Zcela zásadně se mění model školy. Všechny třídy jsou ve školách připojeny na internet, cílem už není počítačová učebna, jak je u nás mnohdy zvykem. V odborné české literatuře prakticky najdete poměrně hodně studií z počítačových tříd, ale jen pramálo studií či pozorování výsledků žáků při umístění počítače do třídy. Po přečtení článku v americkém Newsweeku mé srdce docela zaplesalo. Vida, oni tam mají přesně stejné problémy jako my u nás doma… Úkol, který před malého Kevina (6.třída) postavil učitel, vypadal docela jednoduše. Pomocí internetu připravit referát o Dnu díkuvzdání. Rodiče i učitel ale příliš spokojeni nebyli a tak se vlastně výsledek mnoha hodin práce dal výstižně nazvat "Lži a spekulace na webu." Stála tato pedagogická zkušenost vůbec za to?
"Můj syn by udělal lépe, kdyby si zašel do knihovny a přečetl pár knížek," prohlásila Kevinova matka. Je to tak. Web je džunglí neučesaných informací s nepřebernou nabídkou knih, které by se ve veřejné knihovně jen těžko dětem do rukou dostaly. Bez náležitého vedení se dítě na internetu snadno ztratí v přebírání balastu. Nebo ještě něčeho horšího. Knihovny a školy využívají různorodé filtry pro zabránění přístupu k pornografii, ale odfiltrovat násilí či rasismus je prakticky nemožné. Navíc probíhá velká debata o tom, jak velká vlastně cenzura má být. Proto americké rodičovské spolky zavalila vlna skepticismu a útok na školy v otázce připojení k internetu není tak mohutný. (Podle grafu ale jednoznačně plyne, že děti prakticky přístup mají na každé škole. Jeden připojený počítač na 13 dětí je výsledek více než dostatečný a pro české školy v průměru jen snem).
Technologie je jen další učební pomůcka stejně tak jako knihy a tabule. Efektivita je dána tím, jak se této techniky využívá. Neexistují žádné důkazy, že umístění počítačů do škol zlepšuje výkonnost a hodnocení v testech. (Tato skutečnost je jednoznačně potvrzena i u nás. Nejde o hardware, ale o metodiku a didaktiku využití těchto technologií. Zatímco Amerika se vybavovala hardwarem, v uvážlivém Česku vznikla celá řada dobrých publikací, které na didaktické zásady ICT ve výuce ukazovaly již od počátku (Brdička, Rambousek, Hausner, Černochová aj.)
Jen málo učitelů dokáže integrovat technologii do osnov. Děti se učí psát v procesoru, používat tabulkové editory a pracovat s grafickými soubory, místo toho, aby se učili více číst a rozumět psanému projevu. Někteří pedagogové jsou zděšení ( a to i já - ačkoliv jsem podle všech počítačový notorik), když mateřské školky přecházejí od běžných kostek na klikání myší. "Moc se toho sice z obrazovky nenaučí," poznamenala jedna z učitelek, "ale rodiče budou spokojeni,protože budou mít pocit, že jejich dítě nezaostává." (Obdobné názory se dnes v rodičovské veřejnosti jen kupí)
Strach nutí rodiče, aby naléhali na školy k většímu připojení. "Rodiče se bojí, že jejich děti se neuplatní na trhu práce, když budou počítačově negramotní." Rodiče v Americe jsou posedlí poměrem počítač/student ve školách a regionálními technologickými plány. (Díkybohu, že něco podobného ještě nedošlo k nám). Rodiče úplně zapomínají na skutečnou úroveň vzdělání v jednotlivých školách.
Počet počítačů na jednoho žáka
Jakmile se děti naučí psát v editoru, stává se internet opravdu neocenitelnou pomůckou, pokud učitel upozorní na prameny, kterým je možno věřit. (Tak to máme další podstatný moment - učitel se stává rádcem a průvodcem). Počítače pak dokážou rozvíjet kriticismus a uvědomělé využívání různých pramenů. Počítač je ale výbornou pomůckou i pro první třídy, pokud je využíván uvědoměle pro rozvoj čtení a uvažování. Tady má pedagogický výzkum dveře dokořán otevřené.
Souhrn:
a) Internet ve škole vyžaduje odborné vedení a verifikaci zdrojů.
b) Internet by měl být přístupný skupince žáků v každé třídě (SIP bohužel hovoří o připojení a spíše předpokládá omezený počet připojení na školu).
c) Učitelé se musí naučit implementovat ICT do svých vlastních předmětů. Z toho plyne ve svém důsledku i závěr pro pedagogické fakulty. Jednoznačný!. Už bylo dost sporů - počítač už nemůže být jen volitelným modulem Musí být povinnou součástí studia pedagogiky ve všech studijních oborech. Jinak se nestane vůbec nic.
d) Využití ICT ve vzdělání však musí být uvážlivé a rozhodně nesmí jít cestou "Technologie především."
Milan Hausner
0 komentářů:
Okomentovat