Spousta Čechů se pyšní nad tím, jaká je u nás vysoká úroveň vzdělání. Podniky nám vytunelovali, říkají, tak aspoň ty školy, to naše rodinné stříbro. Rodinné stříbro však poněkud černá na povrchu, a na nějaký zvrat k lepšímu to zatím nevypadá. Zvláště poté, co vláda vymyslela, že vysoké školy nemohou podnikat. Proč? Velké riziko pro stát, který na školy bezúplatně převedl majetek za 35 miliard korun. Školy nesmí hazardovat! K dobrému přidala rozhodnutí, díky němuž dostanou méně peněz ty školy, které se nevěnují bádání. Výsledkem obou těchto „vládních výnosů“ je to, že české vysoké školy zchudnou. Stát jim nepřidá, samy si vydělat nemohou.
Stále se přitom mluví o tom, že se u nás na vysoké školy přijímá málo studentů. Vysoké školy mají ceněný elitní charakter, náhrdelník ve sbírce rodinného stříbra. Přitom by tomu tak vůbec nemuselo být. A bylo by lépe pro všechny. Chce to jenom odvahu, kterou naše elita vládní zatím postrádá: říct, že platit by kromě státu měli i studenti samotní, a také podniky a kraje. Slyším námitku, že vysokoškoláků by nemělo být jako máku, neboť jejich stupeň vzdělání by měl být známkou toho, že jsou to ti „nejlepší z nejlepších“, ti, kteří se dostali na školu, ačkoliv tenkrát brali, pro pána krále, každého osmdesátého zájemce.
(Mimochodem, děkan Fakulty sociálních studií MU Ivo Možný si nedávno v MF DNES postěžoval, že letos se na tuto školu hlásí oproti loňským třem a půl tisícům 5815 studentů - šanci má přitom pouhých 350 z nich). Zdá se, že jako máku bude spíš nezaměstnaných s maturitou nebo výučním listem. Hlavní však je, že se zabránilo hazardu se státními penězi….
Iva Hanzlíková
0 komentářů:
Okomentovat