O čem vypovídají školní budovy? Odráží dobovou filozofii vzdělávání, společenské klima i způsob výuky Zatímco ke konci 18. století se dispozicí školy příliš nelišily od venkovského stavení, o sto let později se podobaly palácům. Nad proměnami školních budov se v Lidových novinách zamýšlí Jan Šimek z Národního pedagogického muzea.
Největší změnu v organizaci základního školství přinesl za monarchie školský zákon z roku 1869. Zavedlo se rozdělení na obecné a měšťanské školy, rozšířil se počet vyučovaných předmětů (mj. o tělocvik).
Na zákon navazovala řada vyhlášek upravujících různé aspekty školního života, jedna z nich se podrobně věnovala i školním budovám. Každá škola měla mít dostatek učeben, při stavbě se mělo počítat ještě se záložními místnostmi, kdyby se zvýšil počet žáků. Ve třídě mělo být maximálně 80 dětí, minimální podlahová plocha na žáka činila 0,6 m2. Důraz byl kladen také na dostatečné osvětlení a větrání tříd, předpisy se ale podrobně věnovaly i hygienickým otázkám, jako je zřizování záchodů a zajištění zdrojů vody...
Radikální proměnu školního stavitelství přineslo zestátnění školství v roce 1948. Kromě naprosté kontroly nad obsahem výuky měl nyní stát plně v rukou i veškeré financování škol včetně jejich výstavby, kterou do té doby zajišťovaly obce.
Již koncem 18. století bylo zjevné, že z ekonomického hlediska je při stavbách škol nejvýhodnější typizace, podmínky pro realizaci těchto myšlenek ale nastaly právě až po roce 1948. Hlavní myšlenkou typizace bylo provádění staveb podle jednotných zásad pedagogických, hygienických a architektonických – všichni žáci se měli vzdělávat v přibližně stejných budovách. Mimo jiné by to znamenalo definitivní odstranění rozdílu mezi lépe vybavenými školami ve městech a těmi v chudších venkovských obcích.
Na tomto místě je třeba uvést, že průzkum stavu více než jedenácti tisíc školních budov koncem 40. let přinesl zjištění, že jen polovina z nich má splachovací záchody a zavedený vodovod, samostatné šatny mělo jen šestnáct procent škol a tělocvičnu jen čtvrtina.
Celý text naleznete v Lidových novinách
0 komentářů:
Okomentovat