Ondřej Šteffl: Povinná maturita z matematiky!? Díl druhý

pondělí 3. listopadu 2014 ·

Proč se výsledky v matematice za 12 let tak zhoršily? Jak je možné, že jsme v roce 1995 dosáhli tak dobrých výsledků. Co se od té doby změnilo? A v čem se situace v Česku liší od ostatních zemí?

Poznámka redakce: Série blogpostů o povinné maturitě z matematiky pochází z počátku roku 2010, ale je dobré je připomenout v rámci aktuální diskuse.

předchozím blogu jsem na datech doložil, že v matematice od roku 1995 dochází k hrozivému sestupu a že čeští žáci byli a jsou světová špička v tom, jak nemají matematiku rádi. Příčina je v celkovém pojetí výuky, které je příliš akademické, zaměřené na zvládání abstraktních postupů mnohem více než na porozumění, propojení s životem dětí a rozvoj myšlení. Klíčovou vadou je nezájem o žáky, kteří nestačí nasazenému tempu, někdy až pohrdání – postoj vyjádřený v diskusi: „Kdo nezvlada stredoskolskou matiku, je bud idiot nebo lempl“, není vůbec výjimečný.

V anketě na konci minulého blogu na otázku: Je pojetí výuky matematiky popsáno přesně? Odpovídá to Vašim zkušenostem? Odpovědělo 37 % naprosto přesně a dalších 37 % vcelku přesně, celkem se mnou tedy souhlasilo 74 %. Naopak 23 % se mnou nesouhlasilo. Hlasovalo 128 lidí.

Proč se výsledky v matematice za 12 let tak zhoršily?

V kontextu předchozího blogu zůstává spíše otázkou, jak je možné, že jsme v roce 1995 dosáhli tak dobrých výsledků. Co se od té doby změnilo? A v čem se situace  v Česku liší od ostatních zemí?

Smysluplnost výuky matematiky se snižuje

Nelze nevidět, že moderní doba, neobyčejný rozvoj ICT i další faktory mění i postavení matematického vzdělání ve společnosti. Zatímco před 40 lety bylo možné vidět inženýry s logaritmickým pravítkem v ruce, dnes převládá přesvědčení, že vlastně všechno za nás spočítá počítač a návod že najdeme na internetu. Vůbec se nechci pouštět do debaty, do jaké míry to je či není pravda – objektivní pravda totiž není v tomto případě vůbec důležitá. Rozhodující je, co si o tom myslí žáci, kteří se matematiku učí. A pro ně se význam matematiky, jako nástroje potřebného v budoucím povolání, nepochybně snížil. Týká se to ovšem především rozvinutých zemí, když se totiž podíváme na země, kde děti matematice přikládají největší význam (TIMMS 2007), dostaneme toto podivuhodné pořadí: Indonésie, Ghana, Omán,Thajsko, Alžírsko, Jordánsko,Tunisko, El Salvador, Egypt, Kolumbie atd. První skutečně rozvinutou zemí jsou USA na 21. místě. Naopak na druhé straně najdeme Japonsko, Taiwan, Koreu, Hong-Kong (tedy země, kde je přístup dětí k ICT patrně nejvyšší).

Českému od reálného života žáků hodně odtrženému pojetí matematiky dodávala smysl především využitelnost matematiky v budoucím studiu či povolání. Stále rychlejší změny světa, který nás obklopuje, tak smysluplnost výuky matematiky zasáhly víc, než tam, kde se více dbalo, aby matematika měla smysl i v každodenním životě dětí, kde děti více viděly, že to co se v matematice naučí, mohou skutečně použít. A kde se méně zkoušely vzorečky, ale více se dětem vysvětlovalo, že matematika je i nástrojem rozvoje myšlení, kde se více děti učily samotnému bádání a řešení problémů.

Nástroje donucení ztrácejí sílu

Specifickým rysem české výuky matematiky byly dlouhá léta přijímací zkoušky, na střední i vysokou školu. Ty byly cílem a metou velké části výuky. Ty bylo třeba zvládnout, a tomu žáci i učitelé podřizovali svoji práci. Pojetí těchto zkoušek odpovídalo pojetí matematiky (jak jinak?), tedy akademické, od života odtržené, zaměřené spíše na rozsah a nacvičené postupy než na porozumění. I žáci, kteří se v matematice ztráceli, se vypnuli k velkým výkonům, často však bez dobrého porozumění. To se ale změnilo. Střední školy šmahem ruší své přijímací zkoušky a ruší je i mnohé vysoké. A to právě ty, kde se dělávaly přijímací zkoušky z matematiky. Přijímací zkoušky mj. zrušila Matematicko-fyzikální fakulta, ale i mnohé techniky a třeba i pedagogické fakulty. Jinými slovy velká část toho, co dříve nutilo žáka k učení se matematice, zmizelo.

S klesající možností žáky k něčemu nutit souvisí nepochybně i celková demokratizace společnosti, rostoucí péče o práva dítěte a klesající autorita učitelů. K tomu dochází na celém světě. U nás stejně jako v ostatních postkomunistických zemích jsme na tom o to hůř, že k těmto změnám dochází rychle (zejména vzhledem k setrvačnosti školství), a tak na ně nejsme dostatečně připraveni.

Jiné cíle světa i žáků

Žáci mají nové možnosti, nové motivy, jiné zájmy. Svět se mění tak rychle, že ani nestačíme sledovat jaké. Jisté ale je, že v konkurenci s ostatními nabídkami matematika nevítězí. Obliba matematiky klesá ve všech sledovaných zemích. A opět je to tak že i přes všeobecný pokles zájmu, se největší oblibě těší v zemích třetího světa, a naopak nejmenší v zemích rozvinutých.

Negativní vztah veřejnosti k matematice

Stačí si dobře pročíst pěkný článek z Lidovek. Je skvělým vyjádřením obecného názoru převažující většiny těch, kteří se matematiku nikdy pořádně nenaučili. A přitom často měli dostatečné intelektové předpoklady, aby ji zvládli. Bohužel jim s matematikou nikdo nepomohl, ani jim nedal příležitost z ní získat to, co získat mohli. Vcelku se pak ale spousta lidí, kteří se matematiku nenaučili, přesvědčila, že mohou být dobře živi i bez matematiky. Navíc mají na výuku matematiky negativní vzpomínky. Stali se z nich novináři, učitelé, lékaři, soudci, politici. A rodiče! Jejich vliv na veřejný prostor je velký. My matematiky znalí sice někdy trneme, když vidíme jejich logické kotrmelce, podle nás základní neznalosti, ale není nám to nic platné. Jich je víc. A vracím se k tomu, že je jich v České republice tolik proto, že jsme u nás léta učili matematiku zcela bez ohledu na možnosti a potřeby těchto lidí. Z výsledků TIMSSu i z pozorování veřejného prostoru lze soudit, že takových lidí je u nás víc než jinde.

Která z příčin poklesu úrovně se vám osobně jeví jako nejsilnější?



Záhada

Otevřeně však musím přiznat, že ani souhrn všech uvedených faktorů pro mě není dostatečným vysvětlením dramatického zhoršení výsledků v matematice ve čtvrtých třídách (z 2. místa v roce 1995 na 25. v roce 2007). Čtvrté třídy jsou totiž uvedenými vlivy zasaženy nejméně. Většina učitelek učila už v roce 1995, ve třídách je méně dětí, což by mělo obecně výsledky zlepšit. K přijímacím zkouškám je buď daleko, anebo - u přijímaček na 8letá gymnázia - se nic nezměnilo. A autorita učitele je jistě pořád mnohem vyšší než ve třídách osmých. Ty, kteří by chtěli zhoršení vysvětlit kurikulární reformou, musím ještě upozornit, že v roce 2007 byla reforma teprve v zahájena v 1. třídách a do 4. tříd tedy dorazí až v září 2010.

Uvítám proto v diskusi jakékoliv další hypotézy k otázce, proč se výsledky v matematice ve 4. třídách zhoršily víc než ve třídách 8.

Převzato s laskavým souhlasem autora z jeho blogu na Aktuálně.cz.

8 komentářů:

Tajný Učitel řekl(a)...
3. listopadu 2014 8:43  

Dalšími důvody mohou být:

A: masové rozšíření domácích počítačů, konzolí a chytrých mobilů do českých domácností.

B: Stoupající existenční tlaky na rodiče, delší pracovní dny, více stresu, obava o zaměstnání rovná se méně času na děti v kombinaci s vyšší únavou a tudíž ochotou předat svoji výchovně vzdělávací roli elektronické chůvě.

MM řekl(a)...
3. listopadu 2014 10:58  

Dovolím si zde neinvenčně zopakovat dva podstatné argumenty, které zazněly v diskusi k prvnímu dílu. Považuji je za velmi důležité:

Eva Adamová velmi správně poukázala, že čtvrťáci z roku 1995 se ještě učili podle osnov osmileté základní školy, kde 4. ročník byl posledním ročníkem I. stupně. Poté byla ZŠ povinně prodloužena na 9 let. Zpočátku byl 9. ročník jen jakousi rozpačitou "opakovací" nástavbou II. stupně, zavedením vzdělávacích programů ("Základní škola", "Obecná škola" ap.) se však o 1 rok prodloužil I. stupeň, takže původní učivo prvních 4 let ZŠ se roztáhlo do 5 ročníků. Čtvrťáci z roku 2007 byli tedy se svými znalostmi a dovednostmi na úrovni "trochu pokročilejších třeťáků" z roku 1995. Ten rozdíl se ve výsledcích testů zákonitě musel projevit.

Druhý důvod v diskusích opakovaně nabízí Jan Hučín: Během 90. letech došlo k dramatickému zvýšení průměrného věku matek prvorodiček především u vysokoškolsky vzdělaných žen. Zatímco v 80. letech vysokoškolačky zakládaly rodinu zpravidla těsně po dokončení studií, dnes tak činí mnohem později (po absolutoriu získávají další zkušenosti, budují si kariéru ap.). Ve skupině čtvrťáků z roku 2007 (tj. narozených kolem roku 1996 či 1997) tedy byl mnohem menší podíl dětí matek s vyšším vzděláním. Že takové děti mají v průměru lepší výsledky v testech snad není nutné složitě dokazovat.

Ondřej Šteffl řekl(a)...
3. listopadu 2014 14:39  

"Ve skupině čtvrťáků z roku 2007 (tj. narozených kolem roku 1996 či 1997) tedy byl mnohem menší podíl dětí matek s vyšším vzděláním."

Snad naopak, matky jsou starší, zkušenější, vzdělanější. Možní ovšem mají méně času. Nevím.

Obecně jsou starší matky spíš argument pro to, že zkušenější matky od školy očekávají víc než, co dostaly samy, mají nároky na přípravu pro život,neb ho už zažily. Dřív znaly jen školu, a pak děti.

Nicka Pytlik řekl(a)...
3. listopadu 2014 15:37  

Konečně začíná být jasnější, jak nezanedbatelný vliv má stáří matek na vzdělanost národa. Tak ještě stanovit optimální věkové pásmo, a mimo něj děti jen s povolením uličního výboru.
A jak je to s babičkama?

MM řekl(a)...
3. listopadu 2014 18:15  

Ondřej Šteffl:

Nikoliv.
Čtvrťáci z roku 2007 jsou narozeni v letech 1996 a 1997. V této době (přesněji o rok, dva či tři dříve) končily své studium vysokoškolačky, které místo zakládání rodin už začaly "budovat kariéru" a plánovaně odkládaly mateřství na později. Neboli nerodily.
Troufnu si laicky odhadnout, že právě u populačních ročníků cca 1994 až 2000 bude "propad" podílu dětí matek-vysokoškolaček největší. Tento propad se začal postupně vyrovnávat až u dětí narozených někdy po roce 2000, kdy absolventky VŠ z první poloviny 90. let postupně "zestárly" (tj. přestaly "odkládat mateřství") a začaly svými potomky opět "přispívat" do genofondu budoucích školáků. (Doufám, že biologovi prominete tyto naturalistické formulace.)
To by také vysvětlovalo mírné zlepšení našich čtvrťáků v roce 2011 (tj. populační ročníky narozené v letech 2000 a 2001). A vzhledem k tomu, že v roce 2011 byl podíl těchto "geneticky (i sociálně) lépe disponovaných dětí" zřejmě statisticky velmi výrazně vyšší než v roce 2007, lze ono pouze "mírné" zlepšení ve skutečnosti považovat za velmi výrazný neúspěch.
Z pohledu populační genetiky (snad nebudu označen za zločinného eugenika) lze tedy konstatovat, že rozdíl mezi výsledky z roku 2007 a 2011 je ještě větším průšvihem než zdánlivě hrozivý propad mezi lety 1995 a 2007.

Jan Hučín řekl(a)...
3. listopadu 2014 19:28  

Ad Hrabáč kapský:
Počet narozených dětí začal růst až od roku 2002, viz statistiky. Tyto děti byly v roce 2011 (testovalo-li se na jaře) ve 2.--4. třídě podle měsíce narození a podle toho, zda měly odklad. Tedy ve 4. třídě se ještě zlepšení nedalo čekat, vyšší podíl matek s VŠ vzděláním se projeví naplno až teď a v příštích letech.

Také průměrný věk matek (i otců) roste kontinuálně od roku 2000 a případný efekt starších rodičů, jak o tom píše Ondřej Šteffl, nabývá na síle u žáků 1. stupně až v posledních letech.

MM řekl(a)...
3. listopadu 2014 20:27  

Jan Hučín:

Děkuji za upřesnění, příště nechám vysokoškolačky rodit později.
I když se domnívám, že kolem toho roku 2000 přece jenom trošku větší podíl rodiček-vysokoškolaček být mohl (oproti polovině 90. let). Ne všechny na porod čekaly "celých" statistických cca 10 let po absolutoriu a navíc jim mohly "pomoci" některé kolegyně promující už někdy kolem roku 1990, které se navzdory tehdy vžité tradici rozhodly pro "odložené mateřství" (třeba z důvodu podnikání) dříve, než se to stalo běžným jevem.

Každopádně máte pravdu, že z výsledků příštího testování bychom si měli údivem sednout na hýždě, jak budou skvělé. Nesedneme-li, pak...

---------------
P. S.: O vlivu samotného stáří rodičů na školní úspěšnost žáků (a také na školu) si netroufám přemýšlet. Starší rodiče jsou bezesporu zkušenější, mají více sebevědomí a lépe vědí, co od dětí i od školy očekávají. Na druhou stranu jsou více ukotveni ve své kariéře, mají náročnější pracovní povinnosti, a tedy i méně času věnovat se "mimopracovním" věcem. Znám rodiče, kteří dramaticky a sebevědomě rozebírají každý pšouk, jakož i ty, kteří i závažné problémy odbývají větou "teď to řešit nemůžu, odlétám na důležité jednání do zahraničí". Kteří z nich budou mít větší vliv na statistický průměr, nevím.
(Každopádně nejhorší pro jednání jsou "zoufalé manželky", pro které je kontakt s učiteli jen formou zabíjení nudy. Ale u těchto "satelitních vdov" neshledávám nijak výraznou korelaci s dosaženým vzděláním.)

Zdeněk Sotolář řekl(a)...
3. listopadu 2014 22:42  

Nemůže být příčina zhoršení i v tom, co a jak se testuje? Nezměnily se od roku 1995 samy testy? Není stále větší rozdíl mezi tím, co se učí a co se testuje?

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.