Ondřej Šteffl: Učitel pro 21. století

pátek 14. března 2014 ·

V České republice je 130 000 učitelů, z toho 17 000 nesplňuje formální požadavky kvalifikace, a tak by měli k 1. 1. 2015 ze škol odejít. 10 000 z nich si prý kvalifikaci včas doplní. Řeší se, co s těmi zbývajícími 7 000. Je správné, aby odešli, když mnozí z nich prokázali, že jsou dobří učitelé? A máme v budoucnu dovolit učit ve školách lidem bez příslušné pedagogické kvalifikace? Proč? A proč ne? K čemu to bude dobré a v čem to uškodí? O tom všem se dnes živě diskutuje například zde nebo zde.

Prolog

Před 5 lety jsem byl na konferenci pedagogických fakult ). Už tehdy se tam diskutovalo i o povinné formální kvalifikaci učitelů. Na konferenci pedagogických fakult přirozeně převažoval názor, že je to nezbytné a že čím dříve, tím lépe. Pak se přihlásila nějaká dáma a řekla: „Kdyby byl titul z pedagogické fakulty zárukou kvality učitele, nikoho by ani nenapadlo přijmout někoho nekvalifikovaného a žádný předpis by nebyl potřeba“. Dnes na tu moudrou dámu z pedagogické fakulty často vzpomínám.

Objížďky českého školství

Objížďka se obvykle dělá tam, kde na hlavní silnici není něco v pořádku. A jezdívá se po ní do té doby, než je hlavní silnice opravená. A pak stačí jen odstranit provizorní značení; kdo by jezdil po objížďce namísto opravené hlavní cesty, že?

I české školství má své objížďky. Pozoruhodné ovšem je, že se znovu a opakovaně otevírají otázky, zda nemáme objížďku zrušit, a to aniž jsme hlavní silnici vůbec začali opravovat. 

Tak např. víceletá gymnázia jsou takovou objížďkou. Máme je proto, že v základních školách (na hlavní silnici) podle mnohých rodičů není nadanějším žákům věnována dostatečná péče a že  prostředí na jejich základní škole není vhodné pro jejich dítě. Inu, víceletých gymnázií by nebylo třeba, kdyby se "opravily" základní školy ke spokojenosti rodičů. Jiným příkladem objížďky jsou praktické školy. Ano, měly by být zrušeny či omezeny, ale to lze těžko učinit dřív, než budou základní školy připraveny na plnohodnotnou inkluzi, která navíc nebude na úkor ostatních dětí. I odklady školní docházky jsou objížďka. Každá první třída by si měla umět bez problémů poradit s každým šestiletým dítětem, které tam přijde, i s tím srpnovým nebo trochu opožděným. Těžko ale odklady zakazovat dřív než takového stavu dosáhneme.

A objížďkou jsou i pedagogové bez formální kvalifikace. Před lety se vzhledem k nedostatku formálně kvalifikovaných učitelů ujala praxe, že mohou učit i učitelé bez požadované kvalifikace. Správci hlavní silnice si ovšem prosadili, že se k 1. 1. 2015 objížďka uzavře, slibovali, že se hlavní silnice do té doby opraví. Nestalo se. A co je zde hlavní silnice? No přece stav, kdy učitel s předepsanou formální kvalifikací je tak dobře připraven k výuce ve škole, že předčí každého bez takové kvalifikace. Až to ale nastane, objížďka prostě zanikne sama. Nikoho pak přece ani nenapadne zaměstnat učitele bez kvalifikace. Viz prolog. Dokud ale hlavní silnice není v pořádku, uzavírat objížďku je nesmysl.

Nekvalitní nebo nekvalifikovaní

Eduin před nedávnem pořádal kulatý stůl s názvem Potřebujeme kvalitní nebo kvalifikované učitele? Odpověď je jasná: potřebujeme kvalitní a kvalifikované. Koho potřebujeme, to ovšem nastupující právní úprava teď neřeší, ta má spíše přímý vliv na to, kdo má ze škol odejít. Proto správná otázka stojí jinak: Potřebujeme se zbavit nekvalitních, nebo nekvalifikovaných učitelů? I zde je odpověď jasná, potřebujeme se zbavit těch nekvalitních. Zbavovat se kvalitních, byť formálně nekvalifikovaných, nedává smysl. Tedy pokud je kritériem vzdělávání našich dětí!

                      kvalitní    nekvalitní    celkem

Kvalifikovaný          A?       B?       cca 113 000

Nekvalifikovaný      C?       D?       cca 17 000

Bylo by zajisté zajímavé vědět, kolik učitelů patří do políček A, B, C, D. Ale to nevíme. Dokonce ani nepanuje shoda v tom, jak vlastně vést dělicí čáru mezi sloupci kvalitní a nekvalitní. Nevíme, co to je kvalitní učitel (viz dále vyjádření pedagogické fakulty). Ať ale volíme kritérium kvality jakkoliv, tři věci jsou nepochybné: zaprvé v poli B není nula, za druhé v poli D také není nula. A za třetí zbavit bychom se potřebovali D i B. Protože jestli něco snižuje úroveň českého školství, kvalitu vzdělávání našich dětí  i prestiž učitelského povolání, tak to není C+D, ale B+D, a B je jistě větší než D. Mnohé argumenty těch, kteří trvají na formální kvalifikaci všech učitelů, pramení z předpokladu, že B=0, tedy že každý formálně kvalifikovaný učitel je kvalitní… a vracím se tak opět k prologu.

Zajímavá otázka se týká poměrů B:A a D:C, který je větší? Je mezi formálně kvalifikovanými učiteli relativně více nekvalitních než mezi nekvalifikovanými. Nevím, ale odhaduji, že ano. Totiž tam, kde měl (dobrý) ředitel nekvalifikovaného nekvalitního učitele a možnost nahradit ho kvalifikovaným, nejspíš už to udělal. Měl to celkem jednoduché, jak se ho zbavit, – byl přece nekvalifikovaný. Zato zbavit se kvalifikovaného nekvalitního učitele bylo a stále je velmi obtížné či nemožné.  Z toho usuzuji, že mezi formálně kvalifikovanými bude těch nekvalitních nejen absolutně víc, ale i relativně více.

Mimochodem, z předchozí úvahy je vidět, že mnohem důležitější než právní úprava požadující formální kvalifikaci všech učitelů by byla právní úprava umožňující řediteli zbavit se špatného učitele, byť třeba složitě, s kontrasignací, pod kontrolou znemožňující svévoli a zneužití, ale nějak se ho zbavit. Dnes je to praktiky nemožné a B tak nelze snižovat. Soudím, že by to pomohlo kvalitě školního vzdělávání mnohem víc než povinná formální kvalifikace učitelů.

Lékaři a učitelé, pedagogika a medicína

Často se pro požadavek formální kvalifikace všech učitelů argumentuje obdobou s jinými regulovanými povoláními, zejména s lékaři. Nějak se při tom ovšem zapomíná na to, že právě v tomto povolání je formální kvalifikace jen částí předpokladu skutečného výkonu povolání. Žádného lékaře nepustí hned po promoci samostatně rozhodovat o léčbě, natož operovat, podobně žádný právník nemůže po promoci soudit ani dělat advokáta. Lékař musí mít alespoň první atestaci, právník soudcovské či advokátské zkoušky apod. Teprve to (více méně) zaručuje, že každý kvalifikovaný je kvalitní. Nic takového ovšem u učitelských povolání u nás zatím nemáme. V zahraničí je poměrně dlouhá praxe zpravidla součástí vysokoškolské přípravy, v řadě zemí uchazeč o učitelské povolání stráví ve třídě mnoho měsíců pod dozorem zkušeného učitele.

Další rozdíl mezi lékařem a učitelem, resp. mezi pedagogikou a medicínou, je ovšem mnohem zásadnější. V medicíně vyžadujeme k léčbu lege artis, tedy v souladu s posledními poznatky vědy. Nic takového ovšem v pedagogice nemůžeme mít. Pedagogika jako věda, např. ve srovnání právě s medicínou, je stále v plenkách. Vezměme si jen, jak se za posledních sto let vyvíjely a měnily náhledy na psychologii učení a jak slabými důkazy byly a stále jsou podloženy. Co dnes vlastně víme zcela jistě o tom, jak se děti učí? Mezi přívrženci tradiční výuky, konstruktivisty či konektivisty se vede debata, ale kde jsou vědecké důkazy nebo alespoň metody, jak se jich dobrat? Metody výuky a učení proto více než na vědeckých poznatcích stojí na osobní zkušenosti, preferencích, tradici, ale současně také na osobnosti učitele či kultuře školy. Nikomu zdá se nevadí, že každý učitel učí jinak, po svém. Dovedete si představit, že by to tak fungovalo v chirurgii?  Pro zájemce doporučuji pročíst si anotační servis Trendy ve vzdělávání na stránkách společnosti Scio. Znovu a znovu se tam odkazuje na odborné články definující faktory, které jsou ve výuce důležité. Potíž ovšem je, že nikde v těchto dokumentech se příliš nevysvětluje, proč jsou důležité zrovna tyto a ne jiné faktory, natož aby to bylo doloženo důkazy. A samozřejmě, každý z autorů vidí jiné faktory jako ty klíčové. Co je zde tedy lege artis? A kdo se chce zvláště pobavit, může se podívat, na co dává v pedagogickém výzkumu peníze česká grantová agentura.

Hezky to vyjádřily představitelky pražské pedagogické fakulty: „Je třeba začít formulováním profesního standardu – kdo je to kvalitní učitel, jakými klíčovými profesními kompetencemi má být vybaven, aby zvládal zvyšující se nároky na učitelskou profesi, jak má vypadat příprava učitelů, co je jejím jádrem,…“. Zkuste si nahradit slovo učitel slovem lékař.

Skutečnost, že pedagogika jako věda nesnese srovnání s přírodními vědami či medicínou, má ovšem své podstatné příčiny, a rozhodně za to nemohou české pedagogické fakulty. První spočívá v tom, že cíle vzdělávání nejsou objektivní, ale normativní – liší se kulturu od kultury a stále více i člověk od člověka. Zatímco v medicíně je cíl jasný a celkem dobře měřitelný: zachránit život, vrátit zdraví, – ve vzdělávání se cíle mění a různí. Proto máme např. alternativní školy, kde se vzdělává sice odborně, ale jinak a s jinými obecnými cíli.

Druhým úplně jiným ale neméně podstatným důvodem je téměř nicotné financování pedagogického výzkumu. Odhaduje se, že v obratu školství celosvětově nepřesahuje 1 %, např. ve farmaceutickém průmyslu jde na výzkum a vývoj celých 40 % obratu. Proto také není nic divného například na tom, že tvůrci počítačových her s gigantickými miliardovými rozpočty (v dolarech) vědí o motivaci děti víc než celá pedagogika.

V ČR připravuje učitele asi 40 různých fakult, kromě pedagogických jsou to i přírodovědecké, Matfyz, VŠCHT, některé ekonomické fakulty, techniky atd. Na těch všech můžete získat příslušné osvědčení o formální pedagogické způsobilosti. Mám ovšem obavu, že průnik všech kurikulí těchto učitelských oborů je prázdný. A pokud není, pak by mě opravdu zajímalo, co v tomto průniku je. A to mluvím o kurikulu, druhou věcí je, co shodného opravdu všichni majitelé příslušných osvědčení vědí a umějí. To je totiž kromě patřičného papíru to jediné reálné pedagogické minimum, které zákon nyní od všech učitelů vyžaduje. Tím se ovšem také pedagogika liší od medicíny. Průnik toho, co se učí na osmi lékařských fakultách v Česku bude jistě zahrnovat nejméně 70 % výuky na každé z nich. A dokonce bude z velké části shodný s obsahem výuky kdekoliv v rozvinutém světě.

Podstata sporu

Různost názorů je přirozená věc, lidé mají různé životní osudy, mají různé zkušenosti, žijí v různém prostředí. A vyznávají různé hodnoty a mají tedy různá východiska. Vždy mě zajímá, kde je ta prvotní příčina, proč se názory na jednu věc tak liší a proč argumenty jedné strany druhá strana téměř neslyší.

Myslím, že v případě formální kvalifikace učitelů je tím zásadním rozdílem přesvědčení o roli státu ve vzdělávání.

Za zastánce formální kvalifikace to kolega Josef Soukal to formuloval takto: „Podmínky kvalifikace, nastavení výchozích parametrů pro vykonávání praxe jsou formulovány a garantovány státem“ a jinde „Není lepší dát hlavy dohromady a vytvořit systém, který sice stoprocentně nemůže garantovat nic, ale přece jen generuje jistou míru profesionality?“ Tedy přesvědčení, že existuje jedno správné řešení, pro všechny shodné.

Naopak odpůrci požadavku formální kvalifikace zastávají liberální postoj, na garanci státu nevěří stejně jako na představu, že požadavky mají být pro všechny shodné.

Pokud chcete diskutovat, označte prosím svůj příspěvek písmeny qrq. Příspěvky bez qrq už ani nečtu. Diskutovat s lidmi, kteří nepřečetli celý text, je ztrátou času. Doporučuji i ostatním takové příspěvky nečíst, žádné myšlenky v nich nebývají. A prosím nediskutujte s nimi - jen to zapleveluje diskusi.

Tato dvě různá přesvědčení jsou patrně stejně hluboká, jako je třeba pravo-levé politické založení či náboženská víra. A je proto většinou marné pokoušet se druhou stranu přesvědčit, jak o tom nakonec svědčí i dosavadní průběh diskuse.

Osobně zastávám liberální postoj a stručně shrnu čtyři hlavní důvody, které mě k němu vedou:

1. Současný systém řízení ve školství je pro dnešní a zítřejší dobu příliš pomalý. Svět se mění příliš rychle na to, aby stát dokázal „parametry pro vykonávání praxe“ formulovat a do praxe zavést včas. Než tak stát učiní, než pedagogické a další fakulty akreditují změněné programy, než je implementují a než se absolventi fakult objeví v praxi, uplyne mnoho let. Kde bude svět? Jak budou vypadat školy? Jaké budou potřebovat učitele? Co bude jádrem jejich vzdělání? Jiří Růžička, ředitel gymnázia Jana Keplera, k tomu píše: „Jak můžeme definovat, co má umět učitel, když nedokážeme definovat, co by měl umět žák – tedy ten, který bude studovat, pracovat a žít v polovině 21. století!“

2. Stále více se různí představy rodičů o tom, jak má vypadat škola vhodná pro jejich dítě. Stále více se liší i jejich představy o cílech vzdělávání i o tom, co to je spokojený a šťastný život. Buď jsme přesvědčeni, že stát je schopen připravit jedno správné řešení, které předepíšeme všem (a to já nejsem), anebo musíme připustit, že různé požadavky rodičů lze naplňovat jen v různých školách s různými učiteli, kteří se vzdělávali různými cestami, a přiznat každému rodiči, a případně později i žákovi, právo volby podle jeho přesvědčení. Např. já osobně bych dával přednost tomu, aby mé děti učili raději lidé se zkušenostmi z reálného světa než lidé, kteří znají jen pedagogickou fakultu a školu, a to mj. proto, že současná škola je podle mého soudu od reálného života izolována a na proměnlivost života v 21. století své žáky nepřipravuje dostatečně (což sice dokážu u svých dětí kompenzovat, ale jen neúplně). Proto mi vadí, když mi někdo jiný vnucuje svůj názor na to, jaká má být kvalifikace učitele mých dětí a kdo a vlastně i jak je má vychovávat.

Jakkoliv jsem zde zdůraznil právo rodičů na volbu cílů a metod vzdělávání a tedy i na volbu kvalifikace učitelů jejich dětí, připouštím a dokonce podporuji, že stát má právo (dané Ústavou a poněkud nešikovně formulované jako povinná školní docházka) stanovit a prosazovat své představy o vzdělávání dětí, a to v některých případech i proti vůli rodičů (např. těch, které by děti chtěli učit tunelování). K tomu by ovšem musel stát své obecné cíle ve vzdělávání jasně formulovat. A to zatím český stát neučinil, na rozdíl třeba od Singapuru, Austrálie, Nového Zélandu, Ontaria, Skotska či Švédska, které se shodují na velmi podobných obecných cílech vzdělávání 1. Umět a chtít se učit;  2. Selfconfidence (sebedůvěra); 3. Morální, slušný člověk; 4. Aktivní občan. S těmito cíli se rád ztotožním a budu se zajímat, jak jsou učitelé k jejich naplňování vybíráni a připraveni, např. zda sami tyto cíle naplňují. Po prozkoumání několika kurikulí učitelské přípravy jsem ovšem nenalezl nic, co by k tomu směřovalo. Není ovšem divu, když náš stát žádné takové cíle nestanovil.

3. Nevěřím ve schopnost českého státu koncepčně stanovit, prosadit a zajistit reálné naplnění podmínek kvalifikace, ale ani cokoliv jiného ve školství. Vede mě k tomu zkušenost. Zjednodušeně řečeno, na co stát v českém školství sáhl, to zvoral (kvalita a realizace kurikulární reformy, internet do škol, státní maturita, školky, efektivnost využití peněz z EU atd. atd.). A divím se, že právě lidé pracující ve školství tuto zkušenost nereflektují a stále doufají, že tentokrát to bude jiné. A vede mě k tomu i poměrně velmi dobrá znalost současných mechanismů, vlivů, zájmových skupin, zájmů a fungování řídících struktur v českém školství.

4. „V současné době se v odborných kruzích i na mnoha školách - základních i středních - mluví o tom, jakým směrem se má ubírat vzdělávání. Je zřejmé, že tradiční pojetí vzdělávání, školy jako místa, kde žáci absorbují veškerou moudrost, je překonáno,“ píše ředitel Jiří Růžička. Jsem přesvědčen, že průběhu příštích deseti let dojde ve vzdělávání k dramatickým změnám v organizaci, metodách, cílech (prvním silnějším signálem je rozvoj MOOC), a to celosvětově. Školy a celé školské systémy na změny ve vzdělávání budou muset reagovat. Čím pružnější budou, tím budou reagovat rychleji a lépe. Naopak každý další omezující předpis zvyšuje rigiditu a nepružnost celého systému a bude překážkou potřebných změn.

Epilog

Na přelomu ledna a února jsem byl v Kambodži. A mám dva zážitky.

Podvakrát jsem byl u místních zubařů, nepochybně ani jeden nebyl lékař, oba však byli neobyčejně šikovní a zuby mi spravili dobře, na rozdíl od mladého MUDr. v Praze, po kterém to musela moje stálá zubařka opravovat.

V Kambodži zcela mimo obvyklé turistické trasy jsem potkal 20letou Češku z Teplic. Hned po maturitě odjela do Prahy, kde rok pracovala, aby si vydělala na cestu po světě. Byla již třetí měsíc sama v jihovýchodní Asii, po Vietnamu a Kambodže mířila do Laosu. Prokázala odvahu, rozhodnost, samostatnost, schopnost rychle se orientovat v neznámém prostředí i čelit nepříjemnostem a vyrovnávat se s nepřízní osudu. Chcete-li se držet RVP (rámcových vzdělávacích programů), tak jistě osvědčila a rozvinula klíčové kompetence k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální a pracovní. Snad jen o občanských toho mnoho nevíme. A co se o úrovni klíčových kompetencí absolventa dozvíme z diplomu (kterékoliv fakulty)?

Kdybych si tedy měl jako rodič vybrat, zda své dítě v první třídě svěřím do rukou téhle cestovatelky nebo do rukou čerstvé absolventky pedagogické fakulty, moje volba by byla jasná. Bohužel mám obavu, že tohle děvče učit nepůjde.

Je to ovšem moje volba a nechci nikomu, zejména ne jiným rodičům, brát právo vybírat si učitele jinak, třeba podle formálních kritérií, natož jim vnucovat svoji představu.

Můj postoj je liberální.

Převzato z autorova blogu na Aktuálně.cz

17 komentářů:

Nicka Pytlik řekl(a)...
14. března 2014 v 1:04  

nepochybně ani jeden nebyl lékař ... na rozdíl od mladého MUDr. v Praze

Nepochybně ani jeden z mladých Kambodžanů nikdy neabsolvoval Scio testy, na rozdíl od Pražana, který si je zaplatil aspoň dvakrát, aby se na tu medicínu vůbec dostal.
To jsou tak hloupé argumenty, že mě to až uráží. Slyšel jsem o Inuitovi, který skolil ledního medvěda, a neměl ani jednu třídu základní školy, na rozdíl od odborného konzultanta v oblasti školství, který nechyt ani šneka.

Jak můžeme definovat, co má umět učitel, když nedokážeme definovat, co by měl umět žák

protože vůbec netušíme, který digi hit bude frčet příští Vánoce, natož co se vyrojí až za těch dvacet let.
Možná by si ale ředitel Růžička mohl spíš připomenout, které hodnoty jsou trvalé už několik tisíc let, a které schopnosti jsou žádány přibližně stejnou dobu, a těmito dětičky dovybavit. Když už se tedy pořád ještě živí ředitelováním už dávno překonané instituce.

Zapomeňme na otřepané 'kvaltitní - nekvalitní' a 'kvalifikovaný - nekvalifikovaný', když pro udržení si fleku je rozhodující 'oddaný - neoddaný', a především pak 'prospěšný - neprospěšný'.

Simona CARCY řekl(a)...
14. března 2014 v 7:46  

Např. já osobně bych dával přednost tomu, aby mé děti učili raději lidé se zkušenostmi z reálného světa než lidé, kteří znají jen pedagogickou fakultu a školu, říká pan Šteffl.
Pokud jde o mne, já bych dala přednost předsedovi vlády, který aspoň někdy někde pracoval mimo politické funkce.
Nevěřím ve schopnost českého státu koncepčně stanovit, prosadit a zajistit reálné naplnění podmínek kvalifikace, ale ani cokoliv jiného ve školství, říká Ondřej Šteffl. Já říkám, že škola je taková, jací jsou učitelé a přeneseně - stát je takový, jaké má vedoucí představitele. Pokud budou školství na úrovni státu řídit mimořádní neumětelové bez absolutního vhledu do problematiky, egocentričtí psychopaté, jimž jest svěřena pravomoc zbořit "budovy" předchozí, pak se budeme točit v kruhu, a to bude ten lepší případ. Spíše se vracíme o 40 let dozadu (a to nejen vyhlašováním maturity rozhlasem, jakkoli je to systémově chybné). Certifikovaní diletanti na rozhodujících postech jsou největší objížďkou českého školství.

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
14. března 2014 v 7:50  

Mám za to, že pan Šteffl už docela obstojně blbne a čím déle je "mimo" obor, tím větší blbosti vypouští.

Může si ruce podat s Feřtekem.

Tajný Učitel řekl(a)...
14. března 2014 v 9:43  

Tak sem některé ty tisícileté hodnoty napište! Každý volá po cílech a definicích dobré praxe či osobnosti učitele, ale nikdo s nimi nepřichází, protože, co když se zrovna já do té definice nevejdu a ty cíle nenaplňuji? Co třeba toto pro začátek: "Kvalitu učitele posuzujme podle toho, jaké strategie využívá v přístupu k žákům a jaké vztahy vytvoří ve třídě" z Fokus, zde: http://www.eduin.cz/clanky/fokus-kvalitu-ucitele-posuzujme-podle-toho-jake-strategie-vyuziva-v-pristupu-k-zakum-a-jake-vztahy-vytvori-ve-tride/

Simona CARCY řekl(a)...
14. března 2014 v 10:06  

A máte pocit, že třída s výborným vztahy v kolektivu a blbými dětmi je to, co chceme příštím generacím daňových poplatníků odkázat? že to bude to pravé pro jejich (naši ve smyslu národa) konkurenceschopnost?
Moje zkušenost je, že učiteleé, kteří nebrali ohled na atmosféry, vztahy a další měkké atributy, ale soustředidli se na to, aby žák prostě uměl, znal a dokázal aplikovat poznané, tak tito přinesli každému ze žáků do života základ, který jim (žákům) umožnil dále růst. Ano, byli na nás přísní, ale díky jim stojíme v životě rovně a nekrčíme se při zdi.

krtek řekl(a)...
14. března 2014 v 10:10  

Spolehlivost, zodpovědnost, odvaha. Schopnost učit se z chyb. Stačí aspoň tyto?
Jinak souhlas s předřečníky. Zvláště ta cestovatelka jako učitelka mne pobavila. Asi budu muset začít cestovat, abych se ve školství udržel.

Nicka Pytlik řekl(a)...
14. března 2014 v 10:17  

Já říkám, že škola je taková

jaký je její ředitel.
Jaký je učitel, taková je (jestli, tak spíš) třída. Moje třídy jsou vesměs takové tiché, na první pohled možná nezábavné, ale poměrně dost pracovité.

cestovatelka jako učitelka mne pobavila

Možná více pudu sebezáchovy by se patřilo. Je to pro mne dost citlivé téma. Jedna moje bývalá žačka se pořád ještě nevrátila z Pákistánu. Už rok...

Tajný Učitel řekl(a)...
14. března 2014 v 10:34  

A co spolehlivost, pracovitost, odvaha, inteligence, humor, schopnost předat vědomosti inspirativním způsobem A schopnost vybudovat a udržovat dobré vztahy ve třídě?

Sakra, jak to změřit... No možná by to šlo.

Nicka Pytlik řekl(a)...
14. března 2014 v 10:43  

Napsal jsem 'a těmito dětičky dovybavit'.
Inteligenci a humor nenaučíte...

poste.restante řekl(a)...
14. března 2014 v 11:08  

Při definici kvalitního učitele narážíme na jeden zásadní problém. Naprostou většinu parametrů, které rozhodují o tom, zda je onen učitel dobrým, či mizerným, máme problém vůbec pojmenovat, natožpak je měřit.
Bláboly o "procentuální míře empatie", či "délce očního kontaktu", které se svého času objevily při návrhu "Standardu kvality profese učitele" nemohli snad myslet vážně ani jeho tvůrci.

Úvahy o příjemné atmosféře ve třídě a inspirativním způsobu výuky jsou sice hezké, ale pouze jako pedagogické pohádky. Realita je taková, že existují třídy a jedinci, kterým je naopak potřeba dát pocítit, že jejich chování a přístup k výuce není a nebude tolerován. A atmosféra ve třídě, která právě prošla „výplachem žaludku“ kvůli rozkopaným dveřím u šatny asi nebude příjemná nikomu. Přesto i to je nedílnou součástí učitelovy práce. Jen by se taková situace neměla stát každodenním jevem.

Existuje jediný způsob, jak dobrého učitele poznat. Dlouhodobě jej sledovat. Vidět, jak se chová k žákům, kolegům, k vlastní práci. Zda jde o typ námezdního dělníka, který pracuje od-do, nebo zapáleného nadšence, který po večerech pracuje na svých přípravách, či zkušeného profesionála, který sice pracuje navenek rutinním způsobem, ale jeho "rutina" je zárukou kvality a o dvě úrovně nad ostatními.
Vidět, zda se na jeho hodiny těší ti žáci, kteří se těšit mají a obávají se jej ti, kteří by se obávat měli. Vidět, zda svůj předmět vnímá v kontextu celkového vzdělání a budování osobnosti žáka, anebo je přesvědčen, že ostatní výuky jen zdržují od jeho předmětu, který je „nejdůležitější ze všech“. Atd, atd.

Proto vždy vděčně souhlasím s kolegou Blahou, že ředitel školy by sám měl být také dobrým pedagogem, aby tyto drobné projevy kvality učitele byl schopen sám vůbec zaregistrovat.
O tom, že by je mohl i ocenit, si nechám někdy zdát.

Tajný Učitel řekl(a)...
14. března 2014 v 11:38  

Ty jo, tak takhle dobře bych to nenapsal. Respekt. Jen dva dotazy. Dejme tomu, že máme dobrého ředitele-učitele, respektive mentora. Jak dlouho je dlouhodobě? Stačí rok na dobu určitou? Druhá otázka. Je nutné mít k učitelství "talent"?

Anonymni z 21:30 řekl(a)...
14. března 2014 v 12:24  

Ředitel:

Pane kolego, sepište mi jména žáků, kteří odmítají povědět o třídní knize. (Učitel vyjme ze složky list a začne psát.) Výchovná práce v této třídě se mi nelíbí. Za to, jací jsou žáci, odpovídá učitel, ne žáci. Výsledky jeho výchovného působení na třídu se také odrazí v mém závěrečném hodnocení. Za to, jaký je učitel, odpovídá učitel, ne já. Máte svého učitele rádi a takto mu škodíte. Každý ať přičítá vinu sobě, ne učiteli.

Pan inspektor je už na cestě sem. Je s vámi krajně nespokojen. I s tebou, Zdeňku! Jakže se jmenuješ?

Učitel:

Josef Říha.

Unknown řekl(a)...
15. března 2014 v 8:15  

qrq (včetně diskuze)
Z toho všeho co stát zvoral a nadále oře se podle mého musí vyjmout element ŠVP. Správně formulovaný program umožní škole učit velmi velmi po svém (takže třeba i ty tuneláře, satanisty, nebo dokonce waldorfany a montessoriky), pokud inspekci prokáže naplnění RVP a soulad výuky s ŠVP. Naopak potvrzením nekvality produktu peďáků je, jak obrovské procento škol si ŠVP nedokázalo správně sestavit - i.e. Kantoři nedokážou ani opisovat!
Další nekonečně smutný doklad nekvality kantorstva je v diskuzi: sebevědomí a odvaha jako nezpochybněné kvality učitele vs. NIKDO nevystupuje pod svým jménem! Ani ta paní CARCY, co se díky přísnosti svých učitelů nekrčí u zdi, ale vzpřimeně se o ní opírá, aby měla krytá záda. Moudrá žena, pokud je to žena, a ne jen vychcaný a zbabělý kantůrek.
Souhlasím s názorem, že rozhodující pro kvalitu učitelů dané školy je osobnost ředitele. Řešením ale není sebelepší papírová definice jeho kvalit, nebo kvalit učitelů, řešení je veřejná kontrola: školské rady s širokou účastí bezúhonných rodičů - budou sice mít mnoho různých názorů, ale skutečně dobrý ředitel je musí přesvědčit programem (ŠVP) a úspěšností jeho realizace.
A teď se do mě pusťte...

Tajný Učitel řekl(a)...
15. března 2014 v 9:01  

V hospodě mi kolega řekl, že školství se nikam neposune, kvalifikované či nekvalifikované, protože je mnoho ředitelů-"prasat". Tak nevím přesně jaká je přesně
definice prasete, ale je možné, že ti dobří a spravedliví musí na barikády, vyčistit chlév Augiášův a převzít odpovědnost za svoji školu. Jenže-kdo by to chtěl dělat, že? Vždyť ředitelování je pakárna nejhrubšího zrna. Zpět na start.

Nicka Pytlik řekl(a)...
15. března 2014 v 9:39  

NIKDO nevystupuje pod svým jménem!

Tak to bych si tedy, pane Hajne, vyprosil.
I když je pravda, že v občanském životě jsem znám spíše pod pseudonymem Ing. Luděk Blaha. Lidi nemají Pytliky moc rádi, totiž.

M.Kalvach řekl(a)...
15. března 2014 v 10:48  

Paní Kryštov Hajn, pokud je to tedy paní, z neznameho duvodu predpoklada, ze je to jeji prave jmeno a o to opira pravdivost svych vyroku. Muzete prosim nekvalifikovanemu uciteli objasnit vase qrq, dekuji?

Nicka Pytlik řekl(a)...
15. března 2014 v 12:28  

nekvalifikovanemu uciteli objasnit vase qrq

To je 'chyták' pana Šteffla, aby se ujistil, že se diskutér prokousal jeho svěžím textem do mrtě, a že je tedy 'v obraze'. Jinak to prý nemá cenu.
To se používá běžně, když se učitel dopustí tak hrubé chyby, že to žactvo rozpozná. Pak se situace převede na lišácký test žákovské pozornosti. 'Udělal jsem to schválně, holenkové.'
Já ještě drzounovi dávám jedničku a opakovaně jej chválím. To jej v kolektivu degraduje natolik, že si tyto invektivy příště rozmyslí.

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.