Ředitel Výzkumného ústavu pedagogického v Praze PhDr. Jaroslav Jeřábek odpovídá na otázky související s článkem „Proč SKAV odstoupila od spolupráce na projektu Koordinátor?“, který vyšel na České škole 13. 5. 2005.
Od kdy VÚP spolupracuje s PC Praha na projektu Koordinátor a na základě jaké dohody či smlouvy? Spolupracuje VÚP i na dalších národních programech Brána jazyků, Otevřená cesta či dalších, případně v jakém rozsahu?
VÚP na projektu Koordinátor spolupracoval od jeho počátku, od okamžiku, kdy jsme byli – jako tvůrci RVP ZV – o spolupráci požádáni. Na spolupráci na tomto projektu máme mimořádný zájem, neboť jej vnímáme jako významnou součást podpory implementace kurikulární reformy a snahu státu podpořit školy v tom, aby nárokům, které na ně nová situace klade, mohly dostát. Samozřejmě, že nepovažujeme tento projekt za samospasitelný, a jsme přesvědčeni, že musí být doplněn dalšími kroky. Na jiných projektech nespolupracujeme.
Zdůvodnění v prohlášení SKAV „nemá vyjasněné finanční vztahy“ může mít řadu interpretací: o jaký objem práce a prostředků se jedná? Jak se dotýká nedohoda mezi PC Praha a VÚP přímo SKAV?
Formulace „nevyjasněné finanční vztahy“ znamená v podstatě tolik: Pravidla čerpání prostředků z fondu ESF a rozpočtová pravidla ČR nejsou dosud ve všech ohledech kompatibilní. Vzhledem k tomu, že pro snazší povinné dofinancování projektů podle dispozic ESF byly prostředky z tohoto fondu začleněny do státního rozpočtu, bylo velmi obtížné vytvořit potřebnou partnerskou smlouvu a neporušit přitom žádné z pravidel čerpání finančních prostředků. To přineslo jednak prodlení v zahájení realizace projektu, jednak způsobilo, že některé aktivity, které byly plánovány na období březen–květen nemohly být uskutečněny. Původně jsme měli financovat vytvoření školicích materiálů, činnost lektorského sboru a vydání RVP ZV a Manuálu k tvorbě ŠVP pro potřeby škol. Pro zjednodušení situace jsme navrhli, aby i tyto aktivity financoval NIDV, a stal se tak jediným příjemcem finančních prostředků.
Považujete za odůvodněné, že PC Praha bylo předem určeno jako „universální“ příjemce finančních prostředků z ESF v rezortu MŠMT?
NIDV není „univerzálním příjemcem finančních prostředků z ESF v rezortu MŠMT“, nemohlo to tak tedy být ani předem určeno. Že je příjemcem finančních prostředků ESF u projektu Koordinátor, považuji za účelné a odpovídající pravidlům stanoveným ESF.
Podle některých komentátorů je určitá analogie mezi přípravou a realizací Projektu III SIPVZ - Infrastruktura (známým jako Internet do škol) a vznikem PC Praha a jeho centrální úlohou, je takovéto srovnání na místě?
Nevím, v čem by „určitá analogie“ mezi Projektem P III a centrální gescí NIDV nad vzděláváním koordinátorů tvorby ŠVP měla spočívat. V případě projektu Koordinátor resortní ministerstvo distribuuje finanční prostředky prostřednictvím jedné ze svých přímo řízených organizací na pokrytí aktuálních potřeb „pedagogického terénu“. Finanční prostředky tak nepřecházejí do komerčního sektoru, ale přímo na aktivity, které jsou pro postupnou realizaci kurikulární reformy velmi důležité.
V prohlášení SKAV uvádí, že MŠMT přistupuje k pomoci školám při přípravě a realizaci kurikulární reformy lehkovážně a nezodpovědně. Jaká je vaše dosavadní zkušenost? Kde jsou největší problémy v postupu MŠMT?
Mám možnost po delší dobu sledovat přípravu kurikulární reformy (kurikulárních dokumentů), její postupné uvádění do praxe a snahy o vytvoření systému na podporu její implementace (včetně tvorby projektů financovaných z ESF) jako kontinuální proces se všemi jeho peripetiemi, úspěchy, problémy i slepými uličkami. Mám tedy určité povědomí o složitosti jednotlivých dílčích kroků tohoto procesu (vždy v nich jde o sladění legislativních, ekonomických, personálních, komunikačních i dalších stránek), kroků, jejichž řešení se zvnějšku může jevit jako triviální, přesto však odsouvané, zdržované či nekompetentní. Toto povědomí mi nedovoluje vynášet jakékoliv kategorické – a tím nutně i zjednodušené – soudy na adresu kohokoliv (ministerstva či kohokoliv jiného). Vím, že pro úspěch kurikulární reformy je třeba udělat mnohé. Že pedagogický terén potřebuje všestrannou podporu a potřebuje ji rychle. Že je třeba učitele – ty stávající i ty budoucí – pro reformu získávat a jejich snahu o žádoucí proměnu vzdělávání ocenit. Věřím, že i přes současný, zdaleka ne ideální stav věcí, se společným úsilím všech, kteří to s naším školstvím myslí vážně, tato očekávání podaří naplnit.
redakce
0 komentářů:
Okomentovat