Pro realizaci MOOC se dnes vysoké školy většinou spojují s poskytovatelem vhodné služby, která potřebnou online platformu vyvíjí a spravuje (nejznámější jsou Coursera a edX). Není moc institucí, které mají platformu vlastní. S MOOC-Ed provozovanou Friday Institute for Educational Innovation na NC State College of Education jsme se již setkali v rámci kurzu Digital Learning Transition (viz Tři MOOC kurzy o kombinovaných formách vzdělávání). Skutečnost, že takový mimořádně kvalitní nástroj na poskytování volně dostupných kurzů samostatně provozuje jinak nijak výjimečná vysoká škola zaměřená na přípravu učitelů, je vysloveně obdivuhodná. Jedná se o součást jejich programu Digital Learning Collaborative. Nedalo mi to a zapsal jsem si v tomto semestru další na technologie orientovaný kurz Coaching Digital Learning/Cultivating a Culture of Change (Příprava digitálního vzdělávání/Kultivace změny), který byl určen především koordinátorům zavádění technologií do výuky. Právě skončil a byl opět velmi zajímavý. Podívejme se, co bylo obsahem jeho 6 témat (týdnů):
1. Nastavení podpory digitálního vzdělávání a učení.
V úvodní lekci bylo snahou sjednotit vize toho, jakou roli budou v blízké budoucnosti technologie ve školství hrát. Účastníci byli připravováni na to, že je třeba podporu procesu zavádění technologií do vzdělávacího procesu formalizovat přípravou akčního plánu, který by měl existovat minimálně na úrovni obvodů (u nás díky decentralizaci na úrovni školy), a jaké kompetence by měl mít ten, kdo má tento proces na starost (koordinátor, metodik, kouč).Jako klíčový studijní materiál pro toto téma byly použity ISTE Standards C, kde C znamená Coaches čili koučové. Myslím, že by stálo za to i náš kariérní systém o podobnou definici kompetencí ICT koordinátorů obohatit. (Mimochodem, o ISTE standardech pro žáky, učitele a administrátory jsme již informovali.)
2. Stát se propojeným učitelem.
Přestože autoři kurzu raději termín konektivismus označující příslušnou didaktickou koncepci nepoužívají (viz Je konektivismus didaktickou teorií?), je toto téma jasně konektivistické. Řeč byla hlavně o osobním vzdělávacím prostředí a o požadavku integrovat do přípravy učitelů možnosti, které přinášejí sociální sítě a online zdroje.Jako základní byly použity tyto studijní materiály:
- Tom Whitby – How Do I Get a PLN? (Edutopia),
- Alison Seaman – Personal Learning Networks: Knowledge Sharing as Democracy (Hybrid Pedagog),
- Mark Wagner – Personal Learning Networks for Educators: 10 Tips (Getting Smart).
3. Zkoumání struktury: Odhalování potřeby digitálních kompetencí učitelů
Tento modul kurzu vysvětloval přibližně to samé, co opakovaně sděluje i Spomocník – tj. zabýval se rolí vzdělávacích technologií jako jednoho ze 3 pilířů kompetencí učitele. Postaven byl na 2 základních zdrojích. Prvním byl model TPACK (nebo TPCK, vynechá-li se spojka And mezi P a C) – viz Integrace technologií podle modelu TPCK.
Tím druhým byl model mapující proces zavádění technologií do výuky. Této problematice, kterou lze obecně chápat jako difuzi inovativních postupů, jsme se již také několikrát věnovali - Difuze technologií ve škole 21. století, Technologická transformace vzdělávání podle Prenského.
Autoři kurzu na vysvětlení procesu integrace použili čtyřstupňový model SAMR – náhrada (Substitution), reforma (Augmentation), modifikace (Modification), změna (Redefinition). Ten říká skoro totéž, co ACOT nebo Prensky (viz předchozí odkazy). A sice to, že zvládnutí technologií znamená učit jinak. Důsledkem takového přístupu je nutnost, aby se na zavádění technologií každý učitel připravoval. V následujícím videu sám autor tohoto modelu Ruben Puentedura vysvětluje podstatné rozdíly mezi jednotlivými fázemi na aplikaci Google Docs ve výuce.
4. Čtyři C: Zkoumání obsahu digitálních kompetencí
Pro mě bylo právě toto téma stěžejní. Cílem bylo popsat, jak zrychlující se vývoj světa ovlivňuje výukové cíle, které by si mělo školství klást. Jako základ byla použita struktura vyvinutá americkým sdružením Partnership for 21st Century Skills, která názorně ukazuje nutnost změn koncepce školství směrem ke kompetencím pro 21. století. Následující schematické znázornění naznačuje, jak se na staré cíle (ang. 3R –Reading, wRiting and aRithmetic) nabalují cíle nové (4C – Collaborative work, Communication, Critical thinking, Creativity).
|
| http://www.p21.org/about-us/p21-framework |
Ke studiu toho, co přesně se pod každým tím C skrývá, byly kromě webu P21 doporučeny i další materiály:
- Gerry Curtis – The 4C’s: Making 21st Century Education Happen (video),
- National Education Association – Preparing 21st Century Students for a Global Society: An Educator’s Guide to the “Four Cs”,
- John Larmer – Is there a Best Way to Develop the 4Cs in all Students (blog P21),
- Melinda Kolk – The 21st century classroom – where the 3 R’s meet the 4 C’s! (blog Tech4Learning a inspirace pro název tohoto příspěvku).
Jenže to nebylo vše. Aby účastníci prokázali svou schopnost předat získané znalosti svému osobnímu vzdělávacímu prostředí, dostali ještě jeden úkol. Bylo třeba vyrobit krátké informativní video vysvětlující 4C učitelům v jejich komunitě. Cílem bylo ukázat, že lze takovou osvětovou práci dělat i nepřímo online. Bylo doporučeno použít nástroj pro výrobu jednoduchých ozvučených animací PowToon.
0 komentářů:
Okomentovat