„Největší problém českého vzdělávání jsou nerovnosti. A nejde o nějaký tlak na rovnost výsledků. Řeč je o nerovnosti šancí a v přístupu ke kvalitnímu vzdělání. Nerovnosti ve školství narůstají do takových rozměrů, že demotivují velkou část učitelů a studentů, kteří jím procházejí, a zhoršují jeho celkovou kvalitu. Do vzdělávání dáváme ročně zhruba o 50 miliard méně, než by bylo pro zemi naší ekonomiky běžné. Ve srovnávacích testech jsme přitom zhruba v průměru OECD. Problém ale je, že na tuhle průměrnou muziku za málo peněz nedosáhne zdaleka každý,“ píše sociolog Daniel Prokop pro Hospodářské noviny.
 |
| Daniel Prokop (twitter.com) |
Výsledky ve vzdělávání v Česku silně záleží na sociálně-ekonomickém statusu rodiny. To je jasné, lze si říci, talent se dědí a rodiče se starají jinak. Třeba ve Finsku, ale i v Estonsku či Polsku závisí úspěch na rodinném původu velmi málo. Česko patří mezi sedm zemí OECD, kde je tato závislost největší. Navíc se v posledních 10 letech stále zesiluje.
Hlavním důvodem je velmi rozdílná kvalita škol. To, do které chodí školy, vysvětluje 44 procent celkových individuálních výsledků žáků. Průměr OECD je jen 31 procent a jen v několika zemích jsou nerovnosti mezi školami horší než u nás. Zatímco ve Finsku či v Estonsku většina škol dosahuje v průměru na standardní výsledky, v Česku lze vysledovat oddělování nadprůměrných škol, podprůměrné většiny a zaostávajících extrémů. Právě přes velmi rozdílnou kvalitu škol se uplatňuje vliv rodinného původu. V rámci škol totiž vliv sociálního statusu na výsledky není v Česku o moc vyšší než v zahraničí. Jde tedy právě o to, že v Česku děti z „lepších rodin“ chodí do lepších škol a zbytek si vylosuje šedého až černého Petra.
Část viny nesou velké regionální nerovnosti. Regionální rozdíly ale nejsou všechno. Bolestí českého vzdělávání je i časné třídění dětí, které probíhá v rámci jednoho města. Začíná to v předškolním vzdělávání. Velká vlna třídění pak probíhá při odchodech na víceletá gymnázia. Zda na něj půjdete, zdaleka nezávisí jen na talentu, ale výrazně i na aspiracích rodičů. Přes 40 procent studentů víceletých gymnázií pochází z nejvzdělanější a nejbohatší pětiny rodin. Stejně talentovaným dětem z chudších či průměrných poměrů často rodiče motivující k lepšímu vzdělání chybí.
Celý text naleznete zde
6 komentářů:
"Zatímco ve Finsku či v Estonsku většina škol dosahuje v průměru na standardní výsledky, v Česku lze vysledovat oddělování nadprůměrných škol, podprůměrné většiny a zaostávajících extrémů."
Neslo by ukazat distribuce? Nema na rozdeleni v tomto pripade treba i velikost skol?
Jak to maji v tech zemich s pravem rodicu na vyber skoly pro sve dite? Pomohlo by u nas nahnat vsechny deti do spadovych skol?
Je naprosto přirozené snažit se svým dětem připravit co nejlepší startovní pozici. Pokud pan Prokop tvrdí, že on to nedělá, na 99 % lže.
Tuto pozici mohu připravovat různými způsoby. Pomáhat jim ve vzdělávání je jeden z těch nejpoctivějších. Zabránit tomu by šlo pouze násilným nastolením falešné rovnoprávnosti ve stylu církve z Vonnegutovy knihy "Sirény z Titanu". Pak by se úroveň sjednotila směrem dolů.
podstata nerovnosti u nás spočívá v neexistenci jednotných pravidel vzdělávání,v chaosu řízení,v prapodivném financování manipulačního typu,v neexistenci soukroného školství
Jestliže největší problém problém českého vzdělávání jsou nerovnosti, pak americké a britské vzdělávání stojí před krachem.
americké a britské vzdělávání stojí před krachem
V očích Prokopa a jemu podobných zcela určitě. ////
Okomentovat