„První čtyři roky se na známkách a testech příliš nebazíruje, smyslem je, aby si děti chození do školy oblíbily. Vždy když se blíží pár dní volna, moje ratolest krčí znechuceně obličej. ´Už zase nějaký rodinný výlet.´,“ popisuje své zkušenosti Alexandra Alvarová pro Deník N.
 |
| Alexandra Alvarová (repro ČT) |
Typický vyučovací den až do páté třídy, kdy se teprve výuka rozdělí podle předmětů, vypadá asi takto: Do třídy se přinesou velké květináče, do kterých mládež zasadí brambory a rajčata. Pak se vede spor o to, kolik se z jedné brambory asi urodí, když to půjde dobře nebo taky špatně. Třída se rozdělí na ty, kteří to chtějí odhadnout, a na ty, kteří to chtějí spočítat
Učitel během sázení vypráví dětem třeba o tom, jaké počasí mají brambory nejraději, pak si spolu brambory nakreslí, poslední část výuky se věnuje přípravě na školní besídku, potom si dají „knihovnu“ a na závěr testík ze „spellingu“.
U předmětu „knihovna“ se zastavím... Od první třídy je dvakrát týdně „knihovna“. Děti se ve školní knihovně rozesadí na zemi a tak čtvrt hodiny jim knihovnice něco zajímavého vypráví. Například o kosatkách, které u kanadských břehů žijí. Pak se diskutuje, děti se učí používat argumenty a klást dotazy. Nakonec jim knihovnice Kate ukáže, ve kterém regále najdou knihy o kosatkách, a děti se rozprchnou. Mohou si půjčit, co chtějí. Příště bude kvíz o kosatkách o ceny, a tak se děti snaží se o nich co nejvíce dozvědět.
Celý text naleznete zde
8 komentářů:
Musí to být úžasné, chodit do školy v zemi kanadské.
Měli jsme na škole (ZŠ s RVJ) rodilé muvčí, Kanaďany, věk nějakých 30. Dostali rozvrh. Průšvih. V rozvrhu třídy arabskými číslicemi, tak se přišli zeptat, co prý je to ta "VI. A". Nedělám si srandu, je to nějakých 15 let.
Těm starším (60+) to problém nedělalo, holt ještě ta stará špatná škola. Málo alternativní.
Jo a pak mi taky jedna paní z Kanady vyprávěla, jak jí student na univerzitě řekl, že se musela splést v zadání, protože 9:17 přece nejde.
Už aby to tady bylo taky, to bude krása.
To počítání budoucích brambor, resp. rozdíl mezi odhadováním a počítáním, by mne asi zajímalo nejvíc...
Ale mít to každý typický den, asi by to začalo nudit...
Jinak teda pokud je výstupem z výuky kvíz o ceny, tak je to podle pedagogických modernistů naprosto špatně, protože
1) cena je vnější motivace, a ta je fuj, děti se přece mají učit jen to, co jim bude užitečné za 20 nebo 50 let (to ony vědí naproso přesně) a
2) kvíz zjišťuje vědomosti, což je taky fuj, protože děti nemusí nic vědět, všechno si najdou a nebudeme po nich chtít encyklopedické znalosti a hlavně mají interpretovat.
Očekávám vlnu radikální kritiky kanadského školství od pana Tajného a spol.
VI; VII; VIII; IX jsou římské číslice :-)
Petr:
No vždyť ano. Oni znali jen arabské, takže když na dveřích třídy byla cedule s římskými, nevěděli, co to znamená.
Arabské v rozvrhu přečíst uměli :o)
Koukám, že mi v tom prvním příspěvku vypadla věta... chápu Vaši poznámku.
děti se mají v první řadě učit milovat svou rodnou stranu
Z popisu vyplývá, že den je rozdělen na předměty a že se z probrané látky zkouší a pak i hodnotí. V podstatě je to jen klasická výuka s pěkným PR včetně toho, že kdo nechce, nemusí nic dělat (paní knihovnice nejspíš nebude během výkladu zjišťovat, zda dávají opravdu pozor). Tedy aplikace pravidla: Obal prodává :-) [BTW: ono se takhle v ČR na 1. stupni neučí?]
Okomentovat