Novela zákona o trestně právní odpovědnosti právnických osob, která začne platit od 1. prosince, zahrnuje mezi trestné činy, za které lze odsoudit právnickou osobu, i takzvané nedbalostní trestné činy. Za ty byl dosud odpovědný jen konkrétní učitel. Nyní může být potrestána i škola. Informuje o tom MF DNES.
„Stručně řečeno, když dítě během přestávky uklouzne na chodbě a rozbije si hlavu, může se řešit, jestli škola nezanedbala dozor na chodbách,“ domnívá se Lukáš Bohuslav z Advokátní kanceláře Gřivna & Šmerda, který trestní právo vyučuje i na pražské právnické fakultě. „Školy jsou personálně poddimenzované. To ale policii zajímat nebude,“ dodává Bohuslav.
 |
| Jarmila Balážová (youtube.com) |
Jenže na tom se s ní neshodnou odborníci, kteří se trestní odpovědností firem a dalších právnických osob zabývají. Na to, aby se dalo předpokládat, že se nic nezmění, je změna zákona podle nich až příliš veliká.
Celý text naleznete v dnešní MF DNES
10 komentářů:
Tak zase na druhou stranu, když na chodbě uklouzne žák a vážně se zraní, protože je chodba mokrá, jelikož ředitel nařídil mezi první a druhou hodinou uklízečkám chodby stírat, proč by za to měl být odpovědný učitel, který drží dozor.
Hezké.
Tedy zapomeňme, že někdo pojede s dětmi na výlet.
Pokud na vychazce zakopne dite o vetev, pujde k soudu ucitel nebo lesnik? Co potom zazalovat Ceske lesy, ze si ty vetve neuklizeji... Kde jsounodbory? Proc se teto blbine nebrani? Kdyz se mi pri dozoru dite zrani na WC pri poskakovani po mise v kabince. Jsem odpovedna? Kdyz vlezu na WC , protoze tam deti jeci, muze to v dnesni dobe taky nekdo brat jako sexualni obtezovani. Tak si pak vyberte, za co chcete byt obvineni. Odborari bezte do nekam!!!!!!!
Pokud vím, pokud zakopne dítě o větev a někdo by to dal k soudu, půjdou k němu majitel lesa nebo ředitel školy, ne však lesník nebo učitel. Ti jsou zaměstnanci organizací a nemohou vystupovatjejich jménem. Jestliže by škola byla postižena, může se pak hojit na učiteli, a to do výše max. 4,5 násobku průměrného platu, tedy částky, kterou je doporučená pro kdytí nenadálých nákladů ve všech učebnicích FG. Připadá mi to jako adekvátní riziko za to, že mohu s dětmi jít do lesa (riziko se dá počítat třeba součinem pravděpodobnosti, že událost nastane, a nákladů na řešení důsledků.... řekl bych, že řidič kamiónu každý den postupuje nesrovnatelněvyšší riziko než učitel na výletě).
Postup pro intervenci na WC, což je celkem představitelná věc, by podle mě měl řešit Školní řád. Mohl by nést ustanovení, že učitel má povinnost vstoupit na toalety určené pro děti jiného pohlaví než je on (neboobecně do všech prostor školy), pokud má podezření na porušování jiného ustanovení Školního řádu. Tehdy je to opět odpovědnost školy a ne učitele.
Sám z toho cítím, že na ředitele je naložen neskutečný právní náklad, ale chtěl jsem reagovat na Váš příspěvek, který vychází z pozice učitele. Setkávám se s tím, že učitelé říkají, že jsou pořád jednou nohou v kriminálu, ale právně to vidím méně děsivě.
Odbory by se k takové dlouho nedobré právní situaci měly určitě postavit, ale primárně leží odpovědnost na MŠMT. Ve Školském zákoně je v § 29 ustanovení o tom, že má MŠMT vydat vyhlášku "k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání ve školách a školských zařízeních a při činnostech s ním souvisejících". Dokud vyhláška nebude postihovat situace, které musí pracovníci škol řešit, musí si pomáhat Školním řádem. Je to pracné, ale možné.
Vím, že to, co píšu, není žádné analgetikum, vlastně bych se rád zeptal, jak to vidí ostatní.
"řidič kamiónu každý den postupuje nesrovnatelněvyšší riziko než učitel na výletě"
Především však riziko úplně jiné. Pokud nemá na korbě 30 Kubíků.
Myslel jsem tím právní a ekonomické riziko. Může v mikrospánku způsobit havárii se smrtelnými následky, může se dostat do situace, kterou nezavinil a nemůže zvládnout... a musí se zpovídat u soudu... a má pod sebou auto, na který má jako OSVČ úvěr, na který ručí barákem...
Nemám s kamionovou přepravou až tak moc zkušeností, měl jsem jen říct, že jistou, a často vyšší, míru ekon a právního rizika nesou i jiná povolání (lékaři např.) a že to prostě patří k životu. Tím nezlehčuju skutečnost, že právní aspekt je důležtý a že pro tak rozšířenou profesi má být jednoznačná, srozumitelná a hlavně dopracovaná legislativa. Mám však (po dnes už stovkách setkání s učiteli na téma životosprávy) za to, že strašák z neznámého je u většiny učitelů mocnější než obava podložená znalostí reálných dopadů rizik.
Mně připadá absurdní, že se vůbec řeší situace, kdy dítě v lese zakopne o větev. Bude se před soudem řešit, že nebylo správně poučeno, když ho učitel neupozornil na výskyt větví v lese?
Zodpovědnost školy by obecně neměla být větší než zodpovědnost rodičů. Postihovat školu za něco, co v případě rodičů vůbec neřešíme, ve svých důsledcích těžce poškozuje nejen školu, ale především samotné děti.
Může-li dnes být škola odsouzena i v případě, že nic nezanedbala a k poškození zdraví došlo jednoznačně v důsledku jednání žáka, není to strašák, ale děsivá reálná můra.
"K soudu" můžete dát žábu, že Vás v noci ruší. Jen to asi nikdo projednávat nebude. Když si dítě v lese vypíchne po pádu oko, je docela možné, že se někdo bude chtít domoci "spravedlnosti" a v tomto případě si dovedu představit, že by se to k soudu mohlo dostat.
Často vnímáme obžalobu druhých jako stigma ("na každém šprochu pravdy trochu..." a když jsme terčem žaloby, na klidu to určitě taky nepřidá. Takže samotný pocit, že vůbec můžu být popotahován u soudu, může být překážkou pro to, abych šel s žáky do lesa.
Úplně s Vámi souhlasím v tom, že není správné, aby na učitele nahlížel soud přísněji než na rodiče... a přiznám se, že neznám rozsudek, který by to takto stanovil. Vy s tím máte nějakou zkušenost?
Škola i rodič mohou být odsouzeni za něco, co nemohli ovlivnit, protože i soudy chybují. Stát se to může, byť by se to stávat nemělo. Jediné, co nám v tom může pomoct, je dobrá legislativa a taky zveřejňované rozsudky soudů. Vůbec nechápu, proč to soudy nedělají, protože se člověk moc nemá čeho chytit, když se rozmýšlí, zda nějaké riziko postoupit (neznám váhu dopadu = nemůžu spočítat riziko).
Většinou s Vámi souhlasím, ale pojem "děsivá reálná můra" je právě to, čeho se děsím... že se někdy bojíme více, než jaké je riziko, a proto neděláme činnosti, které jsou sice trochu riskantní, ale které děti velmi rozvíjejí.
... co si o tom myslíte?
Bohužel nemám odkazy, ale šlo o tyto případy: Při nácviku na golfovém hřišti stály děti v řadě, jedno bylo zasaženo holí do oka, když se žák před ním příliš rozmáchl dozadu. Soud sice neshledal závadu v celkovém poučení, ale vinu školy spatřoval v tom, že učitelky neupozornily děti na to, že si mají nechat v řadě větší mezery. (Alespoň tak si to pamatuji, snad to nezkresluji.) Druhý případ se týkal studenta SŠ, který během praxe polil spolužáka čímsi hořlavým a pak ho zapálil. Druhý žák má doživotní následky, škola prý nepochybila při poučení žáků, ale stejně je prý za jednání útočníka zodpovědná a nesla část nákladů na léčení. (Opět doufám, že moje paměť děj nezkreslila.)
Budou-li se děti o přestávce honit po jedné části chodby a zraní se, zatímco učitel řeší jinou věc opodál, soud klidně může shledat školu vinnou za to, že nezajistila dva dozorující učitele, když jeden zjevně nestačí. To je prosím nikoli můj názor, ale vyjádření dvou zkušených právníků, kteří nejsou ve školství nijak zainteresováni. Takže můra velmi reálná.
Okomentovat