V platném Katalogu požadavků stojí jasný požadavek na úlohu tohoto typu. A jsem si jist, že tento požadavek je plně oprávněný. Jde o pasáž pod 1.10: (žák/řešitel) „uvědomuje si interdisciplinární souvislosti a orientuje se v nich, dovede využít při práci s různými druhy textu poznatků z jiných disciplín podstatných pro porozumění danému textu.“
Svého času jsem u podobné úlohy veřejně prohlásil, že tomu, kdo neví, co bylo Dachau, nepatří do ruky maturitní vysvědčení. Samozřejmě bible (Bible) je kniha primárně náboženská, ale v naší literárněhistorické a pedagogické tradici je pojímána též (ne-li přednostně) jako literární památka prvního řádu – s obrovským množstvím poučení, moudra, filozofie.
Pokud někdo namítá, že předmětná úloha nepatří do maturitního testu, naprosto nepochopil, že maturitní zkouška má ukázat mj. i jistý všeobecný rozhled kandidáta. A nevědět, kdo byl Jidáš Iškariotský, rozhodně není znakem všeobecného rozhledu.
Úloha je navíc koncipována tak, že její řešení nevyžaduje nutně znalost primárního zdroje, tj. Nového zákona – vlastní jméno (proprium) Jidáš prošlo procesem apelativizace, tedy proměnou na jméno obecné (viz Encyklopedický slovník češtiny, str. 43), a píše se pak s malým „j“. Rovněž narážky na zradu kolegy a na třicet stříbrných ve výchozím textu k úloze jsou doslova návodné. Tedy pro skutečného maturanta – a zdůrazňuji, že nejen gymnazistu.
Žijeme v jistém civilizačním okruhu, který vyznává hodnoty předávané po dlouhá staletí Novým zákonem. Zde nejde (jen) o víru, ale o kulturní a jazykové dědictví.
Opakuji: tvůrce úlohy i zadavatel testu měli plné právo předpokládat, že maturant za 4/6/8 let středoškolského studia na příběh Ježíše a Jidášovu zradu někde (kdekoliv, když ne ve škole!) narazil. Pokud ne, nepatří mu maturitní vysvědčení do ruky. Anebo přinejmenším si nemá co stěžovat, že za tuto úlohu nedostane body, a musí je nahnat jinde v testu.
PhDr. Jiří Kostečka, PhD.
P. S. Na tvorbě DT jaro 2015 jsem nijak neparticipoval ani jako autor úloh, ani jako jejich revizor.
Zdroj: www.ascestinaru.cz
50 komentářů:
maturitní zkouška má ukázat mj. i jistý všeobecný rozhled kandidáta
To rozhodně a především.
Myslím si, že by se i z tohoto důvodu mohly v maturitním didaktickém testu z českého jazyka časem objevit i úlohy týkající se třeba přímé úměry, Pytágorasovy věty nebo některého z Ňůtnových zákonů.
tvůrce úlohy i zadavatel testu měli plné právo předpokládat, že maturant za 4/6/8 let středoškolského studia na příběh Ježíše a Jidášovu zradu někde (kdekoliv, když ne ve škole!) narazil.
I ty Brute?. Zdá se, že Nico Pytlikovi i mě přibývají další. Kvůli získání znalostí do školy chodit netřeba. ;-)
Kvůli získání znalostí do školy chodit netřeba.
Kvůli Jidášovi zřejmě ne. Stačí zajít do muzikálu na Střihavku, nebo si něco o velikonočních prázdninách vygúglit. Ale, jak patrno, mnozí na to dlabou i mimo školu.
Tak už mi konečně, pane Šteffle, prozraďte,
které vysokoškolské studijní obory jsou vhodné pro studenty se slabšími předpoklady.
To se nedočkáš, Pytlíku.
"V platném Katalogu požadavků stojí jasný požadavek na úlohu tohoto typu. A jsem si jist, že tento požadavek je plně oprávněný. Jde o pasáž pod 1.10: (žák/řešitel) „uvědomuje si interdisciplinární souvislosti a orientuje se v nich, dovede využít při práci s různými druhy textu poznatků z jiných disciplín podstatných pro porozumění danému textu.“"?
Souzním s Pytlíkem. Proč tedy tolik humbuku kolem povinné maturity z matematiky, když ji stačí šoupnout do didaktického testu z češtiny?
Nový zákon a matematika/fyzika jsou ve vztahu k češtině v dost odlišném postavení.
Říkal jsem si, že bych taky vydal nějaké stanovisko, ale zůstanu u obyčejného diskusního příspěvku, i když se podle mého názoru týká zásadnějšího problému.
Úlohy zařazované do maturitního testu podle bodu 1.10 Katalogu požadavků mi nikdy nevadily – s testy Cermatu byly obvykle závažnější potíže. Hlavní problém související s bodem 1.10 je v jeho selektivním uplatňování. A to nejen samotným Cermatem, ale – jak se ukázalo v minulosti – rovněž některými odbornými popírači zjevných chyb v testových úlohách a/nebo Klíči správných odpovědí.
Je nepochybně žádoucí, aby si žák/řešitel „uvědomoval interdisciplinární souvislosti a orientoval se v nich, dovedl využít při práci s různými druhy textu poznatků z jiných disciplín podstatných pro porozumění danému textu“. Žáci ovšem mohou v testech Cermatu ztratit body, pokud si tak počínají důsledně – nikoli pouze v té úloze, kterou Cermat do testu z češtiny obvykle zařazuje kvůli ověření požadavku 1.10 z Katalogu (dejme tomu rabi Löw v roce 2011, Jidáš Iškariotský letos).
Tak například v roce 2012 obsahoval jarní test úlohu č. 27, jejíž řešení záviselo na tom, zda při něm žák použije důležitou ústavněprávní zásadu presumpce neviny. Pokud odpověděl podle Cermatu, musel ji ignorovat. Pokud zásadu použil, výběrová úloha měla v nabídce více správných odpovědí než jednu – byla vadná. Někteří odborní popírači chyb Cermatu tvrdili mimo jiné, že žák neměl důvod tuto zásadu použít, protože výchozí text ani zadání úlohy se o presumpci neviny nezmiňovaly. Jako by snad letošní úloha č. 16 někde explicitně uváděla, že si maturanti mají při jejím řešení vzpomenout na Nový zákon!
Jiným příkladem je notoricky se opakující zadání typu Rozhodněte o každém z následujících tvrzení, zda je v souladu s informacemi obsaženými ve výchozím textu (A), či nikoli (N). Snad celý vědecký svět dává kvůli jednoznačnosti přednost formulaci vyplývat z výchozího textu. Výjimkou je Cermat a několik českých bohemistů. A opět: body pro maturanty budou i letos záviset na tom, zda uvažují vědecky, nebo jako Cermat.
Trochu podružný je v této souvislosti druhý problém s uplatňováním bodu 1.10. Totiž to, že jméno zrádce, který prodal svého učitele za třicet stříbrných, je jedním z desetitisíců faktografických poznatků, jež někdo může pokládat za nutnou součást výbavy českého maturanta. Pokládal bych za vhodnější, kdyby se u státní maturity namísto jména ***** Iškariotského zjišťovalo, zda si žáci uvědomují (a dokážou na příkladech z historie i ze současnosti doložit), že někteří lidé jsou ochotni za pravdu i zemřít, zatímco jiní ji dokážou prodat za třicet stříbrných. Nebo i za méně...
To je totiž skutečným poučením z historie, které mladým lidem umožňuje lépe porozumět světu, v němž žijí.
"Říkal jsem si, že bych taky vydal nějaké stanovisko..." Ach ano, kolik už jsme těch stanovisek četli, a všechna byla na jedno brdo - všechno je mizerné, to kdybych já něco takového nedejbože dělal, to by to vypadalo jinak... Právě proto ta stanoviska dnes zajímají jen málokoho.
K obsahu komentáře O. Botlíka: Jím zmiňovaná úloha č. 27 byla v pořádku, to O. Botlík ignoroval a ignoruje úzus, jakým se o trestných činech a jejich pachatelích píše. Pokud bychom uplatňovali zásadu presumpce neviny podle Botlíka, nemohla by se v tisku nikdy objevit kupř. věta "zloděj se při krádeži opil" - nebyl totiž pravomocně odsouzen. Je to příklad absurdního formalismu, který O. Botlík v případě testů Cermatu tak rád uplatňuje (zatímco sobě promíjí naprosté testologické kopance). Jinou věcí je, že úlohu se poté pokusil využít k stigmatizaci Cermatu, tím, že ji uváděl do souvislostí s tehdy vzedmutými rasově podbarvenými vášněmi, vyvolanými údajným napadením mladíka Nečechy.
O formulaci "být v souladu" se údajní "popírači chyb", ve skutečnosti bohemisté trpělivě vysvětlující nesmyslnost některých vývodů popírače a nactiutrhače z profese OB, od začátku vyjadřovali jako o méně vhodné, leč ještě vyhovující. Čeština není matematika, proto nemusí být v nesouladu s "vědou", když některé formulace mají jiné důsledky pro vyjadřování v různých oborech. Maturantům postačí, když budou uvažovat v souladu s logikou, a o body nepřijdou.
Že doplnění jména "Jidáš" nesouviselo jen s faktografií, vyplývá z textu J. Kostečky.
Nový zákon a matematika/fyzika jsou ve vztahu k češtině v dost odlišném postavení.
Tak striktně to nevidím. Ucházet se o vstup do předpokoje vzdělanosti a neznat Archimeda, Koperníka, Marii Sklodovskou... Jaký je rozdíl od Jidáše, Jana Ámose a Boženy Němcové?
Takovému Kantovi, tuším, přírodní a společenské zákony souzněly značně.
Ale já nekastuji vzdělance a vzdělání, neodděluji Koperníka a Sklodowskou od Němcové, jenom jsem se snažil poukázat, že Nový zákon je s češtinou spjat úplně jinak než třeba Archimédův zákon.
Vnímám to tak, že žák ponořen do nevědomosti je nadnášen třetí odmocninou součinu Feřtekova, Kartousova, Botlíkova a Štefflova gradientu blábolení.
Prominte, ale jaky je tolerovany pocet nespravnych odpovedi? Pochybuju, ze by se u statni maturity vyhazovalo za jednu... (kdyz jsem pusobil v prijmaci komisi na jedne VS, tak jsme brali vsechny, kdo v testu ziskali 30 %... za nespravne odpovedi se nic neodecitalo).
Kdyz se treba podivam na chybovost, nejasnost a sobeodporovost nekterych pravnich predpisu, byl bych k pripadne chybovosti a nevhodnosti maturitnich otazek tolerantnejsi (loni se myslim take jedna resila). Vzdyt to deti jen pripravi na zivot, jaky je...
PS: Jidase Iskariotskeho bych dal tak v osmi letech. A v ateistickem krousku - kam jsem teda chodil az o tri roky pozdeji - jsme misto vedeckeho ateismu jezdili hledat na pole strepy...
Kritika jedné úlohy hraje do karet stoupencům podobného testování. Problém přece spočívá v celé skladbě toho, co se testuje. Mozek zkoušeného je totiž nucen skákat jak opička mezi zcela různorodými úlohami, vytrženými ze všech kontextů, navíc pod tlakem vymezeného času. Něco si pak žák nepřečte důsledně, něco špatně pochopí (v případě Jidáše zřejmě mnozí podlehli stereotypu, že ve škole se zkouší především zapamatovaná fakta). Test netvoří žádný smysluplný celek, všechno je v něm stejně důležité (v izolované podobě spíše nedůležité). Jeho dopad na charakter předchozí výuky je zhoubný.
Oldřich Botlík: "Jako by snad letošní úloha č. 16 někde explicitně uváděla, že si maturanti mají při jejím řešení vzpomenout na Nový zákon!"
Nejsem si jistý jestli jsem vás pochopil, jelikož ona letošní úloha explicitně vyžaduje "jméno biblické postavy z Nového zákona".
Pochopil jste mě správně, pane Vendle. Chyba je na mé straně. Omlouvám se Vám i ostatním čtenářům.
Mně opravdu nešlo o tuhle jedinou úlohu, a tak už jsem se k ní během psaní svého komentáře nevracel a neověřoval jsem její znění.
Jsem zvyklý ověřovat schopnost "uvědomit si interdisciplinární souvislosti" bez napovídání, které souvislosti to jsou a kterých disciplin se týkají. Takovou nápovědu totiž člověk v reálných situacích obvykle nedostává a samozřejmě ji nedostane ani čtenář knihy Jistě, pane ministře. Tedy aspoň v případě, že nemá komentované vydání -- existuje-li.
S nápovědou úloha ověřuje něco jiného než bez ní. Ale možná tato moje chyba vysvětluje, proč někteří lidé nerozumějí tomu, že žák má s interdisciplinárními souvislostmi pracovat, i když k tomu není explicitně vyzván.
Děkuji Vám za upozornění.
Poučení z příspěvku O. Botlíka: Omlouvej se jen za to, co je spíše nepozorností, kterou lze snadno pochopit. Ale nikdy ne tehdy, pokud jsi byl přistižen při hrubé manipulaci s fakty.
Mozek zkoušeného je totiž nucen skákat jak opička mezi zcela různorodými úlohami, vytrženými ze všech kontextů, navíc pod tlakem vymezeného času. Něco si pak žák nepřečte důsledně, něco špatně pochopí (v případě Jidáše zřejmě mnozí podlehli stereotypu, že ve škole se zkouší především zapamatovaná fakta). Test netvoří žádný smysluplný celek, všechno je v něm stejně důležité (v izolované podobě spíše nedůležité). Jeho dopad na charakter předchozí výuky je zhoubný. Přesné a vyčerpávající. Děkuji Vám.
Dvě citace bez komentáře:
Také jsem včera maturoval z českého jazyka.
Popravdě, nad oběma kontroverzníma úlohama jsem pozastavil...
Athénu jsem věděl. Ne proto že bych se to našprtal nebo protože jsem viděl nějakej film, ale proto že jsme na základní škole dělali divadlo o Prometheovi a Pallas Athena byla jednou z postav. Nebýt toho tak ji taky nevim.
Ještě populárnější úloha mě však zarazila zcela. Nebudu vás napínat, nechal jsem volné pole, protože jsem TO PROSTĚ NEVĚDĚL! Postavu Jidáše jsem znal, ale už jsem neměl ponětí jaké je jeho příjmení, co komu udělal/neudělal a kolik to stálo. A ne, Bibli nemáme v povinné četbě.
Umim navrhnout vícestupňovou převodovku, vyrobit hřídel nebo opravit motor.
Dokážu složit Rubikovu kostku za 13 sekund (nebo poslepu za 2 minuty) a mám pokročilé znalosti o orbitálních mechanismech (pravda to je mi asi k ničemu pokud nedostanu práci v NASA že jo)...
...Ale že bych něco míň jenom proto, že jsem nevěděl Jidáše? TO FAKT NE!
-
Mám v análu že si pánbíčkářka.. Já mám Nejakého Ježíše Jídáše Joudáše aj Jelimáše a jinné "bohy" u stejnýho místa....
Jak mám vědět která řecká bohyně měla nejvetší kozy nebo kdo je nejvetší žiďák.
Ještě že jdu k matuře v září kvůli Nku z tělocviku jinak by mi hráblo...
Poslední dobou zaznamenávám, že mnozí žáci si v konfrontaci se svojí neschopností úspěšně řešit v podstatě běžné pracovní úkoly v oblasti informačních a komunikačních technologií začínají uvědomovat, že NĚCO není takříkajíc v pořádku.
Rádi by se s touto poněkud nepříznivou situací nějak popasovali, ale narážejí na limity dané svojí mozkovou nedostatečností.
Tím nemyslím předpoklady k jeho správné funkci, ale právě omezeností této funkce. Nízká úroveň množství informací uložených v mozku, z toho vyplývajívícího nedostatku propojení mezi informacemi a upevnění souvislostí pak konec konců vede k poměrně slabé výkonosti mozku.
Dodatečné dohledání aktuálně chybějících informací k včasnému vytvoření potřebných vazeb už nevede.
Výsledkem pak bývá prostá nezpůsobilost poradit si i s poměrně jednoduchými problémy. Mnozí žáci se pak uchylují k závěru, že stav není způsoben zanedbáním rozvoje jejich schopností v minulosti, ale nepřiměřenými požadavky na ně kladenými v přítomnosti. Do budoucnosti se pak snaží eliminovat nositele těchto požadavků na místo toho, aby se pokusili napravit už dříve zmíněnou nedostatečnost svojí myslivny.
Této skutečnosti pak využívají konzultanti, experti a mluvčí k prosazení svých partikulárních, povětšině finančních zájmů, stavíce se do pozice spasitelů české vzdělanosti.
Prdlajs... Tito neutuchající tlachalové oněm omezeně funkčním nebožákům v ničem nepomohou, jen je v té omezenosti zabetonují.
Ke komentáři N. Pytlika mohu jen překopírovat svůj komentář z diskuse na webu ASČ:
Trochu odbočím – pročítám studentské komentáře k testu, najdou se i takovéto:
Milý Amosi ,
Se vší úctou si dovoluji negativně okomentovat pár příkladů z této maturity. Nemám nic proti tomu , že tam byla otázka na Jidáše ani na Athénu .
Co ale nepochopím je to , že v zadání , které říká , abychom vyhledali chybná slova v textu neobsahuje kolik jich máme vyhledat . Nicméně i to bych ještě opomenula . Jenomže chybné slvo ODPATKY s T mi přijde opravdu ubohost. Jasně že všichni víme , že ve slově má být písmeno D . S T by to nikoho nenapadlo. Jenomže ten , který vymíšlel zadání by se měl uvědomit , že při četbe vnímáme pouze první a poslední písmeno , nikoli písmena mezi nimi. Nehleďme na to , že v dnešní době spousta lidí trpí poruchami zraku a proto je pochopitelné , že si ničeho nevšimnou. AKorát nad úlohou stráví spoustu času . Úloha mi přijde poněkud neadekvátní.
Další věc , kteoru si ještě dovolím považovat za netaktní je otázka s nabytými zkušenostmi . Po testu mi to samozřejmě nedalo a musela jsem se podívat na internet . A co nanajdu ?
a) http://www.ptejteseknihovny.cz/dotazy/nabyt-x-nabit t
b)http://www.proofreading.cz/nabit-nebo-nabyt
Mylsíte si , že je od vás vůči studentům spravedlivé dát do testu něco , co i kdyby se snažili před testem naučit , můžou najít na internetu v obou variantách ? Někteří studenti nemají tak kvalitní zázemí ve školách , ale mají snahu se na tu maturitu naučit . Jenomže pokud se jedni koukli na jendu internetovou stárnku a druzí na druhou , měli štěstí jenom ti , kteří se podívali zrovna tam kde je měkké I ? Toto je nespravedlnost .
Co třeba, Šimon zvaný xxxxx byl jeden z dvanácti původních apoštolů. Ještě je to "jistý" všeobecný rozhled?
Je teď Cermat arbitrem definice všeobecného rozhledu?
Nabýt zkušenosti s českým pravopisem se dají spíše dlouhodobou soustavnou prací než hledáním na internetu ve svaťáku. Ale budiž. Nicméně, do podobných jedinců, kteří ani nepochopí, co je na netu vcelku dobře vysvětleno, se dá pravopis opravdu jedině nabít.
Hledám v žákovských textech raději myšlenky než chyby. Jedna důležitá myšlenka je i v překopírovaném příspěvku té dívky (ODPATKY, odkazující na TEXT 1 a jeho využití v úloze č. 6). Je sice vyjádřená neuměle, ale stojí za povšimnutí.
Zadání úlohy č. 6 – Vyhledejte v TEXTU 1 česká slova, která jsou zapsána s pravopisnou chybou, a napište je pravopisně správně – je zadáním pro korektora, nikoli zadáním pro běžného čtenáře. Lidové noviny, z nichž byl text převzat a upraven, čtu denně a pravidelně v nich nacházím elementární pravopisné chyby, které korektorům unikly. Občas dokonce i v titulcích. I když je nehledám a noviny čtu kvůli zprávám a komentářům.
Chyby zůstávají v novinách proto, že novináři často nechávají například interpunkci či velká písmena na korektorech, noviny vznikají ve spěchu a řada zpráv i komentářů je redigována a zkracována či prodlužována na poslední chvíli. Já si chyb všimnu proto, že jsem na to zvyklý z editování a kontroly testových úloh. Učitelé češtiny si jich všimnou proto, že opravování pravopisných chyb žáků je součástí jejich práce. U korektorů, učitelů a koneckonců i u mě patří tato dovednost k profesní výbavě – není ale důvod rozvíjet ji u všech maturantů. Protože je poměrně vysoko nad pouhou znalostí pravopisných pravidel.
Katalog maturitních požadavků je z tohoto hlediska dost neurčitý: 1.1 (žák) ovládá pravidla českého pravopisu. Například RVP ZV ale říká, že žák má zvládat pravopis v písemném projevu (myšleno ve svém písemném projevu). Cermat přesto zařadil „korektorskou“ úlohu i do přijímacího testu pro žáky 9. tříd.
Není daleko doba, kdy žáci nebudou své příspěvky do internetových diskusí psát, ale diktovat. A i když třeba s „nabytím/nabitím“ budou trochu problémy, pravopisná úroveň jejich příspěvků bude srovnatelná s běžným písemným projevem průměrného učitele – nečeštináře. Včetně interpunkce. O to obtížnější ovšem bude přesvědčit žáky, že by měli studiu pravopisu věnovat čas.
Dostal jsem od kolegy také jeden maturantský diskusní příspěvek.
"Jardo, připojíš se k našemu protestu, že ten Iškariotský byla podpásovka?"
"Ne, nepřipojím."
"Ty Jidáši!"
Já se o mladou generaci nebojím.
Je teď Cermat arbitrem definice všeobecného rozhledu?
A odkdy je Scio arbitrem pro obecné studijní předpoklady? Ovšem nachytat Scio je složitější, protože testy nejsou veřejně dostupné. Asi vědí proč.
Bohužel neznalost pravopisu chodívá ruku v ruce s dalšími jazykovými nedostatky a s celkovou nižší schopností se srozumitelně a věcně (natož kultivovaně) vyjádřit. Formu prostě nelze oddělit od obsahu. Citovaný text to dokumentuje velmi jasně. Stejně tak nelze oddělovat psanou a mluvenou stránku jazyka. Atrofování určitých schopností může lidstvu částečně "projít" např. v oblasti fyzické zdatnosti, ale nikoli tam, kde se jedná o podstatu člověka jako druhu. Už dnes učitelé všech stupňů škol zaznamenávají pokles úrovně vyjadřovacích schopností těch, které vyučují. Kolega Pytlik to před časem vystihl vtipnou poznámkou, že se naučil oceňovat žáky, kteří dokáží na otázku učitele odpovědět "nevím", neboť ostatní jen mlčí (snad jsem to převyprávěl správně).
Cituji občas žákovská vyjádření nikoli kvůli tomu, abych sebe a ostatní pobavil chybami či pohoršil jejich množstvím, ale kvůli jejich konotacím. Uvádí je N. Pytlik ve svém komentáři. Pokusím se je dále rozvíjet: Jak je možné, že ten, kdo si začíná uvědomovat nedostatky ve svých znalostech a ve svém myšlení, neřeší v první řadě cestu, jak se v obojím zlepšit, ale vrhá se na ty, kteří ho k nepříjemnému poznání nepřímo dovedli? Kdo do žáků napumpoval přesvědčení, že oni sami si mohou určit, co jim stačí k dosažení např. středoškolského vzdělání? Jak to, že je nenapadne, že člověk věnující se svému oboru po léta ví více než oni a lépe rozumí vzdělávání? Pomiňme učitele, kteří si neúctu svých žáků zaslouží, a pomiňme i představy, že dnes je úplně jedno, vzdělávám-li se ve fyzice nebo v oboru vloupání či natáčení pornografických filmů. Jednu z příčin vidím v tom, že jsme ve školství rozvíjeli nabídku (to je zcela namístě), ale z pojmu "výkon" učinili takřka zakázaný pojem. Učitel je v tomto ohledu tlačen do kouta takřka ze všech stran - žáky, rodiči, odbornými konzultanty (bez jakékoli zodpovědnosti) a nakonec třeba i vedením školy (nepoškozujme školu). Co si ostatně může myslet maturant, když se např. v příspěvcích jistého matematika a testera nedočte nic jiného, než že je nová maturita zcela mizerná a že vůbec nevadí, má-li maturitní vysvědčení hodnotu cáru papíru?
Vím, že nepíšu nic, co by čtenáři České školy nevěděli. Musím ovšem říci, že mne letos znepokojil počet těch studentských komentářů k maturitě, které se vyznačovaly arogancí, přízemností či vulgaritou. Nic na tom nemění skutečnost, že jejich autorům často odpovídali jiní maturanti a pozastavovali se nad tím, na čím se pozastavuji já. I z toho důvodu mi připadá pošetilé uklidňovat se tím, že pořád ještě nacházím ve svých třídách gymnazisty, kteří dokážou myslet, dobře se vyjádřit, a dokonce se ke mně chovat slušně, ba přátelsky. Vždycky se takoví najdou; jen aby se jednou neutopili v povodňových vlnách, kterých viditelně přibylo.
Zdeněk Sotolář řekl(a)... 8. května 2015 18:36
A odkdy je Scio arbitrem pro obecné studijní předpoklady? Ovšem nachytat Scio je složitější, protože testy nejsou veřejně dostupné. Asi vědí proč.
Naše testy JSOU veřejně dostupné, asi tak stejně jako třeba Lidové noviny. Prostě si je musíte koupit. A je to proto, že je jejich vývoj nám na rozdíl od CERMATu neplatí stát (z vašich - našich daní), ale platí se z těch peněz, které za testy lidé zaplatí. Ale pokud mi pošlete mail, zařídím vám přístup zdarma.
A Scio NENÍ arbitrem pro obecné studijní předpoklady. Tím jsou vysoké nebo střední školy, které se naše testy rozhodnou používat, protože jsou přesvědčeny, že to, co děláme, jsou podle jejich názoru obecné studijní předpoklady. Jistým argumentem pro fakulty je 1. že podobné testy se v zahraničí užívají desítky let, 2. námitky vůči obsahu testů či jednotlivým úlohám se v jejich přezkumném řízení objevují minimálně. A to i přesto, že počet účastníků, kterým záleží na každém bodu, je větší než u maturity.
Víte, pane Šteffle, to, že si testy musíte vyvíjet sami, mě v případě tak zásadní věci - věci obecního zájmu -, jako je vzdělávání, vůbec nezajímá. Zájmy byznysu v tomto směru absolutně nemohou rozhodovat, a vy můžete děkovat jen hlouposti a trestuhodné nezodpovědnosti těch, kteří vám za testy platí, že se zřekli veřejné kontroly. U článku uvedeného níže voláte po VĚCNÉ diskusi, ale hned vzápětí se - jak je pro vás typické - z ní snažíte vyvléknout hrou na hloupého. Samozřejmě víte, že VEŘEJNOU DOSTUPNOSTÍ kolega nemyslel DOSTUPNÉ ZA PENÍZE. Podobným způsobem se z odpovědi vyvlékáte už dlouho, tak dlouho, že je jasné, že je vám jasné, že vaše tvrzení a postoj jsou neobhajitelné.
Pane Soukale, na Eduinu probíhá diskuse na téma Dyslexie, co (nejen)s ní u maturity.
Zajímal by mne Váš názor, jakou úroveň písemného projevu je možné ještě tolerovat, aby žák s dyslexií mohl uspět u maturity.
U dyslexie je to v principu stejné jako u některých jiných poruch, jež mohou postihnout i studenty s vysokou inteligencí. Stanovit nějakou obecnou "nepodkročitelnou" hranici v jistém ohledu nemá smysl. Je pravda, že když jsem studoval úpravy zkoušky a hodnocení pro studenty s nějakou formou poruchy, kladl jsem si v některých případech otázku, zda by nebylo lepší určitou část zkoušky pro ně rovnou zrušit. Výsledné hodnocení se totiž rozchází s realitou, s požadavky, které na středoškoláky zcela samozřejmě klademe. Maturant to přirozeně ví; podle mých zkušeností to většinou nevnímá pozitivně a není za stávající řešení vděčný.
Z několika dyslektiků, jež momentálně učím, má jen jeden výraznější určité problémy se zvládáním školy; z těch dalších se jeden řadí k výborným matematikům a jeden (s kumulovanými "dys") píše formulačně a obsahově tak dobré slohy, že jeden z nich uvedu na stránkách ASČ.
Pane Soukale, děkuji Vám za Váš názor.
Také se domnívám, že "výsledné hodnocení se (totiž) rozchází s realitou, s požadavky, které na středoškoláky zcela samozřejmě klademe" a nejsem si jistá, zda je to správné. Zda bychom žákům s "dysporuchami" neměli upravit podmínky studia i zkoušky tak, aby nakonec dospěli k výsledkům, odpovídajícím požadavkům, které klademe na ostatní žáky.
V nedávné době jsem zaznamenala zajímavou zkušenost se studentem s dyslexií na vysoké škole.
Žádal mne, aby vzhledem ke svému postižení dyslexií mohl psát pouze polovinu písemné zkoušky. Když jsem mu nabídla dvojnásobek času a tolerování stylistických nepřesností, byl hrubě nespokojen.
Nakonec to dopadlo tak, že test napsal na druhý termín v mírně překročeném časovém limitu na B.
Pane Šteffle, vaše přirovnání s Lidovými novinami velice pokulhává, protože Lidové noviny si nemusí koupit nikdo. Ale student na mnoha fakultách (70?) - bohužel i veřejných škol - prostě musí. A veřejná kontrola takových testů (které rozhodují o osudu studenta) nepochybně chybí. Děkuji za nabídku možnosti neplaceného vstupu, ale nejde přece o mě, ale o veřejnost. Jak máme např. věřit, že Scio testy vycházejí z RVP středních škol? O Jidášovi se budeme bavit půl roku stejně jako o personifikaci. Nepochybně ovšem padá odpovědnost i na všechny ty fakulty, které Scio testy (možná z vlastní lenosti)používají. Ale o utajení testů snad rozhodla firma Scio sama, nebo ne? A musím znovu připomenout, že takové komerční testování má i zjevně diskriminační charakter, protože ne všichni si mohou dovolit přípravu a opakování testů zaplatit. Jsou myslím země, kde takový byznys (testy a příprava na ně) není vůbec možný. Čeho se vlastně zveřejněním obáváte?
Zdeněk Sotolář řekl(a)...
Ale o utajení testů snad rozhodla firma Scio sama, nebo ne?
Testy, které lze za mírnou cenu koupit asi nelze označit za utajené. Nebo jsou snad učebnice pro střední škole utajované?
Ale asi jsem vám prvně špatně rozuměl, co myslíte veřejnou kontrolou. A veřejná kontrola takových testů (které rozhodují o osudu studenta) nepochybně chybí. Taková kontrola to samozřejmě existuje, pouze o ní asi nevíte. Už to takto děláme patnáct let, a tak máme mylný dojem, že o tom všichni vědí.
Naše testy procházejí veřejnou kontrolou VŠECH účastníků. Forma, podrobnost, rychlost i nezávislost rozhodování o oprávněnosti námitek má úroveň, které CERMAT nemůže dosáhnout. Nemá na tom ani zájem, protože na rozdíl od nás má za sebou zákon a státní aparát.
Viz obchodní podmínky https://www.scio.cz/podminkyIndivNSZ.asp a popis procedury a https://www.scio.cz/nsz/verejna-oponentura.asp.
Jak vidno zcela transparentní je nejen postup, ale např. i seznam členů námitkové komise. Analogické informace jsme žádali od CEREMATU, podle zákona 106 O svobodném přístupu k informacím, ale bylo nám sděleno, že jsou utajované ;-).
------------------------
Veřejná oponentura Národních srovnávacích zkoušek
Na tisíc úloh připadají statisticky zhruba tři chybné, ať děláte, co děláte. Kdo to však ví, dokáže tomu předejít.
Veřejná oponentura pro některé uchazeče o studium navozuje dojem, že Scio neumí připravit testy. Tyto názory vyplývají z neznalosti toho, jak se testy připravují. Smyslem veřejné oponentury je transparentnost a objektivnost zkoušek. Mají-li být testy kvalitní, je třeba je vytvářet podle standardů oboru educational measurement.
Lidé si ale často myslí, že vytváření testů je v podstatě jen mechanickou a rutinní prací, ke které stačí dostatek pečlivosti, aby v úlohách nebyly chyby. Ve skutečnosti se ale jedná o složitý proces, na němž se podílí desítky či stovky lidí.
I tímto pečlivým procesem však dochází ve statisticky ověřeném počtu případů k tomu, že do testu se dostane úloha, která tam – v dané podobě – nepatří. Ze zkušeností Scio vyplývá, že jsou to průměrně 3 úlohy z jednoho tisíce. Veřejná oponentura je schopna tyto problémy napravit.
Průběh veřejné oponentury
Druhý nebo třetí den po zkoušce jsou v osobních profilech všech účastníků zveřejněna zadání zkoušek i klíče správných řešení. Pokud je účastník NSZ přesvědčen o tom, že zadání testu obsahuje chybu nebo je například správná odpověď nejednoznačná, může podat námitku. Námitka je přístupná všem účastníkům testu, kteří se k ní také mohou vyjádřit.
Činnost a závěry nezávislé odborné komise
Po skončení oponentury se sejde nezávislá odborná komise a na základě námitek může doporučit buď vyřazení úlohy z dalšího hodnocení testu a nebo uznání více než jedné odpovědi jako správné. Konečné rozhodnutí přináleží společnosti Scio, v případě že by se doporučením komise neřídila však musí svůj postup řádně a jasně odůvodnit. Výsledky a rozhodnutí je přístupné všem účastníkům testu.
Teprve po zohlednění výsledku veřejné oponentury jsou vypočteny definitivní výsledky účastníků.
Složení odborné komise
Mgr. Adam Felix, absolvent Právnické fakulty UK, externí doktorand katedry trestního práva Právnické Fakulty Univerzity Karlovy v Praze
Ing. Savina Finardi, studentská tajemnice rektora, Vysoká škola ekonomická v Praze
Mgr. Jana Glivická, absolventka oboru Logika na Filozofické fakultě UK, studentka doktorského studia na MFF UK, obor Algebra, teorie čísel a matematická logika, lektorka
Doc. PhDr. Radomír Havlík, CSc., absolvent FF UK, obor historie-ruština. Působí na PedF UK. Autor řady odborných publikací a studií.
Mgr. Milan Malý, úspěšný řešitel NSZ v roce 2007, studentský poradce MU, student FSS MU, FSV UK a HTF UK, lektor
Ing. Petr Mazouch, Ph.D., proděkan pro zahraniční styky a rozvoj, VŠE Praha, Fakulta informatiky a statistiky
A bác ho! Zaplať - a máš právo kontrolovat; nezaplatils, nejsi veřejnost. Kdypak to, prokrista, ten O. Šteffl pochopí...
Neznám úlohy Scia, ale jako prostá ke kontrole nepřipuštěná neveřejnost konstatuji, že to, co Scio před časem vyplodilo pro deník Právo jako stanovisko k (nevímužkterým) pilotním testům Cermatu, obsahovalo pěkné blbosti. Systém samokontroly zjevně nezafungoval. Mohu-li se ptát, kdopak to stanovisko, konkrétně k češtině, sepsal? Jmenovitě prosím.
Pane Šteffle,
děkuji za obsáhlou odpověď, ale rozcházíme se právě v té veřejné kontrole, já měl na mysli spíše veřejnou dostupnost: prostě skončí NSZ a já a kdokoliv si klikneme a máme testy před sebou. A můžeme "botlíkovat". CERMAT je tímto způsobem pod daleko větší kontrolou (samozřejmě právem, protože se rozhoduje o mnohém). Tedy veřejná kontrola veřejnou (a neplacenou)dostupností. Čeho se bojíte?
Stejně se rozcházíme v tom, co je "mírná" cena, skutečností je, že v tomto mají studenti jiné podmínky na MU (třeba) a na VUT (třeba). Já tuto jinakost chápu diskriminačně, podobně jako jiní vidí nějakou disktriminaci v cermatích plošných přijímačkách na SŠ.
Doplňuji slova pana OB:
"Je to škoda, protože kdyby Cermat současně se zveřejněním zadání musel zveřejnit také odůvodnění správných odpovědí, donutilo by to autory úloh k preciznější práci, než na této úloze předvedli."
Totéž by mělo platit pro Scio.
Tomáš,
pane Soukale, musím se strašně smát Vašim příspěvkům a útokům proti panu Štefflovi. V Čechách je závist k úspěchu národním sportem a vy hrajete nejméně první ligu:-) Nejsem ze školství, ale když jsme naši strojírenskou firmu v devadesátých letech doslova vydupávali z ničeho, začínali jsme od nuly a teď máme stamilionové obraty, začali se po nás vozit i takoví učitelé jako vy. Pravidelně jim totiž "reklamujeme" ty jejich výrobky. A to se jim nelíbí, že fouňové a zbohatlíci jako my se chovají arogantně. Proč máme platit další školení za něco, co mají umět? To jsou ty Vaše VEŘEJNĚ KONTROLOVANÉ NORMY?!! Nejde o to, jestli ví nebo neví, kdo to byl Jidáš. Jde o schopnost se UČIT. Nastudovat 20 stránek postupu za týden je pro ně neřešitelný problém. Jak to, že v 90. letech to maturant uměl NASTUDOVAT a POCHOPIT? Proč to naše personalistka vzdala a začali jsme najímat absolventy a už i učně ze Slovenska? Myslíte, že se můžeme spolehnout na nějaké výstupní normy maturanta??? Celá státní kontrola zkoušek je však skvěle propracovaná a zadarmo, že? Proč si tedy najímáme za PENÍZE personální specialistu? Proč s dotyčnými děláme NEVEŘEJNÉ a PLACENÉ speciální testy? Maturita kdysi BYLA měřítkem schopností a dovedností, dnes NE!!! Dnes si musíme PLATIT, abychom našli tu pověstnou jehlu v kupce sena. Ale co bychom taky chtěli, že? Vždyť celý ten bordel je placen jenom z našich daní.
Tak ještě pro pana Soukala:
"...Víte, pane Šteffle, to, že si testy musíte vyvíjet sami, mě v případě tak zásadní věci - věci obecního zájmu -, jako je vzdělávání, vůbec nezajímá. Zájmy byznysu v tomto směru absolutně nemohou rozhodovat, a vy můžete děkovat jen hlouposti a trestuhodné nezodpovědnosti těch, kteří vám za testy platí, že se zřekli veřejné kontroly."
A proletáři všech zemí spojte se, jste zapomněl dodat.
Co to tady melete o obecním zájmu? Vy si myslíte, že jste pupek světa a vše se bude točit kolem toho Vašeho středobodu školství a vzdělávání? Proboha, to, co vypouštíte nějakých 15 let z toho Vašeho systému, minimálně z 75% neodpovídá titulu maturant, bc či ing.!!!
Takže podle Vás se firmy a všichni mimo školství mají přizpůsobit těmto normám. Tedy těm OBECNÍM ZÁJMŮM. Obecní zájem je mít hodně maturantů, hodně vš bez ohledu na kvalitu a trávit ve školství třeba 20 let v nefunkčním systému, kde se studenti přesvědčí, že s minimálním úsilím dosáhnou za docházku maturity nebo titulu. A pak se mají jako v praxi chovat jinak? Strašně se diví, že si s tím maturitním vysvědčením můžou u nás ve firmě víte co...
Víte, ještěže můžeme na tyto vaše obecní zájmy kašlat a dělat si výběr dle svého zájmu. A je zajímavé, že kluci (maturanti - mechanici), co k nám přišli ze Slovenska, se udrželi všichni (na rozdíl od těch našich mat, bc. a ing.) a mají mnohem lepší pracovní výsledky než naši. Začínám věřit, že to na Slovensku dělají lépe (nevím jak) a že slovenská maturita je pro nás zase nějaká záruka schopností a dovedností.
Tomáši,
doporučuji, abyste si propříště před psaním svých příspěvků přešlápl a pořádně si promyslel, co vlastně píšete. Popisem našeho školského systému a kritikou jeho nedostatků se totiž přesně trefujete do toho, co zde po léta propaguje právě p. Šteffl a jemu podobní, a dokonce to vypadá, jako byste ode mne opisoval (expresivitu a celkovou úroveň vašich příspěvků teď ponechme stranou). Co to je veřejný zájem, jste ovšem zjevně nepochopil, a já nemám sebemenší chuť vám to vysvětlovat. Byznys O. Šteffla se s ním ovšem neslučuje.
Co se týče údajné závisti, je to úplně naopak: To OŠ má sklony k sebechvále a k chlubení se úspěšností své firmy (svého času cítil potřebu uvést v jakémsi příspěvku přesnou částku, kterou Scio vydělalo na čemsi - vypadalo to, jako by se ozvalo paroubkovské "Kdo z vás to má?"). Rovněž jeho osvětářské články jsou často pouze špatně maskovanou reklamou či PR.
A ještě se musím kát - za to, jak jsem v jednom příspěvku zaměnil slova obecní a veřejný.
A ještě se musím kát - za to, jak jsem v jednom příspěvku zaměnil slova obecní a veřejný.
Ano, naštval jsem se a expresivita ze mě doslova srší:-) Kamarád učitel mi dokonce ukázal článek, kde na celostátní konferenci z roku 2014 o směřování vzdělávání v Praze jeden kantor doslova řekl, že firmy se mají přizpůsobovat trendům moderního školství a nikoli naopak. Sklidil za to ovace. Promiňte, ale to je na mašli.
A byznys pana Šteffla kvete právě proto, že školství jako systém prostě nefunguje. Vstupní a výstupní normy jsou neuvěřitelný bordel. Tak mu to přejte. Našel mezeru. Kamarád učitel matikář mi to vysvětlil nádherně: hlavně se nesnažím to změnit, protože ze své pozice to nezměním, ale důležité je situaci využít ve svůj prospěch. Má kurzů a doučování tolik, že musí odmítat. Studenty gymnázií doučuje základní věci, vysokoškolákům dělá seminárky za úplatu. Je v klidu a tvrdí mi, že je to normální. Buď ty seminárky udělá on nebo firma přes internet. A když vím, kolik má plat a že si tím přivydělá dalších více než polovinu k platu, přeju mu to. A to stále nemá zdaleka tolik jako já. Pan Šteffl také pouze objevil díru na trhu. Tak to tak prostě je. Školství je věc veřejná a pokud veřejnost trvá na kvantitě nikoli na kvalitě, bude vždy poptávka po nějakých Štefflech. Naše firma vsadila na kvalitu. Dobrý učeň má po roce více než kamarád matikář. Žádáme kvalitní učně a kvalitní maturanty. Ale to narážíme na veřejný zájem. V rámci Schengenu se začínáme orientovat na Slovenskou kvalitu:-). Vím, že personalistka je nadšená. Jo, a platíme jim stejně jako našim.
Stálo by nás daleko méně úsilí a peněz, kdyby byly opravdové garance maturanta či vysokoškoláka jako tomu bylo dříve a měli jsme velkou šanci se na tyto výstupy spolehnout. A tomu tak není. Za chvíli budeme jako v Belgii, kde má 70% populace vš, osobní zkušenosti s vš Belgičany jsou skutečně srandovní:-) Ale oni na rozdíl od nás mají ekonomiku na to, aby 10 let živili obchodní akademiky, aby pak po rekvalifikaci placené státem skončili jako obsluha CNS strojů:-)))
Na druhou stranu mě štve, pominu-li výstřelky a malé domů našich poslanců, že naše daně živí právě takový nezdravý systém.
Vím, že vy ze své pozice učitele nemáte šanci to změnit. Upřímně Vás obdivuji, že při ton platu dokážete být aspoň ve svých názorech tak radikální. Otázkou ovšem zůstává, jestli byste byl stejně radikální, kdyby v rámci kvality vstupních norem na Váš ústav přišla třetina žáků a vy byste šel z kola ven.
Tomáši,
o mě se opravdu starat nemusíte, to zvládnu sám. Co se týče veřejného zájmu, stav, který popisujete, s ním nemá nic společného. To je stav vyhovující některým skupinám lidí a byznysu,
Tomáš K.
Vážený pane Tomáši, asi byste opravdu měl ubrat naštvání a pečlivěji číst, kdo v diskusi co říká a o co mu jde.
Možná byste s překvapením zjistil, že nacházíte mnohem více shody s těmi, které kritizujete.
Tomáši, nízká úroveň absolventů českých škol je dána nízkou úrovní učitelů, kteří do škol z některých Ped fakult přicházejí. Pan Soukal a spol. se snaží
výuku/absolventy zkvalitnit zpřísněním kontroly výsledků SM a společnými přijímacími pohovory. Bohužel, toto úsilí je podobné jako doufat, že zvýšením laťky/kritérií/objektivity zlepšíte trenéry, kteřý následně zlepší svěřence. Rychlá řešení ve školství jsou k ničemu. Špatný trenér je špatný trenér. Tečka.
Tomáši,
pokud vás zajímá komplexní model maturit, nalistujte si na stránkách ASČ naše dva roky staré materiály. Neříkám, že obsahují jediné možné řešení, ale přinejmenším jasně pojmenovávají příčiny maturitního (a nejen maturitního) marasmu a ukazují, proč tzv. řešení, ať už s nimi přichází O. Šteffl, O. Botlík, T. Feřtek a jim přitakající jedinci či sdružení, nikdy nemohou skutečně fungovat. Už proto se výše jmenovaní nikdy neodvážili našimi návrhy seriózně zabývat.
je dána nízkou úrovní učitelů, kteří do škol z některých Ped fakult přicházejí
To si takle do školy přijde, kdy se mu zlíbí, kdejaký neočipovaný nedouk a przní si žactvo dle svojí libovůle, jen to sviští. Nedutne ani školníkojc pes...
Okomentovat