Vzpomínám si na úplné začátky, kdy všechny aplikace ve výchozím stavu notifikovaly, a mě ani nenapadlo to měnit. Byl jsem otrokem svých zařízení s duplicitními notifikacemi, někdy upozorňující tolikrát v rámci stejné aplikace, na kolika zařízeních tato aplikace byla. V tomto notifikačně/reakčním režimu se vybudoval můj návyk, který se stal zlozvykem, a já si to vůbec neuvědomoval.
Až jsem si jednoho dne řekl dost. A všechny notifikace vypnul na všech svých zařízeních. Někdo by to mohl nazvat detoxem.
Když si to zpětně uvědomím, byly to právě notifikace, které mě naučily prekrastinovat, tedy řešit věci okamžitě – odpovídat na e-maily, zprávy, lajky, komentáře nebo číst zprávy na webu, v sociálních sítích, rss čtečkách, a nakonec dokonce řešit problémy v rámci operačního systému, např. jeho aktualizace. A od prekrastinace jsem se nevědomky dostal k prokrastinaci – zůstal v dané aplikaci, službě, síti, čtečce, systému tak dlouho, až jsem zapomněl na okolní svět, a nakonec ani nechtěl tento prokrastinační stav opustit.
Odtud už není daleko k závislosti. Je tak snadné se do ní dostat. Pak už ani nepotřebujete notifikace. Saháte po svém telefonu, i když žádné notifikace nechodí, protože váš mozek už notifikace nepotřebuje. Má je už pevně zakódovány.
Vidím to u některých svých patnáctiletých žáků a žákyň. Sahají stále po telefonu, i když nemusejí. Ano, jsou ve stádiu technologického (i lidského) dospívání a musí si touto fází projít, stejně jako jsem si jí musel projít já sám. Rozdíl je v tom, že já technologicky dospíval po třicítce. I proto se snažím na ně působit a mluvit s nimi o tom, co vám tady píšu. Nechci, aby byli na technologiích negativně závislí, aby je technologie ovládaly a vlastně i manipulovaly. Přitom telefony a jiná zařízení ve svých hodinách nezakazuji. Dávám žákům šanci naučit se sebekontrole a technologicky dospět.
Celý text naleznete zde
.png)
0 komentářů:
Okomentovat