Výroční konference SKAV

Výroční konference SKAV se letos konala 16. června v prostorách Konferenčního centra Paláce Charitas na Praze 2. Jejím mottem bylo „ŠVP je příležitost, na kterou jsme čekali…“

Konference proběhla formou kombinované diskuze v plénu s řízenými diskuzemi ve skupinách, které se týkaly tří odborných okruhů. Účastníci pocházeli jak z řad jednotlivých členských organizací SKAV, tak i ze státní správy, nakladatelství, pedagogických fakult, vzdělávacích společností či z dalších neziskových organizací, zabývajících se školstvím a vzděláváním.

Úvodní slovo pronesl RNDr. Jindřich Kitzberger, předseda SKAV. Krátce přítomné seznámil se zprávou o činnosti SKAV za předchozí období. Připomněl, že SKAV od roku 1999, kdy byla založena, značně zesílila a rozrostla se. Dnes sdružuje 16 organizací, které úzce a intenzivně spolupracují. Podotkl, že síť škol, v nichž jsou zastoupeni členové SKAV, není zatím přesně zmapována, ale je velmi rozsáhlá a mohla by být i vlivná. Zmapovat ji a využít její síly bude úkolem pro příští rok.

Dr. Kitzberger dále zdůraznil snahu SKAV posílit vliv neziskových organizací na politická rozhodnutí. Zpětná vazba, kterou poskytuje, je podle něj i pro politiky a úředníky důležitá. Mnoho připomínek SKAV bylo podle něj vyslyšeno a byly zapracovány do nových legislativních předpisů.

Podrobněji též zhodnotil existenci „Kulatých stolů“, které se staly velmi dobrým prostředkem k vytvoření volné platformy k vyjádření odborné veřejnosti. Slouží též ke zviditelnění daného tématu pro média. J. Kitzberger upozornil, že „Kulaté stoly“ jsou jednou z nejvydařenějších a nejvýznamnějších aktivit SKAV.

Krátkou zmínku věnoval i ovlivnění průběhu projektu Koordinátor a neúspěchu projektu Evaluace, do něhož se nepodařilo prosadit několik vážných připomínek.

Po stručném úvodu začal hlavní program konference, a to práce v řízených diskuzních skupinách. Diskutovalo se v rámci tří odborných témat, každému tématu se věnovalo několik samostatných skupin o omezeném počtu účastníků tak, aby každý diskutující mohl vyjádřit své názory.

Jakmile diskuze u jednotlivých stolů skončila, vystoupili postupně moderátoři skupin a přednesli výstupy, ke kterým diskuzní skupina dospěla.

Prvním diskuzním okruhem byly „Dopady nové legislativy na praxi škol v oblasti DVPP“ s těmito podotázkami:

• Jak zacházet s pojmem samostudia?

• Jak jsou řešeny náklady na DVPP

• Je samostudium ten správný způsob vzdělávání pro ŠVP, nebo jde o legalizaci dalších prázdnin učitelů? Můžeme si to jako stát finančně dovolit?

• Praktická řešení realizace DVPP z pohledu školy.

Diskutující se shodli, že současné podmínky pro DVPP jsou za několik posledních let nejhorší. Příčinou je zrušení Pedagogických center právě ve chvíli, kdy by byla nejvíce potřeba, prakticky žádná podpora neziskových organizací ze strany MŠMT, nový zákon o pedagogických pracovnících a také proplácení 200 % za přesčasy učitelům, na které školy nemají finanční prostředky. Samo samostudium je vhodné, ale zákon špatně nastavil jeho podmínky – ředitel školy např. nemůže nijak ovlivnit jeho náplň. Někteří diskutující navrhovali zrušit pevný příděl 12 dnů volna na samostudium a umožnit ředitelům jej ukládat i během běžných pracovních dnů, a dále zvýšit tlak na kraje, aby dále financovaly vlastní pedagogická centra. Jedním z navrhovaných řešení je zřízení kariérního systému, do nějž by bylo možné zařadit širší spektrum pracovníků ve školství, zvýšení autonomie škol v personálním i finančním rozhodování a snaha o vytvoření kvalitního systému evaluace, aby bylo možné odpovědně hodnotit práci škol.

Odlišné názory panují na proplácení 200 % za přesčasy – zatímco někteří je navrhují úplně zrušit, další požadují, aby zůstalo zachováno, ale aby na ně MŠMT poskytlo potřebné finanční prostředky.

Jako další z návrhů na řešení současné situace byla zmíněna i nutnost, aby se jednotlivé asociace spojily a snažily se  nutné změny prosadit. K tomu by mohlo napomoci i zřízení pedagogické komory.

Druhý diskuzní okruh byl nazván „Pohled na Manuál pro tvorbu ŠVP ZV a jeho využitelnost v praxi“ a obsahoval tyto podotázky:

• Co nám Manuál přináší?

• Co v Manuálu postrádáme?

• Je Manuál srozumitelný?

Většina diskutujících se přiznala, že Manuál četli teprve zde, případně že jej sice četli, ale ne příliš podrobně. Přesto se shodují, že je smysluplný, inspirující a srozumitelnější než RVP. Je srozumitelný pro toho, kdo se snaží porozumět, je však třeba mít pozitivní motivaci.

Školy bohužel postrádají čas k tomu, aby si stačily Manuál prostudovat, stejně tak na odpovědnou tvorbu ŠVP. Chybí také aprobovaní a odborní učitelé, s jejichž připraveností Manuál počítá. Pro ostatní učitele je podle některých diskutujících nesrozumitelný, měl by obsahovat více variantních pojetí, více příkladů dobré praxe a konkrétní pokyny, co je třeba ohlídat, kontrolovat či udělat.

Všichni se však shodují, že je dobře, že Manuál existuje, pomůže totiž technicko administrativní podobě ŠVP. Nestačí však sám o sobě, chybí předchozí diskuze a informovanost pedagogů. Bude také nutná další metodická pomoc ze strany odborných institucí.

Třetí diskuzní okruh se věnoval tématu „Co školy dělají pro tvorbu svého ŠVP?“ s těmito podotázkami:

• Začali jste s tvorbou ŠVP a pokud ano, jak reflektujete její průběh?

• Kde si sháníte informace a na koho se obracíte o pomoc?

• Jaké jsou Vaše nejčastější starosti a aktuální potřeby?

Všichni diskutující se shodli, že hlavním problémem je obsadit pozici koordinátora tvorby ŠVP. Žádný z učitelů se tohoto úkolu nechce ujmout, protože na něj nemají čas (není zde možnost snížení úvazku) a nezískají za něj odpovídající finanční ohodnocení. Proto se obvykle koordinátorem stává ředitel školy, který navíc za tvorbu ŠVP nese zodpovědnost. Tento problém snad pomůže vyřešit nová vyhláška o kariérním řádu.

Ředitel – koordinátor poté vybuduje tým učitelů, který se podílí na řešení dílčích úkolů. Tyto pedagogy je ale nezbytné proškolit a dále vzdělávat, na což se však školám nedostávají finanční prostředky. Ne vždy je také celý učitelský sbor pozitivně motivován, vždy se najdou jednotlivci, které je těžké o změnách přesvědčit, a to i mezi řediteli.

Školy už se také naučily, kam se obrátit o pomoc. Využívají příslušné webové stránky a portály, ptají se pedagogů z pilotních škol, obrací se na neziskové organizace (Kritické myšlení, AISIS, Step by Step apod.) či na státní instituce (VÚP, pedagogická centra).

Někteří diskutující také zvažovali, zda je třeba problematiku tvorby ŠVP celostátně medializovat, nebo zda stačí propagace jednotlivých škol, která však bez dostatečných finančních prostředků nebude snadná.

Závěrečný blok vystoupení byl věnován diskuzi v plénu.

Diskutující se shodli, že je nutné řešit pozici a ohodnocení koordinátora tak, aby ji vykonával skutečně kvalitní pedagog, který bude mít na tento úkol dostatek času a odborných i manažerských schopností. Považují také za nezbytné, aby byl na tento úkol vyčleněn dostatek finančních prostředků – provoz školy totiž nelze neustále financovat z nadtarifních složek, ty by měly být prvořadě určeny k individuálnímu ohodnocení pedagogů.

Dr. Tomek z MŠMT upozornil, že se připravuje nová vyhláška, ve které bude zahrnut i specializační příplatek pro koordinátory a další specialisty. Podotkl také, že i koordinátoři se budou svoji činnost teprve postupně učit, jedná se o dlouhodobý proces. Na závěr poznamenal, že každá lobbystická skupina prosazuje odlišné věci – např. proplácení 200 % za přesčasy prosadily odborové svazy. Je tedy nemožné vyhovět všem.

Výroční konferenci uzavřel Dr. Kitzberger. Zdůraznil, že je nutné nepolevit v úsilí, potřebné změny neustále prosazovat a aktivně se na nich podílet.

Pozval také všechny přítomné na „Kulaté stoly“, které budou pokračovat zase v září, a to každý třetí čtvrtek v měsíci.

dokument