„Když odhrneme z české politiky pěnu dní, upoutá nás jedna věc, která přetrvává už dlouhá léta: totální absence přípravy na budoucnost,“ píše Petr Honzejk v Hospodářských novinách.
 |
| Petr Honzejk (twitter.com) |
Víme, že za pár let nebude na důchody, ale nutná reforma nikde. V době konjunktury vesele vyrábíme schodky rozpočtu a zaděláváme si na budoucí problém. Výstavba infrastruktury, která je klíčová pro úspěch země, vázne. Ve školství, naprostém základu budoucnosti, panuje zmatek. "Na budoucnost se nepřipravujeme. V mezinárodním srovnání je česká vláda nekompetentní a zaměřená výhradně na krátkodobé efekty," řekl nedávno tvrdě Ondřej Schneider ze Světové banky a těžko to rozporovat...
Jenže proč to tak je? Proč se nepřipravujeme na budoucnost? Nabízím hypotézu: Je to tím, že Česko je hluboce konzervativní země. Ne v tom smyslu, že by vyznávalo systém tradičních hodnot. O tom nemůže být ani řeči. Česko je konzervativní v tom smyslu, že nemá rádo změnu, ať už se týká čehokoli. Chceme zkrátka, aby všechno bylo "jako vždycky". Máme (nikoli neoprávněný) pocit, že jsme si v historii změn už užili ažaž, a teď tedy máme právo na svůj klid. A poněkud iracionálně věříme, že je možné ho zajistit, když se budeme důsledně tvářit, že se nás nové výzvy a rizika netýkají. Nebo ještě lépe - že vůbec neexistují...
Projevy českého "konzervatismu", který brání pohledu do budoucnosti a tvorbě něčeho racionálního, vidíme všude možně. Namátkou zdejší vztah k ekologii. Asi nenajdeme jinou zemi, kde by měla takový vliv teorie popírající klimatické změny. Rozhodně nikde na světě nemají exprezidenta, který věnoval podstatou část své kariéry propagaci názoru, že buď k žádným klimatickým změnám nedochází, nebo se všechno dá vyřešit tím, že si "vezmeme o svetr více nebo o svetr méně". Bizarní postoj, který se s vědeckým poznáním slučuje zhruba stejně jako teorie, že země je placatá, má ale u Čechů úspěch. V postoji k ekologii se tak odhaluje jeden z rysů českého "konzervatismu": hrdá zabedněnost. Ta se bohužel už propsala i do praktické politiky, například v podobě dlouholeté ignorance problému sucha, neschopnosti systematicky uvažovat o alternativních zdrojích energie či nejnověji v podobě aktuálních výkřiků premiéra proti elektromobilitě. Snahou popírat realitu marníme čas, který bychom mohli věnovat přípravě na budoucnost.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat