Rektor Jaroslav Miller: Čeští politici fatálně selhali a dopustili, že Češi věří mýtům i lžím o Evropské unii

„Jsou-li vláda, prezident a parlament reprezentanty státu, potom je třeba na rovinu říci, že stát sám se podílí na nadprodukci fake news a lží, které ho obratem významně poškozují. Had si tedy požírá svůj vlastní ocas. Kolik politických stran a jednotlivců sedících například v parlamentu hraje tuto nebezpečnou hru, jejíž konec může ohrozit i je samotné? Napadá mě možná trochu kulhající paralela s propagandou v období evropské reformace, o níž jsem před lety napsal knížku,“ říká rektor Univerzity Palackého Jaroslav Miller v rozhovoru pro Hospodářské noviny.

Jaroslav Miller (upol.cz)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Podle vás je tam určitá paralela s dneškem?

Spor mezi reformací a katolickou církví byl ještě v první polovině šestnáctého století založen na dialogu a polemice. Propaganda je však založena na jednostranném prosazování názoru bez úsilí komunikovat s ideovým protivníkem. Srovnání není úplně přesné, ale principiálně je dnes situace podobná. Žijeme v době technologického převratu a nové, dříve nepoznané virtuální reality. Pravda je to, co si myslíme, nikoliv to, co je objektivní realitou. A společnost ani státy dost dobře nevědí, jak na propagandu a fake news šířené v kyberprostoru vlastně reagovat.

Proč podle vás Češi podle průzkumů podporují členství v EU výrazně méně než třeba Slováci, Poláci nebo Maďaři?

Skeptická, iracionální a často nenávistná rétorika některých politiků, předsedů vlád a prezidentů zanechala v naší společnosti bohužel hluboké stopy. Výsledek je ten, že máme k EU v lepším případě hokynářský přístup, který bych mohl charakterizovat heslem „chceme hodně, dáváme málo“. Aby nebylo mýlky: EU dnes rozhodně není v ideální kondici a bohužel trpí řadou nectností, které mají tendenci se spíše zvětšovat. Diskuse o jejích reformách je tedy zcela legitimní a namístě. Zlepšovat však můžeme jenom v případě, že jsme členy klubu.

A ten druhý důvod?

Posledním stadiem komunismu je nacionalismus a v Česku se bohužel tato pravda projevuje populistickým vlastenčením a iracionálním odporem vůči Bruselu, přičemž se velkoryse přehlíží fakt, že kvalita vlády v Česku je o tři třídy horší. Napadá mě vtipná myšlenka, že pánové Okamura a Klaus mladší jsou vlastně postkomunisté, i když o tom asi nevědí.


Celý rozhovor naleznete zde