Učitelka Pavlína Loňková uvažuje o tom, jak by mohla vypadat škola a proč tak nevypadá

neděle 13. listopadu 2016 ·

Finové ruší předměty. Ve ScioŠkolách nedávají známky, v Montessori nevychovávají děti k poslušnosti. Rodiče zakládají vlastní alternativní školy, lesní školky byly zřejmě zachráněny a já si říkám, kolik času, peněz a dovedností nás dělí od toho, abychom si konečně uvědomili, že stojíme na místě a svět kolem nás je úplně jiný než byl před těmi stovkami let, kdy lidi vymysleli školu.


Pavlína Loňková (weebly.com)
Říkali nám, že změna musí přijít zespodu. A že TO NEJDE. (Zdravím Dana Přibáně.) Pak se ptám, jak je možné, že Scioškoly nemusí dodržovat 45 minutové hodiny. Že nemají třídy třiceti stejně starých dětí. Že nemají prvouku ani informatiku. Jakto, když TO NEJDE? A to jsem si hodně jistá, že si musí dát extra pozor na případné hnidopichy a rejpaly, kteří na ně budou posílat inspekce, hygieny a další kontrolní útvary.

A tak si tady sedíme, na tom našem malém českém písku, a sníme o tom, jaké by to mohlo být. ​

A já si říkám, že začít už se mělo včera. A ptám se, proč TO NEJDE? Zakopáváme o ty "bobry" (Zdravím Ondřeje Šteffla.) Žijeme totiž v tom, že se nesmí moc tisknout. Nedej Bůh barevně! Že nám ve školách vypadává wifi. Že musíme sedět v lavicích. Že musíme držet dohledy nad žáky. Na chodbách, v šatnách, v jídelně, na zahradě, všude. Že máme mnohopočetné třídy. Že se bojíme uklízeček nebo kuchařek a školníků. A rodičů. A dětí. A že musíme psát psacím písmem. Musíme se učit z učebnic. (Mnohdy vydaných v roce 1998. Nezdá se to tak dávno, dokud si nespočítáte, že jsou dvakrát starší než ty děti, které se z nich učí.) Musíme číst z čítanek. A když dočteme, musíme odpovídat na otázky "Jak se jmenuje Barunčina maminka?" a "Co měla Karkulka v košíku?"

​A musíme se přezouvat. A nesmíme běhat. A musíme zpívat jen jednou týdně od 11:50 do 12:35 a jindy ne. A musíme vymýšlet a dělat domácí úkoly na příklady a na opisování, protože jinak by se to ty děti nenaučily. A musíme jim dávat pětky. A poznámky. A pochvaly, když nezlobí. A nesmíme si moc otevřít pusu. A někdy ani oči a uši. A přitom mezi sebou někdy ani nemluvíme. Myslím my učitelé. A jsme jednou nohou v kriminále. A nesmíme pouštět děti v hodině na WC. A musíme je pořád počítat. A musíme vyplňovat spoustu PAPÍRŮ o tom, co děláme. Protože bez těch PAPÍRŮ by nikdo nemohl ZKONTROLOVAT, že to opravdu děláme. A co kdybychom to třeba nedělali?


Chtěla bych místo, kam se děti budou těšit. Kam budou rodiče vodit své děti rádi. Kde si budeme moct vybrat, jestli chceme sedět na židli, na koberci nebo na gauči. A když nebudeme chtít sedět, tak se třeba i projdeme, nebo si lehneme, no a? Místo, kde bude spousta chytrých knih, ve kterých se budeme učit hledat. Místo, kde budeme číst. Často a s láskou. A kde si budeme povídat o tom, co jsme se dozvěděli a co to s námi dělá. Místo, kde budou technologie dobrým služebníkem. Kde budeme moct vytisknout tolik barevných kopií, kolik jich budeme potřebovat. A kde bude dostatek papírů. A kříd, fixů, pomůcek a výtvarných udělátek. Kde se nebudeme bát, že na nás paní uklízečka hodí nepříjemný pohled, když omylem rozšlápneme křídu. Místo, kde nebude naše objevování muset po 45 minutách skončit, protože se kvůli tomu zvonícímu ZVUKU a systému budeme muset nutně jít věnovat něčemu úplně jinému. Místo, kde budou věci mezi sebou souviset. A kde budou "učit" lidi, kteří mají rádi svoji práci.

Vypadá to, že to hodně záleží na penězích. Ale taky na lidech. Na ředitelích, kteří budou umět vést svůj tým dopředu a nenechají ho stát na místě. Na učitelích, kteří se budou pravidelně vzdělávat, sdílet své nápady i problémy, vytvářet dostatek zajímavých příležitostí pro rozvoj dětí a vstřícně komunikovat. Na rodičích, kteří takové učitele budou platit stejně vstřícnou komunikací, zájmem o své děti i jejich práci. A taky respektem k povolání učitele.

A na dětech, které se od svých učitelů a hlavně od svých rodičů budou učit, že ve slušném světě má každý školní problém nějaké řešení a že může být náročné i zábavné to řešení hledat, zkoumat a objevit. A nebudou k tomu potřebovat žádná čísla na papíře.

Nebo jsem se úplně zbláznila?


Se svolením autorky převzato z jejího blogu

148 komentářů:

Fanda Moudry řekl(a)...
13. listopadu 2016 10:54  

Chce se mně říci: "Ty v...?". Nechci však být vulgární. A na které "veřejné škole" ve světě to takhle funguje? Primární jsou finance. "Bez peněz do hospody nelez". Je to takový ideální Sluneční stát od Tommaso Campanella, myšlenky se přelévají přes utopické socialisty až k současnému rovnostářství tzv. Nové levice. Stále mě v tom náhledu chybí "inkluze po česku", protože jsou mezi námi spoluobčané různě postižení. Co udělá takových 5 dětí se středně těžkou mentální retardací ve třídě? Mám obavy, že tyto děti v těchto vzorových soukromých školách neuvidíme!

Jiri Janecek řekl(a)...
13. listopadu 2016 12:01  

Pěkná ilustrace toho, že ani nějaká pedagogická komora nebude samospasitelná...
---
Kolik barevných kopií je potřeba pro žáka? A kolik už je moc?
Není lepší vést děti ve školách systematicky k nekonzumu a šetřit, recyklovat, improvizovat a zase šetřit? Stejně tak je dobré ukázat, že omylem rozšlápnutou křídu můžeme sami posbírat a případně i prach setřít třeba kouskem navlhčeného toaletního papíru...

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
13. listopadu 2016 12:20  

Copak musíme učit podle učebnic a číst z čítanek? Autorka předkládá vlastního bobra.

m vanek řekl(a)...
13. listopadu 2016 12:27  

Hezké sny. Bohužel většinou opravdu jen sny.

Mnoho z toho dělat může, jen to chce trochu úsilí. Mnoho dělat nelze, to narazí na školské předpisy, na bigotnost ředitele, inspektora, úředníka, starosty, ministra. A všechno naráží na zdeformované školské financování.

A jeden omyl. To, že se svět vyvíjí neznamená že staré metody nefungují. Lidé jsou stále stejní a mají stejné motivy jako před 100 ba 1000 lety. Chléb, hry a peníze platí a platit bude ať se ve škole učíme šermovat či surfovat po internetu.

laimes28 řekl(a)...
13. listopadu 2016 14:09  

Открытый урок с Дмитрием Быковым. Урок 3. Маяковский: самоубийство

laimes28 řekl(a)...
13. listopadu 2016 14:20  

tohle je majstrštych,žádné válení po zemi,pobíhání po třídě,projektování,žvanění,courání po čertech ďáblech....

Renata Kalabisová řekl(a)...
13. listopadu 2016 14:34  

Velmi děkuji za zajímavý, odvážný článek paní učitelky, která evidentně v každodenní praxi vnímá, že je velmi obtížné dětem pomoci stvořit férové prostředí pro podporu smysluplného učení. Vidím paralelu s kuřáky či alkoholiky. Ti také mohou změnit jeden či více detailů svého života, ale bez celkové změny přístupu k životu, myšlení, bez vnitřního přerodu se jejich zakonzervované zvyklosti prostě stejně zase jako bumerang vrátí a stáhnou je zpět do bludného kruhu neúspěšnosti osvobodit se od otroctví. Chceme, aby se děti chtěly učit, nebo je chceme jen nutit se učit a namlouvat si, že tak to vždy bylo, a proto to tak musí být vždy? Že existuje jediná správná cesta. Že jedině nucením k přijetí systému (45 minutové hodiny, známkování, celá třída jednu aktivitu atd) dovedem žáky k úspěšnosti a štěstí v životě? Že jedině výkonová společnost může být šťastná, úspěšná? Co je to štěstí? Co je to úspěch?

ad M.Vaněk: paní učitelka nemluvila o metodách, ty jsou v podstatě stále stejné a uznávané (i Komenský o nich píše): názornost, respektování vývojových specifik atd. I v Summerhillu používají prý v podstatě klasické metody učení. Ale učí jimi žáky, kteří se učit chtějí. A o to jde. Pochopit, že učení je vlastní individuální potřeba, že žák má právo na vzdělání, ale ne povinnost se učit zrovna to, co 'moudří' vymysleli, že musí v tu danou chvíli umět a zvládnout....Však ti žáci stejně jako my učitelé pouze protestují proti byrokracii, papírování, nesmyslu. Místo boje proti inkluzi, proti "alternativním" metodám a školám bychom měli bojovat za navrácení smyslu. Všichni společně. Pak bychom možná mohli nalézt alespoň začátek společné cesty.

Pěkný den přeji. Romana Howe

Jana Karvaiová řekl(a)...
13. listopadu 2016 14:40  

Ucebnice se pouzivat nemusi. My v prakticke na nektere predmety ani nemame( anglictina, rysovani). Zpivat muzete do halelluja kdy chcete. Prijdte k nam do skoly a uslysite.

Zakladem vsech zmen je zrusit a zcela prepracovat skolsky zakon a k nemu vazane vyhlasky.pryc s dozory a nesmyslnou odpovednosti za vsechny skutky deti. Kazda skola si vymysli svuj system hodnoceni. Totez s hodinovymi dotacemi predmetu. Nejmene 50 miliard do skol na pomucky, ucebnice apod. SW, platy a vybaveni. Pak se bavme o reforme. Tohle se totiz neda naridit. A zkuste byt samojedinym reformatorem ve vasi skole.

Renata Kalabisová řekl(a)...
13. listopadu 2016 15:10  

Paní Karvaiová, proč se můžeme bavit o reformě až po získání 50 miliard? Některé, i státní, školy si vybojovaly velké změny, za které třeba ČŠI jiné školy tepe. Tak v čem to spočívá? Učebnice ani pomůcky tolik nepotřebuji jako zrušení 45 min hodin, výuky podle věku a předmětu. To hlavní si můžeme i bez peněz prosadit sami, my učitelé s dětmi. Pak nás budou rodiče i společnost respektovat. To bychom se ale museli spojit. Shodnout se alespoň na minimu.....Některé školy to dokázaly. Je mi ale líto žáků těch ostatních škol, kde taková shoda není, kde jediná shoda spočívá ve svalování viny na ostatních - na rodiče, na chování dětí, na málo peněz, na....

Romana Howe

Miloslav Novotný řekl(a)...
13. listopadu 2016 15:11  

Vážená paní učitelko Loňková, s dovolením, právě to, co představujete, pokládám za výstup dvě stě let trvajícího vývoje českého národního školství. Ty Finy, ani Šteffla s jeho náborovými kulisami, v tom nikde nevidím. Možná proto, že je tam nehledám, ale upřímně, co by tam třeba Šteffl pohledával? Vždyť mu šlapete v bábovičkách. Nejste totiž jeho Scio a patent na nápady má přece on. Navíc nejste sama. Proto tolik vyvádí. Začíná se bát, že česká škola by se mohla začít obrozovat mimo hlavní proud komercializace vzdělávání. Nechci Vám do toho mluvit, ale myslím, že nemáte zapotřebí se vymezovat vůči kolegům, ani zmiňovat, co je zrovna nového v řídce osídleném Finsku. Přeji Vám, aby se Vám ve vyučování dětí dařilo a děti byly dobře připravené na další cestu za vzděláním, třeba v matematice. Nepřeji vám, aby si Vás pověsili na štít alternativní příživníci, ohromení jinakostí.
P. S. Kde na to berete čas při vyučování na dvou školách?

Miloslav Novotný řekl(a)...
13. listopadu 2016 15:24  

Paní Loňková, než jsem to dopsal, už si Vás připjala na placku a v podobě nesmyslných hesel na prápor vyvěsila naše známá paní Howe Kalabisová se svým papouščím pojetím alternativ.
Vidím to spíš jako české babičky: Dobrá věc se chválí sama.

Aladar Bunak řekl(a)...
13. listopadu 2016 15:34  

Já to vnímám asi takhle. Paní (slečna) učitelka si postěžovala, návrh nebo náznak řešení tu žádný není, proč také, když si všichni jen stěžují. A to je celý přínos tohoto článku. (zdravíme Pavlínu Loňkovou). Všichni by chtěli učit podle svého, ale aby si udělali průzkum toho co se žáci za 9 let školní docházky naučí, to je problém. Udělal jsem si ho tedy ve firemní praxi sám, protože děti z různých alternativních či jiných škol jsou teď už maturanty či vysokoškoláky. Nezáleží na tom, na jakou základní školu jste chodili, pokud jsou výsledky takové, že mi vysokoškolák napíše email, obsahující čtyři věty, a v nich udělá 6 hrubých chyb, je to na pováženou. Pokud má začínající ekonomka problémy s malou násobilkou, je to také na pováženou. Každý z nich má ale jasné představy o svobodě a volnosti, kterých by chtěli co nejdříve nabýt. Tak takhle TO opravdu NEJDE. Myslím si, že základní osnovy by na školách být měly a pak teprve by měly mít prostor další alternativní metody výuky. Nezlobte se na mě, ale pravopis a malou násobilku by se měly děti učit všechny jedním způsobem, aby si pak ve dvaceti nevytleskávaly 1x3 je 3, 2x3 je 6 až se dostanou ke kýženému číslu. A když jim vypnu v textovém editoru kontrolu pravopisu, tak nenapíšou bez chyb ani jeden odstavec.

Janek Wagner řekl(a)...
13. listopadu 2016 15:54  

Paní Romano, jsem optimista, ale ne nezřízený. Školství jako takové je konzervativní. V okamžiku, kdy je mizerně řízeno a chybí mu finanční i lidské zdroje, je jeho prognóza nepříliš povzbudivá. Přesto jsem přesvědčen, že většina základek je přinejmenším dobrých.

Na druhou stranu, vznikají v takovýchto systémech rezidua pozitivní deviace. Průzkumy názorů občanů nebo rodičů pak spíše přinášejí informace o spokojenosti respondentů se školstvím. Zažil jsem před dvěma lety v rámci předvolební kampaně diskusi rodičů v MČ Prahy, kde nyní žiji: ti spokojení a konzervativní převažovali. A přitom tu je plno rodičů z tzv. středostavovských rodin, kteří podle jiných výzkumů hledají alternativní školství.

Ale zpět k tvrzení "To hlavní si můžeme i bez peněz prosadit sami, my učitelé s dětmi. Pak nás budou rodiče i společnost respektovat. To bychom se ale museli spojit. Shodnout se alespoň na minimu." Učitelé se nespojí a neshodnou, protože spektrum jejich názorů, potřeb i schopností je široké. Rodiče mají spektrum požadavků široké jakbysmet. A respekt učitelé ztrácejí z různých důvodů: podfinancování školství je pak evidentně jedním z nich.

Pro některé je například pojetí RVP svazující a pro některé příliš volné (a díky intervenci konzervativního populisty Dobeše je jakákoli revize v nedohlednu). A stále se o jeho principy musí bojovat. Centralizace je totiž už na postupu.

Jirka řekl(a)...
13. listopadu 2016 16:10  

Zůstal bych prostoduchý (reaguji na vtipný obrázek a citát génia).
Jsem přesvědčený, že veřejné školy jsou pro děti druhu homo sapiens recens. Žádného slona ani opici, natož rybu (jsem pedagogicky korektní) jsem tam ještě neměl. Pak si myslím, že jednotné zadání úkolů reaguje na cíle školy - připravit nedospělce na život ve společnosti. Všechny ryby také musí zvládnout zůstat celý život pod vodou. Rybí alternativci většinou na výlet na souš šeredně doplatí.

Česká společnost a rodina se opravdu mění. Čím dál více rodičů se odmítá starat o svoje mláďata a připravovat je na další život. Společnost nežádá mnoho. Naučit komunikovat (naslouchat a mluvit nápodobou), základní sebeobsluhu, potrénovat frustrační toleranci. To byste pak viděla ten cvrkot ve školách, ale hlavně výsledky by se mohly měřit a publikovat. Není nad hrdého a spokojeného rodiče. Ten motivuje jedna radost! Jak to mají ve Finsku?

Fanda Moudry řekl(a)...
13. listopadu 2016 16:16  

Renata Kalabisová

"Že jedině výkonová společnost může být šťastná, úspěšná?"

Společnost je zaměřena na výkon. Jsou v tom obsaženy pojmy liberalismus, globalizace, kapitalismus, volný pohyb kapitálu, zboží, služeb, pracovní síly,...V jaké společnosti pak chcete nepodávat žádný nebo podprůměrný výkon? Vše je tedy o penězích a ekonomickém přinucení k práci. Škola je odrazem společnosti. Jak chcete tuto výkonovou společnost změnit? Jde to vůbec? Mám obavy, že jde pouze o idealistické a utopické vize. Zřejmě se shodneme na tom, že absolvent SŠ musí být připraven na příslušnou práci. Nikdo po něm nebude chtít žádné prezentace, referáty, seminární práce, eseje, názory na snížení výroby a výkonu ve společnosti, aby byl šťastný a úspěšný. Nikdo asi nepřipustí, aby daný podnik zkrachoval.

Eva Adamová řekl(a)...
13. listopadu 2016 16:21  

"Učebnice ani pomůcky tolik nepotřebuji jako zrušení 45 min hodin, výuky podle věku a předmětu."

Tak nám tady prosím zkuste alespoň v náznaku nastínit, jakým způsobem byste organizovala výuku na 2. stupni velké školy se čtyřmi třídami v ročníku, tak, aby z toho nevznikl bordel na kolečkách. Bez konkrétního návrhu řešení jsou to totiž všechno jen plané kecy kolem něčeho, co se řeší na celém světě stejně či značně podobně, protože ani těm největším bednám se na poli organizace výuky nic smysluplnějšího zatím nepodařilo vymyslet. A já věřím, že se někteří i skutečně snažili vymyslet.

Já ze svého hlediska musím konstatovat, že 45 minut výuky mi vůbec nevadí, výuka podle předmětů také ne (výuku matematiky od 8. ročníku a výše si ani v kombinaci s jinými předměty moc nedovedu představit a v nižších ročnících by smysluplně kombinovat dokázali jen matematikové, skutečně si absolventa občanky a tělocviku v této situaci nedovedu představit). Snad jen to nahrazení výuky podle věku nahradit výukou podle schopností bych uvítala. Ale jeden takový systém, mluvím o praktických školách, je v současné době v naší republice ve fázi likvidace.

Renata Kalabisová řekl(a)...
13. listopadu 2016 16:32  

Pane Wagnere, souhlasím s Vámi. To mé tvrzení platí na školy (ta centra pozitivní deviace), kde se takto dokáží shodnout. Alespoň na minimu, že se třeba neshodnou, ale mohou s tím žít a pracovat a zároveň o své práci přemýšlet a mít prostor pro svou "alternativu". Asi jsem tam měla napsat podmiňovací způsob, aby to platilo pro školy a společnost jako celek. Já nejsem optimista, proto je mi ze centralizace a neschopnosti se spojit velmi smutno. Zde platí tvrzení, že pokud se nebudeme pokoušet o shodu, bude tím trpět nejen naše role učitele, ale hlavně se bude vytrácet duchovno, vzdělanost a schopnost spolupráce mezi lidmi. Nechci sem tahat politiku, ale současná vládnoucí strana a její představitel snad jsou dostatečným důkazem toho, kam padáme. Ocenila bych, kdyby třeba Česká škola nějaký zárodek tvoření shody mohla začít tvořit. K tomu je nutná otevřenost a ochota diskutovat, připouštět, že názory ostatních nelze šmahem odsoudit.

Pane Jirko, ta metafora se zvířaty přeci spočívá v upozornění nad to, že každý máme jiný talent - někdo na plavání, jiný na stavění přehrad. Budeme přeci jinak učit, pracovat se žákem, kterého nejvíc baví snít, počítat, a jinak s tím, kterého nejvíce baví vyrábět, konstruovat. Je potřeba, aby se oba naučili základy, ale každý k nim dojde jinou cestou, v jiném čase. Pokud jim toto poskytneme /a není to zase tak náročné na logistiku/, oni neztratí motivaci k učení a my neztratíme respekt před nimi, ani sami před sebou tím, že je budeme nutit k něčemu, co v dané chvíli nemohou pochopit, zvládnout.

Romana Howe

Fanda Moudry řekl(a)...
13. listopadu 2016 16:39  

13. listopadu 2016 15:34 - Aladar Bunak

V tomto se s Vámi naprosto shoduji, protože to je reálný život. Vytváření nějakého skleníkového prostředí vede k degeneraci.

V. řekl(a)...
13. listopadu 2016 17:07  

že může být náročné i zábavné to řešení hledat, zkoumat a objevit. A nebudou k tomu potřebovat žádná čísla na papíře.
Ta čísla na papíře mohou být zábavnější než hodina zpívání. Jak pro koho, víte? A taky podle toho, kdo to učí. I bez barevných kopií...

Nebo jsem se úplně zbláznila?
Asi.

Radomír Palát řekl(a)...
13. listopadu 2016 17:11  

Ten obrázek už mě štval před lety, správně by tam mělo být 26-30 různých živočichů, sám učitel hlavu 4x větší a s úsměvem...

Radomír Palát řekl(a)...
13. listopadu 2016 17:12  

Taky jsem se podíval na web paní kolegyně a taky se s úctou ptám: Kde na to berete čas?

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
13. listopadu 2016 17:14  

"pokud se nebudeme pokoušet o shodu"

A myslíte, že alternativci stojí o shodu? Zatím se obvykle vymezují ostře proti hlavnímu proudu veřejných škol.

Ygrain řekl(a)...
13. listopadu 2016 17:44  

"a není to zase tak náročné na logistiku"

A už jste někdy aspoň sestavovala rozvrh?

Renata Kalabisová řekl(a)...
13. listopadu 2016 18:39  

Pane Wagnere, ještě k té shodě. Mohli bychom přeci se přeci shodnout alespoň na tom, že většina považuje za výhodnější žít, a proto tvořit, slušnější, kulturnější společnost. Základem je přeci respektovat potřeby druhých a zařídit zároveň, aby jejich potřeby neomezovaly ostatní. Učitelé by mohli začít tím, že budou požadovat, ve svém sdružení či komoře, aby byl tento princip respektován i při vzdělávání. Nejsem sice optimista, ale pokud mám žít a nezbláznit se, musím se stále snažit o to, abych tento princip respektování obhajovala a svou prací uplatňovala. Velmi obdivuji Finsko, že se dokázali shodnout a rozhodli se hledat cestu, která jim a jejich dětem život učiní příjemnější, spravedlivější.

Alternavci podle mne takový princip také obhajují a svou existenci vysvětlují svými odlišnostmi od škol, které tyto principy porušují. Podle mne nenapadají učitele, napadají pouze školský systém, který sami učitelé kritizují. Tak proč se nemůžeme shodnout? Není to od učitelů na státních školách trochu schizofrenní vidění - nadávat na systém, ale kritizovat ty, kteří na vady tohoto systému poukazují???

Nesestavovala jsem rozvrh a nebyl by to chaos na kolečkách, protože již existují pomůcky, jak uspořádat školu, kde jsou dodržovány principy respektování, např. Dalton, Jenský systém, Montessori, Waldorf. Není jejich vinou, že jsou to soukromé školy. Ani pro mne soukromé školy nepředstavují spravedlivou alternativu, protože jsou placené a tím pádem nefér vůči méně majetným. Jenže když ve většině státních nelze učitele, vedení přesvědčit o potřebě změnit zásady vyučování, co zbývá rodičům, kteří si přejí výuku respektující?

Někteří řeknou, později v práci také zaměstnavatel nebude respektovat vaši individualitu. A to chceme? Líbí se nám takto žít? Pod taktovkou (asi hlavně nadnárodních) společností, které nás ženou k životu otroků (např. Ilona Švihlíková to krásně popisuje), nutí jíst odpad a ještě se bát, že ani to už pro nás příště nezbyde???

Takže kdo nestojí o shodu?


A pro pana V.: paní Loňková podle mne čísly na papíře měla na mysli tu byrokracii, vyplňování nesmyslných lejster, ne matematiku.

Romana Howe

Jana Karvaiová řekl(a)...
13. listopadu 2016 19:34  

Všechn ty váni uváděné školy mají velmi málo žáků Zkuste si toto udělat na škole s pěti sty žáky.Byl by to bordel na kolečkách i s vašimi pomůckami. Ve chvíli,kdy jeden učitel by si ještě přál dále tvořit by druhý přešlapoval na chodbě a přemýšlel, jak on zvládne to co chtěl v tom zbývajícím čase a že má být ještě také v devítce apod. Již dnes je jasné, že nebude moci být poskytnuta dobrá průprava dětem s LMP inkludovaným na základkách právě proto, že se organizačně nezvládne jít s nimi místo na chemii do dílny, protože jsou jen dvě.

Peníze nutné jsou. Dokud budeme ve školách s naštváním řešit prkotiny typu - není papír do kopírky, musím si kupovat svoje propisovačky, šanony, eurofolie.Dokud budeme sponzorovat školu tím, že budeme kupovat knížky ,pracovní sešity apod. - budeme naštvaní. Přibývá pouze práce a to hodně. Vy to možná na střední škole nepociťujete,ale my na základce silně. A je to o penězích.
Je to i o systému, který mě nutí psát sáhodlouhé kraviny, nutí mě hlídat děti, které jstejně neuhlídám. Nutí mě plnit pitomé požadavky, protože to je v předpisech. Inspekce bohužel mo neradí, spíše buzeruje a skoro vždy je na straně rodičů, kterří si chodí neustále stěžovat na prkotiny. I to je realita, kterou možná neznáte. Rodiče totiž málokdy poukazují na systém. Oni ukazují prstem na učitele, školu a chtějí něco, co v moci školy není (musela by porušit předpisy).

Jana Karvaiová řekl(a)...
13. listopadu 2016 19:53  

Ještě k těm dětem a svobodě. Dětem nutné musíte nastavovat mantinely. Nejméně do 9 et. I potom ta děcka musí mít nějaký řád a teritorium. Celosvětové výzkumy hovoří o tom, že právě "neřád" a nulové teritorium vytváří děti se silnými poruchovými chování.Možná ty nejinteligentnější děti jsou schopné kolem 12 roku začít něco jako filozofovat (začíná se tvořit abstraktní chápání),ale je to jen začátek. Nic víc. S nástupem puberty se často i ty nejhodnější děti mění a mají v sobě chaos, tak jak mají ještě zvládat vyrábět si nějaké vlastní prostředí a řád a chápat vše v celku školy ,rodiny, party. Je to těžké i pro dospělé. Nechtějte to po dětech.Přeci jen nějaké zkušenosti s dětskými dušemi mám. My jsme povinni jim dávat pocit bezpečí a jistoty. To jediné musíme nutně.
Všichni chceme žít ve slušné společnosti. Ta společnost musí mít také nějaký řád. proto existují státy a právo. Jen málo jedinců je schopno žít dle svého svědomí v pohodě. ostatní musí být lehce či tvrději dotlačeni. dnešní společnost je výkonová. Všichni jsme to poznali - nucení matek,aby se co nejdřív vrátily do práce, nucení pracovat přesčasy zadarmo. Pořád být ve střehu. jak se slučuje pohodová a svobodná škola s tvrdou realitou? Lidé jsou sobci,nechtějí se ženit a vdávat, mít děti.Zato chtějí tu svobodu, práva. Většinou na úkor druhých. A nemyslím, že to je školou. Jestliže tvrdíme, že škola je zkostnatěle stále stejná, pak kde se vzala tahle generace, když jsme léta letoucí vzděláváni stejně? Školou to asi nebude.

Renata Kalabisová řekl(a)...
13. listopadu 2016 20:03  

Paní Karvaiová, učím na základní škole, takže nežiji v žádném skleníku. Pokud vím, Waldorf či Dalton také mohou být docela velké školy. I ty ostatní. Tam nezáleží na velikosti ale na domluvě, shodě. Pokud zrušíme třídy, předměty, začneme učit více jinak než frontálně, nebudeme potřebovat tolik tisknout pracovní a jiné listy, ani učebnice nejsou potřeba. Podívejte se třeba na nápady pana Sugata Mitra realizované v Indii a Anglii.

Pokud jsou lidé sobci, musíme se ptát, proč, jaká společnost je takto vychovala. Nemyslím, že máme sobectví geneticky zakódované do té míry, aby to dobrá společnost nemohla pozitivně ovlivňovat, vždyť jsme tvor společenský.

Podle různých filozofů od Aristotela a dál všechno se vším souvisí. Takže já netvrdím, že za to všechno může pouze škola, ale rozhodně bych si přála, abych mohla říct, že škola rozhodně působí tak, aby tomuto bránila, předcházela. Jenže důrazem na individuální výkon, známky, soutěživost na úkor spolupráce, respektování jeden druhého škola rozhodně nejde příkladem v tom, jak lidi v těchto dovednostech podporovat. Já bych si přála, aby škola byla od toho, že dává lidem příklad na to, jak by mohla společnost dobře fungovat. Zatím jim jen dává příklad jak segregovat, trestat, odsuzovat. Tu a onde ve větší či menší míře....

Romana Howe

Renata Kalabisová řekl(a)...
13. listopadu 2016 20:08  

A k těm mantinelům a svobodě - záleží na způsobu, jakým to probíhá. Pokud dítě cítí, že je součástí procesu, ne jen předmět vyučování, vzdělání, pokud se může na tomto procesu podílet, pak si tyto mantinely lépe zvnitřní. Ono ví, že je potřebuje, jenže není otrok, aby je všichni přijali befelem naráz a všechny stejné. Každý jsme jiný. Takže je to o míře. V jaké míře a jak.

Jana Karvaiová řekl(a)...
13. listopadu 2016 20:08  

Pak budete muset počkat na efekt sté opice. Donutit k tomu nemůžete nikoho.

Jana Karvaiová řekl(a)...
13. listopadu 2016 20:09  

A otrok tu není nikdo. To jsou fráze

poste.restante řekl(a)...
13. listopadu 2016 20:41  

Já bych si přála, aby škola byla od toho, že dává lidem příklad na to, jak by mohla společnost dobře fungovat. Zatím jim jen dává příklad jak segregovat, trestat, odsuzovat.
Hm. A proč to, prosím Vás, děláte?
Já třeba na svých hodinách ani nesegreguji, ani neodsuzuji. A trestám jen ty, kdo poruší pravidla.
A dost dobře si neumím představit dobře fungující svět, kde by ti, kdo pravidla porušují, trestáni nebyli. A naučit se tomu mají také ve škole.

Pokud jsou lidé sobci, musíme se ptát, proč, jaká společnost je takto vychovala. Nemyslím, že máme sobectví geneticky zakódované do té míry, aby to dobrá společnost nemohla pozitivně ovlivňovat, vždyť jsme tvor společenský.
Zvláštní.
Já si doteď myslel, že soukromé vlastnictví vzniklo v okamžiku, kdy vznikla nadprodukce. Tedy, že společnost, skupina, tlupa, vyprodukovala více, nežli byla v daném okamžiku spotřebovat.
Podle madam Howe je to výchovou.

Kolegyně Karvaiová, vzdejte to.
Základní problém paní Howe spočívá v tom, že chce budovat utopii.
A neuvědomuje si, že je to dálnice do pekel.

laimes28 řekl(a)...
13. listopadu 2016 21:09  

tak co, milí zlatí,byl někdo z vás ještě schopen odučit normální hodinu nebo jste definitivně majnstrýmově zhloupli?

Eva Adamová řekl(a)...
13. listopadu 2016 21:26  

Paní Kalabisová, zase jen řeči a řeči, neřku-li přímo kecy. Ale mohla byste tady prosím skutečně konkrétně nahodit Vaši vizi organizace základní školy se 400 žáky na 2. stupni za podmínek, že nebude stanovena pevně vyučovací doba, nebude se učit v jednotlivých předmětech a nebudeme vytvářet skupiny žáků podle věku?

Renata Kalabisová řekl(a)...
13. listopadu 2016 22:35  

Paní Adamová, zkusila jste se podívat na principy Montessori nebo Daltonského plánu. Tam to funguje. Viděla jsem na vlastní oči :) Je to docela dlouhý popis (sem by se mi to nevešlo), tak když si ho přečtete, můžeme pak diskutovat o detailech.

Pane poste.restante, utopie se budovat nedá, utopii máme pouze jako vizi, vzor, o němž víme, že jeho ideál nikdy nenaplníme, přesto nás láká, inspiruje. Přechod od lovecko-sběračské organizace společnosti k usedlému způsobu života mne skutečně velmi zajímá - proč některé společnosti k tomuto tíhly, jiné ne. Ale my jsme mluvili o sobectví - přeci soukromé vlastnictví neznamená automaticky preferenci sobectví. Nebo ano? Důležité je najít shodu a poté hledat cesty, jak dospět k co nejlepším postupu pro zkvalitňování vzdělávání, školy, jinak se můžeme stát otroky testování, byrokracie, povinných různých ročníků, povinného sčítání atd. Domnívám se, že jsem stížnosti na takové praktiky zde zaslechla. Já prostě možná expresivně tomu povinnému nucení (např. i EET a jiné) říkám otroctví. Pokud je to pro vás příliš silné slovo, můžeme ho nahradit jiným pojmem, třeba nesmyslná buzerace. Těší mne tato zajímavá diskuse.

Romana Howe

Vl.Václavík řekl(a)...
13. listopadu 2016 22:44  

Dálnice do pekel (20:41)? Tak po takové dálnici jsem jel 40 let jako obyčejný pasažér. Naštěstí jsme tuto dálnici opustili.
V čase výročí se objevují úvahy, proč se za 27 let nepodařilo srovnat krok například s Německem či Rakouskem (HDP na obyvatele, hrubá mzda, ...).Rozdíly jsou v mnoha oblastech, i ve způsobech vyučování a učení ve školách.
O čem uvažuje paní učitelka Loňková není utopie. Pokud bychom se shodli na principech dobré školy (viz některé zde uvedené náměty), pak už jen platí: Kdo chce, hledá způsob - kdo nechce, hledá důvod.

Fanda Moudry řekl(a)...
13. listopadu 2016 23:21  

"O čem uvažuje paní učitelka Loňková není utopie."

Je to pane Václavíku sci-fi kombinované s nadějí zářných zítřků. Zachází se zde s představou výchovy a vzdělání jako absolutní priority. Zapomíná se však na genetickou podmíněnost chování jedince.

"proč se za 27 let nepodařilo srovnat krok například s Německem či Rakouskem (HDP na obyvatele, hrubá mzda, ...)."

Důvodů je více. To se musíte vrátit o 25 let zpět. Tehdy byly nastaveny pravidla pro nadnárodní firmy. A zrovna do Německa a Rakouska z těchto firem odchází nemalé bohatství mimo území ČR. A nejsou to haléře. Jinak je to samozřejmě debata na ekonomické úrovni.

Při dřívějších návštěvách Francie jsme navštívili jak školy státní, tak soukromé (bývalý projekt Comenius). A žádnou velkou shodu jsme tam nezpozorovali. Veřejné školy v děsném stavu, soukromé pak luxusní s kvalitními kantory a vybranými dětmi bohatějších rodičů. A to naše veřejné školy ještě vypadaly solidně.




Pavel Doležel řekl(a)...
13. listopadu 2016 23:32  
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
Pavel Doležel řekl(a)...
13. listopadu 2016 23:40  

Howe, Václavíku, zkuste už konečně tak nějak pochopit, že k žádné shodě nedojde. Na principech se já s vámi nikdy neshodnu. Z toho ale neplyne, že je třeba něco měnit. Já necítím potřebu se s vámi shodnout. Ani za mák. Pokud někdo vnímá svět jako prostředek k dosažení jakéhosi štěstí, tak se s ním ani shodnout nedá. Vy pořád máte dojem, že když si my, zaostalí a neznalí, přečteme nějaké principy fungování Waldorfských, Montessori a Daltonů, případně jiných dostatečně alternativních, tak že prozřeme a pochopíme. Jenže naše světy jsou tak odlišné od těch vašich, že máme i jiné cíle, jiné vnímání, jiné potřeby a vidíme smysl v něčem jiném. Výkon není autokraticky nadiktovaný svatý grál, jehož obrázek byl připnut na nástěnku a za nímž se všichni bezhlavě ženou s vidinou prdele v Mercedesu za tři mega. Výkon je důsledkem tužeb, přání a chování drtivé většiny populace, včetně vás dvou. Jenže pochopit to, je zjevně až příliš abstraktní na některé "hlavy".

poste.restante řekl(a)...
13. listopadu 2016 23:41  

Ale my jsme mluvili o sobectví - přeci soukromé vlastnictví neznamená automaticky preferenci sobectví. Nebo ano?
Obecně ANO. Výjimky existují. Většinově jsou považováni za exoty.
Zcela triviální otázka. Máte k dispozici 50 000,-. Dáte je na dovolenou, na studium dětí? Nebo na charitu?
Pokud to není na charitu, pak upřednostňujete soukromé = sobecké zájmy. Chápete?
Každý člověk je přirozený sobec. Ale to není špatně. Protože pokud se postarám o svou rodinu, nepřenáším své problémy na společnost.
Proto platí, že "Rodina je základ státu."
Poslední dobou na to mnozí často zapomínají, anebo to rovnou popírají.


Paní Adamová, zkusila jste se podívat na principy Montessori nebo Daltonského plánu. Tam to funguje. Viděla jsem na vlastní oči :)
Já viděl na vlastní oči v Lednickém skleníku růst tropické rostliny, zrát kokosové ořechy.
Přesto nepovažuji za dobrý nápad nahradit v lesích smrky a duby kokosovými palmami.

Důležité je najít shodu a poté hledat cesty, jak dospět k co nejlepším postupu pro zkvalitňování vzdělávání, školy, jinak se můžeme stát otroky testování, byrokracie, povinných různých ročníků, povinného sčítání atd.

1. Důležité není najít shodu, protože shoda není možná.
Nemůže se antroposofista shodnout s katolíkem, libertarián s konzervativcem, vegetarián s masožravcem, ...
2. Důležité je mít společný jmenovatel základního vzdělání.
A my jsme ho měli. A díky činnosti "odborníků" jsme ho zničili.

3. Důležité je pro mainstream používat prověřené postupy, o kterých víme, že fungují v mainstreamu. Pořádat pokusy s celou generací je zvrhlost. Tvrdit, že když může růst kukuřice na Ukrajině, může růst i na Sibiři, to je logika hodná Nikity Chruščova.

4. A důležité je mít také alternativy. Odvážné jedince, kteří zkoušejí nové cesty. A kteří je také ověřují. Aby se později mohly uplatnit v mainstreamu.
Ovšem takové, kteří mají také soudnost a sebereflexi. Aby uměli také uznat svůj omyl.


Testování není nic špatného.
Špatné je testování, prováděné blbě a nejhorší jsou "experti", kteří výsledky "interpretují" a zneužívají.
Kdyby si zastánci "alternativ" byli tak jistí správností své cesty, museli by testování podporovat. Maria Montessori prokázala úspěšnost své výuky právě prostřednictvím testů.

Pokud se sčítání Romů týče, špatně jste četla diskuse. Nejde o samotné sčítání, ale o jeho metodu, která je prasácká a o jeho účel, který je odporný.


Já prostě možná expresivně tomu povinnému nucení (např. i EET a jiné) říkám otroctví.
Účelem EET jsou rovné podmínky "hry" pro všechny. Chápu, že některým lidem je taková myšlenka odporná.

Každý soudný člověk chápe, že jistá míra "buzerace" je nezbytná. Alternativou je totiž anarchie. "Právo" silnějšího.
Jde o to, aby tato "buzerace" byla smysluplná, účelná a nikoliv nesmyslná.
V boji proti nesmyslné buzeraci se shodneme. Jinak těžko.

Pavel Doležel řekl(a)...
13. listopadu 2016 23:48  

"proč se za 27 let nepodařilo srovnat krok například s Německem či Rakouskem (HDP na obyvatele, hrubá mzda, ...)."

Tak jednak to musíte počítat na paritu kupní síly, což je poměrně komplikované, protože některý obsah spotřebního koše je geograficky nepřenositelný a jednak, pokud máte pocit, že se někde mají lépe, proč se tam neodstěhujete? Já nemám dojem, že bychom nesrovnali s někým krok a už vůbec ne v oblasti školství. Hlavně nevidím smysl v tom, pořád čumět k sousedovi, nebo k sousedovi souseda, abych se podíval, jaké má auto a jestli není lepší, než mám já. Pokud chce Howe žít ve Finsku, budiž jí přáno. Já nechci. S Českým vzdělávacím systémem jsem byl před tím, než se do něj začali srát Kartouzové, Laurenčíkové a Feřtekové, spokojen. Od té doby, co se výuka změnila na uspokojování údajné poptávky po vzdělání, to se schopnostmi a znalostmi dětí jde tak nějak do řiti.

poste.restante řekl(a)...
14. listopadu 2016 0:34  

Dálnice do pekel (20:41)? Tak po takové dálnici jsem jel 40 let jako obyčejný pasažér. Naštěstí jsme tuto dálnici opustili.
Pak byste měl chápat, že právě budování utopií je tou dálnicí do pekel. Tak to totiž bylo myšleno.
Komunismus je přece krásná myšlenka, ne? Lidé pracují proto, že je to jejich niterná potřeba, nikdo si nepřivlastňuje nic na úkor jiných, všichni všechno dobrovolně sdílejí,...
Jen ta myšlenka tak nějak nebyla určena pro skutečné lidi a skutečný svět.
Ale všichni, kteří této myšlence netleskali, byli podezřelí

Čím to, že vidím paralely s "těmi správnými myšlenkami" a "budování utopií" v současnosti. A čím to, že Vy ani po 40 leté přípravě je nevidíte?


V čase výročí se objevují úvahy, proč se za 27 let nepodařilo srovnat krok například s Německem či Rakouskem (HDP na obyvatele, hrubá mzda, ...).Rozdíly jsou v mnoha oblastech, i ve způsobech vyučování a učení ve školách.
Řekl bych, že příčinou proč se nepodařilo srovnat krok s např. Německem můžeme jen těžko hledat v současném školství. Ti, kteří vyšli z nového, porevolučního školského systému, vytvářejí hodnoty teprve pár let.

Ale když čtu o tom, že ČR přestává být atraktivním místem pro zahraniční investice, neboť vzdělávací systém neposkytuje dostatek kvalifikovaných pracovníků, pak musím logicky dospět k závěru, že porevoluční vzdělávací systém přinesl v tomto ohledu spíše zhoršení.
Jinak řečeno nejlepší pro školství v ČR by bylo, kdyby ho nikdo nereformoval.

laimes28 řekl(a)...
14. listopadu 2016 4:30  

školství jest součástí společnosti,ta současná v eu za posl. 25 let má jeden požadavek, a to držet mladé lidi pod jednou střechou co nejdéle,
ideálně do 25-30 let,nedopustit ,aby od 17-17 let běhali tlupami po ulicích a zapalovali auta,aby žili co nejdéle na náklady rodičů,dokud si je ve třiceti nepřevezme stát a nezačne jim platit sociální dávky,zatím to v záp eu funguje skvěle,u nás začínají být dva problémy,první-padesátníci ztrácejí práci a brzy přestanou sponzorovat své třicetileté "děti",druhý-nemáme takový soc systém jako na západě,který umožňuje žít ze sociálních dávek,sice skromně,ale normálně žít tj. bydlet,nakupovat jídlo a chodit na fotbal či jinak zabíjet čas

mirek vaněk řekl(a)...
14. listopadu 2016 7:53  

Zdravím a podporuji racionalizmus pana Doležela. Už mi tu chyběl.

Ideály jsou hezká věc, ale realita je jiná. Je propastný rozdíl učit na výběrových školách s dětmi s podnětného prostředí a vysokým IQ a na školách s dětmi ze znevýhodněného prostředí a nízkým IQ. Já mám dlouholeté zkušenosti s druhým typem a tam tyto idealizace nefungují. A i ze zahraničí vím, že něco jiného jsou školy, které se ukazují zahraničním delegacím a něco jiného je průměrná místní škola.

V článku paní učitelka pojmenovala spoustu aktuálních školských problémů, ale řešení nenavrhuje žádné.

Řešením je celkové ozdravění společnosti a změna systému školství shora. Učitelé i žáci jsou semíláni systémem a nemají jakoukoli šanci omezit zrůdnosti, které se na ně shora valí.
Těmi zrůdnostmi nemyslím přijímačky a státní maturitu. To je jediný pozitivní krok, který může české školství zachránit. Protože, to, co zde chybí je cíl vzdělávání a jeho důsledná kontrola. Místo obecných proklamací a vágních pojmů konkrétní cíle každého typu vzdělávání.
Až budou jasné vzdělávací cíle i požadovaná úroveň jejich splnění, pak se můžeme bavit o metodách, jak toho dosáhnout.

Eva Adamová řekl(a)...
14. listopadu 2016 11:20  

"Paní Adamová, zkusila jste se podívat na principy Montessori nebo Daltonského plánu."

Paní Kalabisová či tedy Wowe, já ty principy samozřejmě znám, ale ono se jedná o odlišné principy postupu ve výuce a principy přístupu k výuce, nikde jsem nikdy nenašla žádné principy organizace výuky pro velkou školu se čtyřmi třídami v každém ročníku na druhém stupni tak, aby nebyla výuka členěna na vyučovací hodiny, aby neexistovaly předměty a aby se děti nedělily do skupin dle věku. Ono také v ČR a obávám se, že i jinde ve světě, se tato výuka většinou realizuje v jedné třídě v ročníku pro rodiče, kteří vyžadují alternativu, případně na malých soukromých školách. Žádná základka v tom u nás nejede celá. Zkuste popřemýšlet proč.

Vl.Václavík řekl(a)...
14. listopadu 2016 12:40  

Pane Doležele.
Předně bych Vás chtěl poprosit, abyste při případných reakcích na mé příspěvky nepoužíval vulgarismy. Toto je veřejný web "Česká škola" a lidé předpokládají, že
zde diskutují učitelky a učitelé. A ti mají být pro děti a mládež příkladem.
Pokud jde o marné dohánění Západu, vycházím z těchto informací.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
14. listopadu 2016 13:18  

Já bych chtěl vidět, jak by dopadl Sugata Mitra, kdyby umístil počítače v Brně na Cejlu a Bratislavské.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
14. listopadu 2016 13:28  

Pokud se budou alternativci zaštiťovat tím, že běžná škola každého žáka poškozuje (Nováčková), budeme hledat shodu těžko.

Oni ti alternativci často připomínají náboženské sektáře: mají stále ublížený pocit ohrožení, cítí se být těmi pravými a vyvolenými a vzývají svého neomylného guru.

Tajný Učitel řekl(a)...
14. listopadu 2016 14:57  

alternativa = nekázeň
Pracují-li děti společně na vyřešení problému a mluví u toho k tématu, je to nekázeň? Jsou-li děti zvídavé a spontánně se projevují v hodině, je to nekázeň?

alternativa = žádná přírodověda
Procvičují-li děti matematiku/fyziku/biologii/chemii způsobem, který není nudný, je to špatně?

alternativa = balamutění dětí a rodičů
Nabízí-li škola rodičům způsob vzdělávání, který je jiný než ten, který zažili oni,
a má-li ten způsob měřitelné výsledky, je to klamání?

alternativa = elitářství
Odmítne-li stát financovat alternativní školu, která je tím nucena stát se soukromou, je to elitářství?

alternativa = čáry máry
Je-li způsob myšlení o dítěti a jeho vzdělávání velmi odlišný od středního proudu, znamená to, že je automaticky špatný?

Je to mnoho neplacené práce navíc, je to těžká dřina a vyžaduje to učitele, který je nadšenec, nikoli zaměstnanec. Není k tomu třeba biliony na vybavení, jen čas, energii a trpělivost. Kolik peněz nebo vybavení stojí předsevzetí omezit frontální výklad na polovinu, nebo připravovat si vlastní materiály?

Tajný Učitel řekl(a)...
14. listopadu 2016 15:05  

Oni ti alternativci často připomínají náboženské sektáře: mají stále ublížený pocit ohrožení, cítí se být těmi pravými a vyvolenými a vzývají svého neomylného guru.

I tací se najdou. Dáváte věru malý kredit učitelům na alternativních školách pokud si myslíte, že postrádají vlastní názor. Myslíte si, že mají všichni vymyté mozky? Jinak se zde většinou ublíženě projevují spíše věrní skalní, po kterých jde snad každý, od neziskovek přes alternativce po novináře.

poste.restante řekl(a)...
14. listopadu 2016 15:18  

No.
Tak když už jste si tak hezky vymyslel svého "strašáka" Tajný učiteli, tak si ho teď také sám odrozporujte. Jeden každý bod Vašeho seznamu je výplodem pouze Vaší mysli a nikoliv podstatou kritiky "alternativních" škol.

BTW: Stát financuje všechny školy. I ty soukromé.


Jinak se zde většinou ublíženě projevují spíše věrní skalní, po kterých jde snad každý, od neziskovek přes alternativce po novináře.
Konstatování faktu není ublíženost.
Proč zastánci "alternativních" i skutečně alternativních škol mají potřebu vymezovat se proti tradiční škole? Proč přitom používají lži, pomluvy a dezinterpretace? V reklamní praxi se takové chování označuje jako neetické.

Eva Adamová řekl(a)...
14. listopadu 2016 19:06  

"Odmítne-li stát financovat alternativní školu, která je tím nucena stát se soukromou, je to elitářství?"

Znám veřejné školy, které určitou alternativu poskytují, ale hold jim nezbývá nic jiného než se vejít do rámce finančních prostředků, které stát poskytuje. Přece nejde říct, my jsme alternativní, budeme mít méně žáků ve třídách, dejte nám víc peněz. To by byli najednou alternativní všichni, jen by to frčelo. Vy svým vyjádřením vlastně potvrzujete, že za peníze poskytnuté státem, se alternativa na plné kule poskytnout nedá, takže nezbývá nic jiného než, aby si rodiče připlatili. A tak to i asi má být.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
14. listopadu 2016 19:53  

"Není k tomu třeba biliony na vybavení"

Biliony jistě ne, ale http://montessorihracky.cz/cs/16-tradicni-montessori-pomucky

Jiri Janecek řekl(a)...
14. listopadu 2016 20:29  

No, nevím, pane Sotoláři...
Díval jsem se na ten váš odkaz - a tam jsou kategorie Matematika, Jazyky, Zeměpis, Biologie... A dokonce je tam kategorie "Praktický život", oddělená od všech těch ostatních. To mi nepřijde moc alternativní škola...

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
14. listopadu 2016 20:43  

No jo, některé alternativy jsou vyloženě konzervativní...

Tajný Učitel řekl(a)...
14. listopadu 2016 21:52  

Nikoliv můj strašák. Ukradené, vypreparované mládí, prodané rodičům, mystifikovaným vidinou prodlouženého dětství jejich potomků. A Ano, možná, že polovina z těch slavných CEO ten logaritmus také nezná a nepoužívá. Je to stejné, jako balamutit děti tím, že když budou používat stejnou figuru jako Bolt, tak budou běhat stovku taky za 9 a půl vteřiny. alternativa=mystifikace rodičů

Potlačením přírodních věd zřejmě podle "odborníků" ve školství posuneme společnost o level výše. Také: Oni mají představu, že ty přízemní, mechanické, pozitivistické levely přeskočí a vrhnou se šmahem na to povznášející, duchovní, hluboké a trvalé.
alternativa=žádná přírodověda

Doc CatCatherine (a jiní) na adresu waldorfských škol - alternativa=čáry máry

A na které "veřejné škole" ve světě to takhle funguje? Primární jsou finance. "Bez peněz do hospody nelez". Je to takový ideální Sluneční stát od Tommaso Campanella, myšlenky se přelévají přes utopické socialisty až k současnému rovnostářství tzv. Nové levice. Stále mě v tom náhledu chybí "inkluze po česku", protože jsou mezi námi spoluobčané různě postižení. Co udělá takových 5 dětí se středně těžkou mentální retardací ve třídě? Mám obavy, že tyto děti v těchto vzorových soukromých školách neuvidíme!
alternativa=elitářství

Renata Kalabisová řekl(a)...
14. listopadu 2016 22:23  

Pane Sotoláři, Sugata Mitra realizoval svůj projekt v problémových školách, v problémových částech Anglie, takže výchozí motivace k učení tam nebyla vyšší než někde v Brně či Sokolově.

Já přiznávám (jako jistě naprostá většina "alternativců"), že běžná škola může být do značné míry pro děti přínosná, pokud učitelé připustí, že jim také může do jisté míry škodit (a potažmo škodit i zdravému vývoji společnosti), a že to není chyba jednotlivých učitelů, nýbrž neschopnosti všech se spojit a požadovat smysluplnost, proč by nemohla nastat shoda?

A k financím - líbily by se mi pomůcky Montessori, ale ani pro svobodné školy typu Sudbury takové pomůcky nejsou základní a nevyhnutelnou podmínkou. A obětovat se práci - ono je to učení pak paradoxně méně stravující, zodpovědnost přebírají i děti, takže učitel je také svobodnější a kreativnější (nedávno jsem četla článek ředitelky jedné svobodné školy v Austrálii - Učitel dělá svou práci dobře, když ani nemusí pracovat :)) Možná se neshodneme na významu pojmu utopie. Pro mne je to nedostižný ale sledováníhodný výraz touhy po humanismu, udržitelném rozvoji, spravedlnosti - pro některé se utopie zdá být škodlivá praxe snahy materiálně budovat ideál. Možná já nedoceňuji racionální přemýšlení ve filozifii, možná vývoj světa ukáže, zda kultury, které racionálno neprohlašují za boha, nevyvolávají sebedestrukční mechanismy.

poste.restante řekl(a)...
14. listopadu 2016 22:26  

Tajný učiteli, až Vy se naučíte rozlišovat příčinu a následek, mnohým Vašim partnerům v diskusích se nesmírně uleví.

Miloslav Novotný řekl(a)...
15. listopadu 2016 0:08  

TU, Vy tak bezelstně lžete, že tomu snad i věříte.
Šteffl mj. napsal: „Žáci školu „čím dál víc vnímají jako zbytečnou a opruzující blbárnu, kterou z nějakého formálního důvodu ještě navštěvují, ale rozumný smysl to nemá“ (napsal učitel pod nickem MaB v diskusi na zde na blogu)“. A Štefl na tu hovadinu navazuje a rozvíjí ji: „Co si pak ale děti ze školy odnášejí? Že učení je otrava, nuda, "opruzující blbárna". Rozvíjíme tím u dětí kompetenci k učení? Budou se takové děti chtít celý život učit? Budou umět se učit? Že k dobrému životu bude potřeba umět se učit a učit se rád, je snad jediná věc, na které se shodnou všechny prognózy budoucnosti.“

nebo: „Věřit, že děti umějí to, co mají umět, resp. to, co se učily, je jako věřit, že Potěmkinova vesnice nejsoujen kulisy, ale že v těch namalovaných domech se dá bydlet. Nedá.“

A perla z videa nakonec: „Protože kdo ví, co budou potřebovat za deset, za dvacet, za třicet let, a to my dneska nevíme, tak se je snažíme spíš naučit, aby se uměly učit.“

Novotný shledal Šteffla demagogem a napsal: „Škůdce školství Šteffl, kromě neustálého špinění českého národního školství, otevřeně propaguje kurikulum, z něhož v patnácti nebo osmnácti letech vyjdou žáci, kteří se teprve budou „umět učit“. Možná. Pokud to dovolí jejich schopnosti. To je zločin. Ukradené, vypreparované mládí, prodané rodičům, mystifikovaným vidinou prodlouženého dětství jejich potomků.“
Takže, TU, Zkuste to rozetnout bez strašáků. Je Scio škola založena na mystifikaci rodičů nebo není?

Jste údajně učitel, já pedagogický laik. Poučte mě, na jakém obchodním plánu je založena Scio škola. Vysvětlete mi, proč zakladatel nějaké školy se vůbec zdržuje poukazováním na nedostatky jiné školy? Soukromý pekař se takto chovat nesmí. Soukromý majitel základní školy, poskytující povinné vzdělání podle zákona, to dělat smí? Protože to je sám Šteffl, nebo proč? Přece dobrá věc se chválí sama. Aspoň moje moudrá babička, absolventka školy obecné, měla v takových věcech jasno. Jak jste na tom Vy?

Tajný Učitel řekl(a)...
15. listopadu 2016 7:41  

Šteffl, stejně jako pekař se může obecně vyjadřovat k čemu chce. Pekař přeci může říct, že dnešní chleba stojí za zlámanou grešli. Stejně jako učitelé státních škol, nebo někteří osvícení akademici zde mohou beztrestně tvrdit, že alternativa je neefektivní sektářské balamutění rodičů za velké peníze.

Ad Dobrá věc se chválí sama. Taky že jo. Proto mají DOBRÉ alternativní školy vždy dostatek žáků.

S tou příčinou a následkem to není tak jednoduché, že. Spíš takové plácnutí do vody. Například. "Děti se válí po kobercích". Pokud tím míníme kruhové hry, tj pohybové aktivity ve výuce na prvním stupni, které přerušují ubíjející monotónnost nehybného sezení prvňáčků v lavicích, navíc rozvíjejí motoriku, slovní zásobu, matematické či cizojazyčné dovednosti v kombinaci s pohybem, pak ANO! Ať se moje dítě "válí po kobercích" až do jejich prošoupání.

A tak je to téměř se vším. Zlovolné pomlouvání alternativ u části národa nezná mezí. Zejména na malých městech s z toho stala radostná kratochvíle seniorů na lavičkách.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
15. listopadu 2016 7:47  

Sugata Mitra myslím začínal v Indii. A já jen opakuji: ať rozmístí počítače na Cejlu a na Bratislavské a uvidíme.

Elena řekl(a)...
15. listopadu 2016 7:50  

Pro paní Adamovou:
Existují velké statní ZŠ, se 4 třidami v ročníku, v Brně nejméně dvě, jedna z nich i s velkým zastoupením romských žáků, které mají již dlouhodobě začleněn Daltonský systém pro všechny. Funguje to a je to velmi přínosné. Mám s tím osobní zkušenost jako rodič.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
15. listopadu 2016 7:51  

"pokud učitelé připustí, že jim také může do jisté míry škodit"

A přesně tak si, paní Kalabisová, představujete tu shodu. Že zkrátka kývneme ("běžné" školy) na vaše (tedy alternativců, Štefflů a Nováčkových) názory. Děkuji, za názornou ukázku.

Janek Wagner řekl(a)...
15. listopadu 2016 7:51  

Ad, "Děti se válí po kobercích": to je Tajný učiteli váš příklad. V posledních deseti letech jsem navštívil spousty běžných základních škol a tříd na prvním stupni (od malotřídek na vsích po města). Koberce tam byly a děti se po nich při výuce i válely. Kde je ta "ubíjející monotónnost nehybného sezení prvňáčků v lavicích"? Není to ten typický strašák?!

Tajný Učitel řekl(a)...
15. listopadu 2016 7:57  

Paní Adamová,
v ČR jsou alternativní školy plně placené státem, tj. bez vybírání extra školného od rodičů. Některé tyto školy mají kolem 25 až 30 žáků ve třídě. V některých městech ale stát/zřizovatel alternativní školu odmítl plně financovat, nebo vůbec povolit její existenci. Pak není pro rodiče jiné cesty, než založit školu soukromou. To ovšem není elitářství.

Tajný Učitel řekl(a)...
15. listopadu 2016 10:11  

Kde je ta "ubíjející monotónnost nehybného sezení prvňáčků v lavicích"? Není to ten typický strašák?!

Ubíjející monotónnost nehybného sezení prvňáčků v lavicích strašák celkem určitě je. Záhadou je, proč strašáka valícího se po kobercích tak hojně používají strýcové a tetičky v souvislosti s alternativní školou.

Další strašák: Absolventi alternativ nejsou připraveni na skutečný život, protože ve skutečném životě se s vámi nikdo nepáře. Omyl. Nejsou připraveni na skutečnost, že pro některé učitele na některých vš je student pouze číslo a představuje sumu peněz. Tečka. Otázkou je, zda osobní individualizovaný přístup učitelů na alternativních školách k žákům by se měl tak nějak odosobnit, aby byli tito žáci dobře připraveni na přehlížení některých povýšených vš učitelů.


poste.restante řekl(a)...
15. listopadu 2016 11:06  

Záhadou je, proč strašáka valícího se po kobercích tak hojně používají strýcové a tetičky v souvislosti s alternativní školou.

Ach jo. Příčina a následek.
Naprostá většina "alternativních" škol ve své sebepropagaci používá argumenty, pomocí kterých zdůrazňuje svou "pokrokovost", "odlišnost", "inovativnost", atd. vůči "tradičním školám".
Časté jsou i fotografie a videa, která demonstrují, "jak se to u nás dělá jinak". Zhusta se na nich nevyskytují třídy s klasicky uspořádanými lavicemi a hlásící se holčičkou s pentlí ve vlasech, jako v časech ČSSR.
Většinou je to učitel, nejlépe exotického vzhledu či netypického designu, obklopený skupinou dětiček s rozzářenými tvářemi, s očima planoucíma dychtěním po vzdělávání, jak se sklání nad nějakým objektem, který společně "zkoumají". Dětičky opět rasově pestré. Klišé jako klišé. Kýč jako kýč.

Přitom ty "koberce", nebo prvky projektového vyučování najdeme i na běžných základkách. (Samozřejmě, že není projekt jako "projekt".)

V těch uvozovkách se současně skrývá podstata kritiky. Ona totiž ne každá "alternativní" škola je skutečně alternativní. Jak už jsem psal mnohokrát, proti alternativám nic nemám. Jsou potřebnou a nedílnou součástí vzdělávacího systému.
Problém mám s těmi "alternativními", tedy "marketingově alternativními" školami.
1. Jejich PR je založeno téměř vždy na kritice běžných škol. Proč, ptám se. Kvalita se snad chválí sama.
2. Jejich "alternativnost" velice často spočívá jen v tom, že si do vývěsního štítu a na web umístí nějaké to honosně znějící jméno, či heslo a umístí lavice do kruhu.
3. Zuby nehty se brání standardizovaným testům s odůvodněním na "jinakost" typu své výuky a rozvoj "jiných kompetencí".
Jakožto středoškolský učitel technických předmětů potřebuji, aby mi základka "dodala" žáka, který umí číst, psát, počítat. Umí násobilku, trojčlenku a chápe procenta. Umí vyjmenovaná slova a shodu podmětu s přísudkem. Ví, co znamenají písmenka v Ohmově zákonu a umí za ně dosadit. Atd.
Vlastně mi může být vcelku fuk, jestli se to naučil v lavici, na koberci nebo s tabletem v ruce. Ale pod základní znalosti základní školy prostě jít nelze.
A než žáka má smysl pustit k dalšímu stupni vzdělání, mají byt tyto znalosti ověřeny. Jinak jen plýtváme penězi a potenciálem učitelů i dětí. Tečka.



Absolventi alternativ nejsou připraveni na skutečný život, protože ve skutečném životě se s vámi nikdo nepáře. Omyl.
Nejsou připraveni na skutečnost, že pro některé učitele na některých vš je student pouze číslo a představuje sumu peněz.


Takže nejsou připraveni pro skutečný život.
Kde se nikdo s nikým nepáře. Nejen na VŠ, ale především v tvrdém konkurenčním prostředí průmyslu a byznysu.
Ale třeba najdou uplatnění v neziskovkách, že?

Ve skutečnosti to není tak jednoduché.
Žáky alternativních škol jsou často chytré děti a děti rodičů, kteří se o vzdělání svých dětí starají nadstandardně. A ty mají zaděláno na úspěch tak jako tak.

Hlavně ale nechápu, proč by měly být běžné a alternativní přístupy v konfliktu.
Jistě, bojují o stejného žáka.
Odstraňme financování na hlavu a určitě to pomůže.
Ale obecně přece platí, že alternativní školy jsou pro alternativní rodiče.
I v běžných školách se používají některé alternativní metody a naopak i v alternativních školách probíhá výuka běžnými metodami.
Těch metod, které označujeme za běžné je totiž tolik, že to ani bez nich jen jinak nelze.

Stačí přestat kydat špínu na běžné školy a můžeme spokojeně žít vedle sebe.

Eva Adamová řekl(a)...
15. listopadu 2016 11:49  

"Existují velké statní ZŠ, se 4 třidami v ročníku, v Brně nejméně dvě, jedna z nich i s velkým zastoupením romských žáků, které mají již dlouhodobě začleněn Daltonský systém pro všechny. Funguje to a je to velmi přínosné. Mám s tím osobní zkušenost jako rodič."

Tak sem s jejich webovými adresami, ať se podívám, zda splňují požadavky Kalabisové (Howe) na alternativu - tzn. výuka bez pevně stanoveného času vyučovací hodiny, bez dělení na předměty a bez dělení na skupiny podle věku dětí, a jakým způsobem je daltonský plán začleněn.

"V některých městech ale stát/zřizovatel alternativní školu odmítl plně financovat, nebo vůbec povolit její existenci"
Zřizovatel těžko může odmítnout financovat státní školu zapsanou ve školském rejstříku. Může ji jedině zrušit, případně sloučit s jinou školou, a to těžko s odůvodněním, které uvádíte, ale z důvodů nenaplněné kapacity. ještě jsem nikdy neslyšela, že by někde ve městě či nějaké obci rušili školu z jiných než kapacitních důvodů. Stejně tak má omezenou pravomoc zasahovat do ŠVP školy. Může tak učinit jedině prostřednictvím rady školy, v níž má jednotřetinové zastoupení. Zbylé dvě třetiny složené z rodičů a učitelů mohou zřizovatele při schvalování ŠVP přehlasovat. A proč by měl zřizovatel povolovat novou školu, jestliže má nenaplněné kapacity škol již existujících? Takže opět mne zajímá konkrétně v kterých městech se tak stalo, ať se můžu přesvědčit o pravdivosti Vámi uváděného tvrzení.

Tajný Učitel řekl(a)...
15. listopadu 2016 14:04  

Souhlasím naprosto se vším, krom dvou věcí.

Kdy by podle vás měli učitelé začít připravovat žáky na ten opravdový drsný svět, kde se s nimi nikdo nebude párat? Mají se učitelé na alternativních školách začít chovat jako ti někteří učitelé na vš, být neosobní, arogantní, přehlížet studenty, nezajímat se o ně?

Standardizovaným testům se alternativy brání zuby nehty proto, že se zuby nehty snaží vyhnout výuce na testy. Tato je totiž většinou v přímém protikladu k tomu, o co se učitelé ve výuce snaží.

poste.restante řekl(a)...
15. listopadu 2016 15:31  

Standardizovaným testům se alternativy brání zuby nehty proto, že se zuby nehty snaží vyhnout výuce na testy.
To zní sice hezky, ale neřeší to problém kontroly výstupů. A vzhledem k tomu, že na provoz soukromých i slternativních škol stát významnou měrou přispívá, má také právo zjišťovat, zda se žáci kromě nonverbální komunikace naučili takém zmiňovanou trojčlenku. Šetření ČŠI jednou za 3 - 4 roky je v tomto smyslu na pendrek.
Řešením jsou právě výběrové testy a pak také jednotné přijímačky.
Holt budou muset i "alternativci" skousnout stejné kyselé jablko, jako ostatní veřejné školy.
Koneckonců, při výrazně lepší kvalitě výuky, kterou nabízejí, by to neměl být problém.
Třeba Maria Montessori se centrálních testů nebála, tak v čem je problém?

Kdy by podle vás měli učitelé začít připravovat žáky na ten opravdový drsný svět, kde se s nimi nikdo nebude párat? Mají se učitelé na alternativních školách začít chovat jako ti někteří učitelé na vš, být neosobní, arogantní, přehlížet studenty, nezajímat se o ně?

Zase fiktivní "problém". (Ale zanesl jste ho sem Vy, já jen ironicky reagoval.)
Odpověď samozřejmě znáte a zná ji každý rodič.
Kdy začít s přípravou na hnusný svět?
Stejně jako doma. Až dítě začne, třeba díky pohádkám čteným rodičem na dobrou noc, chápat, že svět tam venku může být i zlý.

"Alternativní" učitelé se samozřejmě nemusí chovat arogantně. Dostatek příkladů negativních projevů chování najdou všude kolem, dokonce i ve vlastní škole. (Netvrďte mi, že ve všech alternativních školách učí samí "potomci" Jana Pavla II a Matky Terezy.)
Právě naopak. V alternativní škole, s jiným učebním plánem a v menších skupinách mají dostatek času i příležitostí probrat s žáky rozdíly mezi, zajisté vzorným, chováním ve škole a negativními příklady odkudkoliv.
Mají prostor právě na protikladech vysvětlovat, vcítit se, nechat pochopit, poukázat na motivy, ... A také jasně a otevřeně (přiměřeně věku) věci pojmenovat a ty nepřijatelné odsoudit.

Z hlediska "vyššího principu mravního" je to snad naprosto jasné.
Překvapuje mne, že to nevíte právě Vy, Tajný učiteli.
Nechcete snad naznačit, že tak elementární věci učitelé "alternativních" škol neznají? To určitě ne. Že ne? :-)

Jan Hučín řekl(a)...
15. listopadu 2016 15:53  

Kdy by podle vás měli učitelé začít připravovat žáky na ten opravdový drsný svět, kde se s nimi nikdo nebude párat?

Tohle není věc učitelů, nýbrž rodiny. Dítě se (bohužel) už v předškolním věku setkává s nepřátelstvím, pomluvami, lží, fyzickým násilím apod. Fungující rodina ho ale postupně učí, jak se s podobnými věcmi vyrovnávat a umět se přes ně přenést. Stejně tak by se mělo setkávat s tím, že bez práce nejsou koláče, člověk nemůže dělat jen a jen zábavné věci, následky a odměny přicházejí někdy s časovým odstupem apod.

Standardizovaným testům se alternativy brání zuby nehty proto, že se zuby nehty snaží vyhnout výuce na testy.

Pokud testy ověřují potřebné minimum (viz výše příspěvek poste.restante) a pokud žáci toto minimum ovládají (ať už k němu došli jakkoliv), není přece výuka na testy potřeba a škola se může věnovat, čemu chce.

Pokud testy ověřují potřebné minimum a žáci toto minimum neovládají, je to problém školy, ne testů.

Samozřejmě je třetí možnost, že testy neověřují potřebné minimum, ale to nelze apriori předjímat a vymlouvat se na to.

Tajný Učitel řekl(a)...
15. listopadu 2016 16:32  

Proč je nutné učit na cermatesty. To není otázka nutného minima. To je otázka toho, jak jsou ty testy splácané dohromady. Například. Už po tisícé. Chci-li vědět co žák umí z daného předmětu vytvořím situaci, kde má žák co nejlepší možnost ukázat co dovede s tím co umí. Nebudu dávat nesmyslné časové limity. Nebudu vybírat mnoho vzájemně nesouvisejících fragmentů učiva k ověření. Nebudu do testu vkládat zákeřnosti. Jinými slovy, budu chtít vědět, co žák umí. Nebudu ho chtít nachytat na hruškách. Někteří to snad tak nějak ve výuce děláme, že. Najednou ale přijde cermat s tím "opravdovým" svinským testem. Dobří učitelé zamávají na rozloučenou smysluplné výuce, žactvo je nervní, bojí se testů a je potřeba je připravit, nadrtit fragmenty bez porozumění. Někteří si mnou ručičky, aspoň se spratkové budou bát. Strach máme rádi. Strach motivuje daleko lépe než nějaká ta zajímavá výuka. Méně práce stejné peníze.

Buď jak buď je nutné připravovat žáky na úroveň stresu, časové limity, zákeřnost, terminologii, apod. Zřejmě je to ta příprava pro ten tvrdý život. Hloupost a diletantismus se schovávají za honosný háv státní kontroly a objektivity. Nejen u maturity, i u přijímaček na osmileté, šestileté gymply a bude toho víc. Nakonec se bude učit na testy už ve školce. Zeptejte se kolíků v mračném albionu.
Takže panstvo, spěte v klidu, celá alternativnost, která se víceméně zakládá na práci beze strachu, na podpoře přirozené zvídavosti dětí a na vztahu žáků s učitelem a školy s rodinou, zanedlouho půjde do kytek a zbudou tu jen opravdové školy, které připravují pro život.

Jana Karvaiová řekl(a)...
15. listopadu 2016 16:54  

Neveďme válku běžné školy a alternativní školy. Je to zbytečné, ať už máme každý z nás nějaký názor na podobu školy. Já jen, že když se podíváte na sránky, inzeráty tzv. alternativních škol, často tam najdete nějakou narážku na tu špatnou běžnou . A to není fér. Není fér, že běžné školy nemají stejné podmínky - většinou nemohou mít málo dětí ve třídách, musí se nějak držet RVP ZV.Na druhou stran vím, že na mnoha soukromých školách je plat učitele ještě trapnější než na těch běžných.Je tam velká fluktuace pedagogů. Takže ani jedni ani druzí to nemají zadarmo. Přesto mám pocit, že více se navážejí ti alternativci (a různí experti na vzdělání) do těch běžných škol, než naopak. Stačí se podívat na různé články na internetu, kde jsou oslavovány různé alternativy, domácí školy ,lesní školky apod. ,kdežto do těch běžných se buší ostošest. Alespoň v médiích je to zcela zjevné. nevím,jak mezi učiteli na školách.

Fanda Moudry řekl(a)...
15. listopadu 2016 18:27  

"že na mnoha soukromých školách je plat učitele ještě trapnější než na těch běžných."

Mají smluvní platy. Zrovna dnes jsem to probíral s jednou kolegyní ze soukromé školy. U nich jde paušálně o částku 22 000,- hrubého.

Fanda Moudry řekl(a)...
15. listopadu 2016 18:29  

Tajný učitel

Nejste náhodou "náborář" Scio testů?

Miloslav Novotný řekl(a)...
15. listopadu 2016 19:08  

Pane TU, proč nás stále vláčíte alejemi svých strašáků. Začněte konečně číst názory druhých pozorně a s porozuměním. To Vás automaticky přivede ke skutečné argumentaci. Zatím se tady celá léta jen hádáte a bez argumentů provokujete.
Máte pravdu, že Šteffl by se mohl obecně vyjadřovat k čemu chce. Ale právě to on nedělá. Jeho „bobři“ a celý seriál, pojmenovaný po ahistorickém mýtu, zvaném Potěmkinova vesnice, je jeden velký pamflet, zcela konkrétně zaměřený. V tom mém bochníkovém příměru to není pekař, který kritizuje dnešní chleba, ale podnikatel v pečení chleba, který se vyjadřuje o ostatních pekařích a pekárnách tak, že naplňuje skutkovou podstatu trestného činu pomluvy.
Ostatně jste, podle svého zvyku, přeskočil moje tvrzení o Štefflově lanaření naruby, jenž nemaje, co nabídnout, straší. Mohl byste to vyvrátit bez použití strašáku (podsunutého příkladu, na němž mi to bravurně nandáte)? Pro jistotu opakuji: Štefflův marketink je založen na strašení „běžnou“ školou.
Proč mají tzv. alternativní školy dostatek žáků, Vám zde vyložili mnozí mnohokrát. Pokud si vzpomínám, sám jste to před časem potvrdil svým oznámením, že jste „dal“ své dítě (děti?) právě do takových škol, a to přesně z těch Štefflových anti důvodů: aby nebyly v té hrozné atd. (pěkně jste to rozvinul) „běžné“ škole, kde by byly vystaveny tomu všeobecně známému, příšernému atd. (pěkně jste to rozvinul) zacházení. Nebudu ztrácet čas hledáním toho Vašeho vyznání, určitě tu je.
Překvapil byste mě, kdyby typ alternativní školy, kterou jste pro své děti zvolil, nebyl, jako Vy sám, tajný. Není to náhodou Waldorf? Soudím podle toho, kolik strašáků jste mobilizoval a jak kolem toho vyvádíte.
Až na ten překlep máte pravdu i v tom, že: „Zlovolné pomlouvání alternativ u části národa nezná mezí.“ Ve skutečnosti obětí zlovolného pomlouvání nejsou blíže neurčené „alternativy“, ale do jednoho nealternativního pytle naházená poplivaná česká vzdělávací soustava.
Že alternativní školy stojí a padají s tzv. motivovanými rodiči s vyšším vzdělání (dodám, že nabytým ještě za starých časů), kteří se dětem plně a s láskou věnují, a jsouce náležitě vystrašeni Nováčkovou, Štefflem, Feřtkem a spol., hledají, kam děti „dát“, aby je před "tím“ zachránili, Vám zde soustavně připomínají prakticky všichni. A nejsou to nepřátelé alternativních škol.
P. S. Nejste Vy náhodou, stejně jako já, z Prahy? Burana, schopného sepsat tu sprosťárnu o seniorech na lavičkách v malých městech, si nedovedu představit odjinud.

Renata Kalabisová řekl(a)...
15. listopadu 2016 23:02  

"Chci-li vědět co žák umí z daného předmětu vytvořím situaci, kde má žák co nejlepší možnost ukázat co dovede s tím co umí. Nebudu dávat nesmyslné časové limity. Nebudu vybírat mnoho vzájemně nesouvisejících fragmentů učiva k ověření. Nebudu do testu vkládat zákeřnosti. Jinými slovy, budu chtít vědět, co žák umí. Nebudu ho chtít nachytat na hruškách. Někteří to snad tak nějak ve výuce děláme, že. Najednou ale přijde cermat s tím "opravdovým" svinským testem. Dobří učitelé zamávají na rozloučenou smysluplné výuce, žactvo je nervní, bojí se testů a je potřeba je připravit, nadrtit fragmenty bez porozumění. Někteří si mnou ručičky, aspoň se spratkové budou bát. Strach máme rádi. Strach motivuje daleko lépe než nějaká ta zajímavá výuka. Méně práce stejné peníze.

Buď jak buď je nutné připravovat žáky na úroveň stresu, časové limity, zákeřnost, terminologii, apod. Zřejmě je to ta příprava pro ten tvrdý život. Hloupost a diletantismus se schovávají za honosný háv státní kontroly a objektivity. Nejen u maturity, i u přijímaček na osmileté, šestileté gymply a bude toho víc. Nakonec se bude učit na testy už ve školce. Zeptejte se kolíků v mračném albionu.
Takže panstvo, spěte v klidu, celá alternativnost, která se víceméně zakládá na práci beze strachu, na podpoře přirozené zvídavosti dětí a na vztahu žáků s učitelem a školy s rodinou, zanedlouho půjde do kytek a zbudou tu jen opravdové školy, které připravují pro život."

Výborně popsané, souhlasím. Jen přidávám, že česká vzdělávací soustava má monopol, to ona udržuje všechny v pozoru /i sama sebe, bohužel :)/, to ona dokáže pěkně poškodit. Společnost si neuvědomuje, že dítě tráví ve škole tolik času, že vliv rodiny již není rozhodující, proto musí škola, vzdělávací soustava začít myslet a konat jinak. To, co vidíme jako výsledek školy (vykonané společenské zadání), není povzbudivé. Jenže to učitelé řeknou, ale to my ne, to je záležitost rodiny....Rodina dokáže dítě připravit i na zlý svět - ale připravuje ho na to přirozenou cestou, zároveň poskytuje podporu. Škola známkující a soutěžící toto nemá, ta dítě svými účinky také může poškodit (stejně jako špatná rodina). Naopak může vliv nefunkční rodiny vyrovnat, mohla by, kdyby si uvědomila, že to je to nejdůležitější. Ne vyprázdněné znalosti, ale skutečná vzdělanost spočívající na principech jiných než pouze výkonových. Já osobně bych raději žila skromněji (jako společnost), ale udržitelně, duchovněji, citlivěji. Vy si pro své děti raději přejete život ve virtuálním výkonovém světě, nebo raději v čistém lese, na louce, kde vás nikdo neohrozí, nevyžene, neotráví??? Jak to ale zařídit? Nenazývat to pouze sněním, utopií, ale naším společným odhodláním!

Proč si tedy učitelé pod sebou podřezávají větev? Proč již před, ze zoufalství vzniklých, alternativami sami nenesli kůži na trh a neptali se, jak to zařídit, abychom nenechali ministerstvo a spol. řádit, jak se jim zachce - tu rdousíc učitele, tu žáka, tu rodiče. Učitelé by mohli na svou stranu získat i žáky i rodiče a svou moudrostí poukazovat na a napravovat nesmysl. Zatím často nesmysl obhajuje, ale stěžuje si na buzeraci pouze formální vůči sobě. Jenže kruh školských potíží je spojitý, nelze oddělovat jedno od druhého, nelze nevidět, že i v následcích tkví příčina a v příčině následek.

Pavel Doležel řekl(a)...
16. listopadu 2016 8:31  

"Společnost si neuvědomuje, že dítě tráví ve škole tolik času, že vliv rodiny již není rozhodující, proto musí škola, vzdělávací soustava začít myslet a konat jinak."

Nevím, co si uvědomuje společnost a kdo to vlastně je, ale já, vy a asi každý přispěvatel do této diskuse si uvědomuje, že dítě tráví ve škole tolik času a zažívá v ní spoustu situací, které v rodině zažít nemůže, že to na něj má obrovský vliv. Vyjma vás, tajného, Šteffla a dalších si zde i všichni uvědomujeme (předpokládám - nechť se ozve ten, pro nějž to neplatí), že si toto ostatní uvědomují. Vy zatím bojujete se strašáky, kteří jsou důsledkem vašeho nepochopení toho, co kritizujete.

"Jenže to učitelé řeknou, ale to my ne, to je záležitost rodiny....Rodina dokáže dítě připravit i na zlý svět - ale připravuje ho na to přirozenou cestou, zároveň poskytuje podporu."

Co je na škole nepřirozeného? Nutnost dodržovat ve skupině lidí nějaká pravidla? To je nepřirozené? Asi vám ušlo, že člověk je tvor společenský a potřebuje být v kontaktu s jedinci stejného druhu - tedy pokud nejde o nějakou patologii. Cílem školy není nahradit rodinu, takže tento strašák je průhledný.


"Škola známkující a soutěžící toto nemá, ta dítě svými účinky také může poškodit (stejně jako špatná rodina). Naopak může vliv nefunkční rodiny vyrovnat, mohla by, kdyby si uvědomila, že to je to nejdůležitější."

To jsou zase jen ukázky vašich osobních komplexů. Podstatné v té větě je zejména to slovo: "poškodit". Pokud chcete žít v pohádkovém, utopickém, neexistujícím světě, v němž každý má právo nebýt frustrován a nebýt nikým hodnocen, pak v takovém světě může být každá zpětná vazba vnímána jako "poškození". Jenže ten náš skutečný, reálný svět se neptá. Funguje si podle striktních pravidel a je mu jedno, jestli někoho takzvaně poškozuje nebo ne. Když si nepřezuju gumy na zimní a pojedu po ledu, tak dost pravděposobně nabourám. To je zpětná vazba. Inteligentní člověk pochopí příčinu a následek a nabourá jen jednou a příště už se tomuto zážitku vyhne, pokud mu není příjemný. Když budu olizovat v metru podlahu, tak zřejmě budu brzy nemocný. Ta nemoc je zpětná vazba. Když skočím z okna v desátém patře na beton, tak se zabiju. Když budu před řízením pít alkohol, tak pravděpodobně nabourám. Poškozují mě následky některého mého jednání? Ano, poškozují. V reálném světě ano. V utopickém světě Nováčkových a Howe alias Kalabisových ovšem nikoliv. V tomto světě zřejmě člověk má právo na všechno hezké a má právo nebýt frustrován. Daně snížit, platy zvýšit. Jak moudré. Jenže oni se pak začnou tak nějak v dole hromadit horníci. Ten utopické svět je s tím reálným nekonzistentní. Řídí se umělými pravidly, právy a přáními, které nelze všechny splnit zároveň. Buď mám právo na to, aby mě chirurg nezprznil a pokud tak učiní, tak mm nárok na patřičné odškodnění, nebo má chirurg právo na to nebýt frustrován. Obojí zároveň nejde. Ten utopický svět vyžaduje nějaký nevyčerpatelný zdroj, který v té hře, v níž jeden tratí a druhý získává, zajistí, aby jeden získal a druhý netratil. Takový zdroj, milá Romanko alias Renátko, není. Chápu, že je to pro vás špatná zpráva, ale musíte se s tím smířit.

Pavel Doležel řekl(a)...
16. listopadu 2016 8:32  

"Ne vyprázdněné znalosti, ale skutečná vzdělanost spočívající na principech jiných než pouze výkonových."

Na jakých? Vzdělanost neznamená umět si umýt nohy, umět milovat, nebo vyplňovat složenky. Vzdělanost je něco mnohem složitějšího a hlubšího. Vzdělanost neznamená ani vychovanost. Vzdělanost bych popsal jako schopnost chápat principy fungování reálného světa. Nejedná se tedy o umění, ani o nějaké duchovní, spiritistické, či esoterické "nauky", jejichž metoda (jak trefně popsala ve filmu Konec básníků v Čechách Jana Hlaváčová coby sestřička Zdenička) "není založená na myšlení". Má-li někdo duchovní potřeby, což jistě má, nechť si je řeší, ale nepatlá je dohromady se vzděláním, nebo vzděláváním. Má-li někdo umělecké touhy, nebo je citově rozevlátý, nechť navštěvuje výstavy, koncerty, divadla, opery - možností kulturního vyžití je hodně. Má-li někdo potřebu sportovního vyžití, nechť navštěvuje kroužky, účastní se turnajů. Ale to jsou všechno jiné složky lidských potřeb a lidského života, než je vzdělání. A z toho pramení to vaše ultralevicovo-zelené nepochopení. Domníváte-li se, že cílem vzdělávání je uplatňování svobody všech jedinců a jejich spokojenost a štěstí, tak není. Je to mnohem složitější. Takovou míru svobody jednotlivce a takovou míru životní úrovně a spokojenosti bylo možné dosáhnout jen díky systematickému, dlouhodobému a hlubokému poznávání principů fungování světa. jedině toto poznání nám umožní ten svět ovlivňovat tak, aby se blížil k tomu, co si přejeme. Triviální a povrchní kauzální vazby, které nevzdělaný člověk vidí všude, se vyznačují především tím, že ve skutečnosti neplatí. A jediná možnost jak odlišit to, co platí, od toho, co neplatí, je vzdělání. Skutečné a hluboké.

Pokud budu děti učit vyplňovat složenky, budu si s nimi povídat od prvního stupně o uprchlících a potřebě jim pomáhat, nebo naopak potřebě se jich zbavovat, pak vychovám ovce. Stádo nemyslících ovcí. A v tom zparchantělém marketingovém světě to navíc bude o to horší, že ty ovce si budou myslet, že jsou svobodně myslící lidé s kritickým pohledem na svět. Budou sice všichni prakticky stejní, takže se konečné dosáhne té Václavíkem a vámi vzývané shody, ale shody v absolutní nesvobodě. Vznikne konečně ten svět svědků Jehovových, kde všichni jsou spokojeni, není sporu, není válek, není bolesti. Pohádka o Šípkové Růžence.

"Já osobně bych raději žila skromněji (jako společnost), ale udržitelně, duchovněji, citlivěji."

Žijte si jak chcete. Vaše právo na to ovlivňovat svět v němž žijete je úplně stejné, jako právo kohokoliv jiného. Nemáte právo druhým vnucovat své životní cíle a své potřeby. I trvalá udržitelnost (což je pochopitelně nesmysl) je pouhý předpoklad. Není to nic, na čem se všichni povinně musí shodnout. Není to "lepší", ani "horší", než trvalá neudržitelnost. Hodnocení provádí konkrétní lidé, není součástí reálného světa. Reálný fyzikální svět nezná pojmy "horší", "lepší", "dobro", "zlo". Nezná ani pojemy jako "znečištění", či "trvalá udržitelnost". Pojem znečištění má význam pouze ve vztahu k lidem.

Pavel Doležel řekl(a)...
16. listopadu 2016 8:33  
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
Michal Komárek řekl(a)...
16. listopadu 2016 9:17  

Pane Doležele, ve třetí části svého příspěvku jste se zase uchýlil k aroganci a urážce, která sem nepatří a je podle mě úplně zbytečná. Smazal jsem to. Mrzí mě to, protože Váš výklad je rozhodně zajímavý. Děkuji! Hezký den!

Janek Wagner řekl(a)...
16. listopadu 2016 9:23  

Pane Komárku, co byla ta urážka a arogance?

Tajný Učitel řekl(a)...
16. listopadu 2016 9:35  

Sciotesty jsou poop jakbysmet, používají-li se jako standardizované testy.

Tajný Učitel řekl(a)...
16. listopadu 2016 9:39  
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Janek Wagner řekl(a)...
16. listopadu 2016 9:42  

Smazaný komentář Pavla Doležela naleznete na http://www.pedagogicke.info/2016/11/pavel-dolezel-castecne-smazana-diskuze.html
.

Ygrain řekl(a)...
16. listopadu 2016 10:00  

Pane Komárku, myslím, že byste měl komentář pana Doležela vrátit, nepřipadá mi, že by překračoval společensky únosné meze.

krtek řekl(a)...
16. listopadu 2016 10:27  

Díky, pane Wagnere. Fakt tam žádnou urážku nevidím. Ale asi nejsem dostatečně empatický. Ostatně oponenti také ne.
Větu "Sciotesty jsou poop jakbysmet" vůbec nechápu.

Ygrain řekl(a)...
16. listopadu 2016 10:35  

Poop je společensky přijatelnější výraz pro shit, takže proto to pan Komárek asi nesmazal.

tyrjir řekl(a)...
16. listopadu 2016 12:12  

Učebnice ani pomůcky tolik nepotřebuji jako zrušení 45 min hodin, výuky podle věku a předmětu. To hlavní si můžeme i bez peněz prosadit sami, my učitelé s dětmi. Pak nás budou rodiče i společnost respektovat.

SOUHLAAAS!!!

A ještě bych chtěl být s dětmi šťastný a cestovat s nimi po světě podle jejich zájmů. Školní třída je podle posledních výzkumů mozku nejhorší místo pro vzdělávání! Znalosti, dovednosti i charakter si lze tvořivě vygůglit a barevně nakopírovat. Dejte dětem tablety, učitelům barevné kopírky a o víc se nestarejte. Zrušte školy nebo z nich alespoň vyžeňte systematicky pracující učitele! Zrušte MŠMT - dotace nám přeci může nadělovat někdo jiný. Ze škol udělejte OTEVŘENÉ sociálně výchovné ústavy! Hlavně děti a učitele nestresujte nějakými znalostmi a zkouškami! Vyjde to levněji...




Tajný Učitel řekl(a)...
16. listopadu 2016 15:36  

Jenže ten náš skutečný, reálný svět se neptá. Funguje si podle striktních pravidel a je mu jedno, jestli někoho takzvaně poškozuje nebo ne.

Výstižné.

Ale. Děti nejsou malí dospělí. Děti většinou neplánují léta dopředu svoji kariéru v striktním světě. Dětem je šumafuk zda je matematika důležitá pro reálný život, pokud ji učí matlal a je to nudná pruda. Děti žijí tady a teď. Proto je nutné děti oslovit tady a teď. Z tohoto neporozumění potřebám dětí se odvíjí spousta školních tragédií.

Například. Musíš se to naučit. Proč? Jednou se ti to bude hodit. Aha.
Nebo. Je líný, nepozorný, učivo ho nezajímá, nesnaží se, není blbý, ale... Ne. Pouze jsme nenašli způsob, jak to děcko oslovit a namísto abychom se ten způsob pokoušeli najít, raději konstatujeme, že nemá studijní ambice.

Proč by se měl individuální lidský přístup k potřebám dítěte podřídit faktu, že někteří dospělí jsou dobytek a svět není fér? Vzdělávání dětí není příprava na bitvu. Na to je dost času po osmnáctém roku. Pokud vypustíme do světa dost dětí s tím, že svět je primárně dobrým místem k životu, možná se tím stane. A naopak.

Tajný Učitel řekl(a)...
16. listopadu 2016 17:01  

Má-li někdo duchovní potřeby, což jistě má, nechť si je řeší, ale nepatlá je dohromady se vzděláním, nebo vzděláváním.

Jsa ohromen bystrostí ducha velikého, táži se, zda na výše zmíněný šperk již kápli páni docenti teologií, filosofií a religionistik.

Pavel Doležel řekl(a)...
17. listopadu 2016 8:40  

Pane Týři, to jste vystihl. Když se neberete tak vážně, tak je s Vámi docela sranda.

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
17. listopadu 2016 8:58  

"ale skutečná vzdělanost spočívající na principech jiných"

Vida! Nositelé alternativ jsou nositeli té skutečné, pravé vzdělanosti. To je ten sektářský duch. A pak hledejme shodu.

A hlavně čekám, který -ismus se vyklube z té květinové duchovnosti.

Pavel Doležel řekl(a)...
17. listopadu 2016 9:11  
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
Michal Komárek řekl(a)...
17. listopadu 2016 9:27  

Pane Doležele, já se s Vámi o ty komentáře také nebudu přetahovat. Opravdu mě to mrzí - v poslední větě jste zvolil zjevnou urážku a já trvám na tom, že to tady nemá co dělat. Mohl byste, prosím ten příspěvek vrátit bez té urážky? Bez ní sem naopak bezpochyby patří... Děkuji! Hezký den!

Pavel Doležel řekl(a)...
17. listopadu 2016 9:29  

"Ale. Děti nejsou malí dospělí. Děti většinou neplánují léta dopředu svoji kariéru v striktním světě. Dětem je šumafuk zda je matematika důležitá pro reálný život, pokud ji učí matlal a je to nudná pruda. Děti žijí tady a teď. Proto je nutné děti oslovit tady a teď. Z tohoto neporozumění potřebám dětí se odvíjí spousta školních tragédií."

Právě proto, že děti nejsou schopné plně dohlédnout důsledků svých činů a nemají dostatek zkušeností, nejsou způsobilé k právním úkonům a jejich svoboda je omezena. Je to tak všude na světě, ve všech kulturách. V některých ještě mnohem, mnohem více, než v té naší a to i když bych za naší považoval tu křesťansko-judaistickou. Kupříkladu v Japonsku je úcta ke stáří a k dospělým zakořeněna silněji. Po tisíce let jsou děti vychovávány a omezovány svými rodiči a jinými dospělými. Ale pozor! Revoluce přichází. Přichází nová ultra moderní ultra levice, která chce mít čisté louky a mysl, ale také plný břich, neošoupané nohy a půl dne prosedí u PC, tabletu, či smártfounu. Přicházejí čerpači dotací, aktivisti a občanská společnost. Přicházejí s nataženou rukou, prázdnou hlavou, ale zato s prořízlou hubou a ostrými lokty. A tato moderní vlna konečně díky poznatkům moderních neurověd (ačkoliv moderní neurovědec mezi nimi není ani jeden jedinký samotinký) konečně pochopila, co stojí v cestě tomu ráji, kde je možné mít čisté louky i mysl a zároveň plný břich a zadek v BMW a čerpat si dotace do alelujá. Je to omezování práv dětí. K dokonalému ideálnímu světu je třeba jediné - dát dětem svobodu. Ať se učí co chtějí, kdy chtějí, nebo se neučí vůbec. Nepřipadá jim matematika v porovnání s online hrou dost zajímavá? No nevadí. Ba naopak! Kartous a Šteffl to musí vědět. Dětičky, hrajte si. Google po vás skočí po deseti letech prosezených u PC nad nějakým Minecraftem, nebo Warcraftem všema deseti a budete řídit velké projekty a brát desetkrát víc, než ten pitomec, co se drtil tu nudnou matematiku. No podívejte se do brožurky. Tam jsou příklady dvou takových šikulů ze Západu.

Pavel Doležel řekl(a)...
17. listopadu 2016 9:31  

Tak ještě jednou bez poslední věty:

Pane Komárku, snad jste si již všiml, že se s vámi o mazání mých příspěvků přetahovat nebudu. Ani vám to nemám za zlé. Čekal jsem to. Jsem schopen se vyjádřit tak, aby k mazání nedošlo, ale označit někoho za nevzdělaného mi jako arogance a urážka opravdu nepřipadá. To vnímám jako větší problém zakazovat o někom říkat, že je nevzdělaný. Je to vlastně jeden z projevů ideového virtuálního světa, který kritizuji. Nevyslovený předpoklad, že argumentace ad hominem je vždy nepřípustná, je nesmyslný. Proto současný stav nazývám vzpourou deprivantů, případně frustrátů. Mám-li vzdělanost a intelekt nějak rozdělené v populaci, pak je jasné, že části populace rovnostářství velmi vyhovuje a část poškozuje. nevzdělanec samozřejmě bude vždy bojovat za to, aby všechny názory měly stejnou váhu a byl na ně brán stejný ohled. Jenže názory lidí vzdělaných, zejména v exaktních a přírodovědných oborech, budou odpovídat realitě s mnohem vyšší pravděpodobností, než názory lidí nevzdělaných. Hospodská a pavlačová řešení globálních problémů a "důkazy" neplatnosti speciální teorie relativity lidstvu nic nepřinesou. Nevzdělanec i blbec mívají občas dojem, že lze posunout vědu a poznání nějakým náhlým geniálním vnuknutím. Z toho pak pramení všechny ty zázračné léky, metody, zařízení na výrobu Pí vody a podobné hovadiny a nesmysly. Geniální vnuknutí dnes nestačí. I sebevětší génius se nejprve potřebuje seznámit se současným stavem poznání, aby tu vědu mohl posouvat. Mnoho toho již bylo vymyšleno mnoha generacemi géniů z časů minulých. Představa, že Pepíček Vonásků nepochopí logaritmus, ale dokáže, že speciální teorie relativity je neplatná, protože dostane "zajímavý" nápad, je zcela, ale zcela lichá. Jednak šance, že dostane "zajímavý" nápad je velmi malá, a jednak bez pochopení logaritmu, nemá tušení, co ta speciální teorie relativity vlastně tvrdí. Bohužel, někteří humanitní "myslitelé" (a tím zdaleka netvrdím, že všichni) mají poněkud jinou představu o tom, co to je vzdělání. Chápu, že Kartous kritizuje papouškování, protože nic jiného nezná. Papouškuje do Lidových novin léta pořád dokola to samé a škola je pro něj místo, kde se sedí v lavici a opisují se z tabule letopočty do sešitu, nebo se rozdělují hrady na hrady s věžemi a bez věží. Toto není ani věda, ani vzdělání. Že se Kartous ke vzdělání během svého vzdělávání nedopracoval, je smutné, ale není to chyba školy.

Michal Komárek řekl(a)...
17. listopadu 2016 9:36  

Děkuji, pane Doležele. Hezký den!

Pavel Doležel řekl(a)...
17. listopadu 2016 10:08  

"Například. Musíš se to naučit. Proč? Jednou se ti to bude hodit. Aha.
Nebo. Je líný, nepozorný, učivo ho nezajímá, nesnaží se, není blbý, ale... Ne. Pouze jsme nenašli způsob, jak to děcko oslovit a namísto abychom se ten způsob pokoušeli najít, raději konstatujeme, že nemá studijní ambice.
"

Jak to víte? Z jakého poznatku vyplývá, že každého je možné motivovat k čemukoliv? Připadá mi to, jako když dostal Sovák kouli z diktátu, pozval si kolegy a ptá se: "A teď mi řekněte, co s tím hodláte dělat." Vy na jednu stranu chcete děti svobodné, nehodnocené, aby z nich vyrostly bytosti zodpovědné za sebe i za své okolí a na druhou stranu neustále vinu za jejich takzvaný neúspěch, házíte na kohokoliv jiného, kdo se namane. Ty děti je především třeba vychovat k tomu, že to, jak se učí, bude mít dopad především na ně samotné a že je to primárně jejich zodpovědnost. A pokud s tím nezačnete už u malých dětí, tak z nich asi budete mít aktivisty, nebo čerpače. Pokud vám to nevadí, budiž vám přáno. Jen se obávám, že většina společnosti už to začíná chápat a obracet se proti tomuto vyžírkovství a sprostotě. Donald Trump by nevyhrál a Británie by nevystupila z EU, kdyby tento posun ve společnosti nebyl. Je to revolta proti té ultra levici, která se označuje u nás za pražskou kavárnu a na Západě byla považována za mainstream. Pseudoelity s vystudovanou kulturologií, sociologií či gender studies, které buď v životě nepracovaly, nebo za práci považují tlachání a pojmenovávání problémů. Samozvaní intelektuálové s instantními znalostmi a bez znalosti světa a principů jeho fungování.

Já se domnívám, že tito lidé jsou přesně důsledkem zvyšování počtu vysokoškoláků nad úroveň, která by odpovídala schopnosti pojmout obsah vysokoškolského studia. Poptávají jakési "vzdělání" v tom, čemu se velmi eufemisticky říká "vědy popisné". Domnívají se, že věda je, když se desetkrát jinak přetřídí, či přejmenují části lidské motivace - jednou do pyramidy, jednou do sloupce a jednou třeba do kruhu a vědecká práce je, když si vymyslí uspořádání do čtverce a jednu motivaci přejmenují, nebo rozdělí na dvě podmotivace. A nabytou znalostí, že je schopnost přiřadit k danému tvaru uspořádání jméno jeho autora. A takto "vzdělaní" lidé pak věří, že svět se řídí nařízeními, deklaracemi, či rezolucemi. No a ti horníci v dole už se nemají kam hnout a začínají se poněkud ošívat a dokonce si už dovolí i volit Trumpa. Otázka je, kam to ta moderní ultra levicová pseudoelita ještě dotáhne. Její agresivita je latentní. Není na první pohled vidět, že jde o parazitismus. Hlásají demokracii, ale aplikují propagandu a manipulaci nejhrubšího zrna. Domáhají se toho, aby ve jménu společnosti, která jim k tomu ovšem nedala žádný mandát, a jejího blaha, či jakési "obecné prospěšnosti", měli větší možnost ovlivňovat věci veřejné, než mají ostatní. A v postmoderním světě ultra levice západního střihu je propaganda taková, že se tento parazitismus vydává ještě veřejně za znak demokracie a správného fungování společnosti a Kartouzové (pro Zlatušku kartouzové) se ještě domáhají toho, abychom k tomuto vychovávali své děti. Abychom je místo vzdělávání učili býti aktivními občany s názorem a "kritickým" myšlením.

Pavel Doležel řekl(a)...
17. listopadu 2016 10:20  

"Proč by se měl individuální lidský přístup k potřebám dítěte podřídit faktu, že někteří dospělí jsou dobytek a svět není fér? Vzdělávání dětí není příprava na bitvu. Na to je dost času po osmnáctém roku. Pokud vypustíme do světa dost dětí s tím, že svět je primárně dobrým místem k životu, možná se tím stane. A naopak."

No, jo. To je přesně ta představa, že světu je třeba nařídit, aby byl "dobrým" místem k životu. A on ten svět nějak ne a ne poslouchat ta naše nařízení. To je právnický styl myšlení. Právo je obor zajímavý, ale je třeba chápat, že žijeme ve světě fyzikálním, svázaným fyzikálními zákony, které nelze měnit nařízeními. Když zvýším minimální mzdu, pak tím ceteris paribus zvýším nezaměstnanost a snížím objem poskytnutých úvěrů. Ekonom toto většinou chápe. Co ale udělá ultra levicový aktivista? No zakáže, aby se nezaměstnanost zvýšila a bankám nařídí nesnižovat objem poskytnutých úvěrů. A tak to jde tak dlouho, až vyhraje kolega kačer Donald. A pak co? Pak se pořádají demonstrace proti nebohému kačerovi a propast mezi pracujícím lidem a ultra levicovou pseudoelitou humanitního střihu roste, nenávist roste, nepchopení roste. Až jednoho dne přijde kolega Adolf.

Jako člověk malinko postižený exaktním vzděláním bych se rovněž rád zeptal, když už jsem se vyčerpal politickým kydáním, kterak je možné definovati ten "dobrý" svět, či svět, který je "dobrým místem k životu". Já mám za to, že v každém okamžiku se různí lidé cítí různě,někomu nastavení vyhovuje, někomu ne, někdo je šťastný, někdo ne a rád bych pochopil, kterak se tyto individuální vjemy agregují na to ono finální "dobré místo k životu". Obzvláště mě to zajímá v situacích, kdy dva chtějí každý něco jiného, nebo naopak kdy dva chtějí totéž a dostat to může jen jeden. Kterak zajistiti, aby svět zůstal "dobrám místem k životu" pro dva vzájemně nekonzistentní postoje, či pohledy na svět? Jak togo, utajený kolego, míníte dosáhnouti a které pedagogické a didaktické metody k tomu hodláte konkrétně uplatniti? Nebo jste to myslel jen jako tu marketingovou "pojmenovavatelskou" propagandu? Že jako děti pustíme do světa a sdělíme jim, že je "dobré místo k životu"? No tak, když můžeme vypustit pitomce z vysoké školy a sdělit mu, že je magistrem, tak nakonec proč ne, že?

Tajný Učitel řekl(a)...
17. listopadu 2016 12:38  

K dokonalému ideálnímu světu je třeba jediné - dát dětem svobodu. Ať se učí co chtějí, kdy chtějí, nebo se neučí vůbec. Váš strašák.

Ty děti je především třeba vychovat k tomu, že to, jak se učí, bude mít dopad především na ně samotné a že je to primárně jejich zodpovědnost.

Prokrista. Děcko NENÍ malý dospělý. Nejde do školy s myšlenkou "to, jak se budu dnes učit bude mít dopad na ně samotného a je to primárně moje odpovědnost". Rodiče a učitelé ho můžou motivovat příkladem, trestem nebo odměnou, ovšem pokud později trest nebo odměna nebude, motivace spadne. Nebo můžeme vytvořit tady a teď ve třídě klima, kde se děcko chce učit samo ze sebe. Vytvoříme situaci, kdy dítě bude učivo potřebovat k tomu, aby to k něčemu aplikovalo. Bez trestů a bez odměn.

Ad svět, jako dobré místo k životu. Lze dětem systematicky vtloukat do hlavy myšlenku, že svět/lidé jsou primárně striktní, drsní, zlí, nefér, nemilosrdní, nepárající se a proto musíš chlapče makat. Nebo ne.

Příklad, kdy dva chtějí totéž, je pěkný. Otázkou je, jak daleko jsou tito dva ochotni zajít, aby toho dosáhli. Někdy je vítězem ten, který nepřekročí jistou mez.

To však hypertrofovaní křižáci přírodovědy ve svaté válce proti humanitě jen stěží pochopí.

Renata Kalabisová řekl(a)...
17. listopadu 2016 13:35  

A takto "vzdělaní" lidé pak věří, že svět se řídí nařízeními, deklaracemi, či rezolucemi. No a ti horníci v dole už se nemají kam hnout a začínají se poněkud ošívat a dokonce si už dovolí i volit Trumpa. Otázka je, kam to ta moderní ultra levicová pseudoelita ještě dotáhne. Její agresivita je latentní. Není na první pohled vidět, že jde o parazitismus. Hlásají demokracii, ale aplikují propagandu a manipulaci nejhrubšího zrna. Domáhají se toho, aby ve jménu společnosti, která jim k tomu ovšem nedala žádný mandát, a jejího blaha, či jakési "obecné prospěšnosti", měli větší možnost ovlivňovat věci veřejné, než mají ostatní. A v postmoderním světě ultra levice západního střihu je propaganda taková, že se tento parazitismus vydává ještě veřejně za znak demokracie a správného fungování společnosti a Kartouzové (pro Zlatušku kartouzové) se ještě domáhají toho, abychom k tomuto vychovávali své děti. Abychom je místo vzdělávání učili býti aktivními občany s názorem a "kritickým" myšlením.

To je tedy příšerný příklad ublíženecké agitky obhajoby "starých zlatých časů" bez uvedení jediného argumentu. Pouze podsouvá, že snad dříve za feudalismu, raného kapitalismu, v dobách absolutistické vlády jednoho panovníka bylo vše lepší. Žádná ultralevice nikdy nevládla ani vládnout nemá. Demokracie má umožňovat společnosti, odborníkům navrhovat řešení, argumenty, zkoumat jejich dopady, zvažovat spravedlivě (to znamená bez protežování někoho jen kvůli nějakým "zvláštním" utazeným zájmům), analyzovat, aplikovat a poté transparetně zkoumat, zda opravdu došlo ke zlepšení, došlo ke kýženým výsledkům. Že to nebude nikdy ideální, to je nasnadě, nežijeme v ideálním světě. Ale co je špatného na snaze se o toto pokoušet? Kdo nazývá spoluobčany ultralevicovou pseudoelitou s agresivními sklony kvůli jejich snaze hledát odpovědi na otázky na možnost co nejspravedlivějšíha světa, sám zřejmě nemůže pochopit, co přináší skutečná vzdělanost. Hlavně klid v duši a pochopení, že každý jsme jiný, a to hlavní, co nás spojuje, je právě hledání spravedlnosti, bez ní je život džungle. Takže šmahem odsuzovat a nazývat lidi blby, idioty a jinými nadávkami, urážkami, to je opravdu nejlepší ukázka vzdělance a jeho vzdělanosti.

Je otázkou, koho takto skutečně spravedlivě označit. Někoho, kdo se narodil jiný, než je uznávaná norma (co to je? inteligenční kvocient je v podstatě velmi nepřesný prostředek měření). Možná tak lze označit spíš člověka, který záměrně okradl, obalamutil, zničil budoucnost někoho jiného, dokonce celé skupiny, společnosti. Ale proč toho, kdo uvažuje nad příčinami dnešního stavu a snaží se navrhovat alternativy k tomu, co tu již bylo? Někteří tu ty příčiny shledávají v úpadku kázně, autority, vynucování pravidel (i nesmyslných). Jiní je hledají jinde. Je přeci v zájmu všech starat se o názory ostatních - jinak se může stát, že každá ta homogenní skupina bude mít pouze omezené vidění a spadne tedy do pasti svých vlastních předsudků. O tom je diskuse - hledat, přijímat, vysvětlovat. V některých zdejších příspěvcích tuto snahu nevidím. Často pod záminkou nutnosti být racionální. Vzdělanost a pochopení světa, člověka přeci ale nelze omezit na čistou racionalitu. To je přeci zase druhý extrém - končící Továrnou na absolutno či RUR. To je škoda. Pro nás pro všechny.

Romana Howe

Pavel Doležel řekl(a)...
17. listopadu 2016 17:01  

"To je tedy příšerný příklad ublíženecké agitky obhajoby "starých zlatých časů" bez uvedení jediného argumentu. Pouze podsouvá, že snad dříve za feudalismu, raného kapitalismu, v dobách absolutistické vlády jednoho panovníka bylo vše lepší."

Renátko, když s vámi je to těžké. Vy co napíšete, to je chybně. Dejme tomu, že z mé strany šlo o agitku, ale rozhodně ne ublíženeckou, naopak spíš aktivizační. Já se necítím poškozen, ani z vás nemám strach. Jen vám chci bránit v manipulaci s demokracií a v propagandě hloupostí. Neobhajuji ani feudalismus, ani absolutismus. Vy nerozumíte psanému slovu? Nevím, co mají být jako ty "staré dobré časy", ale v mých příspěvcích jsem se o ničem takovém nezmiňoval. Pokud chci něco propagovat, tak čistou, nezmanipulovanou demokracii. Ne, že bych si myslel, že je ideální a zcela sdílím názory Aristotela, nicméně je podstatně lepší, než vláda "občanské společnosti" - samozvané, nevolené, nekontrolované.

"Demokracie má umožňovat společnosti, odborníkům navrhovat řešení, argumenty, zkoumat jejich dopady, zvažovat spravedlivě (to znamená bez protežování někoho jen kvůli nějakým "zvláštním" utazeným zájmům), analyzovat, aplikovat a poté transparetně zkoumat, zda opravdu došlo ke zlepšení, došlo ke kýženým výsledkům."

To jste vystihla. Demokracie, která protěžuje a upřednostňuje zájmy aktivistů, před zájmy lékařů, učitelů, bankovních úředníků, není demokracie. Proč má mít do zákonů právo mluvit a připomínkovat je jakýsi Kartous, Feřtek, či Šteffl? Kdo je volil? Kdo a jak ověřil jejich odbornost v oblasti práva a řízení veřejného školství?

"Kdo nazývá spoluobčany ultralevicovou pseudoelitou s agresivními sklony kvůli jejich snaze hledát odpovědi na otázky na možnost co nejspravedlivějšíha světa, sám zřejmě nemůže pochopit, co přináší skutečná vzdělanost."

Nikoliv. Kvůli snaze hledat odpovědi na jakékoliv otázky, bych si nikdy nikoho pseudoelitou nazvat nedovolil. Pokud jste si ale nevšimla, tak Kartous, Feřtek, Botlík a částečně i Šteffl, se nesnaží nic hledat. Natož odpovědi. Oni všechno vědí. Oni vědí, že tradiční škola je špatná, vědí, co je správné a k čemu je třeba směřovat. U vás je to malinko jiné, ale to je dáno zřejmě vašimi kognitivními schopnostmi. Když jsme ale u toho, co konkrétně znamená ten "nejspravedlivější svět"? Vy se s kolegou tajným pořád domáháte nějakých ideí, ale nejste vlastně schopni říci, co tím míníte. Jak vypadá spravedlivý svět? Je spravedlivé, že jeden je tupý jak poleno a druhý je génius? Je to nespravedlivé? A proč? Je spravedlnost totéž co rovnost? Pokud ano, pak svět není a nikdy nebude spravedlivý. A je to špatně? Proč si mají být všichni rovni? A jak se taková rovnost má projevovat, měřit a kdo jí má zajišťovat?

"Takže šmahem odsuzovat a nazývat lidi blby, idioty a jinými nadávkami, urážkami, to je opravdu nejlepší ukázka vzdělance a jeho vzdělanosti."

Šmahem nikoho neodsuzuji. Blbce vždy nechám se nejprve projevit. Ale nejsem ten politicky korektní typ, ani sluníčkář. Nebudu obcházet dementa a hledat, jak ho nazvat tak, aby význam zůstal stejný a zároveň se to nedotklo jemnocitu nějaké Howe. I já si vážím víc partnera, který mi řekne, že jsem v něčem debil, než aby mi mazal med kolem huby. Nesnáším faleš, přetvářku, podvody a marketing. Raději sprostého a přímého člověka, než nějakou svini. Jemnocit a pohoršení považuji za nominální, nikoliv reálné proměnné a tak se jimi opravdu netrápím.

"O tom je diskuse - hledat, přijímat, vysvětlovat. V některých zdejších příspěvcích tuto snahu nevidím. Často pod záminkou nutnosti být racionální."

Mně to povídejte. Já už se tady něco navysvětloval. Občas i něco přijmu. Jak s tím souvisí racionalita ale netuším. To spíš vy máte z racionality strašáka.

Slunce v duši.

tyrjir řekl(a)...
17. listopadu 2016 18:08  

ad 17. listopadu 2016 13:35
Ufff.

Nemohu než vcelku (tj. v jádru věci, nikoli ve všech jednotlivých dílčích výrocích) souhlasit s panem Doleželem.

Jirka řekl(a)...
17. listopadu 2016 18:15  

Paní Howe, nechte být mého Guru Pavla na pokoji. Racionalita je ta pravá víra. Snažte se pochopit, že žijete v bludu. Vyjděte už konečně ze své tmy. Hledejte světlo!
Nebo jeďte někam na dálný venkov a tam vám sedlák řekne, že keců se nenajíte a blábolení podkovu neohne. A to je třeba dětem říkat, ukazovat a také nechat okusit na vlastní kůži od nejútlejšího věku. Svoboda je sladkou odměnou za pilnou práci.

Tajný Učitel řekl(a)...
17. listopadu 2016 22:12  

Změřte tohle. Nemusíte blbce obcházet, jste pořád s ním. Vždy, všude, ve všem, politicky korektně i nekorektně. Děkuji za výborný příklad patologického přírodovědce. Študáci ocení.

Renata Kalabisová řekl(a)...
17. listopadu 2016 22:42  

Drahý pane Doležele, samozřejmě jsem si vědoma toho, že jsem nestudovala nejlepší univerzity a obory (i když mám jedničku z maturity z matematiky z roku 1988, písemný test), takže schopnost argumentovat a výstižně vyjadřovat myšlenky se neustále učím. Jsem moc ráda, když mi někdo připomene, jak na tom skutečně jsem  Možná i díky Vašemu nejjasnějšímu statistickému myšlení se zde leccos naučím. V této naději bych se Vás chtěla zeptat na vysvětlení příznivého efektu, který bude na lidi, zvláště na děti mít, pokud jim někdo sdělí tu nejpravdovatější pravdu, že jsou debil. Myslíte, že poté se zcela uspokojeni, že konečně se tu pravdu dozvěděli, se budou výkonně a efektivně věnovat činnosti, která podle nějakého zvláště k tomu určeného činovníka, se nejlépe hodí k jejich kognitivnímu objemu? Říkám si, jaké by to asi bylo, kdyby byli všichni debilové Švejci 
No ale žertování stranou. Domnívala jsem se, že zde na České škole diskutujeme proto, abychom promýšleli a nacházeli cesty ke zlepšení situace, kterou zřejmě všichni vnímáme jako nevyhovující až krizovou. Prvním krokem je pojmenování problémů, stavu, stanovení příčin a poté hledání řešení. Zatím se ale motáme v bludném kruhu (a někteří ji léta, jak je vidět i z diskuse z minulého roku, která je nějak záhadně umístěna jako současný nejčtenější článek). V čem je zádrhel? Někteří totiž shledávají problém v tom, jaké podivné cíle si stanovuje náš český vzdělávací systém (či si je nedovede stanovit) a jiní v tom, že naše mládež není ochotna se jim podrobovat, a že učitelé nemají páky a autoritu a peníze, aby tu mládež nějak načili kázni, řádu a pořádku, tj. vzdělanosti. A že jim soukromé školy a neziskovky nabourávají mýtus o tom, že k dobrému vzdělání je nejprve potřeba projít až 12 letou převážně pasivní nalejvárnou poskytovanou ústy učitele. Chápu, že Vám vadí komerčnost tohoto trendu, ale mně také, takže zde se shodujeme. Já jsem jen ochotna připustit, že klientela soukromých škol není tvořena hlavně rodiči, kteří chtějí své děti ochránit před nutností získat vzdělanost či jim poskytnout certifikát bez práce, bez učení. Nešlo by udělat nějaký průzkum, výzkum, abychom nemuseli spoléhat jen na ty, co údajně všechno ví? Vás ale obdivuji, Vy nevíte vše, ale to nejdůležitější ano, totiž to o motivech pana Botlíka, neziskovek, soukromých škol, jejich klientely atd. Musím se hodně učit.
V čem se tedy neshodujeme, je potřebě a užitečnosti hodnotit něčí kognitivní schopnosti. To já si tedy netroufám, soudit tak odborně schopnosti ani dětí, ani Vaše ne, neznám Vás. Třebas se někdo projevuje nejapně, nevím, jaký má důvod, třeba časem vyspěje. Debil či idiot se mi zdá příliš jako exekuce. Pro jednou debil, navždy debil. Navíc našemu poslání hledat a nacházet cesty z krizové situace to zcela jistě nepomůže. To, že se Vám uleví, asi těžko bude mít dopad na výsledek debaty. Také mi není jasné, proč do té debaty plést pravici, levici, liberály neliberály. Copak v historii lidstva bylo obdodí, kdy společnost fungovala dokonale a bylo to díky vládnutí té či oné strany, idee? Tak proč vůbec předstírat, že jde o profláknutost té či oné orientace....Zdá se, že všechny jsou poskvrněny hezkou řádkou zločinů. Po sametové revoluci se mluvilo o hledání třetí cesty. Já chci hledat, ne zapadat do nějakého někým předem ukuchtěného receptu na jedinou správnou stranu, ideu. Jde přeci o stanovení si toho, jakou společnost chceme, předpokládám, že hlavně slušnou, no a pak hledat možnosti, jak to zařídit, aby se co nejvíce úspěšně dařilo tohoto dosahovat. V klidu, bez hysterických obviňování a kádrování intelektu, ideové příslušnosti. To je pak vyprázdněná marnost.

Renata Kalabisová řekl(a)...
17. listopadu 2016 22:43  

Proces vzdělávání, školskou výuku, vidím podobně (vždyť jde o přípravu budoucích slušných občanů). V klidu dopřát dětem, aby se naučily si rozumět, naučily se učit a s pomocí učitelů se dovedly rozhodnout, k čemu vlastně ve svém životě směřují, kde spočívá jejich potenciál. To je podle mne a jiných jedním z nejdůležitějších cílů vzdělávání. Pak by se nám nemělo stávat, že někdo, kdo má talent na opravování motorek, se bude hlásit na medicínu. Tím by odpadly obavy z toho, že nás bude operovat či léčit někdo, kdo školu vystudoval, aniž by skutečně na ni měl předpoklady. Škola věřící na to, že všichni v jeden čas musí zvládnout stejný typ výuky, stejnou látku, a pokud ne, jsou debilové, k pozitivnímu, a proto prospěšnému nastavení k touze po vzdělanosti nevede. Nebo Vás by motivovalo, kdyby Vás postavili do řady s dalšími třiceti muži, před vás postavili prototyp jedné ženy a řekli by, tak a teď dělej, miluj ji, co nejlépe, nejrychleji, jinak jsi debil. Vždyť proces učení, vzdělávání se je do jistý míry vztah jako láska. Z tohoto důvodu mi vadí přílišná racionalita,neboť se dívá na proces školského vzdělávání jako na proces zvládnutelný bez vztahu, bez lásky. Ve filozofii se dávno shodují na tom, že jednostranný akcent na racionalitě způsobil zdravému vývoji, životu společnosti velké škody. Co Vás tedy vede k tomu racionálnímu přesvědčení, že děti potřebují příkazy, limity, testy, zkoušky na rychlost? Jsou nějak od narození odsouzeni se vzdělávat? Utrpí společnost, když dětem umožníme delší dobu hledat a pak se opravdu ponořit do skutečného učení? Chápu, že se obáváte toho, aby lidé nezískávali diplom bez práce, aby nedocházelo k tomu, že někdo z protekce, díky úplatku či jinak, nezískal certifikát o vzdělání, jež neodpovídá jeho skutečným schopnostem, znalostem. Ale jak tomu zabránit? Testováním? Vždy budou existovat soukromé školy pro bohaté, možnost úplatku nejde vymýtit, stejně k tomu bude docházet. Takže v podstatě takto podvádět zabráníme jen chudým. Zde zase vystrkuje růžky ten začarovaný kruh: bez slušné společnosti bude vždy docházet k nepravostem, bez školy a rodiny vychovájaící v součinnosti slušné lidi nebudeme mít slušnou společnost. Ale testování je velmi jednostranný a rizikový nástroj, který nikdy nezaručí dokonalý stav, spíše může spoustu lidí poškodit tím, že je demotivuje, zbaví je možnosti prokázat, že dospějí do kýženého stavu v jiném čase, jinak. Přesvědčila jsem se, že je možné dětem poskytovat více času na zvládnutí učiva, osvojení si dovedností. A společnosti, kde to tak mají, nejsou rozhodně ve většině paramatrů stolet za opicemi. V Anglii, Belgii (mluvím o zemích, kde to znám) mají I.stupeň ZŠ do šestého ročníku, pak si žáci vybírají střední školu, která je tedy v podstatě délkou srovnatelná s naším víceletým gymnáziem. V průběhu tohoto studia se učební látka již nedubluje, takže je na její probírání 2x tolik času. Příklad z dějepisu: v 1.ročníku se začne pravěkem a poté se pokračuje až k maturitě, takže není třeba jako u nás za první čtyři roky probrat celé dějiny a pak na střední škole znovu celé. Poskytnutí většího časového prostoru vede k lepšímu zvnitřnění učiva a možnosti budování pozitivní motivace. Bohužel i v těchto zemích mají nedostatky jako u nás. Například testování limitované časem a distraktory, které podle mne nevzbuzují chuť se učit, nutí žáky jen nasoukat dostatek informací bez nutnosti pochopit souvislosti.

Renata Kalabisová řekl(a)...
17. listopadu 2016 22:44  

Byla bych moc ráda, kdybyste svou jistě skvělou schopností analyzovat přispěl k zodpovězení mých otázek, hlavně proto, abychom mohli společně pracovat na řešení, ne na kopání kolem sebe. Já se bojím pouze toho, že se nepodaří zajistit spolupráci a situace se ještě zhorší. My jsme tu takový mikrosvět, ale jednota a spolupráce zdola by mohla přispět slušnou měrou k vytvoření základny smysluplnosti a stability.
Nakonec ještě doplním, že v dnešním The Guardian jsem si přečetla článek o tom, jak velká nerovnost mezi obyvatelstvem způsobuje úpadek šancí na vzdělávání, to přeci poškozuje vzdělanost, nebo nesouhlasíte?
https://www.theguardian.com/commentisfree/2016/nov/17/brexit-trump-despair-equality-further-than-ever
Těším se na Váš případný komentář. Věřím totiž, že dokážete formulovat své argumenty konstruktivně.
Romana Howe


Jirka řekl(a)...
17. listopadu 2016 22:51  

To, že se Vám uleví, asi těžko bude mít dopad na výsledek debaty.

Úleva bude jen vedlejší efekt. Nazývat věci pravými jmény je nutné proto, aby nedošlo k nedorozumění. Například Tajný nedočetl do konce a chybí mu slunce v duši. Je snad lepší naplněná marnost?

Jirka řekl(a)...
17. listopadu 2016 22:57  

Pojďme všichni konstruktivně budovat světový mír. Ale hlavně konstruktivně. Kdo bude střílet, s tím nehrajeme!

tyrjir řekl(a)...
17. listopadu 2016 23:24  

Znáte celkem výstižný popis téměř nemožného jevu pro laiky ve statistice? Ne? Ten popis zní:

Posadíme opičáka před klávesnici a očekáváme, že náhodnými údery napíše Dumasovy Tři mušketýry... Teoreticky je to sice možné, ale prakticky se toho nedočkáme - ta pravděpodobnost je mizivá. Jde o jev téměř nemožný.

Znám dost "opičáků", kteří slibují nebo alespoň vášnivě popisují téměř nemožné jevy.


Rozumíte tomu, paní Howe?

Jana Karvaiová řekl(a)...
18. listopadu 2016 10:56  

Paní Howe, nemůžeme měnit školu aniž by se zároveň změnila společnost. je to příliš provázané,aby děti ve škole byly vedeny tak, jak píšete a po škole na ně dopadla ta těžká, drsná a nespravedlivá ruka trhu, která se občas taky i schovává. Sama píšete, že nerovnost ve společnosti vede..... A jak to chcete srovnat? kdo nařídí zaměstnavatelům, majitelům firem, že musí lidi za práci pořádně platit, aby se ti pracující měli šanci slušně uživit, dávat dětí do kroužků, nechat je studovat na školách? Mnoho lidí žije na okraji chudoby, snaží se být slušní,ale nemohou dát dítě na gympl, protože peníze na dojíždění už rozpočet rodiny nepokryje (nehledě na to, že se jeden na lyžák, vodák, platí se divadla apod.)
Ano, můžu své dítě vychovávat slušně, empaticky a s tím naprosto souhlasím. Vy asi děti nemáte, nevím. Víte, kolikrát jsem si jako matka říkala,jestli ty mé slušňácké děti budou mít v té kruté realitě šanci? Víte, jak je to těžké: Syn má umělecké sklony a já ho zrazuji jak to jde, aby na žádný umělecký směr nešel. Vím,čemu by musel čelit a on tak vychovaný není.
To je ten střet mezi ideálem a reálem, Kde je pravda?

Tajný Učitel řekl(a)...
18. listopadu 2016 11:45  

Nejde o indoktrinaci ideály, ani o střet mezi ideálem a realitou. Jde o to, zda dětem od mala vtloukáme do hlavy, že život je pes. Nebo je ve škole strašíme vizí drsné ruky trhu, která dopadne tvrdě, pokud nebudou dělat to, co my chceme aby dělaly. Pokud to tak děláme, děti, až vyrostou budou spoluvytvářet svět který drsný je, protože jsou k tomu tak nějak předprogramovány tisícerým "nikdo se s tebou párat nebude a lidi tě bodnou do zad a musíš mít ostré lokty". Máme ovšem také možnost spolupodílet se na tom, aby děcko až jednou vyroste a stane se tím zaměstnavatelem, platilo spravedlivou mzdu svým zaměstnancům, aby jeho přístup k věcem byl založen spíše na důvěře než naopak apod...

Tohle není utopie, to je možnost a odpovědnost měnit svět k lepšímu, které se někteří učitelé dobrovolně vzdávají. Mám příbuzného, talentovaného umělce, který celý život pracoval v nudném zaměstnání, protože se bál drsného světa umělců, rivality atd. Také, ale celý život přemýšlel, co by bývalo mohlo být, kdyby vzal ten stojan a barvy, vykašlal se na nudnou rutinu a dělal to, k čemu ho táhlo srdce. Možná, kdyby mu učitelé/rodiče řekli, že v životě není důležitý pragmatizmus, co tě uživí a podobně, ale to, aby člověk děla to, v čem je dobrý, co sám chce tak dobře, aby mu za to lidi platili. Najdete-li práci, kterou milujete, nebudete muset pracovat ani den svého života, jak praví anglické přísloví.

Utopie? Nikoliv.

Eva Adamová řekl(a)...
18. listopadu 2016 15:54  

To jste nám ale ten vzdělávací systém v Anglii a Belgii paní Howe náramně zjednodušila. A ten příklad dějepisu je takřka úžasný. Kdyby to v tom dějepisu mělo fungovat tak, jak popisujete, tak by žáci, kteří opustí anglický a belgický školský systém v 16 letech, a že jich není zrovna málo, zůstali moderními dějinami nepolíbení. A jak byste si prosím Vás představovala v tomto systému výuku fyziky? Středoškolská gymnaziální fyzika a fyzika na odborných technických školách to je totiž úplně jiný level než fyzika na základní škole. Podle Vámi popisovaného systému by žáci učivo o silách znali na úrovni základkového levelu a učivo o elektřině by neznali vůbec nebo na úrovni gymnaziálního levelu. Vždyť Vy vlastně úplně popíráte systém výuky přizpůsobený věkovým zvláštnostem dítěte. Mně se naopak ono Vámi zavrhované cyklické opakování učiva na různých úrovních líbí a mám pocit, že opravdovým odborníkům na vzdělání rovněž. Jak říkávala moje maminka, nic není od blba. To jen někteří samozvaní odborníci na školství se domnívají, že vymyslí bůhvíco, a přitom z nich vypadávají úplné blbosti bez ladu a skladu.

Pavel Doležel řekl(a)...
19. listopadu 2016 8:43  
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Pavel Doležel řekl(a)...
19. listopadu 2016 8:44  

"Nejde o indoktrinaci ideály, ani o střet mezi ideálem a realitou. Jde o to, zda dětem od mala vtloukáme do hlavy, že život je pes. Nebo je ve škole strašíme vizí drsné ruky trhu, která dopadne tvrdě, pokud nebudou dělat to, co my chceme aby dělaly. Pokud to tak děláme, děti, až vyrostou budou spoluvytvářet svět který drsný je, protože jsou k tomu tak nějak předprogramovány tisícerým "nikdo se s tebou párat nebude a lidi tě bodnou do zad a musíš mít ostré lokty". Máme ovšem také možnost spolupodílet se na tom, aby děcko až jednou vyroste a stane se tím zaměstnavatelem, platilo spravedlivou mzdu svým zaměstnancům, aby jeho přístup k věcem byl založen spíše na důvěře než naopak apod..."

Tak tohle je právě utopie jako vyšitá. Povědomí o ekonomii nulové. Vůbec nejde o to, že bychom měli děti nějak strašit, to nikdo nechce. Jen bychom jim měli sdělovat, jak věci fungují - to je právě to vzdělávání. Třeba je dobré jim říci, že neexistuje nic jako "spravedlivá mzda". Spravedlivá mzda je výmyslem ideologů, kteří ani nedokáží říct, co to vlastně je. Ono, když nad tím tak přemýšlím, tak mě napadá, že je to vše propojené. Kritizuji povrchní vzdělání, kritizuji povrchní myšlení a toto je přesně jeho projevem. Vyplázne se nějaká floskule, bez konkrétního významu, autor této floskule vlastně vůbec netuší, co říká, není schopen říci, jak floskuli reálně aplikovat, ale cítí se dobře, protože ve svých očích propaguje svět a bojuje proti zlým, omezeným a antihumanitním technokratům, či přírodovědcům. Přitom jediný rozdíl mezi ním a jimi je v tom, že oni chápou, že systém nelze upravovat tak, že z něj vytrhnu nějakou součástku, obarvím jí na růžovo, zaoblím hrany a vrátím ji zpět, aniž by to mělo jakýkoliv zpětný dopad na fungování toho systému. A tak tito povrchní vzdělanci hlásají čistá pole, lesy, louky a řeky a čistou mysl nezatíženou hodnocením a zkoušením, nezatíženou frustrací, ale zároveň sedí doma v teple a svá moudra šíří po síti, jejíž provoz produkuje tisíce tun škodlivin každý den, možná každou hodinu, či vteřinu. U počítače, jehož výroba také není bez ekologického dopadu. Sedí si pěkně v teple produkovaném buď za cenu tvorby jaderného odpadu, nebo za cenu oxidu síry a uhlíku vypouštěných do ovzduší. To uvědomnění, že jejich vlastní chování a zájmy jdou proti jejich ideálům a že není možné to, co je možné v pohádce, kde systém se za fungující prohlásí, jim chybí. Ve své naivitě, hlouposti a povrchnosti se domnívají, že ti, kteří povrchní nejsou a chápou, že propagovat vnitřně nekonzistentní systémy je propagace utopie, jsou zlí a špatní, když obhajují zlo a špínu. A že chtějí nízké mzdy pro nekvalifikované, aby se mohli napakovat. A nedojde jim, že cena je výsledkem poptávky a nabídky a že kdyby to bylo tak, jak se domnívají, že to je, že by měli minimální mzdy všichni. Nechápou, že žádný zaměstnavatel nebude utrácet zbytečně a že nízké mzdy nekvalifikovaným jsou důsledkem nízkého mezního produktu práce, nikoliv naopak. Ono by to, tajný, chtělo prostudovat nějakou knihu o základech ekonomie. Myslím jako knihu, ne nějakou marketingovou brožurku od Šteffla, či Bobíka, která by vám nahradila soustavné studium kognitivních věd. Tvrdím to stále - povrchnost, lenost, hloupost. To jsou ty atributy intelektuálních deprivantů. A hlásné trouby těchto atributů většinou samy také oplývají.

Pavel Doležel řekl(a)...
19. listopadu 2016 9:01  

"Ve filozofii se dávno shodují na tom, že jednostranný akcent na racionalitě způsobil zdravému vývoji, životu společnosti velké škody."

Pro pána krále, kdo vám toto řekl? Nebo jste četla nějakou brožurku od aktivistů? Pochopitelně, existují filosofické směry, které něco takového tvrdí a existují takové, které tvrdí, že škody způsobuje neracionální rozhodování. Vaše věta je klasickým projevem absolutně nekritického myšlení a nepochopení smyslu filosofie a vědy. Žel, obávám se, že slepému ukazovat barvy, je zbytečně.

Základem pochopení nesmyslnosti takovéhoto uvažování je pochopení rozdílu, mezi moderní a postmoderní filosofií. Pochopení, že škoda je pojem navýsost relativní a co je pro jednoho škoda, může být pro druhého zisk, či výhoda. A v ekonomických interakcích, kdy se často jedná o hru s nulovým součtem, je to dokonce pravidlem. Dosáhnout toho, aby nikdo netratil, nikdo neutrpěl škodu, nikdo nebyl poškozován hodnocením, je nemožné, protože to je fundamentálně nekonzistentní s fungováním reálného světa. Kdyby ten reálný svět byl pohádkový, ekonomie by nebyla třeba. Každý by se měl tak, jak si přeje.

Pavel Doležel řekl(a)...
19. listopadu 2016 9:12  

"Co Vás tedy vede k tomu racionálnímu přesvědčení, že děti potřebují příkazy, limity, testy, zkoušky na rychlost? Jsou nějak od narození odsouzeni se vzdělávat? Utrpí společnost, když dětem umožníme delší dobu hledat a pak se opravdu ponořit do skutečného učení?"

Utrpí především ty děti, protože je budeme déle držet v utopických představách o světě. K tomu, že děti potřebují vedení, výchovu a hranice, mne vede prosté pozorování toho, jak se chovají, když jim ty hranice nedáme. A není jim to ani možné zazlívat. Ony prostě zkoušejí, co jde a co už ne. Zcela svobodný bez jakýchkoliv společenských omezení, může být na celém světě jen jeden jediný člověk. Jakmile jsou dva, už je alespoň jeden omezen svobodou toho druhého. Nelze zase povrchně deklarovat, že všichni jsou svobodní a všichni mají právo si dělat co chtějí. Už v desetičlenném kolektivu je třeba dodržovat poměrně striktní pravidla, jinak se velmi rychle rozpadne.

Nebudu vám vysvětlovat základy vývojové psychologie už proto, že na ní nejsem odborníkem. Zeptejte se profesora Štecha, ten vám to vysvětlí mnohem fundovaněji, než já. A také vám řekne, že každý člověk potřebuje zažít frustraci. A potřebuje se naučit na ní adekvátně reagovat. Mimojiné mu to pomáhá v chápání sebe sama a svého vztahu k okolí.

Pavel Doležel řekl(a)...
19. listopadu 2016 9:17  

"Chápu, že se obáváte toho, aby lidé nezískávali diplom bez práce, aby nedocházelo k tomu, že někdo z protekce, díky úplatku či jinak, nezískal certifikát o vzdělání, jež neodpovídá jeho skutečným schopnostem, znalostem. Ale jak tomu zabránit? Testováním? Vždy budou existovat soukromé školy pro bohaté, možnost úplatku nejde vymýtit, stejně k tomu bude docházet."

Zabránit tomu nelze. Dramaticky omezit to lze. Ověřováním výstupů vzdělávání. Proč myslíte, že se tolik lidí vymezuje proti státním maturitám? V reálném světě, obzvláště ve světě společenských věd, nic nefunguje na 100%. Naštěstí lze ale ukázat, že i omezení nedokonalé, má přidanou hodnotu. A při dobrých testech může být ta přidaná hodnota naprosto zásadní.

Pavel Doležel řekl(a)...
19. listopadu 2016 9:23  

"Bohužel i v těchto zemích mají nedostatky jako u nás. Například testování limitované časem a distraktory, které podle mne nevzbuzují chuť se učit, nutí žáky jen nasoukat dostatek informací bez nutnosti pochopit souvislosti."

Já se tak nějak nemohu ubránit dojmu, že jestli tady v těch diskusích opravdu někdo nechápe souvislosti, jste to především vy, pak kolega tajný a pak dlouho, dlouho nic. Vy jste měla málo času na osvojení si znalostí a pochopení souvislostí?

Pavel Doležel řekl(a)...
19. listopadu 2016 9:35  

"Znáte celkem výstižný popis téměř nemožného jevu pro laiky ve statistice? Ne? Ten popis zní:
Posadíme opičáka před klávesnici a očekáváme, že náhodnými údery napíše Dumasovy Tři mušketýry... Teoreticky je to sice možné, ale prakticky se toho nedočkáme - ta pravděpodobnost je mizivá. Jde o jev téměř nemožný.
"

Ono je to složitější. Jevy jsou různé. Máme kupříkladu jev nastávající s nulovou pravděpodobností. Na konečném nosiči, je to ekvivalentní s tím, že jev je nemožný - tj. nemůže nastat. Na nekonečném nosiči, not bene nespočetném, ani jev, který nastává s nulovou pravděpodobností, není jevem nemožným.

Pokud jde o tu opici, jde o častý argument kreacionistů. Bohužel, vyplývající z mnoha předpokladů, které vůbec nemusí platit. Já jsem například přesvědčen, že svět nebyl ani stvořen, ani nevznikl, že totiž neexistuje časový okamžik, kdy by neexistoval. Jsem přesvědčen, že složitost je iluzorní. Ilja Prigogin dostal Nobelovu cenu za rozpracování teorie disipativních struktur, která popisuje samouspořádací schopnost hmoty. Jsem přesvědčen, že vše co pozorujeme, je nevyhnutelným důsledkem základní vlastnosti hmoty a že život je největším existujícím parazitem, který vzniká jakmile k tomu má alespoň trochu vhodné podmínky. Nejedná se tedy o žádnou "náhodu". Svět je deterministický, byť nepoznatelný a tudíž nepředvídatelný.

Renata Kalabisová řekl(a)...
19. listopadu 2016 21:51  

Paní Adamová, já jsem samozřejmě musela zjednodušovat, jinak bych musela pouze napsat odkaz na jejich kurikulum. Je to samozřejmě složitější tím, že v Belgii se po jejich I. stupni /po 6. třídě/žáci dělí na obory. Někdo si vybere školu širšího zaměření (něco jako naše gymnázium), kde si vybírají ještě z různých zaměření (věda, jazyky, humanitní studia, ICT, sport). V těch náročnější studují i latinu a řečtinu (všichni), v těch méně náročných tyto nemají, mají více ICT, umění atd. Kromě toho se ještě tato škola širšího zaměření dělí na obory A a obory B. Ty obory A jsou akademické, obory B praktické (připravují již mírně na povolání typu obchodní akademie). Pokud žák zjistí, že mu učení v těžkém oboru A nejde, může přejít do lehčího oboru A, pokud ani to nepomůže a může přejít na obor B nebo na jinou školu, již něco jako učiliště. Není snadné to takto popisovat, je tam spousta možností přechodu, změny.

S fyzikou a jinými vědami je to tak, že žáci mají předmět sloučený, tzv. sciences, natuurwetenschappen v Belgii. No a každý obor ho má zase různě náročný. S dějepisem je to podobně, ten, kdo má snadnější obor ho má jinak uspořádaný než ten, kdo má náročnější obor. Počítá se tedy i s tím, že někdo skončí v 16 letech, takže tento obor má pak látku trochu jinak uspořádanou. U nich se zřejmě tolik netrápí s tím, že maturant, který si vybral umělecký či jazykový směr, bude mít nižší level fyziky či chemie. Jak jsem již psala, přesto tyto země nejsou sto let za opicemi a o úrovni jejich vzdělanosti si nemusíme dělat starosti. Jejich systém žáky více láká studovat souvislosti do hloubky, rozmýšlet si kontext, nepospíchá se tolik.

Naopak, u nás vidím, že se děcka trápí s něčím, co nedokáží pochopit. U nás naopak systém nerespektuje vývojovou psychologii, když je v 5. třídě nutí učit o tolerančním patentu, v 6. třídě o vzniku demokracie, práva a boji o ně (bez času na zažití těchto myšlenek v souvislostech), 7.třídě žák objasní příčiny husitských válek, zhodnotí význam církve ve středověku, v 8. ročníku objasní příčiny reformačních snah, atd. Pokud se to nemá odbývat, zbyde pouze povrchni bezobsažné formulkování bez porozumění souvislostem. V angličtině třeba musíme učit všechny časy, v podstatě celou gramatiku - žáci pak neumí ani přítomný čas a komunikovat smysluplně umí jen výjimky. Jak je to naučit, když učíme gramatiku, ne komunikaci. Změnit to je nemožné -máme tematické plány, kde je přesně po týdnu rozepsané, co máme učit (téma, gramatika, slovní zásoba)....V Belgii se do 7. třídy učili žáci pouze přítomný čas, v 8. třídě začali minulý čas....nic víc. Možná by šel udělat nějaký kompromis cyklické výuky. Ale asi to není to hlavní, některá děcka zvládnou i více, než požaduje RVP, jiná ani čtvrtinu. Takže řešením by mohlo být právě zrušení předmětů a výuka podle tříd. Děti by motivovalo to, že mohou objevovat a učit se podle svého osobníha maxima.

Renata Kalabisová řekl(a)...
19. listopadu 2016 22:03  

Pane Doležele, zde "Co Vás tedy vede k tomu racionálnímu přesvědčení, že děti potřebují příkazy, limity, testy, zkoušky na rychlost? Jsou nějak od narození odsouzeni se vzdělávat? Utrpí společnost, když dětem umožníme delší dobu hledat a pak se opravdu ponořit do skutečného učení?" se nejedná o hranice.....učení a hranice spolu samozřejmě souvisí, ale ne, jak jste to popsal....

Utrpí především ty děti, protože je budeme déle držet v utopických představách o světě. K tomu, že děti potřebují vedení, výchovu a hranice, mne vede prosté pozorování toho, jak se chovají, když jim ty hranice nedáme. A není jim to ani možné zazlívat. Ony prostě zkoušejí, co jde a co už ne. Zcela svobodný bez jakýchkoliv společenských omezení, může být na celém světě jen jeden jediný člověk. Jakmile jsou dva, už je alespoň jeden omezen svobodou toho druhého. Nelze zase povrchně deklarovat, že všichni jsou svobodní a všichni mají právo si dělat co chtějí. Už v desetičlenném kolektivu je třeba dodržovat poměrně striktní pravidla, jinak se velmi rychle rozpadne.

Ve škole, kde se děti učí přirozeně podle svého osobního maxima, dáme naopak zodpovědnost k učení jim, ony se pak učí zodpovědně se chovat k sobě i ke svému okolí. Chvíli to trvá, ale když přijdou na ta pravidla, která jsou podstatná (za podpory vedení školy, učitelů), tak jsou schopné si naopak vytvořit velmi důkladný systém, který je k jejich chování náročný, a který jim umožňuje i zažívat důsledky porušení pravidel, které si samy děti stanovily. To je systém, který přináší trvalejší pochopení a zvnitřnění vlastní zodpovědnosi, součinnosti se svým okolím. Já ani žádný "alternativec" nežádá zrušení zodpovědnosti, kázně ani hranic. Záleží jen na způsobu, jakým se k nim přijde, ten je podstatný. Příkladů z rodinného života je mnoho, třeba ten s rozdělením domácích prací: když si ho sourozenci určí, samy si hlídají, kdo co jak dodržuje.

Renata Kalabisová řekl(a)...
19. listopadu 2016 22:25  

"Základem pochopení nesmyslnosti takovéhoto uvažování je pochopení rozdílu, mezi moderní a postmoderní filosofií. Pochopení, že škoda je pojem navýsost relativní a co je pro jednoho škoda, může být pro druhého zisk, či výhoda." - ano, s tímto souhlasím, to jsem si docela dávno uvědomila, ale trvalo mi to trochu :)

e filozofii se dávno shodují na tom, že jednostranný akcent na racionalitě způsobil zdravému vývoji, životu společnosti velké škody."

Pro pána krále, kdo vám toto řekl? Nebo jste četla nějakou brožurku od aktivistů? Pochopitelně, existují filosofické směry, které něco takového tvrdí a existují takové, které tvrdí, že škody způsobuje neracionální rozhodování. Vaše věta je klasickým projevem absolutně nekritického myšlení a nepochopení smyslu filosofie a vědy. Žel, obávám se, že slepému ukazovat barvy, je zbytečně.

Možná jsem se nepřesně vyjádřila, ale zde uvádím pár příkladů textů, které mne inspirovaly a které nejsou úplně ve shodě s Vašimi vyjádřeními ohledně neomylnosti matematiky a racionálního myšlení či vědeckého přístupu (musela bych dohledat dřívější vaše texty pro přesnou formulaci) - v souvislosti s tímto vaším přesvědčením zřejmě máte pak dojem, že ostatní nerozumí, nejsou dostatečně kognitivně nadaní. Ale víte, jak to Kant odhalil, že vznikají noumeny a fenomény - my se k Pravdě nikdy nepřiblížíme, můžeme se k ní jen blížit, diskutovat o ní, porovnávat si zkušenosti. Proč tedy odsuzovat zkušenosti jiných? Záleží i na pocitech, intuici.

Ale někteří myslitelé si myslí, že přílišný důraz na racionalitu mohl přinést spoustu nepříjemných následků (přinejmenším pro většinu populace, pro některé to mohlo být samozřejmě přínosné).

Učebnice filozofie, University of Minnesota: Our arguments in philosophy today are no longer a priori discussions of religious beliefs, but neither are they completely rationalist/empiricist-based beliefs in only science, only matter, and only logic as a way of perceiving the world. We have arrived instead, in the last century or two, at a philosophical method that encompasses use of reason, but also respect for the limitations of reason, and use of feeling and intuitive knowledge to prove whether or not anything beyond reason and matter exist.

Michael Oakeshott, Rationalism in Politics: So what is the substance of Oakeshott’s critique of rationalism? As he saw it, the primary feature of the rationalist approach is the belief that the essentials of any human practice can be conveyed adequately by means of a “guidebook” comprising explicitly stated rules, formalized technical procedures, and general abstract principles. Such a belief implies that understanding a theoretical model for some subject is all that is required for its mastery. Indeed, to attend to other features of a practice, such as experienced participants’ rules of thumb or tacit understandings on how to proceed in the domain, could serve only to impede the necessary rational reconstruction of the subject in question.
The effects of rationalism in Nazi Germany, Soviet Russia, Cambodia, and communist China were even more extreme, of course, leading to the deaths of millions upon millions of people in the twentieth century. But I offer the above example from Jacobs because I think it is important to see the relevance of Oakeshott’s work in a more familiar and less obviously rationalist society.
https://fee.org/articles/michael-oakeshott-on-rationalism-in-politics/



Renata Kalabisová řekl(a)...
19. listopadu 2016 22:27  

Kant´s Critique of Pure Reason: Kant turns to metaphysics. Metaphysics relies on the faculty of reason, which does not shape our experience in the way that our faculties of sensibility and understanding do, but rather it helps us reason independent of experience. The mistake metaphysicians typically make is to apply reason to things in themselves and try to understand matters beyond reason’s grasp. Such attempts tend to lead reason into contradiction and confusion. Kant redefines the role of metaphysics as a critique of pure reason. That is, the role of reason is to understand itself, to explore the powers and the limits of reason. We are incapable of knowing anything certain about things-in-themselves, but we can develop a clearer sense of what and how we can know by examining intensively the various faculties and activities of the mind.

Antonio Damasio, Descarte´s Errors: I began writing this book to propose that reason may not be as pure as most of us think it is or wish it were, that emotions and feelings may not be intruders in the bastion of reason at all: they may be enmeshed in its networks, for worse and for better. The strategies of human reason probably did not develop, in either evolution or any single individual, without the guiding force of the mechanisms of biological regulation, of which emotion and feeling are notable expressions. Moreover, even after reasoning strategies become established in the formative years, their effective deployment probably depends, to a considerable extent, on a continued ability to experience feelings. This is not to deny that emotions and feelings can cause havoc in the processes of reasoning under certain circumstances. Traditional wisdom has told us that they can, and recent investigations of the normal reasoning process also reveal the potentially harmful influence of emotional biases. It is thus even more surprising and novel that the absence of emotion and feeling is no less damaging, no less capable of compromising the rationality that makes us distinctively human and allows us to decide in consonance with a sense of personal future, social convention, and moral principle.

Beginning with an analysis of the nineteenth-century landmark case of Phineas Gage, whose behavior first revealed a connection between impaired rationality and specific brain damage, I examine recent investigations of his modern counterparts and review pertinent findings from neuropsychological research in humans and animals. Further, I propose that human reason depends on several brain systems, working in concert across many levels of neuronal organization, rather than on a single brain center. Both "high-level" and "low-level" brain regions, from the prefrontal cortices to the hypothalamus and brain stem, cooperate in the making of reason. The lower levels in the neural edifice of reason are the same ones that regulate the processing of emotions and feelings, along with the body functions necessary for an organism's survival. In turn, these lower levels maintain direct and mutual relationships with virtually every bodily organ, thus placing the body directly within the chain of operations that generate the highest reaches of reasoning, decision making, and, by extension, social behavior and creativity. Emotion, feeling, and biological regulation all play a role in human reason. The lowly orders of our organism are in the loop of high reason.

Renata Kalabisová řekl(a)...
19. listopadu 2016 22:28  

Hans Reichenbach, Rationalism and Empirism: As in the case of all physical hypotheses, mathematics merely presents us with a set of possibilities, among which observation singles out the one that corresponds to reality. The criterion of synthetic truth is not reason, but observation – the empiricist principle includes the application of mathematics to physical reality. The development introduced with the discovery of the non-Euclidean geometries reaches its final stage in Russell’s analysis of arithmetic: mathematical truth is analytic, mathematics is not descriptive of physical reality.
In reducing mathematical truth to analytic relations, modern analysis of mathematics destroys the basis on which rationalism is erected – that is the simple fact which no philosopher can ignore. To regard mathematics as the ideal which the physical sciences should try to approximate means misunderstanding the nature of mathematics. A physical science made to the model of mathematics would be empty, could not inform us about the physical world. All synthetic knowledge derives from observation: the empiricist is finally victorious because the mathematician himself has renounced the claim of knowing synthetic truth. The philosopher who in the twentieth century still attempts to derive knowledge from reason has lost his most potent support, the support by the mathematician, and resembles the man who still looks for the perpetual motion machine – it cannot be done, that is the answer which modern science gives to two thousand years of struggle for a rationalist interpretation of knowledge.

http://againstpolitics.com/hans-reichenbach-rationalism-and-empiricism/

C.Fred Alford, University of Maryland, Critical Rationalism and the Problem of Utopian Thought: A Second Look: This essay argues that there is a “utopian moment” in critical rationalism, and that this “moment” is consistent with critical rationalism as a social philosophy. In pursuing this theme Professor Alford suggest that critical rationalism and social theory in general, would benefit from additional utopian speculation. Utopian speculation is seen as a reservoir of richness for social theory, and critical rationalism is in need of enrichment. It has abandoned substantive questions regarding the proper organization of the good society for epistemological questions concerning the process of reason. But Alford argues that genuinely integrating utopian thought into critical rationalism requires also that the purely procedural concept of reason held by critical rationalism itself be altered.

https://www.jstor.org/stable/3234537?seq=1#page_scan_tab_contents

Renata Kalabisová řekl(a)...
19. listopadu 2016 22:43  

A ještě by mne zajímalo, jak jste to myslel s fungováním demokracie - mají rozhodovat pouze zastupitelé, ne kdokoliv, kdo si to zamane? Problémy se zastupitelskou demokracií nemáte? Já ano.

Mně se dnes například líbil Otevřený dopis na nejmenovaném blogu:

"Omlouvám se, ale Váš výklad demokracie mi opravdu vyznívá, jako by demokracie byla pouze tím, že si jednou za pár let zvolíme své zástupce, kterým vkládáme do rukou veškerou moc nad naší zemí, našimi životy a našimi osudy. Tyto zvolené vládce pak musíme všichni bezmezně poslouchat ve všem a měli bychom jen držet ústa a k ničemu se nevyjadřovat. Jen se přizpůsobovat, neboť vláda byla zvolena větším počtem lidí. Pokud se nám něco nelíbí, tak máme sice možnost po pár letech zvolit jiné zástupce lidu. Do té doby bychom však měli jen mlčky přijímat vše, na čem se takto zvolená vláda usmyslí. Tento pohled na demokracii je pravda zřejmě velice rozšířený, avšak je naprosto zcestný.
Demokracie je mnohem složitějším procesem. Demokracie, pravil prezident Masaryk, je diskuse. Je diskusí všech se všemi. Diskusí, si myslím já, která by měla zohledňovat všechny požadavky všech vrstev národa, všech obyvatel této země. Je to složitý proces zdlouhavých a konstruktivních diskuzí vedoucích ke kompromisům, přičemž každý musí na svých postojích nakonec vždy nějakým způsobem ustoupit. Jen tak můžeme dojít k řešením, která budou vyhovovat všem. Právě dík diskuzi můžeme nalézt shodu, témata, na nichž se shodneme. A právě tyto body by pak měli být základními stavebními kameny v dalších jednáních."

Jirka řekl(a)...
19. listopadu 2016 23:32  

Jen by mne zajímalo, co by president Masaryk odpověděl v rovné diskusi sedlákovi, kterému by se nechtělo orat. Cenil si každodenní drobné práce, kterou každý člověk přispívá k úspěchu celé společnosti. Vykládáte Masaryka hezky, ale jako vždy po svém. On mluvil o ideálu, ke kterému musíme směřovat. Vy už v ideálním světě řešíte problémy reálného světa. Opravdoví demokraté hájí práva menšiny, ale ty vám ve zdejší diskuzi a doufám ani v občanském životě nikdo nebere. Voláte po totalitě nebo anarchii?

tyrjir řekl(a)...
19. listopadu 2016 23:41  

Tak se mi zdá, že paní Kalabisová obstruuje diskusi ostatních. Neuděláte s tím něco, pane Komárku? Pokud ne, mohl bych tu taky něco vyvěsit? Třeba ve svahilštině? :)))

tyrjir řekl(a)...
19. listopadu 2016 23:50  

Inaonekana kwangu kwamba Bi Kalabisová obstruuje majadiliano mengine. Huwezi kufanya kitu juu yake, Mheshimiwa Komarek? Kama siyo, mimi naweza kuwa kuweka kitu pia? Labda katika Kiswahili? :)))

Renata Kalabisová řekl(a)...
19. listopadu 2016 23:51  

Pane Jirko, je to názor převzatý z Otevřeného dopisu panu Babišovi v reakci na jeho projev k 17.listopadu. Domnívám se, že náznaky ukazují na to, že pan Babiš si demokracii představuje jinak než např. Masaryk. Třeba právo na pravdivé informace a transparentní průběh mnoha procesů ohledně státních zakázek, čerpání fondů EU a další tedy nemáme. Proč bych volala po totalitě nebo anarchii? Copak diskuse a nalézání kompromisu je anarchie? Myslel si to Masaryk? Mne třeba docela zaujal text o Maďarské revoluci 1956, v posledním čísle A2, zde je odkaz na text v angličtině: http://isj.org.uk/hungary-1956-a-socialist-revolution/

Zdá se, že se lidé dokáží domluvit, najít shodu....někdy ano

Renata Kalabisová řekl(a)...
19. listopadu 2016 23:53  

Omlouvám se za texty v angličtině, prostě je v češtině nemám - ať pan redaktor klidně vymaže, uzná-li za vhodné!

tyrjir řekl(a)...
20. listopadu 2016 0:04  

Paní Kalabisová, neučíte náhodou angličtinu? Eseje o čemkoli, co vás momentálně napadne, spojené kopírováním jinojazyčných litánií - tím chcete udolat diskusi ostatních? :)))

Renata Kalabisová řekl(a)...
20. listopadu 2016 0:08  

Pane Týři, proč to negativní podsouvání záměru? Jen jsem se snažila ukázat panu Doleželovi některé zajímavé práce zkoumající roli a vliv racionalismu. To nemělo být k udolání diskutujích, právě naopak!

tyrjir řekl(a)...
20. listopadu 2016 1:47  

Negativní podsouvání něčeho neexistujícího anebo věcná otázka k výše existující skutečnosti?

tyrjir řekl(a)...
20. listopadu 2016 2:06  

Když někdo spočítá délku vašich příspěvků a ukáže, že je mnohem větší, než u většiny ostatních přispěvatelů. Uznáte pak, že jste "udolávala" ty ostatní?

Ygrain řekl(a)...
20. listopadu 2016 7:30  

"V angličtině třeba musíme učit všechny časy, v podstatě celou gramatiku - žáci pak neumí ani přítomný čas a komunikovat smysluplně umí jen výjimky."
Všechny? To asi ne, žádný z mých studentů si znalost předminulého času ze základky nepřinesl (a já ho probírám na střední tak trochu navíc).

"Jak je to naučit, když učíme gramatiku, ne komunikaci."
Božínku, třeba aplikací gramatiky a slovní zásoby na komunikační situace?

"Změnit to je nemožné -máme tematické plány, kde je přesně po týdnu rozepsané, co máme učit (téma, gramatika, slovní zásoba)"
Where there's a will, there's a way. Očividně. Protože jakkoli jsem úrovní prvních ročníků periodicky nenadšena, valná většina z nich je schopna anglicky komunikovat. Extrémů, kteří mají problém zareagovat na "what's your name?" je víc, než by mělo být, ale v naprosté většině případů je to kvůli nedostatku kvalitních angličtinářů, především na mimoměstských školách, kde není výjimkou vystřídání pěti angličtinářů během pěti let. A to prosím na škole technického zaměření, kam jazykově nadaní obvykle nemíří.
Krom toho, učím už dostatečně dlouho, abych měla srovnání, a jazyková připravenost absolventů základek je vyšší, než když jsem nastupovala, takže něco se asi dělá dobře, aspoň trochu.

BTW, vy se nepodílíte na tvorbě tematických plánů? Nemáte možnost ovlivnit, co a s jakými výstupy budou obsahovat?


Zdeněk Sotolář řekl(a)...
20. listopadu 2016 8:38  

"Copak diskuse a nalézání kompromisu je anarchie? Myslel si to Masaryk?"

Tatíček je mírou všeho?

Pavel Doležel řekl(a)...
20. listopadu 2016 10:37  

"Možná jsem se nepřesně vyjádřila, ale zde uvádím pár příkladů textů, které mne inspirovaly a které nejsou úplně ve shodě s Vašimi vyjádřeními ohledně neomylnosti matematiky a racionálního myšlení či vědeckého přístupu (musela bych dohledat dřívější vaše texty pro přesnou formulaci) - v souvislosti s tímto vaším přesvědčením zřejmě máte pak dojem, že ostatní nerozumí, nejsou dostatečně kognitivně nadaní."

Já jsem se nikdy nevyjádřil ve smyslu, že matematika je neomylná. Takový pojem ani nezná. Můžeme se bavit o vnitřní konzistentnosti, ale o neomylnosti, či pravdě, těžko. Pravdu vnímám jako marketingové logo, pokud jde o popis světa v němž žijeme. A také ji vnímám jako jeden z hlavních rozdílů mezi moderní a postmoderní filosofií. Moderní filosofie ještě plně nevstřebala, že pravda jako taková neexistuje a tak se k ní snaží přibližovat. Postmoderní filosofie tímto neduhem již netrpí, ale občas zase trpí jinými.

Vaše vyjadřování svědčí o tom, že vy prostě tu Pravdu potřebujete, máte pocit, že je někde schovaná a že se k ní lze zcela obecně přibližovat. Proto také trpíte silnými dogmatickými předsudky. Vaše myšlení je bipolární. Buď racionalita, které přiřazujete nálepku FUJ, a nebo jakési pocity, intuice, zkušenosti, duchovno, apod. a na to nalepíte nálepku pěkně růžovou, přebalíte to pentlí, aniž by vás kdy napadlo podívat se dovnitř, protože to už je pro vás činnost příliš racionální. Oddělovat racionalitu od ostatního je činnost navýsost nesmyslná. Je to jen o tom, jestli je člověk líný a neschopný myslet, nebo ne. A ten, komu to moc nejde, se pochopitelně (a kupodivu zcela racionálně) snaží myšlení ponižovat a ostatní složky své osobnosti vyzdvihovat, protože v nich si přece jen lidé mohou být rovnější. Proč? Inu proto, že neexistují metody na ověření, kdo má lepší, či pravdivější pocity. Výkon lze meěřit, lze na něj aplikovat zpětnou vazbu.

Pavel Doležel řekl(a)...
20. listopadu 2016 10:38  

"Možná jsem se nepřesně vyjádřila, ale zde uvádím pár příkladů textů, které mne inspirovaly a které nejsou úplně ve shodě s Vašimi vyjádřeními ohledně neomylnosti matematiky a racionálního myšlení či vědeckého přístupu (musela bych dohledat dřívější vaše texty pro přesnou formulaci) - v souvislosti s tímto vaším přesvědčením zřejmě máte pak dojem, že ostatní nerozumí, nejsou dostatečně kognitivně nadaní."

Já jsem se nikdy nevyjádřil ve smyslu, že matematika je neomylná. Takový pojem ani nezná. Můžeme se bavit o vnitřní konzistentnosti, ale o neomylnosti, či pravdě, těžko. Pravdu vnímám jako marketingové logo, pokud jde o popis světa v němž žijeme. A také ji vnímám jako jeden z hlavních rozdílů mezi moderní a postmoderní filosofií. Moderní filosofie ještě plně nevstřebala, že pravda jako taková neexistuje a tak se k ní snaží přibližovat. Postmoderní filosofie tímto neduhem již netrpí, ale občas zase trpí jinými.

Vaše vyjadřování svědčí o tom, že vy prostě tu Pravdu potřebujete, máte pocit, že je někde schovaná a že se k ní lze zcela obecně přibližovat. Proto také trpíte silnými dogmatickými předsudky. Vaše myšlení je bipolární. Buď racionalita, které přiřazujete nálepku FUJ, a nebo jakési pocity, intuice, zkušenosti, duchovno, apod. a na to nalepíte nálepku pěkně růžovou, přebalíte to pentlí, aniž by vás kdy napadlo podívat se dovnitř, protože to už je pro vás činnost příliš racionální. Oddělovat racionalitu od ostatního je činnost navýsost nesmyslná. Je to jen o tom, jestli je člověk líný a neschopný myslet, nebo ne. A ten, komu to moc nejde, se pochopitelně (a kupodivu zcela racionálně) snaží myšlení ponižovat a ostatní složky své osobnosti vyzdvihovat, protože v nich si přece jen lidé mohou být rovnější. Proč? Inu proto, že neexistují metody na ověření, kdo má lepší, či pravdivější pocity. Výkon lze meěřit, lze na něj aplikovat zpětnou vazbu.

Pavel Doležel řekl(a)...
20. listopadu 2016 10:38  

"Ale víte, jak to Kant odhalil, že vznikají noumeny a fenomény - my se k Pravdě nikdy nepřiblížíme, můžeme se k ní jen blížit, diskutovat o ní, porovnávat si zkušenosti. Proč tedy odsuzovat zkušenosti jiných? Záleží i na pocitech, intuici.

No tak to vidíte. Zase nepochopení. Kant nic neodhalil. Nic takového nevzniká. Jedná se jen o jeden z možných abstraktních modelů myšlení o něčem. Filosofie není vysvětlením, ale inspirací k myšlení a zvažování. Připadá mi, že jste vlastně sama takovou nebohou obětí toho, co kritizujete - tedy bezmyšlenkovitého biflování. Ano, v jazyce, v právu, v humanitních vědách obecně, jsou metody poznávání v zásadě biflovací. Musíte si přečíst z hodnověrných zdrojů, co jak je, co jak kdo řekl, či myslel, co jak bylo před mnoha lety. A jediná možnost kritického zhodnocení je založená zase jen na biflování. Ale takto věda nepracuje a matematika už vůbec ne. Jedinou mírou v matematice je čistý rozum. Vy sama musíte promyslet a pochopit, proč věci jsou tak, jak jsou. To je jediná poznávací metoda a také jediný způsob, jak se naučit skutečně a ne jen marketingově kriticky myslet. Kant kritizuje čistý rozum, ale to má hódně daleko k vašemu tvrzení, že ve filosofii se dávno shodli na tom, že racionalita škodí, či jak jste se to ráčila vyjádřit.
Pojednání o tom, zda se k Pravdě přiblížíme, je pojednání o tom, kolik andělů se vejde na špičku jehly. Dnes už je poznání daleko dál, takže už v tom je mnohem větší pořádek. Vy se mi tady snažíte laicky vysvětlovat, že matematika se pravdě nepřiblíží, aniž byste věděla, co to znamená a aniž byste věděla, že už bylo před 80ti lety dokázáno, že jakýkoliv axiomatický systém obsahující aritmetiku je deduktivně neúplný. A já jsem nikde netvrdil opak, protože ten důkaz znám a jsem jeho velikým obdivovatelem. Představujete vlastně pro mě žáka, který se vzdělával podle vaší ideologie a kterému se mi nedaří nyní vysvětlit, že vůbec nepronikl do podstaty přemýšlení o světě. A vy se mi snažíte vysvětlit, že každý žáček a každý názor je stejně hodnotný. Není. Na matematická tvrzení můžete sice mít názor, ale to je tak všechno. Ten názor může být chybný a je většinou poměrně snadné to ukázat. Bohužel, existuje skupina lidí, kteří ty ukázky prostě nevidí a vysvětlení nerozumí. A já bojuji za to, aby se tito lidé neprohlašovali za elitu a neosobovali si větší práva na rozhodování o věcech veřejných, než jim dává aktivní a pasivní volební právo.

Pavel Doležel řekl(a)...
20. listopadu 2016 10:50  

"Ve škole, kde se děti učí přirozeně podle svého osobního maxima, dáme naopak zodpovědnost k učení jim, ony se pak učí zodpovědně se chovat k sobě i ke svému okolí."

Omyl. Jak píše kolega tajný: "Proboha, díte není malý dospělý."

Je pochopitelně správné, aby si děti zodpovědnost zvnitřnily a pochopily, k čemu je učení se dobré. Ale ony neznají svět do kterého jdou tak dobře jako dospělí. Nemohou vědět, co to ta odpovědnost je a co je ještě projevem osobní odpovědnosti, či statečnosti a co už porušení pravidel. Ony si musejí ten hodnotový systém teprve vytvořit a největší vliv na ně má působení dospělých - pochopitelně. Vy sama píšete, že výuka demokracie je u nás příliš rychlá a pro mnohé děti příliš brzy. Jak mohou být odpovědné samy za sebe od malička, když se učí především nápodobou? Celá řada dětí se vám bude učit jen proto, že se vám budou chtít zavděčit, ale skutečný smysl toho počínání jim dojde až mnohem později. Stejně tak u uplatňování pravidel. Ti, kteří se chtějí zavděčit a záleží jim na tom, jak na ně nahlížíte, budou pochopitelně propagovat ve třídě to, co jim řeknete, že je správné. Ale nebudou a nemohou to dělat proto, že by plně pochopili, proč je nezbytné stanovovat pravidla a vynucovat jejich dodržování. Navíc, jak je vidět, je i dospělá populace rozdělena na minimálně dva základní tábory, mezi kterými je propast hodně hluboká a lávka přes ní neexistuje.

Pavel Doležel řekl(a)...
20. listopadu 2016 11:00  

"As he saw it, the primary feature of the rationalist approach is the belief that the essentials of any human practice can be conveyed adequately by means of a “guidebook” comprising explicitly stated rules, formalized technical procedures, and general abstract principles. Such a belief implies that understanding a theoretical model for some subject is all that is required for its mastery."

Toto jsem nikdy netvrdil a ani netvrdím. Problém je v tom, že skutečnost, že jeden, řekněme, postup, obecně nefunguje, ještě neznamená, že druhý funguje. Skutečnost, že matematika i fyzika jsou omezeny ve svém poznání (a vlastně je to omezení inherentní součástí reálného světa), neimplikuje ani v nejmenším, že poznávání metodou intuice (což není nic jiného, než marketingová nálepka pro ne zcela uvědomnělý vliv historické zkušenosti na řešení aktuálních problémů a nejedná se tedy o žádnou novou, trnascendentální a úžasnou panaceu všech metod, jak občas slýchávám od nějakých poblouzněnců) funguje lépe. Dokonce to neimplikuje ani to, že vůbec funguje. Je zajímavé, že odpůrci myšlení a rozumu končí u kritiky, ale alternativu k poznávání nedávají. Sad jedině Boha, nebo Pravdu a poznávání "srdcem", ale to snad ani nemá smysl rozebírat. Diskuse je také racionální akt.

Pavel Doležel řekl(a)...
20. listopadu 2016 11:01  

Oprava: "uvedomělý".

Pavel Doležel řekl(a)...
20. listopadu 2016 11:10  

"It is thus even more surprising and novel that the absence of emotion and feeling is no less damaging, no less capable of compromising the rationality that makes us distinctively human and allows us to decide in consonance with a sense of personal future, social convention, and moral principle."

Ale není to překvapující. Vůbec. Rozum není ve sporu s pocity a emocemi. Obojí je projev téže centrální nervové soustavy, byť jiných jejich částí. Není ani zdaleka pravda, že člověk nadaný rozumem, musí být ošizen na emocích, či pocitech, nebo naopak. Z mého pohledu je idiot stejně nebezpečný, jako psychopat.

tyrjir řekl(a)...
20. listopadu 2016 12:29  

Díky, pane Doležele. Na hlouposti se má odpovídat.

Eva Adamová řekl(a)...
20. listopadu 2016 13:16  

"Pokud žák zjistí, že mu učení v těžkém oboru A nejde, může přejít do lehčího oboru..."

Mne by zajímalo, jaká je možnost přestoupení z lehčího oboru do těžšího. Předpokládám, že teoretická, a tudíž jsou podle mne děti rozškatulkovány už dost brzy.

"Počítá se tedy i s tím, že někdo skončí v 16 letech, takže tento obor má pak látku trochu jinak uspořádanou."

A jsme zase u toho samého. Jak v deseti letech pozná žák, rodič či učitel na 100 %, že je pravděpodobný konec vzdělávání žáka v 16 letech? Jiné "uspořádání" látky pak může vést k omezení v dalším studiu.

"U nich se zřejmě tolik netrápí s tím, že maturant, který si vybral umělecký či jazykový směr, bude mít nižší level fyziky či chemie."

A u nás to snad někoho trápí? Máte vůbec alespoň základní představu o RVP středních odborných škol u nás? Jenže u nás si ten jiný level žáci vybírají až v 15 letech, kdy už mají o různých oborech solidní představu.

"Jak jsem již psala, přesto tyto země nejsou sto let za opicemi a o úrovni jejich vzdělanosti si nemusíme dělat starosti."

A teď to otočme. Přestože náš systém je částečně odlišný, nejsme sto let za opicemi, a úrovni naší vzdělanosti nemusíte mít paní Howe zas až takové závažné obavy.

A to s tou angličtinou, zde máte jednoznačně pravdu. Proto Vám doporučuji vyvinout aktivitu v tomto směru a neztrácet čas ideologickými diskuzemi na České škole.


Jirka řekl(a)...
20. listopadu 2016 14:06  

Problémy se zastupitelskou demokracií nemáte? Já ano.

Její problémy můžeme řešit zase jen v rámci pravidel zastupitelské demokracie. Jiné alternativy v naší zemi než totalitu nebo anarchii už neznám. Naději na krále Miroslava jsme již ztratili.



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.