Hodina přírodovědy. Žák začne ponoukat ostatní, ať učitelce šeptem vulgárně nadávají. Po několika týdnech už třídu hra nebaví. Chlapec přichází s promyšlenějšími útoky. Učitelka píše na tabuli a žák jí text maže houbou. Všichni se smějí. Jedná se o reálný příběh z české základní školy. A bohužel ne ojedinělý. Podle údajů České školní inspekce za poslední roky řešila třetina základek situaci, kdy žák šikanoval učitele. „Jedná se o podíl škol, které takové případy registrovaly. Bez ohledu na to, jestli měly jeden, nebo více případů,“ upřesňuje Ondřej Andrys, náměstek ústředního školního inspektora. Reportáž přinášejí Lidové noviny.
Inspekce navíc upozorňuje, že čísla nejsou úplná. Některé školy i učitelé šikanu bagatelizují. To potvrzuje i školský ombudsman Ladislav Hrzal: „Bohužel jsem se setkal s případy, kdy se pedagogové obávali informovat o šikaně vedení školy. Na mě se obrátili až v pokročilém stadiu šikany, kdy už je řešení obtížné.“
Podle experta na školství Miroslava Hřebeckého, který léta řídil základní školu, je šikana o nezvládnutých hranicích, ať už ze strany žáků, rodičů, či učitelů. K problémům podle něho často dochází v případech, kdy školu neopustila tendence dávat dětem direktivní příkazy: „Doba i společnost se proměnily. U dětí zvyklých na liberálnější výchovu toto naráží. Reagují protitlakem,“ říká Hřebecký.
Celý text naleznete v Lidových novinách
.png)
49 komentářů:
Spíš se zeptám, jak je tohle možné? Jak funguje vedení škol. Jak fungují kontrolní mechanizmy ve školství? Co polocie, sociálka, diagnostické ústavy aj.?
K názorům experta. To, že je žák z domu zvyklý mlátit a šikanovat rodiče ho opravňuje k témuž ve škole?
[…]
Michal Kolář, přední český odborník na šikanu ve školách, charakterizuje šikanu v tomto prostředí jako situace, kdy jeden nebo více žáků úmyslně, většinou opakovaně týrá a zotročuje spolužáka či spolužáky a používá k tomu agresi a manipulaci (Skrytý svět šikanování ve školách, Portál, 1997, str. 20). Obecnější definice nazývá šikanou úmyslné jednání namířené proti jinému člověku, které útočí na jeho lidskou důstojnost. Nevylučuje tedy z okruhů agresorů a obětí ani dospělé a připouští – stejně jako M. Kolář – agresi fyzickou i psychickou. Za charakteristický průvodní znak šikany se dále často pokládá nepoměr sil mezi agresorem a obětí, který může být fyzický, ale bývá zejména psychický.
Prostředí základní vojenské služby bylo pověstné mazáctvím – podle historika P. Tomka s ním byla tiše srozuměna drtivá většina vojáků z povolání. Na civilních pracovištích má šikana formu například bossingu nebo mobbingu. Společným jmenovatelem jsou jeden či více agresorů, jedna či více obětí, ale také skupina, která všemu přihlíží – tedy mlčící, nezasahující svědci.
A ve školách? Ve své knize M. Kolář napsal: „Zárodečné stupně šikanování ... zamořují většinu formálních skupin ve školách a výchovných zařízeních, kde se praktikuje tradiční způsob pedagogické práce.“ (str. 13) A dále: „Při uplatňování tradičního tzv. hierarchicko-autoritativního a obsahově direktivního přístupu si nemůže být žádný pedagog jist před rizikem erupce pokročilého stadia šikanování.“ (str. 16).
Tato přímá a adresná slova si zaslouží bližší vysvětlení souvislostí, pro mnohé nejspíš překvapivých. Proč vlastně autor kritizuje „tradiční tzv. hierarchicko-autoritativní a obsahově direktivní přístup“ k výchově a výuce? Co na něm může být tak špatného? Vždyť ho většina Čechů zažila a zažívá na vlastní kůži. Mnozí dospělí ho uplatňují ve svých rodinách a vyžadují ho také od školy.
Vysvětlení se neobejde bez bližšího rozboru toho, jak člověk chápe své vztahy k ostatním lidem. Zda jako nadřazenost s podřazeností, nebo naopak jako rovnocennost.
[…]
(výňatek z článku Šikana a česká společnost autorů J. Nováčkové, Z. Brože a O. Botlíka, který vyšel 5. 3. 2016 v příloze Orientace Lidových novin)
„Zárodečné stupně šikanování ... zamořují většinu formálních skupin ve školách a výchovných zařízeních, kde se praktikuje tradiční způsob pedagogické práce.“
Aha. Mám tomu rozumět tak, že na školách, kde se nepraktikuje "tradiční způsob pedagogické práce" k šikaně nedochází?
Pan Botlík zase vnucuje své vnímání světa. Až se začne podle toho, co vnucuje ostatním i sám chovat, zvážím možnost, že bych ho mohl začít brát alespoň v něčem vážně.
Obávám se, že bez delegování pravomocí a formální autority se společnost v té fázi vývoje, v níž je, neobejde. Ultraliberálové a anarchisté se mohou vztekat a mlátit pěstičkama do státního policisty tak dlouho, dokud nedostanou klepeta, nebo rovnou po tlamě. Podle mě některým lidem chybí schopnost náhledu na to, že se musí podřizovat druhým, že nejsou na světě sami a ostatní nejsou jen od toho, aby naplňovali jejich individuální potřeby a touhy. Zřejmě je to dáno fyziologicky a léčit se to nedá. Zdravé sebevědomí je věc dobrá, ale nesmí brát za kliku od blázince zevnitř - abych užil zde některými tolik oblíbené personifikace.
Dítě v autobusu obtěžuje cestující. Jeho matka v klidu stojí a jen se dívá z okna. Dítě jde od jednoho cestujícího k druhému a trvá to. Když už se většina cestujících tázavě dívá na matku, matka řekne "Hlavně mu prosím nic neříkejte. Naše dítě je vychovávané liberálním antiautoritativním způsobem a při autoritativním zásahu upadne do stresu." Na to přistoupí k matce starší pán. Kopne ji do oblasti dolního zakončení zad a říká "Hlavně mi, prosím, nic neříkejte. Byl jsem vychován liberálním antiautoritativním způsobem. Při autoritativním zásahu upadám do stresu."
Nékdy mám dojem, že nějaký "liberální zásah" by potřebovali především někteří vzdělávací aktivusté. Například autoři výše citovaného článku.
J.Týř
Především expert na školství Miroslav Hřebecký, léta NEřídil základní školu. Byl téměř deset let ředitelem soukromého gymnázia (a 3,5 roku jeho zástupcem). V roce 2016 vyhrál konkurs na ředitele ZŠ U Vršovického nádraží, kde nevydržel ani rok po průšvihu s inkludovaným žákem. V profilu na LinkedIn tuto praxi ani neuvádí https://www.linkedin.com/in/miroslav-h%C5%99ebeck%C3%BD-b3059b48/?originalSubdomain=cz.
ad poste.restante
Aha. Mám tomu rozumět tak, že na školách, kde se nepraktikuje "tradiční způsob pedagogické práce", k šikaně nedochází?
Pokud opravdu vyučujete matematiku a informatiku, tak potěš pánbůh!
Uděláme-li kvůli zjednodušení z „většiny“ skupin „všechny“ skupiny, lze původní výrok dr. M. Koláře formalizovat takto:
Když se na škole praktikuje tradiční způsob pedagogické práce, vznikají tam zárodky šikany.
Tomuto logickému vztahu se říká implikace: Když platí T, tak platí Š. O tom, co se stane, když T neplatí, vztah neříká vůbec nic. Může se stát cokoli, aniž by to implikaci odporovalo. To se učí žáci v prvním ročníku vyššího gymnázia.
Dr. M. Kolář se tedy výše uvedeným výrokem nemohl ani nepřímo vyjádřit k tomu, jaké jsou důsledky toho, že se na škole nepraktikuje tradiční způsob pedagogické práce. Nepřímo se vyjádřil pouze k důsledkům toho, že na škole zárodky šikany nevznikají. Pak podle jeho výroku platí, že se tam nepraktikuje tradiční způsob pedagogické práce.
Tomu se říká obměna původní implikace. Původní implikace i její obměna jsou ekvivalentními výroky.
No nic, zas je o důvod víc vaše komentáře přeskakovat… Možná na té státní, zaškrtávací maturitě z matematiky přece jen něco bude, když lidé jako vy mohli dostat tu původní.
A prokrindapána s Oldříškem zase někdo možná nesouhlasí, tak se nám zase jal aplikovat svoji duchovní nauku o přirozené autoritě.
Inu, Oldříšku, toto: "?" se nazývá otazník a dává se to za větu tzv. tázací. Váš dozajista moudrý a hluboký výklad o ekvivalenci implikace a její obměny je zde něco jako umělé zuby na ischias. Pan PR, pokud jste to nepochopil, se táže, zda platí vedle implikace také její obrácení, nikoliv obměna. Kdyby se ptal na obměnu, mohl jste svůj nedoceněný mentorský talent nechat oprávněně zacloumat vaším majestátem. Takto ze sebe opět jen děláte nositele řádu klaunské čepičky.
Pane Doležele, diskutujte, prosím bez prvoplánového, zbytečného, urážlivého znevažování oponentů, ostatních diskutujících! Děkuji!
"Možná na té státní, zaškrtávací maturitě z matematiky přece jen něco bude, když lidé jako vy mohli dostat tu původní."
Tak to vidíte, jak jste to konečně pochopil.
Nicméně dovolte mi aplikovat vaše moudra na vás samotného. Skutečnost, že pan PR udělal maturitu postaru, nevypovídá vůbec nic o současné maturitě. Tomu se říká střelba kulometem do vlastní nohy.
Pane Komárku, děkuji za věcnou připomínku. Zapomněl jsem, že narozdíl od Oldříška, který znevažuje zásadně druhoplánově, já se nikdy neudržím a šoupnu to tam hned napoprvé. Ručku líbám a dá-li pánbůh a směnné kurzy, možná budou i švestičky z mojí zahrádky.
Autorita učitelů se odvíjí od jejich vztahu se žáky a způsobu vedení třídy třídním učitelem. Vztahy je potřeba dlouze budovat. Poslat novou učitelku/nového učitele do špatně vedené devítky, na dvě hodiny týdně, je recept na průšvih. Pokud ta učitelka/ten učitel není ostřílená harcovnice/ostřílený harcovník.
Tvrdit, že šikana učitelů je důsledkem direktivního vymáhání povinností na žácích, je poměrně přesnou analogií tvrzení, že znásilnění ženy je důsledkem toho, že si na sebe vzala minisukni. Kdo to nechápe, je ducha poněkud neostrého.
Možná by nebylo od věci zamyslet se nad institutem VYLOUČENÍ žáka ze školy. Je na čase připustit možnost, že někteří jedinci jsou nevzdělávatelní (nevychovaní). Zde se může uplatnit spousta soukromých (rodiči placených)aktivit. A žák pak ne/udělá zkoušku ve své příslušné škole. Proč mají trpět vzdělávatelní?
K typické reakci pana Wagnera:
Byl jsem požádán redakcí LN o stručný koment k tématu šikany učitelů. Za to, že jsem byl o názor požádán já a ne Pedagogická "komora" nemohu, přesto se jí a jejím vrcholným představitelům hluboce omlouvám.
Poukazovaný omyl v článku LN vznikl, jak jsem si ověřil, mezi redaktorkou a editorkou. Dlouhodobou zkušenost mám s řízením gymnázia, nikoliv základní školy. K autorizaci jsem text nedostal, po vydání článku jsem redakci na omyl upozornil, na webu to opravili. Prostě nepodstatná banalita, alespoň z mého pohledu.
Chci ale poukázat na něco jiného: zbytek komentáře jsou již jen nepodložené pomluvy páně Wagnera. Je to bohužel opakovaný styl zástupců PK, na který má smysl upozorňovat.
Pane Wagnere, jednou provždy: na zmiňované ZŠ jsem skutečně zdědil hned po nástupu již během prázdninvyhrocený problém s rodiči ve třídě s žákem, který měl poruchu chování kombinovanou s dalšími diagnózami. Věc se podařilo během několika měsíců uzavřít případovou konferencí s řešením ve prospěch dítěte. To bylo pro mne nejpodstatnější. Zřizovatel byl za celkový přístup ke kauze i k výsledným opatřením velmi vděčný. Ze školy jsem se rozhodl odejít na základě vlastního uvážení, celou dobu i během ředitelování ZŠ jsem působil v EDUinu a jednoznačně mi to dávalo větší smysl. Rezignaci jsem podal po zápisech, abych nedestabilizoval školu - s termínem ke konci července. Tím jsem dal zřizovateli čas na uspořádání konkurzu, sehnání mého nástupce a předal jsem korektně školu včetně červencové účetní závěrky.
Kdybych o kazuistice problémového žáka ve snaze hledat řešení těchto situací nehovořil otevřeně na jednom kulatém stolu, o věci byste se ani nedozvěděl. Teď se z toho snažíte vyrábět nějakou kauzu, když už nemůžete napadat moje vzdělání nebo odbornou praxi.
Přesto vám pane Wagnere děkuji, přivedl jste mne na myšlenku, že si budu muset vyšperkovat svůj LinkedIn. Nijak aktivně ho nepoužívám a založil jsem si ho kdysi jen kvůli svým bývalým studentům, abych sledoval jejich osudy. Když už ho ale navštěvují i další osobnosti, budu si na to muset najít čas.
PS pro všechny:
Za ty 3 roky, co jsem mezi gymnáziem a ZŠ neřediteloval, se narodily další tři nebo čtyři výkazy a dotazníky, které musí ředitel vyplňovat. Právě tyto věci byly tím pravým důvodem, proč nyní dělám to, co dělám, a kde se snažím právě tyto vady systému pomáhat odstranit.
"Podle experta na školství Miroslava Hřebeckého, který léta řídil základní školu, je šikana o nezvládnutých hranicích, ať už ze strany žáků, rodičů, či učitelů. K problémům podle něho často dochází v případech, kdy školu neopustila tendence dávat dětem direktivní příkazy: „Doba i společnost se proměnily. U dětí zvyklých na liberálnější výchovu toto naráží. Reagují protitlakem,“ říká Hřebecký. "
Myslím, že p. Wagner narážel na toto vyjádření. Což chápu. Rok nejsou léta.
Druhá věc je otázka pravdivosti vyjádření. Ano je to o nezvládnutých hranicích. Ale o nezvládnutých hranicích i vedení školy. O důslednosti. Protože, pokud by byl učitel i ředitel důsledný, pak problém řeší a vyřeší v zárodku. Pokud vedení školy má zájem problémy řešit, pak je řeší. Možná narazí u zřizovatele a nevyřeší, ale řeší. Výmluva, že nevěděli co se děje neobstojí. Ryba smrdí od hlavy.
Není to jen o direktivních příkazech. Je to o schopnosti vynutit dodržování pravidel. Pokud někdo zavede rozumná pravidla a bude schopen zajistit jejich dodržování bude to fungovat. Pokud ale zavede pravidla, jejichž dodržování je už od počátku utopií, pak to špatně dopadne. Podobný problém bude, nebudou-li žádná pravidla, pak neřád nastolí řád.
To je nedostatek výzkumů, které nejsou schopny rozlišit detaily. Zjistí, že šikana se vyskytuje v přísně direktivních systémech, ale nehledá se skutečná příčina. A pak se objeví chytrák, který naše liberální školství plné státem řízeného chaosu považuje za přísně direktivní.
"Doba i společnost se proměnily. U dětí zvyklých na liberálnější výchovu toto naráží. Reagují protitlakem."
Děti nemají právo reagovat protitlakem v této situaci a každý kdo nedodržování demokraticky přijatých pravidel podobným způsobem napadá by s dětmi pracovat neměl. Každý, kdo si v kolektivu vynucuje něco navíc pro sebe na úkor druhých, prostě musí být při překročení určité hranice zastaven a když toho není schopen samotný kolektiv sám, musí dojít k externí represi. Každý má právo na veškerou svobodu, jejímž užitím neomezuje někoho jiného tak, aby došlo k nesymetrii a jejímž užitím na nikom neparazituje, nikoho nezneužívá ani nevyužívá. Pokud někdo potřebuje pozornost, musí se smířit s tím, že jí dostane pouze tolik, kolik jsou ostatní ochotni mu jí dát, nikoliv tolik, kolik chce. Pokud někdo potřebuje ostatní obtěžovat, či dokonce napadat, je třeba ho zastavit klidně i za použití síly - když ničemu jinému nerozumí. Tyhlety kecy o tom, jak jsme všichni rozumné bytosti a když se vše správně všem vysvětlí, tak se budou všichni chovat ohleduplně, jsou projevem nějakého zvláštního pokřivení vnímání reality a možná pramení z jakéhosi dogmatu víry svaté ve všeobecnou lásku a porozumění. Korigovat chování dítěte, které je přirozeně empatické tím, že mu sdělím něco, co si třeba neuvědomuje, je správné, ale představovat si, že šikana je důsledkem toho, že jsme dětem jen špatně vysvětlili, že když do někoho kopou, tak že ho to může bolet, nebo toho, že se vůbec vyžaduje dodržování nějakých pravidel, to je známka zásadního problému s vnímáním reality a schopností ji korektně zpracovávat. Jedná se o jedno z nejnebezpečnějších dnešních vzdělávacích dogmat, která propagují často ti, kteří ani sami nikoho nevychovali. Dětem je třeba stanovovat jasné hranice a za jejich překročení je úměrně trestat. Šikana učitelů ze strany žáků je vizitkou nikoliv těch učitelů, ale systému, který je tak prohnilý a zničený, že něco takového dovolí. Když učitel šikanuje dítě, tak je oheň na střeše, učitel společensky i existenčně zničen. Když šikanuje dítě učitele, uděláme ty-ty-ty a pořádáme desítky dalších, ještě blbějších školení učitelů, neboť podle dogmatu víry svaté - násilí ze strany dítěte, jest vždy vinou dospělého. Ten, kdo si něco takového myslí, není ani učitelem, ani vychovatelem, i kdyby měl doktorátů tři zadky.
Skutečná příčina toho, že si někteří jedinci dovolují to, co si dovolují, je v tom, že jim to ten náš ultrasluníčkářský růžově-marketingový eurohujerský multi-kulti nejen genderově rovnostářský systém dovolí. Nehrozí jim nic, co by je nějak bolelo. A tak se nedivme. Nemůžeme se spoléhat na to, že psychopata uprosíme, aby nedělal něco, co ho baví a co ho uspokojuje, nebo že mu poradíme, aby to nedělal na nějakém tom pravém z ÉÉÉÉÉÉÉÚÚÚÚÚÚ fondů placeném školení pořádaném neziskovkou se zelenou lektorkou dva roky po absolovování studia oboru Světový mír a sociální práce, která žádné děti ani zkušenosti nemá. Je třeba se už těmto Blbotubbies dogmatům konečně postavit a udělat ve školství pořádek. Učitelům dát status veřejného činitele, pedagogickým radám dát pravomoc vyloučit studenta ze školy, klidně i základní za opakované, nebo hrubé porušování školního, či dokonce právního řádu a ať si to s nimi srovnají jejich zákonní zástupci sami. A snížit hranici trestní odpovědnosti na zvlášť závažné trestné činy. Každý člověk musí nést odpovědnost za své chování a své činy - každý.
„Obávám se, že bez delegování pravomocí a formální autority se společnost v té fázi vývoje, v níž je, neobejde…… Podle mě některým lidem chybí schopnost náhledu na to, že se musí podřizovat druhým, že nejsou na světě sami a ostatní nejsou jen od toho, aby naplňovali jejich individuální potřeby a touhy.“ (Pavel Doležel)
Ano, někteří, co se tak rádi ohánějí demokracií, si ji pletou s anarchií. I demokratická společnost je založena hierarchicky.
Na článek v LN na straně 10 reaguje komentářem Martin Zvěřina, text mimo jiné obsahuje toto: „Hlavní roli ve výchově dítěte hrají rodiče, po těch musí společnost též žádat spolupráci. Nelze se tvářit, že stav, kdy je dítě z rodiny zanedbané, nechápe roli autorit, a rodiče ho v tom dále podporují, je normální. Aby škola mohla vzdělávat, musejí být žáci alespoň elementárně vychovaní.“
Každý, kdo si v kolektivu vynucuje něco navíc pro sebe na úkor druhých, prostě musí být při překročení určité hranice zastaven a když toho není schopen samotný kolektiv sám, musí dojít k externí represi. Každý má právo na veškerou svobodu, jejímž užitím neomezuje někoho jiného tak, aby došlo k nesymetrii a jejímž užitím na nikom neparazituje, nikoho nezneužívá ani nevyužívá. (Pavel Doležel)
Nedávno jeden hošánek ve veřejné dopravě nedodržoval přepravní předpisy, a když na to byl slušně upozorněn, spustil na celé kolo výlev o své svobodě, právech a osobním prostoru, který mu nikdo nikdy nesmí narušovat. Podle slovního výronu, co tam předvedl, bych ho odhadovala na studenta nějakého toho děsně „pokrokového“ gymplu, kde se klade důraz na komunikaci, sebevědomí a nezměrnou individualitu. (Tajný, nejásejte, pointa teprve přijde.) Vzbudil opravdu silnou nevoli cestujících, pár mu jich pěkně vynadalo, včetně doporučení, ať si vystoupí. Zkrátka, hošánek dostal pořádně na budku, a byl klid. Do konce své jízdy dodržoval dopravní předpisy ukázkově. Když k němu osud bude milostivý, dostane ještě párkrát, a možná to bude mít trvalý efekt. Jsem optimista.
Jinak to píšu taky proto, aby si pan Týř náhodou nedej bože nemyslel, že pouze on zná historky z dopravy :-)
„Především expert na školství Miroslav Hřebecký, léta NEřídil základní školu…“ (Janek Wagner)
Vnímám pozitivně, když na dezinformaci někdo upozorní. Od toho jsou mimo jiné diskuse. Pominu-li to, že mi v tomto případě vůbec není jasné, kdy a na základě jakých zkušeností a zásluh se z někoho stane „expert na školství“, považuji za hodně smutné, když si redaktorka předního deníku neprověří ani základní informace pro titulní článek novin.
K problémům podle něho často dochází v případech, kdy školu neopustila tendence dávat dětem direktivní příkazy: „Doba i společnost se proměnily. U dětí zvyklých na liberálnější výchovu toto naráží. Reagují protitlakem.” (z článku – M. Hřebecký)
Toto není pravda. Situace jsou různé. Dětem zvyklým na příliš benevolentní výchovu mnohdy přechod na určitý řád prospěje, začnou dobře fungovat. Záleží samozřejmě na konkrétním případu – rodičích, škole, založení dítěte. Také jsem už ale třeba zažila dítě, které notně podporováno tzv. liberální matkou, se neadaptovalo, bylo negativistické, záměrně narušovalo práci ostatních dětí, když vidělo, že je baví.
„Aha. Mám tomu rozumět tak, že na školách, kde se nepraktikuje "tradiční způsob pedagogické práce" k šikaně nedochází?“ (poste.restante)
Jasně, že dochází. Šikana může vzniknout v jakémkoliv společenství.
Co je to tradiční způsob? Kde se uplatňuje hierarchicko-autoritativní a obsahově direktivní přístup?
Uvedu příklad z praxe: Rodiče dali dítě ve věku tří let do lesní školky s alternativním zaměřením, zařízení využívalo i principy tzv. respektujícího přístupu, tzn. podle české knihy „Respektovat a být respektován“. Dítě, jinak chytré a šikovné, v té době ještě neovládalo jednu běžnou dovednost. Ostatní děti se mu kvůli tomu v této školce opakovaně posmívali. Překvapilo mě to, ptala jsem se matky, jak se situace řešila. Odpověděla mi, že učitelky nechávají, ať si takové věci děti mezi sebou vyřeší sami. Zasáhly by prý pouze v případě vážného konfliktu.(Snad kdyby tekla krev proudem? Netuším.) Tedy výsledkem bylo, že dítě chodilo ze školky delší čas stresované, netěšilo se tam.
Učitelky jednaly neautoritativně? Ale kdepak. Jen jako autority rozhodly, že takové situace nebudou řešit. A abychom byly ještě přesnější – jedna autorita, pravděpodobně zřizovatel, majitel zařízení rozhodl o přístupu a tento direktivně delegoval na zaměstnance. Zkrátka, jak píše výše pan Doležel, bez autorit tato společnost nefunguje. To si jen někdo vytváří iluze, že to tak je. A v nejhorším případě i mrví, co se dá, a vytváří chaos.
Když se vrátím zpět k uvedenému případu, i toto jsou zárodky šikany. Dítě si možná dále do života odnese pocit, že je normální, když se mu někdo posmívá, jiné děti pak to, že se mohou beztrestně vysmívat, později třeba i ubližovat druhému. Vlastně si každé dítě odnese do života obojí.
Osobně takový přístup považuji za otřesný.
Právě v předškolním a mladším školním věku můžeme položit největší základy prevence šikany. S dětmi je třeba se doslova piplat, neustále reagovat na různé vzniklé situace, vysvětlovat, usměrňovat. Co je pro dospělého banalita, je pro dítě důležité. Nedávno se pan poste.restante v jedné diskusi zmínil, že podíl výchovy ve vzdělávacím procesu je u mladších dětí mnohem vyšší. To je samozřejmě pravda. Je třeba mít na mysli, že děti se dostávají ve školních zařízeních do nových situací, které neznají. Mnohdy se projevují ve větším kolektivu jinak než v domácím prostředí, sami rodiče někdy bývají překvapeni.
Pokud tato výchova ze strany pedagogů dobře nefunguje, zárodky šikanózního jednání s vyšším věkem mohou eskalovat. Mnohdy si své jednání a jeho následky děti nemusí uvědomovat. Určitý podíl případů šikany nakonec ani za skutečnou šikanu nelze považovat. Vyplývají pouze z nedorozumění, z neznalosti, z neřešených situací, stresu.
Jinak podotýkám kvůli možnému zkreslení, že kniha „Skrytý svět šikanování ve školách“ od Michala Koláře je důvěryhodný zdroj, ze kterého lze případně čerpat. Rozhodně se mi nelíbí to účelové vytržení citací z kontextu díla v komentáři 7. ledna 2019 10:12. Autor tohoto příspěvku evidentně neumí pracovat se zdroji.
A pokud je mi známo, nejlepší zkušenost v oblasti prevence a znalosti problematiky šikany je s psychologem Zdeňkem Altmanem, který pořádá i semináře pro školy.
http://www.zdenekaltman.cz/files/proskolstvi/sikana.php
Závěrem bych se zamyslela nad tím, proč je šikana pro mnohé částečně či úplně tabuizovaným tématem, proč je pro ně tak těžké na ni reagovat, odhalit ji. Jsem názoru, že je to tím, protože je v podstatě akceptovaným jevem ve společnosti. Kolik z nás se nechá šikanovat v malém či větším rozsahu v běžném životě nadřízeným, někým z rodiny, širšího příbuzenstva, úředníkem, prodavačkou v obchodě, sousedem? Kolik z nás takové situace řeší, zjednává nápravu, podává stížnosti kompetentním institucím? Zastane se někoho, komu je křivděno či ubližováno? Počet těch, kteří na takové situace adekvátně reagují, by mohl být rozhodně o dost větší. V případě České republiky to platí trojnásobně.
Můžeme naučit děti něco, co sami neumíme? Nebo se děti učí podle vzorů, které vidí ve svém životě?
Brandtnerová neberte si mne do úst. Není to příjemné.
Tajný, a pročpak ne? Zrovna vy se vyjadřujete mnohdy dokonce dost nevybíravě. Když jsme spolu debatovali v jedné diskusi o zmíněné problematice, tak jste ji opustil. Nic konkrétního jsem se nedozvěděla. A když vám pak někdo řekne, že své postoje neumíte obhájit, napíšete, že nemáte potřebu něco si obhajovat. Buďte rád, že jste s takovým přístupem pouze občasným cílem nevinných poznámek, že je vše bráno ještě s humorem.
Jinak, řeknu vám, co je nepříjemné: Když se člověk setkává na ulici nebo v praxi s důsledky aplikace různých teorií, založených pouze na pochybeném entuziasmu a touze být za každou cenu originální, „moderní“ či „světový“, a musíte to pak napravovat. Když by člověk třeba chtěl prosadit nějakou skutečnou inovaci či změnu k lepšímu, a setkává se s nedůvěrou, protože nějaký jouda svým diletantským přístupem a nezodpovědností už danou věc zkreslil a znehodnotil.
Nevítané důsledky aplikace různých (výchovných a vzdělávacích) teorií jsou nevyhnutné v systému, který garantuje svobodu lidí vychovávat a vzdělávat si své děti, jak uznají za vhodné. Opačným pólem je odebírání dětí z rodin na (pře)výchovu a vzdělávání ve státem kontrolovaných ústavech.
Zbývá počkat na to, které teorie se osvědčí a které ne. Ta "klasická", prvorepubliková a starší výchovná a vzdělávací metoda se zřejmě neosvědčila, neboť zhusta vychovávala a vzdělávala jedince vzdělané a slušné, ale také poslušné a manipulovatelné, tj jedince, kteří potřebují ke spokojené existenci "silné" a centrální vedení a kteří postrádají schopnost utvořit vlastní názor a uplatnit vlastní vůli k tomu, co považují za dobré, resp vymezit se vůči tomu, co považují za nedobré. Poslušní a manipulovatelní, ať už vzdělaní či nevzdělaní lidé, mají tendenci poslouchat a pochodovat.
Masy pochodující pod praporem silných vůdců svět nezachrání a svět, někteří říkají, zachránit potřebuje. Tudíž se lze s mírnou nadsázkou domnívat, že téměř cokoli nekonformního je dnes lepší než poslušnost, kterou lze snadno zaměnit za slušnost a suma vybraných poznatků, kterou lze snadno zaměnit za vzdělání. Což nikterak neomlouvá výrostka, který se chová neohleduplně v mhd.
"Ta "klasická", prvorepubliková a starší výchovná a vzdělávací metoda se zřejmě neosvědčila, neboť zhusta vychovávala a vzdělávala jedince vzdělané a slušné, ale také poslušné a manipulovatelné, tj jedince, kteří potřebují ke spokojené existenci "silné" a centrální vedení a kteří postrádají schopnost utvořit vlastní názor a uplatnit vlastní vůli k tomu, co považují za dobré, resp vymezit se vůči tomu, co považují za nedobré."
Nikolivěk. Vzdělaný a slušný člověk opravdu nepotřebuje ke spokojené existenci silné a centrální vedení. To je pouze interpretace těch, kteří slušní a vzdělaní nejsou a tak podléhají nejrůznějším konspiracím, zejména pak těm o nadvládě centrálních vlád a nejrůznějších tajných spolků. Hlupáci velmi často podléhají právě zjednodušujícím představám a nerozumí principům fungování společnosti. A protože vidí, že ve všem měřitelném nevynikají, snaží se vyvyšovat se agresivně nad ostatní alespoň v tom, co se měřit nedá - vnímají se jako ukrutně kreativní, kriticky myslící, schopné vytvořit si na cokoliv názor a cokoliv interpretovat. Z řad těchto frustrátů se potom rekrutují nejrůznější revolucionáři, anarchisté, ultraliberálové apod. A přitom základní problém není v tom, že by byli nevzdělaní hlupáci - takových lidí je hodně, ale v tom, že jejich ambice výrazně převyšují jejich schopnosti. A to je to, co jim neumožňuje vnímat realitu a co z nich činí frustráty.
Tajný, a uvědomujete si, že se ty hokusy pokusy dělají na dětech či mladých lidech? Že nepovedené experimenty na nich mohou zanechat negativní následky? To vše v době, kdy už máme dostatek nástrojů na to, jak zjistit, zda daná věc v praxi bude či nebude fungovat.
Tedy jediný, kdo tady žije v dobách minulých, jste vy a spol.
K tomu, co napsal pan Doležel: Všichni ti „zachránci světa“ opomněli především jednu věc, a to nejdříve spasit sami sebe, a tedy i dospět. (K tomu jim ovšem žádná spasitelská modla nepomůže.) Nemůžu vést někoho tam, kde jsem sám nebyl. Tragédií totiž pak je, když takový člověk přijde k nějaké kompetenci. Zatahuje do svých nevyřešených problémů, dětinských postojů, ostatní, okolní společnost.
Jo, uvědomuji. Ty "hokusy pokusy" na dětech jsou nevyhnutným důsledkem této doby. Poslušnost a konformita jsou věcí minulostí, aspoň doufám, i když v politice to ta nevypadá. Což neznamená že slušnost je rovněž pasé. Chcete snad zpátky masy dvacátého století, které vypnuly mozky a duše, pochodovaly a poslouchaly? To byl a je důsledek způsobu tehdejší výchovy a vzdělávání. Teď se to konečně mění a to je dobře. Rodiče si hokusy pokusy na dětech ohlídají, neboť i oni chtějí děti vzdělané. Ne však stejným způsobem, jako byli oni sami. Není divu.
Mám dojem, že ve své debatě o spasitelích, frustrátech, slušných, poslušných atd. apod. zapomínáte, že současná česká společnost je rozdělená na dvě nesmiřitelné části. A že frontová linie nevede mezi "normálními" na jedné straně a frustráty, spasiteli a hlupáky na druhé straně, ale že obě dvě strany se vzájemně vnímají přibližně stejně negativně. Že osoby, které já vnímám jako hlupáky a/nebo samozvané "spasitele", frustráty a zejména jako škůdce, přibližně stejně vnímají MNE jako hlupáka, frustráta a škůdce. A to co jedna strana vnímá jako jednoznačné zlo, druhá strana vnímá jako dobro. Co jedni vnímají jako pravdu, druzí vnímají jako lež. ////
Pane Tajný, opět se mýlíte. Jedni rodiči si hokusy pokusy na dětech ohlídají, druzí rodiče do nich naopak svoje děti nadšeně uvrtají (neboť přece i oni chtějí děti vzdělané), a ještě další rodičové prostě jenom - jako dříve - doporučí dětem, ať se do těch hovadin ve škole moc nezapojují. Těch bude nejvíc. ////
"Rodiče si hokusy pokusy na dětech ohlídají, neboť i oni chtějí děti vzdělané. Ne však stejným způsobem, jako byli oni sami. Není divu."
Já bych si přál, aby mé děti byly vzdělány alespoň tak jako já a ideálně i stejným způsobem. Nechci, aby se vzdělávaly způsobem propagovaným nejrůznějšími intelektuálními frustráty a nedovzdělanci, protože nechci, aby skončily jako vy a vám podobní. A když už by chtěly být mermomocí učiteli literatury, byl bych hrdý na to, pokud by se dostaly na úroveň pánů Soukala, Stanzela, či Kostečky a byl bych poměrně zoufalý, kdyby z nich vyrostlo něco jako je Lippmann, či Hausenblas. I když to se zřejmě nestane, neb jablko nepadá snad až tak daleko od stromu.
Podívejte, pokud prožijete svá formativní léta ve vzorci já sedím, poslouchám, zapisuji a reprodukuji a někdo mocný s autoritou provádí výklad a určuje zda jsem hoden či ne, pak se toto zákonitě přenese i do věku dospělého. Tzn je potřeba všude, ve vzdělávání i ve výchově, najít přiměřený kompromis mezi svobodou a poslušností, aby ani jeden model nepřevažoval. Ve třídě bych měl rád lidi, kteří se nebojí otevřít pusu a zeptat, diskutovat o učivu a být vnitřně aktivní a zároveň v hodinách pracují a plní zadané úkoly včas a pořádně. Pokud toto funguje, pak není potřeba řešit šikanu, protože vztahová rovina mezi žáky a učitelem je na úrovni, která mocenské hrátky vylučuje.
v hodinách pracují a plní zadané úkoly včas a pořádně -- Pokud takto fungují VŠICHNI studenti ve třídě, není třeba řešit šikanu, protože to důležité je splněno a na podružnosti (jako šikana) dlabu. ////
Pokud ale takto fungují jen někteří studenti, a jiní se flákají, pak je úplně jedno, zda se bojí nebo nebojí otevřít pusu a zda jsou či nejsou "vnitřně aktivní" (co to je?), protože stejně to celé směřuje do hajzlu. ////
Všichni a nikdo jsou ošidná slova. Nikdy to nebudou všichni, vždy bude někdo mimo. Jde o to, aby těch, co se flákají nebylo tolik, aby dosáhli kritické masy a otočili kormidlo v celé třídě od práce k flákání a k šikaně. No a to lze zajistit dvěma způsoby. Neustálým disciplinárním pruzením, důtky, poškoly, rodiče na koberec, popř doporučení k vyšetření apod., což je hodně práce, otrava s papírováním a s postranním efektem, že to nemusí fungovat a že z učitele, školy a učení je eventuálně nepřítel na hodně dlouho.
Druhý způsob je dát do třídy, hned na začátku třídního/třídní, který vztahy nastaví tak, aby byly zdravé a udržuje je takové až do puberty. Pak je základní chování dobré, návyky existují a mladá učitelka se nemusí bát tam učit.
Nikdy to nebudou všichni, vždy bude někdo mimo. Jde o to, aby těch, co se flákají nebylo tolik, aby dosáhli kritické masy a otočili kormidlo v celé třídě od práce k flákání a k šikaně. No a to lze zajistit dvěma způsoby. Neustálým disciplinárním pruzením...
Druhý způsob je dát do třídy, hned na začátku třídního/třídní, který vztahy nastaví tak, aby byly zdravé...
Tak ono je to v podfinancovaném, pitomostmi zmítaném a zfeminizovaném školství, kde je v ZŠ asi sedm učitelek na jednoho muže učitele takhle jednoduché? Opravdu existují a používají se jen ty dva způsoby? Ano? Tož tedy třikrát sláva Tajnému Učiteli!
Pokud by tahle pitomost měla platit, dovoluji si dát tento návrh:
Navrhuji, aby tenhle Tajného návod fasovali všichni učitelé a učitelky na začátku školního roku, na každé poradě, na každém školení atd. Mohl a měl by, myslím, být zapracován i do inovovaných RVP. Případně by mohl být v dostatečném množství a kvalitě vytištěn na roličkách tenkého recyklovaného papíru ke stálému volnému využití při každé možné příležitosti. Ta poslední možnost je, myslím, zvlášť zajímavá. Na základě měření průměru a počtu spotřebovaných roliček by ředitel školy, inspektoři atd. mohli vést patřičné statistiky.
Co jiného lze říci k opakující se demagogii Velkého Kormidelníka, provokatéra Tajného Učitele? Skuteční učitelé a ředitelé škol vědí, že těch způsobů je mnohem víc (celé spektrum) a že bez vzájemného pochopení a disciplíny (respektování základních pravidel) na obou stranách ve vztahu učitel-žák to "kormudlo natočit" dobře nejde.
"Skuteční učitelé a ředitelé škol vědí, že těch způsobů je mnohem víc (celé spektrum)..."
Nuže, sem s nimi skutečný učiteli. Včera bylo pozdě.
Uhm, a teď ještě ty způsoby.
"Druhý způsob je dát do třídy, hned na začátku třídního/třídní, který vztahy nastaví tak, aby byly zdravé a udržuje je takové až do puberty. Pak je základní chování dobré, návyky existují a mladá učitelka se nemusí bát tam učit."
Ty jo. Voni maj talent na psaní ervépé a politických programů. Já to říkám pořád - jich je na ty haranti škoda. A pak bych doporučil ještě, hned na začátku, tam dát někoho, kdo bude všechny problémy řešit tak, aby se vyřešily a kdo bude se všemi jednat tak, aby byli všichni spokojeni. Kotlinkový žénius.
Pane Hřebecký, děkuji za kvalifikované hodnocení Pedagogické komory, které vypovídá jen o vaší schopnosti argumentace. Jen mě, prosím, vysvětlete, kde jsou ve dvou strohých větách "V roce 2016 vyhrál konkurs na ředitele ZŠ U Vršovického nádraží, kde nevydržel ani rok po průšvihu s inkludovaným žákem. V profilu na LinkedIn tuto praxi ani neuvádí" ty nepodložené pomluvy?
Tak ještě to celé spektrum těch tyrjir způsobů toho boje proti šikaně.
„Druhý způsob je dát do třídy, hned na začátku třídního/třídní, který vztahy nastaví tak, aby byly zdravé a udržuje je takové až do puberty.“
Díky za skvělé moudro. Ale jestli jste si nevšiml, dnes a denně na tomto webu probíhá diskuse, proč jakýsi kýžený ideální stav českého školství nenastal a nenastává.
Navíc sama za sebe mohu říct, že já bych se například s různě po česku alternativně laděnými jedinci rozhodně neshodla na tom, co to jsou zdravé vztahy.
Ještě k těm poslušným davům. Když neustále někteří tvrdí pořád ty stejné věci: že smyslem života je mít vlastní názor, hlavní náplní školy je diskuse a kritické myšlení, rozhodně žádný stres, za všechno může Marie Terezie a hlavně nic neměřte, z toho je totiž taky stres – to není konformita? Když najednou jistá sorta „alternativních, děsně originálních a pokrokových“ lidiček pojmenovává děti stejnými jmény, nosí stejné hadry, cvičí jógu, miluje Duška a nevím co ještě, pořád má stres z toho, že jí moc masa, cukru, tuku, proto konzumuje pohanku a kuskus, zkrátka pořád slyšíte ty stejné věci bez kousku originality – to není konformita? Jestlipak problémem těch, co se tak vehementně vyhrazují vůči jedné domnělé či skutečné konformitě není to, že upadají do druhé?
Hezky tento jev popsal na jiném webu jeden diskutující:
„Překvapuje mne jak hledá řešení a aplikuje si vše do praxe.“
Tak tuto větu, prakticky naprosto beze změny, nebo jakéhokoliv bližšího vysvětlení, nacházím u snad úplně všech lidí, kteří v diskuzích podporují Hejného metodu.
Trochu mi to připomíná zkušenosti z diskuzí s vegany. Ti provozují ohromné množství webů, na kterých jsou uvedené argumenty pro diskuze s „masožrouty“. Bohužel, všechny tyto weby a jejich čtenáři tyhle argumenty mezi sebou kopírují a to i s pravopisnými chybami a překlepy, takže když vám několik lidí nezávisle na sobě naservíruje zcela totožné věty s totožnými chybami, je hned krásně vidět, kdo z nich se neobtěžuje myslet sám za sebe a vymyslet argument, kterému by sám dostatečně rozuměl.
Tohle je v jistém smyslu podobné. Všichni „jste překvapení“, jak vaše dítě „hledá řešení“ a „aplikuje do praxe“ a jaký to pro něj má „velký přínos“. Naprosto stejná volba slov a věty jako okopírované z videí a článků, žádný z vás přitom nenapíše ani slovo navíc o tom, jak to asi může vypadat, když si žák zš aplikuje do praxe poznatky z kupeckých počtů.
Nechci předjímat to, co nemusí být pravda, ani se nikoho dotknout, ale prostě mi to přijde hodně podivné.
"Ještě k těm poslušným davům. Když neustále někteří tvrdí pořád ty stejné věci: že smyslem života je mít vlastní názor,..."
Er, ne. Ale je dobré ho umět udělat, udržet, obhájit nebo informovaně změnit.
"...hlavní náplní školy je diskuse a kritické myšlení,..."
Také ne. Nikoli hlavní, řekněme že stejně důležité jako jiné náplně školy.
"...rozhodně žádný stres, za všechno může Marie Terezie a hlavně nic neměřte, z toho je totiž taky stres – to není konformita?"
Zase ne. Jsem pro rozhodně měření a hodnocení a aktivně je provozuji. Říkám tomu prověrky a vysvědčení. Rozumná míra stresu neškodí. Strach ano. Úzkost také. Takže ne konformita, nýbrž selský rozum a zkušenost.
Máte jiné řešení šikany dětí a učitelů, tedy krom strašení dětí Hejným?
Mám teď důležitější věci na práci, ale jen krátkou vsuvku snad stihnu.
"...hlavní náplní školy je diskuse a kritické myšlení,..."
Také ne. Nikoli hlavní, řekněme že stejně důležité jako jiné náplně školy.
Hezké, ale bez přívlastků naprosto hloupé.
"Diskuse" astrofyzika Grygara s zastáncem placatosti Země není diskusí, ale ztrátou času.
Diskuse musí být totiž poučená, tedy diskuse osob, které vědí a znají. A to většinou na základní, ani střední škole jaksi nebývá většinová situace. Pokud se mnou žák chce "diskutovat" o tom, zda Ohmův zákon platí, aniž by vůbec znal příslušné veličiny, velice rychle takovou "diskusi" končím.
Slovním spojením "kritické myšlení" se příliš často ohánějí ti, kteří si jen hledají obhajobu pro napadání názorů, které jim nekonvenují. Zhusta jsem svědkem promluv o kritickém myšlení z úst těch, kteří ho přitom zjevně nejsou schopni.
Například projevem skutečného kritického myšlení je analýza všech přínosů, ale i negativ, rizik a důsledků migrace. Snaha o ostrakizaci těch, kteří poukazují i na tento aspekt migrace není projevem myšlení kritického, ale myšlení blbého až fanatického.
Máte jiné řešení šikany dětí a učitelů
Ta řešení zde byla popsána už nejmíň stokrát.
- Vyloučení žáka z výuky/školy. Dočasné i trvalé. Provázeno pravidly pro detenci.
- Změna právního postavení učitele a vychovatele. Status "chráněné osoby" a vybalancování jeho zodpovědnosti.
- Zpřísnění poskytování sociálních dávek a rodičovských příspěvků rodinám, které zjevně neplní své funkce.
- Především a na prvním místě změna financování škol, tedy zrušení financování na hlavu.
Předpokladem pro to vše je ale změna přístupu, který tak krásně demonstrují někteří "mimoni", zástupci některých neziskovek počínaje a (bohužel) třeba ombudsmankou konče.
Tedy cílem nemá být ochrana těch, kteří pravidla porušují, ale naopak ochrana a zajištění bezpečného prostředí pro ty, kteří pravidla dodržují. V to ale nedoufám.
Pokud opravdu vyučujete matematiku a informatiku, tak potěš pánbůh!
Děkuji, pane Botlíku. :-)
O nic víc, nežli o to, abyste Vy sám vysvětlil (a jak jsem očekával také "vysvětlil") podstatu této implikace mi ani nešlo. :-)
Ono totiž používání implikace ve významu ekvivalence je poměrně častý řečnický trik, který rádi používají politici, část spíše z důvodů neznalosti formální logiky a pak často demagogové, kteří to ovšem dělají šikovněji.
Tedy tak, že jeden výrok pouze uvedou, nejraději ovšem "odcitují", čímž se de facto odkazují na formální autoritu, ovšem negaci implikace záměrně neuvedou přímo, ale nechají čtenáře, aby na nesmyslný závěr "přišel sám". Když jsou pak přistiženi, obvykle podrážděně deklarují, že "takhle" to ale oni neřekli a ani nemysleli. Že to pouze čtenář špatně pochopil.
Jsem tedy opravdu rád, že tohle není Váš případ. :-)
Jen tak mimochodem, řekl bych, že Vám vypadlo z Vaší "obměny implikace" slůvko "pokud", nebo "jestliže - potom".
Dle mého je přesnější formulace:
"Jestliže na škole zárodky šikany nevznikají, pak se tam nepraktikuje tradiční způsob pedagogické práce."
Ale to jen tak na okraj. Klidně mne zase opravte.
Metodu nepřímého důkazu občas sám používám, a řekl bych, že ji mám celkem v živé paměti. Proto bych si troufl tvrdit, že Vaše "citace" musí být buďto zkreslená, nebo vytržená z kontextu. Tak jak jste ji totiž uvedl do kontextu článku a diskuse je to, podle mého názoru, vcelku zjevný nesmysl.
Ale k "výroku" samému i k "obměně implikace" se vrátím později. Teď opravdu nemám kdy.
Jo a mimochodem, mnohokrát jsem zde i jinde uváděl, že učím pouze informatiku, ale matematiku nikoliv. Nemám na to kvalifikaci. :-)
Okomentovat