetla. Omlouvám se, mohlo to pak vyznít nesmyslně. Samozřejmě je důležité, aby byli učitelé spokojeni, ale oni musí nejdříve vědět, zda a proč jsou (ne)spokojeni žáci. Pak se teprve mohou snažit naplnit své poslání a pak se mohou vyjádřit, co jim ve výkonu toho poslání brání (nejčastěji to bude ministerstvo, byrokratizace, administrativa).
Že by ale měli být nespokojeni proto, že nemají žádné páky na děti, na nespokojené rodiče? Vždyť o ty se máme starat, s těmi máme spolupracovat. Děti mají právo na vzdělání, ne povinnost chodit do továrny, kde se čeká, že jako stroje budou ve stejnou chvíli vykonávat stejnou činnost. Proto mi vadí výkřiky o tom, že kdo že se ptá učitelů, prý vše se točí kolem žáků....COŽE? Vše se točí kolem obsahu učiva, metod, jak to žákům trpně v kázni sedící a přijímací. Ani chodit se prý u učení nesmí, to ruší. Tak pravil jeho veličenstvo disciplinátor pan Štech, toho času poradce ministryně. Co říkáte tomu rozhovoru s ním?
https://www.youtube.com/watch?v=Pwzdg5ARsao
Článek bych napsala, paní Karvaiová,, ale změní to něčí přístup? Bohužel ne.
Paní Howe.Nevím, jestli jste tak naivní nebo to jen děláte.
Učím celkem dost dlouho. Jednání s rodiči opravdu zvládám. přesto se najdou tací, na které se můžete stále usmívat a hovořit na ně laskavým hlasem, dostane se mi urážek apod. A to mi vadí. Vám by to nevadilo? Dokonce mi už i hrozili fyzickým napadením nebo svého času i napadením mých dětí. Máte pocit, že jako občan (a to jsem, že? byť jsem pro mnohé "pouhý" učitel) mám právo se bránit podobným invektivám a mám právo být bráněna i institucí zvanou škola.
Dalším problémem je vaše představa o škole jako továrně. Navozme si zcela hypotetickou situaci, kdy vy si založíte školu vámi vysněného typu, s cca 500 žáky. Chcete mi říci, že žáci vaší školy , kteří se budou po dobu vzdělávání (přibližně 12 let, popř. i déle) pohybovat normálním životem bez problémů? Když budou žít těch x let v jakémsi sociálně experimentálním prostředí a poté budou vrženi do reality, kdy si opravdu nemohou vybírat vše tak, jak byli zvyklí? Pár takových jedinců by si možná založilo vlastní živnost, kde by si mohli po svém žít dále. A ten zbytek? Lidé, kteří si do té doby mohli vybírat co budou dělat ,kdy to budou dělat, po jak dlouhou dobu to budou dělat - představte si je jako úředníky, dělníky, prodavače ......Vaše představy hraničí s anarchií. Já sama sebe beru jako celkem svobodomyslného člověka. Přesto chápu a přijímám, že mnohé věci si nemohu dělat jak se mi zlíbí. A musím umět poznat, co je na mně a co už není pouze moje věc a já se musím přizpůsobit.
O kázni - je jasně dáno, že kázeň je třeba. Můžeme to také nazvat mantinely chování. Bezbřehost a bezmeznost vede k narušení pocity jistoty u dětí, což bylo prokázáno mnoha světovými studiemi v oblasti psychologie. To není můj výmysl. naopak, skoro anarchistická výchova většinou vychovává narušené jedince v oblastech sociálních. V masovém měřítku to pozorujeme dnes, kdy je již určitá generace pojmenována jako mileniáni, či generace Z. Opět - toto popsali psychologové a sociologové po celém světě, ne čeští učitelé.
Dítě, které si po celou dobu svého dětství může stále jen vybírat a dělat jen to, co chce, může skončit jediným možným způsobem - jako rozmazlený fracek.
Pak už bude záležet jen na něm, zda v dospělosti dokáže následky takové "výchovy" také překonat.
Asi jsem nečetl dobře náš ŠVP - o spokojenosti žáků (=pocit osobního štěstí) tam není ani slovo. Jen konkretizované výstupy jednotlivých vzdělávacích oblastí a kompetence žáků k tomu a k tomu. Spokojenost beru jako soubor emocionálních odpovědí, uspokojení v různých oblastech života a celkové posouzení životní spokojenosti (našel jsem na wiki.knihovně). Emoce můžu ve škole vyvolávat, uspokojovat potřeby vzdělávání a učení se také snad zvládám, ale to poslední a nejdůležitější jako učitel ovlivnit nemůžu. A v tom se p. Howe mýlí.
K tomu zajímavá myšlenka Alejandra Jodorowski: "Ptáci narozeni v kleci považují létání za nemoc." Metafora s vnímáním toho, co je SVOBODA.
Ale nebojte, dá se to překonat, trvalo mi to dlouho, ale když se člověk odpoutá z klece, podaří se mu to.
a zde píše americký učitel Brett Veinnotte, který odmítnul učit ve státní škole: " Co vzdělávání opravdu znamená: je to celoživotní proces sebe řízeného, vnitřně motivovaného a smysluplného získávání vědomostí. Státní škola a vzdělávání jsou spíše antonyma než synonyma.
......
I když existují ojedinělé příklady povinného školství, které sahají až do antického Řecka, pruské království je pravděpodobně tím nejpodstatnějším krokem. Avšak i systém v Prusku byl jen novou metodou zachovávající praktiky, které existovaly tisíce let; tedy věda o tom, jak přeměnit lidské bytosti do kontrolovatelných a předvídatelných zdrojů. V Prusku byly cíle vojenské; vládci a elity chtěli spolehlivou bojovou sílu s vojáky, kteří by se nestávali méně efektivními otravnými zvyky jako je přemýšlení nebo snaha o sebezachování.
....
Nevím, jak vyřešit složité společenské problémy a nevím přesně, co je nejlepší pro milióny jedinečných lidí s nejrůznějšími potřebami, starostmi a touhami.
A zde je rozdíl: Nebudu předstírat, že to vím. Nebudu vám lhát, slibovat nejrůznější věci, urážet vaší inteligenci a nalhávat si, že bych mohl mít takovou moudrost a moc. Nejsem politik.
Rada Pro studenty, kteří tam trčí: pokládejte otázky. Otázky jsou tím, co může zastavit směšné a zkorumpované myšlenky, aby se nestaly světovými náboženstvími nebo politickými ideologiemi. Zvídavost je velmi mocná, pokud ji praktikuje dostatek lidí najednou."
"Do této chvíle se lidská historie opakuje ve smyčce. Je to pokračující příběh o tom, jak malá skupinka lidí ovládá velkou skupinu lidí, pomocí strachu nebo násilí, čehož je dosahováno udržováním většiny lidí z velké skupiny relativně ignorantskými a beznadějně závislými na údajném vůdcovství menší skupinky. Je to hra na dravce a oběti, a státní školství je jen jedním z novějších nástrojů dravců. A pokud si lidé v Americe 21. století myslí, že jich se to netýká, jsou jednoduše posledními hlupáky v tomto cyklu."
Brett Veinnotte
Paní Howe prosí na FB o pomoc, jak odpovědět na zdejší příspěvek paní Karvaiové – je to ve skupině „Domácí a komunitní vzdělávání". Pro zajímavost to sem vkládám – hlavně mě zaujalo, že prý „Na webu ceskaskola.cz se v podstatě setkávají a podporují ti, co potom určují hlavní kurz vývoje školství, proto je třeba tam psát a dát vědět (prý to čtou i z MŠMT), že je velká část rodičů, učitelů, lidí, kteří nesouhlasí se šikanou státu“. Takže citace z FB:
Romana Howe sdílel(a) odkaz.
prosím, pomozte! Co byste odpověděli paní Karvaiové, která mi píše na www.ceskaskola.cz toto: Paní Howe.Nevím, jestli jste tak naivní nebo to jen děláte… (a odcitován celý příspěvek p. Karvaiové z 30. dubna 2017 8:13)
Ágnes Němečková Romano psala jsem Vám kdysi po tom článku co o Vás vyšel. Velice si Vás vážím. To co píše paní je zmatená slátanina typu: Vím kdo jsem a co chci, rozumím tomu co chce společnost a co se jí musí odevzdat... ale pod slovy, mezi řádky, cítím obrovskou zmatenost, nejistotu, strach a sebezapření dotyčné.
Ágnes Němečková Absolutně nevím co na to odepsat.. ale paní je mi opravdu líto, že takto žije...
Romana Howe Ágnes Němečková A UČÍ DĚTI VE ZVLÁŠTNÍ ŠKOLE :(
Romana Howe děkuji Ágnes :)
Romana Howe Ágnes Němečková a odpověděla jsem vám? Já totiž všechny zprávy ani nenajdu, nebo pozdě....
Ágnes Němečková Romana Howe jojo psala jsem vám o tetě učitelce a o tom jak jsem z jejího přístupu něštastná, doporučovala jste ni i literaturu, ale nedopadlo to moc dobře, tak jsem pak ani nepsala. Je pět let před důchodem, přiznala že je vyhořelá a nehodlá to řešit..
Romana Howe Ágnes Němečková jo jo, to si vzpomínám, ano, to jsem předpokládala, nejde jim už změnit mysl......
Veronika Fialová Já nevím, paní mi přijde hodně tvrdá a přesvědčená o své pravdě, asi bych ji v tom nechala, jako ok, máte svůj názor a já svůj a věřím v ideály svobodného vzdělávání
Romana Howe no jo, ale ona je učitelka a takových je většina (myslím) a určují, co a jak se bude učit. Na webu ceskaskola.cz se v podstatě setkávají a podporují ti, co potom určují hlavní kurz vývoje školství, proto je třeba tam psát a dát vědět (prý to čtou i z MŠMT), že je velká část rodičů, učitelů, lidí, kteří nesouhlasí se šikanou státu....
Veronika Fialová pak bych zopakovala klidně svůj názor, vysvětlila, podložila argumenty. paní nezměníte, ale třeba se zamyslí někdo jinej tam :)
Veronika Fialová ono dost záleží taky na tom, co paní subjektivně považuje za slušné jednání a na dalších faktorech
Iva Janoušková Máte odkaz na váš článek?
Jana Chalupová Hlávková Co přijmout jak to je a nabízet alternativu pro hledající....svobodné vzdělávání není pro všechny....ani státní školství... Připustit si, že není vždy jen jedna možnost správná... Mohou být správně obě, i když jsou v rozporu....o tom je svoboda.
Veronika Fialová Romano, stálo mi to zato, přečetla jsem to ještě jednou a zamyslela se, obhájila bych svoje a pak bych napsala, že si nemyslím, že můj způsob výuky je všemocný, že nezbaví děti problémů, ale způsobí daleko míň úzkosti než klasický přístup a že děti pouze na zvládání problémů líp připraví. to je můj názor, protože co si budem nalhávat, přijdou těžší situace
Paní Heleno,
pro citace platí stejná pravidla, jako pro "naše" diskusní příspěvky. To, co píše o příspěvku paní Karvaiové Ágnes Němečková, je za hranou. Upozornil bych ji na to, případně mazal... Nechci smazat celý Váš vstup, je to bezpochyby zajímavé pátrání po dalších zdrojích diskuse a myslím, že byť jsou citace neautorizované, nelze proti němu namítat, protože lidé na Facebooku prostě vstupují do veřejného prostoru... Děkuji! Hezký den!
Paní Howe, píšete, že jste se odpoutala z klece.
Já mám však pocit, že Vy jste ten typ člověka, který si vždy další klec neomylně najde.
A k tomu, co zveřejnila paní Helena. Pokud chcete diskutovat s paní Karvaiovou a dalšími zde na České škole, tak s nimi diskutuje na rovinu a neroztrušujte pomlouvačné názory na ně v jiných diskusích.
Pane Komárku,
celá ta parakomunikace p. Howe mi přijde za hranou, proto jsem to sem dala, abych na to upozornila. Samozřejmě nechci nikoho urážet, pokud se Vám jakákoli část mého příspěvku zdá nevhodná, klidně to vytečkujte a připište např. zde byly nadávky na paní XY... Máte k tomu můj souhlas.
Děkuji, paní Heleno. hezký den!
Dobrý den, omlouvám se, pokud má diskuse na FB někomu připadá za hranou - pouze jsem chtěla pochopit, co si o vztahu ke svobodě a anarchii kdo myslí. Já už jsem o tom s paní Karvaiovou diskutovala dříve, a proto vím, že se mi argumenty, které by jí mohly pomoci vidět i druhou stranu, těžko hledají samotné. Ale mají pravdu diskutující na FB - většinou řekli, že prostě je to názor paní Karvaiové, který mi nesdílíme, ale ona ho prostě má, s tím nic nenaděláme. Žádné urážky tam nebyly, pouze názory. Ještě jednou se omlouvám - prostě jsem měla chvíli potřebu podpory. Pěkný den přeji.
Rozdíl mezi mnou a paní Howe je v tom, že nemám potřebu svolavat na pomoc div ne všechny svaté, aby mi pomohli k " přesvědčení" kohokoli. Nemám potřebu vnucovat lidem svůj názor. Už jsem to psala mnohokrát, že se většinou opírám o to, co jsem prožila na vlastní kůži.. Jako mladá jsem byla plná ideálu, snažila jsem se být s žáky kamarádka a nic dobrého to nepřineslo. Vše jsem si postupně nastavila podle toho, jak se mi dařilo či nedařilo s dětmi pracovat. Nemyslím si, že moji žáci byli a jsou ubohé bytosti smýkané nesvobodou. Navíc to byli žáci s mentálním postižením a jejich rozumové a rozlišovací schopnosti jsou dost omezené na to, aby vždy poznali, co je a nebo není správné.
Svým způsobem je mi jedno, co si o mně kdo myslí. I to je jedno z poznání, že když o mně někdo bude chtít šířit nesmysly, já tomu nezabráním. Žila jsem dost tvrdý život, který nejspíš paní Howe nepoznala, a hodlám se řídit tím, co nazývám selským rozumem. Celý život se vzdělávám, nejsem zapšklá baba před důchodem ( jak jsem byla popsána) a nehodlám podléhat ideologiím jakéhokoli směru.
Paní Howe, to, co píše Ágnes Němečková o paní Karvaiové nelze považovat za nějaký neutrální "názor". Podle mě to do slušné diskuse nepatří. Ale to se samozřejmě týká pravidel České školy... Děkuji! hezký den!
"Ágnes Němečková Romano psala jsem Vám kdysi po tom článku co o Vás vyšel. Velice si Vás vážím. To co píše paní je zmatená slátanina typu: Vím kdo jsem a co chci, rozumím tomu co chce společnost a co se jí musí odevzdat... ale pod slovy, mezi řádky, cítím obrovskou zmatenost, nejistotu, strach a sebezapření dotyčné.
Ágnes Němečková Absolutně nevím co na to odepsat.. ale paní je mi opravdu líto, že takto žije..."
Kde je v tomto něco, co nepatří do slušné diskuse?
oprava: my nesdílíme...
Paní Howe,
"zmatená slátanina", a pak to cítění skutečného významu "mezi řádky" a "pod slovy", které vidí velké "zmatení, nejistotu, strach"... Je to dosti ostré hodnocení diskutující, řekl bych, že znevažování diskutující bez použití argumentů. Je to podobné, jako věta paní Karvaiové, vůči, které jsem se v této diskusi ohradil. Myslím, že problém pak dobře vystihl TU, který napsal: "Paní Karvaiová, rád bych se dověděl, proč je moje odpověď "blbá" Možná bych i souhlasil, jen bych potřeboval vědět, proč." Děkuji! hezký den!
hm, jsou to pocity založené na přečtení textu, ve zkratce na FB, zde v těchto diskuzích se často lidé vyjadřují o něčích názorech ještě hůř, bez označení toho, že je to za hranu
hezký den i vám
Paní Howe, v této diskusi se právě snažím o to, aby se pokud možno lidé takto bez argumentů nevyjadřovali. Vysloužil jsem si tu už za to od některých diskutujících označení a pověst stupidního a neobjektivního a ideologického... cenzora. Myslím, že to víte. Děkuji! hezký den! (Ostatně: Co není "pocit založený na přečtení textu"? To přece není argument pro urážku...)
Ohledně svého působení žijete, názorový moderátore, v jiné realitě.
Komárkov. Na to se nedá říct nic jiného.
A k textu výše:
"Pokud to ovšem není bulvární novinář, který hledá důvod pro bombastické titulky anebo to není novinář, který pracuje účelově" bych doplnil:
anebo to není blb.
Všimněte si prosím, že u diskuzí delších než 15 příspěvků se už v jejich druhé polovině nediskutuje k věci, ale diskutuje se o Komárkových zásazích do těchto diskuzí. Jediný, kdo si myslí, že je to dobře, je pan Komárek.
Pan Komárek se zřejmě domnívá, že ČŠ je JEHO. Myslím, že se mýlí, protože ČŠ JE NAŠE (a do toho zahrnuji i paní Howe, Tajného a další a další diskutující, kteří jsou ochotni k českému školství vyslovit svůj názor).
Pokud se po vylétnutí z klece stane z člověka to, co nám se stále větší vehemencí předvádí paní Howe, pak opravdu raději zůstanu mezi svými v bezpečí klece. S paní Karvaiovou sdílím učitelskou i životní zkušenost, a tak beru vážně každé její slovo. Sektářské výkřiky paní Howe vypovídají jen o stavu její mysli. Myslím, že jí nepomohou ani všichni svatí.
Paní Howe, už jste nastoupila do práce u velké americké firmy, nebo to byla jen další bublina, které vysíláte do mediálního prostoru? Čekám na zprávy z reálného světa. Doufám, že se do nich pustíte stejně tvrdě jako do učitelů.
Paní Adamová, jediné, co má smysl k Vašemu příspěvku říci je, že nemáte pravdu. A lze to snadno doložit. Hezký večer!
Pane Jirko, to jste trefil kupodivu hřebíček na hlavičku. Já totiž často u těch firem nevydržím, protože se mi často nelíbí jejich obchodní praktiky. Tak uvidíme tentokrát. Nikdy jsem zatím nikoho nešetřila, takže je otázkou, co mám vlastně dělat. Zatím jsem na to nepřišla. Asi jsem se zatím dostatečně nerozvinula :)
Pane Komárku, já Vás chápu, nechce se mi k moderování (obecně) moc vyjadřovat, je to složité. V zásadě s tím mám problém jako se školní kázní: pokud ji budu nařizovat a ne ustalovat demokraticky společně s dětmi, půjde jen o nátlakový systém, který si děti nezvnitřní, budou dodržovat jen ze strachu, pofidérně, bez přesvědčení, budou ho očůrávat (jako jsme i zde svědky). Navíc nikdy nemůžete postihnout vše. Také bych si přála kultivovanou diskuzi, ale co je a není, má asi subjektivní povahu.
Já například i ten úvod paní Karvaiové: "Nevím, jestli jste naivní, nebo se děláte..." považuji za málo vhodný. "Takto zahajit svou argumentaci je ukázkou hrubosti a agresivity...." (tak se vyjádřila diskutující na FB.)
Ono i pak to pokračování - samá kategorická tvrzení bez argumentů. Ale chápu, asi někdo může vnímat, že i já se tak vyjadřuji. Není lehké se vyjádřit ve zkratkách, když nechceme zabírat příliš mnoho místa....Takže ještě jednou prosím za pochopení v hledání míry, co je a není "za hranou".
A paní Karvaiová, já myslím, že mezi námi bude jiný rozdíl než v hledání podpory. Vy ji tady například máte docela dost (a možná ji i vítáte). Přesto bych chtěla diskutovat a hledat argumenty, možnosti pro zlepšování situace školou povinných dětí. Bez konsenzu s většinou to prostě nejde. O to se snažím, proto se zajímám, co si kdo myslí, jaké má argumenty a jak se dají prozkoumat ku prospěchu věci.
Zdejší debata se díky panu Komárkovi (neměl by skoro vůbec zasahovat do diskuse) absolutně zvrhla. Tato debata už je totiž trvale za čárou oddělující realitu a sny. Pane Komárku, každá akce vyvolává reakci. V tomto případě negativní a to je škoda.
Paní Howe, jsem ráda, koneckonců jako každý člověk, když se mě někdo zastane. I když se zastání nedožaduji. Předpokládám, že zastání se mi dostalo nikoli kvůli mé osobě, ale kvůli podobným životním zkušenostem, ze kterých si ti lidé udělali své vlastní závěry, které se shodují s mými.
Nevím, jestli jste opravdu nabyla dojmu, který o mě šíříte - 5 let před důchodem, vyhořelá, nesnažící se již o nic, nevzdělávající se. Není z toho pravda vůbec nic a těžko vám to vyvracet, proto se nesnažím.My jsme se potkaly i osobně. Sice jen na krátkou chvíli, tudíž nevím, z čeho soudíte to, co soudíte. Prostě mám jinou životní i profesní filozofii než vy. Ta vaše se mi zdá idealistická. Podle diskutujících pod mnoha články se to zdá i jim. Vy se o něco snažíte, já a jiní se také o něco snažíme. Vy jste se rozhodla šířit spíše idealistické ,nazvala bych to skoronáboženské myšlenky. Možná, že za tisíc let se naplní. Já žiju a pracuji nyní. Takže jsem se rozhodla pokusit se měnit věci, které jsou naší společnou starostí teď a tady. Argumentovala jsem věcně, i když jsem necitovala litanie z literatury, jako vy. Nemám čas a chuť lítat po knihovně a vypisovat to sem. mohu pouze napsat jména autorů a zkuste si je přečíst. Já osobně dávám přednost autorům českým, protože předpokládám, že mnohé také závisí na prostředí a tradici, kde děti žijí. Tudíž Matějček, Pekařová, Koukolík, Stanislav Komárek, Jan Svoboda a další.
Jestliže se dále budete snažit o to, o co se snažíte, možná byste mohla být přístupnější k názorům pro vás protistrany. Zatím se mi to jeví jako že hledáte pouze a jen podporu vašich vizí, nic víc. Proto jste i odešla z UPS. Proč hledat společně s lidmi, kteří zcela nesdílejí vaše názory, že? Jenže tohle já naopak považuji za stěžejní, a to nejen v argumentacích na ČŠ. Proto je učitelstvo smýkáno ode zdi ke zdi, protože neumíme držet při sobě neb jsme každý trochu z jiného ranečku. Nemohu mluvit za ostatní. Já to mám nastavené tak, že pokud bych např. pracovala pod jednou střechou s vámi i Tajným a dalšími, klidně bych se s vámi ve sborovně pohádala o své myšlenky. Ale vždy bych bojovala za náš celý kolektiv proti zvůli okolí.
Tudíž se oklikou vracím na začátek a znovu říkám, že my, učitelé, také potřebujeme oporu, zastání a klid na práci. Což částečně ovlivníme sami, ale ten zbytek tvoří vnější podmínky. Mlčet, zdrhnout a další návrhy odmítám. Nejsme na to lépe jak děti (jak psal TU), jsme na tom stejně.
"Pokud se po vylétnutí z klece stane z člověka to, co nám se stále větší vehemencí předvádí paní Howe, pak opravdu raději zůstanu mezi svými v bezpečí klece. S paní Karvaiovou sdílím učitelskou i životní zkušenost, a tak beru vážně každé její slovo. Sektářské výkřiky paní Howe vypovídají jen o stavu její mysli. Myslím, že jí nepomohou ani všichni svatí."
Přesně tak. Pták, který léta vystupuje pod cizím jménem údajně kvůli situaci u něj ve škole, který se musí radit se spřízněnými ptáky, jak má reagovat na cizí příspěvky, pták, který se ke kolegům chová tak, jako Howe, to opravdu není svobodný pták. To je jen pták, který má svobody plnou hubu, protože se cítí strašlivě omezován. Pták neschopný se začlenit, sebeméně přizpůsobit, fungovat ve společnosti. Nejlepší kandidát na Svědky Jehovovi, Adventisty sedmého nebe, a podobé sekty. Pták hledající mír v duši, který ale nenalézá. Pouze si neustále nalhává, že už ho našel.
Pane Doležele, omezte, prosím expresivnost. děkuji! Hezký den!
"huba"="ústa"
I když u ptáka je to spíš zobák.
Děkuji :-). Hezký den!
Romana Howe:...Děti mají právo na vzdělání... Paní Howe, už podruhé v krátké době čtu ve vašich příspěvcích tuto nepravdu. Takže znovu uvádím na pravou míru. Děti nemají nárok na vzdělání, ale na vzdělávání. Vzdělání je výsledek vzdělávání a právo na něj opravdu nikdo nemá!
Paní Karvaiová, mohla byste mi říct, kde jste vzala, že toto o vás šířím? Pročítala jsem tu diskuzi na FB ještě jednou, nic takového tam není, ani ode mne, ani od nikoho jiného. Nespletla jste si to s hodnocením, které někdy disktující dávali svým maminkám-učitelkám?
Toto tam ale nikde, natož o vás, není: "Nevím, jestli jste opravdu nabyla dojmu, který o mě šíříte - 5 let před důchodem, vyhořelá, nesnažící se již o nic, nevzdělávající se."
Vaše tvrzení, že svoboda hraničí s anarchií a povoluje bezbřehost a bezmeznost se dost blíží nějaké náboženské posedlosti z apokalyptických hrůz. Já také chci pracovat tady a teď, zároveň také pro budoucnost. Kdybyste mluvila s dětmi, četla, co psaly do časopisu, do slohovek, viděla byste, že si uvědomují důležitost vzdělání, chtějí ho, ale vadí jim právě ta nesvoboda, která vede k vložení moci do rukou jedněch, až ke zvůli učitelstva. Takže nejprve se chci zajímat o to, jak zařídit, aby žáci mohli být spokojení, aby měli podmínky pro efektivní učení. A hlavní podmínkou je právě svoboda výběru, svoboda, ze které pramení zodpovědnost. Svobodné školy dokázaly, že toto funguje nejefektivněji. Že si tento typ škol lidé v ČR nevybrali, nepovažují je za nejefektivnější, to není dokázáno. Jednak se o tom nikdy nevedla veřejná diskuze, jednak se o tom nikdy nehlasovalo. Je to stejné jako tvrdit, že v třeba v 15.stol. si lidé nezvolili za svou víru budhismus. Jednak o něm nic nevěděli (nebo spíš by jim prezentován jako hrozba, jako kacířství), jednak o něm ani nikdy nehlasovali.
Nikdo asi nemůže být naprosto svobodný, no možná Buddha nebo poustevníci. Já jsem zatím objevila svobodu co se týče vzdělání. Sdružovat se a podporovat je lidské, legitimní (i politické strany, vědecké kluby jsou na tom založené), co není asi efektivní, je uzavírat se pouze v jedné bublině, proto chci diskutovat napříč proudy, i s dětmi. Ne tvrdit, že ty nemají co říci, že je nemůžeme brát vážně, protože by si vždy zvolili lenost a nevzdělanost, to je to největší nepochopení, které vede k nábožné víře vyvolenosti jedné skupiny nad druhou. Já jsem demokraticky založená, rozhodně, ale demokracii si představuji jako spolupráci založené na důvěře, ne jako nadvládu většiny nad menšinou.
Myslím si, že spokojenost učitele a spokojenost žáka jsou ve vzájemné interakci. Nedovedu si představit spokojeného učitele, který učí nespokojené děti a naopak.
Měli bychom si ovšem uvědomit, že pod spojením "spokojený žák" si lze představit leccos. A že ke spokojenosti dospíváme i skrze překonávání překážek, což mj. většinou obnáší dočasnou nespokojenost.
Mimochodem, když občas se svými žáky probírám různé aspekty jejich (ne)spokojenosti se školou, zhusta se objevuje konstatování, že za leccos si můžou sami. Schopnost takovéto sebereflexe samozřejmě klesá úměrně s věkem.
Paní Lenko, určitě, to je určitě moudré. Jenže začít má smysl u učitelů, ježto jsou ti, kteří mají tu moc něco prosadit.
Pane Doležele, používání pseudonymu je právo, kterého zde využívá zhruba polovina přispěvatelů. Pan poste.restante to pěkně v jiné diskuzi vysvětlil, beru to.
K tomu sdružování - já se alespoň nesnažím někoho jednou ranou svého zobáku skosit všechny oponenty. Chápu, že vy se nesdružujete (nebo si to aspoň myslíte), vy máte přeci ten jediný správný názor, vy vždy jasnozřivě poznáte, kdo je vhoden a hoden vstoupit do vašeho pantéonu správných názorů, myšlenek, teorií atd, a kdo do věčného pekla. Inu, vyvracet někomu jeho neomylnost je marné počínání. Diskutovat s někým, kdo chce znát i názory a argumenty druhých, to je přínosné.
jitulamik: "Všeobecná deklarace lidských práv (schválená Rezolucí Valného shromáždění OSN 217 III) z 10. prosince 1948) stanovuje v čl. 26: - Každý má právo na vzdělání. Vzdělání nechť je bezplatné, aspoň v počátečních a základních stupních. Základní vzdělání má být povinné. Technické a odborné vzdělání budiž obecně přístupné všem podle schopností. Vzdělání má směřovat k plnému rozvoji lidské osobnosti a k posílení úcty k lidským právům a základním svobodám. Má pomáhat k vzájemnému porozumění, snášenlivosti a přátelství mezi všemi národy a skupinami rasovými i náboženskými, jakož i k další činnosti OSN pro zachování míru. Rodiče mají přednostní právo volit druh vzdělání pro své děti."
http://www.andromedia.cz/andragogicky-slovnik/pravo-na-vzdelani
Romana Howe - Jistě, ale snad připustíte, že když nesložím maturitní zkoušku, tak nezískám středoškolské vzdělání. Nesložím státní zkoušku na univerzitě, nezískám vysokoškolské vzdělání. Kdyby existovalo absolutní právo na vzdělání, dávno by právníci pro každého vysoudili nejméně titul PhD.
škola respektující vývojové potřeby dětí k učení jim poskytuje bezpečné prostředí pro učení (tj spokojenost), nic není ale dokonalé, takže i zde se objeví třenice, neshody, nutnost kompromisu (nespokojenost) - tento model mi připadá přirozený, spravedlivý, odrážející i život dospělý
jak to funguje v běžné veřejné škole? Jsou to školy respektující vývojové potřeby dětí, školy, kde se děti cítí v bezpečí, a proto mohou mít i spokojené učitele?
jitulamik: jistě, je v tom trochu rozpor, já jen cituji Listinu práv a svobod, jak je přeložená do češtiny
asi se myslí právo na poskytování vzdělání, na možnost rozhodovat o svém vzdělání, na druhou stranu, kdybychom měli právo na vzdělávání, také by mohla spousta lidí říct, že to bylo k ničemu, že jim takové vzdělávání nepřineslo to kýžené vzdělání. Nevím, musím si o tom něco zjistit. Zajímavý dotaz, vím, že se to tu již řešilo, ale mně to asi připadalo jako slovíčkaření. Uvidíme, co kdo k tomu. A vy byste chtěla právo na možnost být vzdělávána? Jakkoli?
Romana Howe - pro obě česká slova má angličtina pouze jedno (education). Já vycházím z našeho Školského zákona a ten pracuje pouze s pojmem vzdělávání.
"Kdybyste mluvila s dětmi, četla, co psaly do časopisu ..."
Nechtěla jsem se k té kauze s časopisem vracet, ale nedá mi to. Jestliže je někdo schopen zneužít k boji za demokracii a svobodu ve školství žáky takovým způsobem, jak jste to udělala Vy, nemůže se divit, že si neustále nabíjí ústa.
Pro neznalé: Paní Howe nechala děti ve slohovce okomentovat článek paní ředitelky, která byla ve funkci půl roku a hasila průšvihy předcházejícího ředitele, do místního zpravodaje. Už to samotné je dost na hraně, protože dětem nevysvětlila okolnosti, za kterých paní ředitelka do funkce nastoupila a děti samotné finančním problémům školy a vzniklé situaci nemohly porozumět. Potom ze slohových prací do školního časopisu zveřejnila jen některé úryvky, které byly naprosto vytržené ze souvislostí, a poskládala je dohromady poněkud svérázným způsobem. Když si pak ředitelka nevěříce svým vlastním očím přečetla slohovky, lezly jí oči z důlků, cože si to vlastně paní Howe dovolila s žáky a s ní samotnou provést.
Paní Howe, české školství má k inkluzi tak daleko jako obyvatelé naší planety k Proximě Centauri. Vidíme ji sice v Hubbleově dalekohledu, ale nikdy si na ni nesáhneme. Tak je to s inkluzí po českém způsobu. Máte tady trojkolejné školství - školy veřejné, víceletá gymnázia, soukromé ZŠ. Inkluze se však týká pouze škol veřejných. Bavíme se tady v českých podmínkách o nerealizovatelnosti inkluze. Veřejné ZŠ se tak rychle přeměňují na nový typ škol praktických.
Paní Adamová - paní Howe možná nemá pocit, že si "nabíjí ústa".
A k té kauze: Nedávno k tématu udělal s paní Howe rozhovor server svobodauceni.cz
https://www.youtube.com/watch?v=Uky8MA18Ohc&feature=youtu.be
Psal o ní časopis Respekt (6.2. 2017). A v diskusi na České škole se k ní vyjádřila paní Hana Jančová, která v Respektu dostala jen velmi malý prostor.
http://www.ceskaskola.cz/2017/02/pul-roku-inkluze-na-skolach-neresi-se.html
Pokus o shrnující přehled přinesl server pedagogicke.info. V diskusi k článku se vyjadřovala Hana Jančová s tím, že informace jsou neúplné a nepřehledné
http://www.pedagogicke.info/2017/04/causa-ucitelky-romany-howe.html
Děkuji! Hezký den!
Paní Adamová, vy jste mluvila se stranou, která má rozhodovací moc nebo s tou postiženou? Vy jste ty slohovky viděla, četla? Četla jste emaily se svými pracemi, které mi děti poslaly? Vy jste četla ten časopis? Vydaný i neupravený? Vy jste našla nějakou kritiku paní ředitelky kromě stesku nad tím, že děti už čekaly po létech stojatých vod nějakou změnu, nějakou vizi pro ně motivující školy? Vy víte, jak se u nás učí? Vy tu šíříte vlastní názory podložené vlastnoručně nastudovanými podklady, nebo šíříte fámy těch, co mají moc cenzurovat, udělovat napomenutí a jinak prosazovat svou vůli?
Děkuji a přeji hezký májový den.
Pane Moudrý, souhlasím s vámi, bohužel je to tak. Ptám se: jak zabránit tomu, aby ze škol odcházelo tolik dětí na VG, na soukromé školy? O tom je ta diskuze - pro mne.
"Paní Lenko, určitě, to je určitě moudré. Jenže začít má smysl u učitelů, ježto jsou ti, kteří mají tu moc něco prosadit."
Paní Romano, naprostý souhlas, je rozdíl mezi dospělým člověkem a dítětem,zodpovědnost je samozřejmě na straně dospělého člověka. Ten má možnost volit, jak dobře poznamenal TU. Dítě zkušenosti o světě teprve sbírá a učí se v něm orientovat, čímž ovšem nechci říct, že bychom po něm jeho díl zodpovědnosti neměli vyžadovat.Je však rozdíl mezi tím, co dítě přijme vnitřně a co udělá proto, že se to vynucuje pouhým nátlakem. Schopnost ukázat dítěti, že věci mají smysl, že jakékoliv zvládnutí čehokoliv vyžaduje práci, ale že následně přichází radost,je tuším naším pedagogickým zadáním. Asi každý z nás se potýká s demotivovanými dětmi, situace vždy jednoduchá není. Já taktéž jako Vy hledám cesty... Rezignaci nevnímám jako východisko.
Pane Soukale, když jsem svůj krátký příspěvek psala, myslela jsem na i Vás - měla jsem nutkání říct, že bychom si měli ujasnit, co to ta spokojenost je. I s Vámi souhlasím. Bez překážek to asi nejde nikdy, je to cesta zrání. Myslím však, že tady jde o prostý fakt, který přichází daleko dřív - když se zeptáte předškoláka, zda se do školy těší, je většinou nadšen. Pak se něco u velkého procenta dětí zlomí a je to jinak. Možná se svět okolo nás změnil, vyrůstají nám zcela jiné generace a my to nejsme schopni akceptovat. Pokud touto větou zase někoho popudím, ráda bych zdůraznila, že si nemyslím, že máme ustupovat od náročnosti k jakési povrchnosti a k přizpůsobení se tomu, že všechny všechno musí "bavit". Jen by bylo potřeba se znovu zamyslet nad tím, co a jak učit. Bez relativní spokojenosti na obou stranách to nepůjde.
"Uvidíme, co kdo k tomu. A vy byste chtěla právo na možnost být vzdělávána? Jakkoli?"
Ach jo. Howe, samozřejmě, že mezi vzděláváním a vzděláním je propastný rozdíl. To první si můžete koupit, to druhé ne. Na to první můžete mít právo, na to druhé ne. To snad dojde i malému dítěti. A my, kteří sem přispíváme, ve své většině, mezi těmito dvěma naprosto odličnými termíny, rozlišujeme. No a Howe teď objevila Ameriku. Tak na tom je krásně vidět, k čemu je dobré rozumět termínům a pojmům.
V originále deklarace se užívá termínu "education". Hned první věta článku k termínu "Education" na Wikipedii zcela jasně "říká", že: "Education is the process of facilitating learning, or the acquisition of knowledge, skills, values, beliefs, and habits." Jde tedy jednaznačně o vzdělávání, nikoliv vzdělání. To, že je deklarace špatně přeložena do češtiny je věc jiná. A vy jste na tom krásně předvedla to vaše tolik proklamované kritické myšlení a bezmyšlenkovité přejímání biflováním. Přesně to odpovídá tomu, co si o vás myslím a je to nádherná ukázka toho, že jste vůbec nepronikla k podstatě. Díky za ni.
no podle mne je tam PROCESS OR ACQUISITION což by znamenalo, že do čj by se to mělo překládat oběma slovy naráz....Což nejde, tak si vybíráme a z toho plynou ty spory.
Mne zajímá, zda je smysluplnější mít právo na vzdělání, resp. jeho dostupnost, jeho možnost ho získat, což se mi zdá logičtější než mít právo na vzdělávání, tj. ten proces, že musím chodit do školy a být přítomen.
Být vzděláván totiž nezaručí to, že vzdělání dosáhnu (takového, na jehož výběr mám právo), tak nač mít takové právo na vzdělávání?
Je vidět, že i různé státy pojímají toto slovo různě. Vzhledem k těmto nejasnostem je někde uzákoněna povinná školní docházka, někde pouze povinné vzdělání. Ale někdo úplně nej má jasno, má zřejmě nejvyšší moc nad světem, kéž mu to slouží ke zdraví.
Není ravda, že to nejde smysluplně přeložit do ČJ - proces facilitace učení nebo (proces) osvojování si znalostí...
L. Dohnalová Myslím si, že spokojenost učitele a spokojenost žáka jsou ve vzájemné interakci. Nedovedu si představit spokojeného učitele, který učí nespokojené děti a naopak.
To já bohužel ano. Mnoho. Často.
Paní Howe. Opravdu se v tom chcete patlat? Vždyť vy jen ukazujete, že tomu stále nerozumíte.
Acquisition zde znamená získávání, osvojování si. Vy jste úplně ztracená a nemáte jasno v elementárních pojmech. Stále dokola to zde prokazujete. A to není o tom, že já mám nejvyšší moc nad světem a proto mám jasno. Mám jasno, protože chápu pojmy a rozdíly mezi nimi. To je to, co vy stále znevažujete. No a jak se ukazuje, tak bez znalosti významu základních pojmů, toho moc nenamyslíte. Resp. docházíte do stavu úplného zmatení a nepochopení.
Právo na vzdělání je nesmysl. To je stejné jako právo na zdraví. Nemáte ani jedno. Nemůžete mít. Ani jedno vám žádná listina nezaručí. Jediné, co vám je zaručeno, je nějaká forma péče a zacházení. Máte právo na vzdělávání, ve vyšších stupních pak ovšem v závislosti na vašich schopnostech, a máte právo na lékařskou péči. Že byste se ale mohla odvolávat k Soudu pro lidská práva a žalovat nevím koho za to, že trpíte demencí, nebo glioblastomem, to vskutku nejde, to snad nemusím více rozvádět, že ne? Proboha.
Mohla byste se domáhat toho, že vám nebyla poskytnuta adekvátní lékařská péče, nebo že vám nebyla poskytnuta adekvátní možnost se vzdělávat. Ale nemůžete se domáhat nápravy toho, že jste blbá jako bedna kytu, nebo se snad na někom domáhat dokonce odškodnění, neb nějaká deklarace vám má údajně zaručovat právo jako bedna kytu blbá nebýt.
Spory neplynou z toho, že vzdělávání lze přeložit různě, ale z toho, že vy nerozumíte tomu, co je záměrem tvůrců deklarace a co to znamená "mít na něco právo".
čistě prakticky, právo na tomto světě opravdu nemáme v podstatě žádné, spadne meteorit a kde jsou naše práva
tvůrci deklarace měli na mysli pokrok, poskytnutí možnosti rozvoje všem lidem, což pro mne znamená, že používaný český překlad právo na vzdělání je vhodnější než právo vzdělávání - vzdělání mohu aktivně získávát, rozšiřovat, vzdělávání je mi trpně poskytováno jakoby za mé pasivity
ale váš názor vám neberu, aspoň máte možnost pohrát si s myšlenkou, že svět a život jsou o názorech :)
L. Dohnalová Myslím si, že spokojenost učitele a spokojenost žáka jsou ve vzájemné interakci. Nedovedu si představit spokojeného učitele, který učí nespokojené děti a naopak.
To já bohužel ano. Mnoho. Často.
-
Napsat to Anonymní, už to náš usměrňovač diskuse maže jako urážku.
vzdělání lze (ne)získávat, neplést si nějakým právem na talent či míru a typ inteligence (i když i ta se může s věkem měnit, je lidem většinou tak nějak dána, právo na ni tudíž nelze uplatňovat)
Budete se asi paní Howe divit, ale mnohé z toho, co uvádíte jsem četla
"tvůrci deklarace měli na mysli pokrok, poskytnutí možnosti rozvoje všem lidem, což pro mne znamená, že používaný český překlad právo na vzdělání je vhodnější než právo vzdělávání - vzdělání mohu aktivně získávát, rozšiřovat, vzdělávání je mi trpně poskytováno jakoby za mé pasivity"
To není pravda. Vzdělávání je proces získávání vzdělání. Vůbec nemusí být trpně poskytováno. Vzdělání není procesem. Pro sebe si myslete co chcete, ale pak je jasné, že zůstanete mimo. Ukazuje se na tom zase další problém váš a vám podobných. Proto nechcete testování a ověřování, proto nechcete porovnávání. Protože vy si nedokážete přiznat chybu. Za poslední dobu jste naplácala do diskusí neskutečnou sumu hloupostí a ještě se v nich pitváte. A když nebude testování a ověřování, tak budete hrdě hlásit, že se jedná o názory a že pro vás to tak prostě je a basta. Je to zpsůob, jak hlupák může sám sebe vidět jako intelektuála. Odtud pramení takový odpor proti maturitě z matematiky, proti centrálnímu testování a hodnocení dosažených znalostí. A když už se objeví něco, u čeho lze snadno prokázat, že se mýlíte, tak to pro jistotu prohlásíte za nepotřebné, triviální, technicistní, zbytečné. Celý ten proces, který zde s tajným předvádíte, není nic jiného, než reakce na osobní frustraci z vlastní nedostatečnosti. Snaha ohnout systém tak, abyste se nemusela vyrovánvat s faktem, že prostě jste kognitivně velmi omezena. Pikantní na tom ovšem je, že to podvědomě víte jak vy, tak tajnej.
"vzdělání lze (ne)získávat, neplést si nějakým právem na talent či míru a typ inteligence (i když i ta se může s věkem měnit, je lidem většinou tak nějak dána, právo na ni tudíž nelze uplatňovat)"
Nikdo netvrdil, že vzdělání nelze získávat a pokud jsem si všiml, nikdo si ho neplete s talentem, či mírou a typem inteligence. Nemáte na něj ale právo, ani nárok a nikdo vám jeho dosažení nemůže zajistit, protože jeho dosažení je právě podmíněno tou inteligencí a jinými kognitivními schopnostmi.
Proto se v deklaraci v originále nemluví o vzdělání, ale vzdělávání. To je jediné, co dává logicky smysl. Pokud by mělo být zaručeno právo na vzdělání, pak by se mohl každý vegetativní idiot domáhat svého práva a jednotlivé státy se svými vzdělávacími institucemi by platily odškodnění za neposkytnutí vzdělání jako mourovaté. Člověk, který má alespoň čtyři pohromadě, chápe, že to je nesymsl. Nevím, v čem se ještě chcete patlat a co ještě chcete vydávat za názor. Prostě nechápete základní pojmy. Možná byste měla přehodnotit svůj svatý boj proti zkoušení termínů v testech. Tady vidíte, kam vede, když někdo nepochopí význam pojmů, které jsou pro pochopení principu podstatné.
Ad p. Soukal: L. Dohnalová Myslím si, že spokojenost učitele a spokojenost žáka jsou ve vzájemné interakci. Nedovedu si představit spokojeného učitele, který učí nespokojené děti a naopak.
K mé tezi se vyjadřovali dva pánové:
TU: To já bohužel ano. Mnoho. Často.
-
p. Soukal: Napsat to Anonymní, už to náš usměrňovač diskuse maže jako urážku.
Pane Soukale, kde je ta urážka, prosím? Moje interpretace textu TU zní pouze takto: TU chtěl poukázat na skutečnost, kdy učitel je tzv. "spokojený" a bohužel mu nevadí, že jeho svěřenci spokojení nejsou. Já zobecnila nějakou rozumnou tezi, život je však občas jinde... V praxi najdete doktory, kterým jsou pacienti úplně ukradení... zedníky, kterým je jedno, že postaví křivou zeď... tomu nezabráníte, jde však o to, aby jich bylo výrazně méně než těch, kterým na poctivosti díla záleží...
A propos - TU, nevěřím na "spokojeného" učitele, který učí spokojené děti. Ono se to vždy někde provalí (podvědomí není radno podceňovat, jak nás učil Freud).
Jo... a ještě z textu TU plyne, že má větší zkušenost s učiteli, kteří spokojeni jsou a zároveň jejichž svěřenci spokojeni nejsou, než s učiteli, kteří spokojeni (ne)jsou a jejichž svěřenci spokojeni (ne)jsou.
Paní kolegyně,
myslím, že je nemálo škol, kde je většina žáků (spíše) spokojených a kde je to s učiteli naopak. Ale s tou spokojeností žáků je to složitější, o tom jsem myslím také psal.
Co se týče Tajného, v řadě jeho příspěvků vidím spíš snahu za každou cenu se do někoho navézt a negativismus než odraz reálné skutečnosti.
Ale špatné a zlé učitele jsem už také viděl, bohužel. Dokonce i takové, kteří se dokázali chovat tak uboze, jak zde Tajný občas předvádí.
Já naopak vidím negativismus v nedůvěře k žákům, k obviňování žáků z toho, že jsou hloupí, líní atd a z toho plynoucí potřeby a snahy vše ovládat, kontrolovat, ověřovat, standardizovat.
A kdo se pozitivně ptá po smyslu testování (navíc na pochybně vystavených kritéricíh znaků vzdělanosti), je obviněn z hlouposti, pseudomyšlení a jiných hříšných stavů mysli. Buďme pozitivní a hledejme to dobré, nepitvejme se v chybách, navíc matoucích a rušících koncentraci (obsahuje-li, neobsahuje-li chybu, je správně, není správně - ve stresu se v tom může snadno žáček ztratit)....Dávejme šance, kultivujme.....Pak i učitel i žák mohou být spokojeni prací nad zlepšováním, kultivací své vzdělanosti.
"Buďme pozitivní a hledejme to dobré, nepitvejme se v chybách, navíc matoucích a rušících koncentraci (obsahuje-li, neobsahuje-li chybu, je správně, není správně - ve stresu se v tom může snadno žáček ztratit)....Dávejme šance, kultivujme.....Pak i učitel i žák mohou být spokojeni prací nad zlepšováním, kultivací své vzdělanosti."
To si chce vzít pěkně prášeček na dobrou nocičku, abychom se pěkně pozitivně vyhajali. Spinkáním ke kultivaci vzdělanosti. Ve zdravém tělíčku, zdravý dušíček.
Oprava (bylo příliš pozdě):
A propos - TU, nevěřím na "spokojeného" učitele, který učí nespokojené děti. Ono se to vždy někde provalí (podvědomí není radno podceňovat, jak nás učil Freud).
Pane Doležele,lepší argumenty by tam nebyly (0:09)? V příspěvku paní Romany najdete reakci na Váš příspěvek (a to prosím ještě před tím, než jste ho napsal): A kdo se pozitivně ptá po smyslu testování (navíc na pochybně vystavených kritéricích znaků vzdělanosti), je obviněn z hlouposti, pseudomyšlení a jiných hříšných stavů mysli."
Já příspěvku paní Romany rozumím a také si myslím, že je dobré založit vztah učitele a žáka na důvěře, povzbuzování, na odbourání strachu z chyby (chybami se člověk učí, je to cesta). Vůbec to nesouvisí s malými nároky, povrchností, či snadnými cestami, jak tady stále píšete :-)
"Já příspěvku paní Romany rozumím a také si myslím, že je dobré založit vztah učitele a žáka na důvěře, povzbuzování, na odbourání strachu z chyby (chybami se člověk učí, je to cesta). Vůbec to nesouvisí s malými nároky, povrchností, či snadnými cestami, jak tady stále píšete :-)"
Pak nechápu, o co vám jde, zatím jediné, co vidím, je vysvětlitelné protiřečením nebo naivitou.
Nemůžete mít dostatečně velké nároky na žáka a zároveň žák nemít strach, jestli je naplní. To ostatní je dělání bubáků z učitelů a bití nalezenou holí.
Ach jo: "Pak nechápu, o co vám jde, zatím jediné, co vidím, je vysvětlitelné protiřečením nebo naivitou.
Nemůžete mít dostatečně velké nároky na žáka a zároveň žák nemít strach, jestli je naplní. To ostatní je dělání bubáků z učitelů a bití nalezenou holí"
Největším nárokem, který můžeme na druhé (zvláště při jejich vývinu) mít, je, aby sami na sebe měli nárok, aby se učili budovat svou vlastní zodpovědnost, svou vlastní cestu. Na této cestě nesmí mít náš svěřenec přehnaný strach, že udělá chybu, každá chyba a její vyhodnocení ho totiž posune k dalšímu naplňování nároků na sebe sama.
Protimluv je, že učení probíhá tak, že někdo mocný má dostatečně velké nároky a podřízený má dostatečně velký strach. To nefunguje, jak již víme, neboť strach zablokuje schopnost učení, což vede k tomu, že většinou pak dojde již jen k pseudoučení a pseudomyšlení. No a proč ty děti tak špatně myslí, píší, vyjadřují se, ovládají matematický jazyk???
"Pane Doležele,lepší argumenty by tam nebyly (0:09)? V příspěvku paní Romany najdete reakci na Váš příspěvek (a to prosím ještě před tím, než jste ho napsal): A kdo se pozitivně ptá po smyslu testování (navíc na pochybně vystavených kritéricích znaků vzdělanosti), je obviněn z hlouposti, pseudomyšlení a jiných hříšných stavů mysli."
Nezaznamenal jsem pozitivní ptaní po smyslu testování. Zaznamenal jsem jeho zpochybňování, dehonestaci těch, kteří se na něm podílejí, zaznamenal jsem profesůrky, elitáře, nastavovače laťek. Pokud se ptáte po smyslu testování, tak jste již mnohokrát dostala odpověď. Smylem testování je ověření dosažení minimální úrovně znalostí a dovedností a omezení přístupu do dalších stupňů vzdělávacího procesu těm, kteří neprokázali ovládnutí obsahu vzdělávání stupňů nižších. Společnost se tím chrání před škodami, které vznikají pokud nějaké povolání vykonává k tomu nezpůsobilá osoba.
"To nefunguje, jak již víme, neboť strach zablokuje schopnost učení, což vede k tomu, že většinou pak dojde již jen k pseudoučení a pseudomyšlení."
Mluvíte za sebe. Někoho strach naopak motivuje k podání lepšího výkonu. Ty vaše samoteorie už začínají být poněkud únavné.
"No a proč ty děti tak špatně myslí, píší, vyjadřují se, ovládají matematický jazyk???"
Některé proto, že prostě jim nebylo shůry naděleno, jiné proto, že na to kašlou a nějakou Howe mají u zadku. A pak je hrstka těch, které jsou kognitivně nadané, nejsou líné a nekašlou na to, ale paralyzuje je strach a úzkost. Ze svého okolí znám takový případ jeden. Ten ale vyžaduje speciální péči, zejména ale řekl bych na úrovni nějaké behaviorální terapie, nikoliv speciální vzdělávací přístup. S tou většinou, které nebylo shůry dáno, ovšem nehnete. Nemůžete po černobílé televizi chtít, aby vysílala barevně. Pokud se domníváte, že každému bylo naděleno tak, aby zvládl cokoliv, tak jste jemně řečeno naivní.
a to já věřím, že "není jim shůry dáno" jsou jen takové černé brýle, které nám umožňují nevidět problém u sebe, u systému "nuceného" vzdělávání a hodit ho na ty ubohé žáky, kteří jsou mimo školu kognitivně naprosto na výši (popsal krásně i John Holt - četl jste, pane Doležele?, doporučuji, třeba by vám to trochu ten váš boj proti tuposti a pseudomyšlení usnadnilo, už byste tolik tupců kolem sebe neviděl, místo nich by bylo více nevyužitého, zanedbaného potenciálu - a ne pouze jejich vlastní vinou :))
A máte i nějaký svůj názor paní Howe nebo jen toho, koho zrovna čtete?
Paní Howe,
to, co tvrdíte, je nefalsifikovatelné. Jde jen o jakousi vaši osobní víru, která je zpochybněna stovkami výzkumů v oblasti psychologie, neurobiologie, fyziologie i genetiky. Představa, že všichni mají stejné možnosti a jen se hledá cesta, jak je rozvinout, je utopická a jako výchozí předpoklad vede k dramatickému snížení jak úrovně vzdělání, tak efektivity systému.
Další veliký omyl je, že za nerozvinutí potenciálu nesou odpovědnost ti, kteří jej nedokázali rozvinout. Pokud tam totiž ten potenciál není, tak není co rozvíjet. A i kdyby tam byl, leží jádro odpovědnosti vždy na tom, kdo se rozvíjí. Já ze své zkušenosi vím, a spousta studentů mi to sama od sebe říkala, že někteří lidé mají s abstraktním myšlením a představivostí problém. Pokud budeme vycházet z předpokladu, že ten problém je mimo ně, tak se nikdy nic nezlepší. Možnou paralelou může být přístup k problémovým etnickým menšinám. Hledání problému jinde, než v nich samých, nevede po dobu několika set let k žádnému zlepšení.
A ano, projekce viny je jedním ze základních kompenzačních mechanismů a reakcí na frustraci. Ovšem také jedním z nejhorších. Vytváří totiž pro dotyčného iluzorní svět, který se v čase stále více odchyluje od toho světa skutečného.
Ona je možná potíž v tom, jak kdo čte.
Už kdysi na základce jsem se naučil fintu, jak snadněji pochopit a zapamatovat si text filosofického, úvahového charakteru.
Čtu něčí názory a myšlenky v postoji, že s nimi "jako zásadně nesouhlasím".
Hledám důvody, argumenty, proč autor nemá pravdu.
Když mne pak navzdory této mé snaze "dokáže autor přesvědčit", pak mohu s jeho myšlenkami souhlasit, nebo je dokonce přijmout za své.
Když on ale někdo čte jen to, co zapadá do jeho "paradigmatu", souhlasí s autorem, který souzní s jeho názorem, pak vlastně pravdu nehledá, jen se utvrzuje v té svojí, už dříve získané. Těžko si pak může uvědomit svou pomýlenost a názor změnit.
Pak se víra stane víc než poznání.
Okomentovat