Jaké metody lze při uplatnění multimediálního programu ve třídě využít?V zásadě existují dvě reálné možnosti: Postup, kterému se říká Self Access Study (SAS), nebo Prezentace. Obě mají své podstatné výhody a nevýhody. Zastavme se u prvé z nich.
Jaké metody lze při uplatnění multimediálního programu ve třídě využít? V zásadě existují dvě reálné možnosti: Postup, kterému se říká Self Access Study (dále jen SAS), nebo Prezentace. Obě mají své podstatné výhody a nevýhody. Zastavme se u prvé z nich a pokusme se ji definovat.
Co je to SAS
SAS je vlastně individuální řízenou výukou, v které je disk k dispozici všem žákům v pracovní skupině (většinou dvojici). Všichni žáci mají k výukovému programu přistup, postupují při práci podle svého tempa a učitel je pouze konzultantem, který žáky usměrňuje. (Česky se dá říct: nažeň děti do počítačovky a nech je s programem osudu) Prakticky z toho plyne, že škola má k dispozici dostatečný počet licencí, nosičů, CD mechanik či je program nainstalován na síti a jeho možno jej sdílet. Takto zvolený a nastavený systém samozřejmě vyžaduje rozsáhlé investice, ale především motivované žáky – v tomto případě spíše studenty. Pro potřeby základního školství využití této metody vidím bohužel spíše jen okrajově, u středního záleží případ od případu.
O testovacích programech
Opakuji, že pro mne není multimediální výukou opakování na počítači, test či doplňování „i“ a „y“. Tuto funkci žák může vykonávat i na papíře, s mnohem menšími náklady, prakticky v libovolné třídě bez nároků na technologie. O jednoduchých testovacích programech, byť mohou mít určitou interaktivní hodnotu, se mi ani psát nechce. Je jich bohužel absolutní většina a ne příliš se liší od prvních kroků v programovaném učení. Děti se tehdy stávaly pokusnými objekty a přesně naprogramované úkoly sice možná vedly k nácviku určité operace, ale na druhé straně také k absolutní ztrátě myšlenkové proměnlivosti a kreativity. Mnohé současné programy tuto jednostrannost do dnešního dne vlastně nepřekonaly. I nejlepší výukový software současnosti se nedostal ve zpětné vazbě dál než učící stroje 50. let. Nic na tom nemění fultext a další pokročilé funkce. Je až s podivem, kolik disků tohoto typu se dodnes prodává, když podobné testíky dnes v běžném kancelářském programu napíše leckterý učitel. Že to není pravda? Asi tak úplně není, ale na druhé straně to zkušený učitel, který se naučil textový editor, naučí během několika dní. Pokud má jen trochu chuť. Testování v této podobě má pouze jedinou podstatnou výhodu – usnadňuje učiteli práci. Nejde však v žádném případě o vlastní výukovou metodu, ačkoli může upevňovat některé znalosti a vytvářet odpovídající zpětnou vazbu.
A další problémy…
V počítačové třídě je v případě skupinové výuky vždy hlavním problémem motivace žáků. Pokud mají žáci pracovat samostatně, musí být cíl zcela jednoznačně definován a stanoveny i postupné kroky. Ne, nemyslím si, že takto stanovené podmínky nějakým způsobem žáka limitují. Pokud nejsou stanovené určité „milníky“, pak je hodina anarchií, která sice na první pohled při hospitaci vypadá pracovně (žáci přece něco klapají do klávesnice), ale reálná hodnota a výsledky, které se velmi obtížně měří, je prakticky nulová. V podmínkách základní školy je celohodinové využití takové výuky zcela nevhodné. Je samozřejmé, že nemluvím o projektovém vyučování, kde má počítač zcela jiný význam a je pomůckou pro kreativní tvorbu. Pak samozřejmě jde o zcela odlišnou metodu.
Výuka odborného předmětu na základní škole s neomezeným přístupem všech žáků k multimediální aplikaci je stále jen hudbou budoucnosti a prakticky nefunguje nikde na světě. Když si třeba prohlédnete různé internetové „biologické“ projekty, je bezesporu zajímavé, že všechny předpokládají učitelům „templaty“ (šablony) a návodné mezistupně. Je však docela možné, že někteří učitelé mají jiné zkušenosti a budu velmi rád, když se o ně podělí.
Dalším podstatným momentem, která v současné době mluví proti SAS, je i organizace školního dne. Pokud má být metoda obecně účinná, pak nemůže mít rysy náhodnosti a příležitostnosti. Ale v běžné základní škole je vážným problémem zajistit, aby všichni učitelé se svými třídami měli do počítačovky (jinde asi nejde podobný typ výuky realizovat) dostatečně častý přístup. Z obecného hlediska je dnes lepší instalovat počítačovou stanici v jednotlivých třídách (síť nebo i individuální). Počítač tak dostává novou tvář. Není již vzdáleným nepřítelem, ale denní pomůckou. Slouží tedy ke zcela jinému vyučování, než jaké až dosud prosazují kamenné instituce univerzit. Počítač se musí přiblížit všem žákům a samozřejmě učitelům.
Metoda SAS v podmínkách výuky naukových předmětů základní školy s sebou nese mnoho problémů. Mezi těmi podstatnými nesmíme zapomenout i na finanční náročnost licencí. Většina softwarových produktů multimediálního výukového softwaru je bohužel určena jen pro jeden počítač. Zcela jsem opominul problémy s učitelskou neochotou, neznalostí či konzervatismem.
Příště něco o prezentační metodě.
Milan Hausner
0 komentářů:
Okomentovat