Pavlína Loňková: My a Oni aneb Kdo má víc práce? (Učitelé na prvním stupni nebo učitelé na druhém stupni?)

neděle 25. listopadu 2018 ·

Vystudovala jsem učitelství pro první stupeň. Nastoupila jsem do školy jako učitelka prvního stupně. Jako učitelka prvního stupně jsem jednou promovala, dvakrát kupovala počítač, třikrát se zamilovala, čtyřikrát přestěhovala, pětkrát upravovala ŠVP, šestkrát vzala děti do Prahy a sedmkrát letěla letadlem. Jako učitelka prvního stupně jsem vzala poprvé do ruky iPad a rozmnožila (asi dvacetinásobně) svou knihovnu. Jako učitelka prvního stupně jsem vstávala a jako unavená učitelka prvního stupně chodila spát. Jako učitelka prvního stupně jsem slýchávala "sklop hlavu, zavři pusu a nevyčnívej a budeš se mít dobře", slyšela jsem "no jo, vy na prvním stupni" ale slýchávala jsem i "moc děkujeme za inspiraci". A jako učitelka prvního stupně jsem si taky sáhla na své prozatimní učitelské dno. ​


Pavlína Loňková (weebly.com)
První stupeň přirovnávali naši učitelé na vysoké škole k desetiboji. A je to docela trefné. Od všeho něco, nic extra do hloubky. Každý se pro něco nadchne a něco se snaží přetrpět. Mé nadšení se vlilo do českého jazyka a čtenářství, do vědy o naší zemi i do angličtiny. Záviděla jsem druhostupňovým učitelům tu úžasnou věc, že si učí jen to, co je baví. Já se mezitím lopotila s výpočty obsahů pláště kvádru nebo s potem na tváři při výuce "výchov".

Teď je to jinak. Vstřícné vedení mi zřejmě za pět minut dvanáct pomohlo se na školství nedívat z dálky. Dostala jsem druhostupňovou židli, druhostupňový rozvrh a druhostupňový režim netřídního učitele. A objevuju si svou Ameriku. ​

Za ty dva měsíce, které mám za sebou, jsem shledala několik báječných výhod:

1) Mnohem míň mluví Ne snad, že by to bylo dobře ve vztahu k výuce. Z některých ty věty doslova taháte očima. Ale historky typu "A my.. jsme včera byli u strejdy a on říkal, že jednou našel v lese velkou houbu a já vím kde, to půjdete tam a pak rovně a pak zase rovně a doleva a pak rovně a jakoby dolů a tam to je, strejda tam byl i s Maxem a to je jeho velký pes." by jednou za čas svalily i Vás.

2) Každé utrpení je konečné Ne vždycky se Vám sejde parta laskavců. Někdy je to moc těžké. Každý jsme někdy zažili svého Olivu a Brambůrka. Jenže teď... TEĎ víte, že každé případné utrpení je přísně orámováno 45 minutami a jakmile se naplní, budete zase volní. Není to paráda? (P.S. Platí to bohužel i pro ryzí flow.)

3) Žádné on si začal Možná je to tím, že se změnily děti. Nevím. Ovšem od začátku roku ještě ani jedno vyšetřování kdo koho strčil, kdo komu vzal pastelku, kdo komu kousnul do svačiny a "to já ne, za to může Kuba, on si začal". Ach...

Zažila jsem práci na 1. i na 2. stupni. Uvědomuji si všechna ta ale, kterými můžete protiargumentovat. Nemám ambice stavět první a druhý stupeň proti sobě. Přála bych si ale, abych už neslýchávala ty dráždivé věty "Vy na prvním stupni si jen hrajete.", "Však to udělá první stupeň, stejně tam toho učiva nemají tolik."

​nebo "Ať tam jdou holky z prvního stupně, my tady máme mnohem víc práce." Jako lék na tyhle podivné soudy bych ráda doporučila jednodenní pobyt v první třídě, organizaci přesunu dětí z místa A do místa B nebo výlet s prcky na místo, kde jsou druhostupňaři běžně zvyklí dát svým žákům rozchod.

Je to jiná práce. Myslím, že by stálo za to se jednou za čas zastavit, nadechnout se a uvědomit si výhody toho, co už možná zakryl prach všedních dní. Myslím, že stejně tak, jak by se učitel gymnázia měl jednou za čas podívat na nevýběrovou základní školu, měl by druhostupňař sejít k malým školákům a my z prvního stupně občas navštívit mateřskou školu. (P.S. Platí i pro pedagogy VŠ a pro vedoucí pracovníky.) Jednak proto, abychom si uvědomili, že to, co máme, pro nás je či není tím pravým šálkem kávy (kterou pijeme s radostí a naplno), druhak taky proto, abychom viděli, že máme na co navazovat. Že to, co jim říkáme my, říkávala jim bývalá paní učitelka nejspíš taky. Neflákáme se, ani když se chvílemi "válíme na koberci".

Neflákáme se. Rozhodně ne všichni...

Doslov:

Jsem učitelka prvního stupně. Baví mě jí být. Je to radost. Zrovna teď mám možnost pozorovat to z dálky. Tohle řešení je dočasné. Za čas, až zase budu "naše paní učitelka", se budu těšit na příběhy o houbách, na všechny své Olivy, Brambůrky i na to, že můžu být u toho, když se děti učí, jak spolu vyjít. A budu hrdou učitelkou prvního stupně. S vědomím, že můj úděl není lehčí nebo těžší. Je jiný. Myslete na to, až Vás zase napadne, že máme míň práce. Není to pravda...


Se souhlasem autorky převzato z jejího blogu

3 komentářů:

jir řekl(a)...
25. listopadu 2018 8:40  
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
BP řekl(a)...
25. listopadu 2018 12:27  

Ano, čím menší děti, tím více práce a zodpovědnosti. Naprosto souhlasím. Učitelkám v MŠ nic nezávidím a myslím si, že by si zasloužily přinejmenším stejný plat jako ostatní učitelé. 12. platovou třídu určitě.
Když jsem se po prvních pěti letech své kariéry dostala učit ze ZŠ na SŠ, měla jsem dlouho pocit, že nic nedělám. Po dalších 30 letech samozřejmě vím, že i tam je spousta práce. Vyzkoušela jsem si mezitím učit i dospělé na státní jazykové škole nebo na soukromých jazykových školách a tam je to ideál. Řešíte jenom svou odbornost, abyste byli patřičně na výši. Žádné půtky, krádeže, šikanu ap.

Ivo Mádr řekl(a)...
25. listopadu 2018 19:06  

Každý stupeň má své problémy. Náročné je to na všech stupních, zvláště učitele na 2.stupni ZŠ považuji za "HRDINY SOUČASNÉ DOBY". Ono když odejde po páté třídě do 20% výborných žáků na osmileté gymnázium, pak na takovém 2.stupni je pěkně "veselo".



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.