„Učitelům bych asi chtěl říct, aby se nebrali moc vážně. Není tragédie, když se ve výuce něco nepovede, nebo když se spletu. Není tragédie, když mám chybu na tabuli nebo mi něco upadne. Pokud se učitel bere příliš vážně, nedokáže si ze sebe udělat legraci, tak to škodí. Učitel může být špičkou ve svém oboru, ale pak je problém, když to neumí prodat,“ říká v rozhovoru pro MF DNES Václav Fiala, učitel chemie a biologie, který letos zvítězil v soutěži Global Teacher Prize CZ.
 |
| Václav Fiala (zsbrigadniku.cz) |
Žáky na druhém stupni ZŠ učíte biologii a chemii. V čem se váš styl výuky liší od ostatních?
Já jsem toho názoru, že v hodině mají být víc slyšet žáci než já. Ale ne že bych chtěl nepořádek. Největší míra aktivity má spočívat na žácích samotných. Když ke mně přijdou na hodinu, tak aby si to neodseděli, ale byli to oni, kteří se podílejí na procesu výuky nejvíc.
Setkává se váš styl výuky někdy s nepochopením?
Ze strany rodičů jsem se s žádnou takovou reakcí nesetkal. U žáků někdy jo. Když je dostanu do své třídy, tak už osm let prošli standardním systémem, kde sedí a zapisují. Pro ně už je komfortní jen poslouchat a psát si. Že by něco sami měli aktivně dělat, je pro ně nepředstavitelné a ze začátku to vázne. Ale nakonec to pochopí a ocení.
Co by do školství přilákalo víc mladých motivovaných učitelů? Pomohlo by třeba víc peněz?
U finanční stránky bych byl trochu skeptický. Platy jsou podle mě podhodnocené, ale spíš jde o finance do školství. Je ostudné, když škola musí žádat Evropskou unii, aby vůbec měla základní pomůcky pro moderní výuku. Proces žádosti trvá strašně dlouho a je byrokraticky náročný. Vlastně se nedivím, že spousta škol do toho nejde a používá staré pomůcky. Neříkám, že takové pomůcky nejsou efektivní, ale dnes přijít do školy a ukázat plakát, to je úplně mimo. Hlavně je spousta skvělých věcí, které lze s dětmi aktivně dělat. Ale k tomu jsou potřeba finance.
Celý rozhovor naleznete v MF DNES
10 komentářů:
To mi někdo zase musel říct moudro, před penzí, kterým se řídím celý život. Jen o tom nepíšu.
Já bych zase chtěl panu laureátovi prestižní ceny sdělit, že ve třídě jsou děti, že by se měl snažit ty děti něco naučit a že ta věc, kolem které chodí, je tabule. Taky že se má s dětmi komunikovat a že má být zpětná vazba a že děti mají různé tempo, kterým pracují.
Ne, nemyslím si, že jsem sežral všechnu moudrost a že ten druhý musí být nutně idiot. Ale když teda zdůrazňujeme banality, tak se v tom zdůrazňování třeba laureátovi prestižní ceny přiblížím.
Učitelé by se měli přestat brát tak vážně?
Stejně jako lékaři, ekonomové, politici, diplomaté, soudci a prokurátoři, zdravotní sestry a zástupci hromady dalších profesí?
A taky redaktoři?
A aktivisté?
když mám chybu na tabuli nebo mi něco upadne
To jsou dvě nesouměřitelné věci. Nějaké upadávání (třeba popisovač) nevnímám a předpokládám, že to nevnímají ani študáci. Když mám chybu v zadání úlohy, to se stává, a je rozdíl, když si toho první všimne primus třídy nebo snaživý trojkař.
S primusem hrajeme hru - čeho si všimne a v čem přestřelí.
Primus: "Chybí tam ..."
alternativně:
já: "A jo. Máte pravdu, doplním to."
druhá alternativa:
já: "Nechybí, je to v odstavci X2A."
Primus (chvíli hledá): "A jo. Sorry jako."
Dlouhodobé skóre je přibližně vyrovnané.
Snaživý trojkař: "Chybí tam ..."
já: "Nechybí, je to v odstavci X2A. Ale za péči máte jedničku."
Snaživý trojkař: "Jé, děkuju!"
Paní Silvie
Chybu někdy udělá každý, nejsme stroje. Taky dávám jedničky.
Pobavení nad tím, že učiteli spadla křída nebo sešit, se spíš týká menších dětí - ty to vnímají velmi. To je prostě kolorit základky :o)
Přece jen mentální pochody šesťáka se od myšlení maturanta-programátora poněkud liší.
Pane Fialo, Vy jste konal nějaký staisticky významný výzkum o "braní se vážně" paně učitelů?
Jinak je to ňafání nezkušeného štěněte....
Každý z nás jako mladý žil v přesvědčení, že všemu rozumí a že to bude dělat lépe něž staří učitelé. Někdo se o to i pokusil a někdo se rozhodl o tom plkat a na plkání si založil kariéru.
Po letech s odstupem času my učitelé zjišťujeme, že se nám něco zlepšit podařilo, ale základy zůstávají stejné a inspirujeme se u starých zkušených učitelů. Ti stále mají co říct.
Neboť člověk je ve své podstatě stále stejný a rozmanitý a jakákoliv masová převýchova má omezenou účinnost. Vytváří víc problémů než pozitiv.
Takže propaganda stylu mladého perspektivního moderního učitele je jen propagandou. Problém neřeší a zkušenému praktikovi nic nedá.
Vždy je snazší a levnější dát člověku medaili než mu zvednout plat.
... základy zůstávají stejné a inspirujeme se u starých zkušených učitelů. Ti stále mají co říct.
Mají, ale nikdo je nevnímná. Lepší je mladý a chlap, ten dětem lépe rozumí...to říkali v televizi...:-)
Pane vaněk, docela mě zajímá váše myšlenka: "inspirujeme se u starých zkušených učitelů. Ti stále mají co říct"
Mohl byste napsat jen několik bodů nebo věcí, které vás u "starých zkušených" inspirují? nechtěl jste napsat KVALITNÍCH? Protože stáří a zkušenost podlě mě není záruka ničeho. TAk mě zajímá, proč zrovna to "stáří a zkušenost"...
Sám ovšem souhlasím, že obraz "mladého perspektivního moderního učitele je jen propagandou". Mladý u nás není ani náhodou totéž, co moderní.
Okomentovat