Eva Popelková: Český občan bez znalosti češtiny v základní škola – část 2

Školy hledají způsoby, jak si poradit s výukou žáků s nedostatečnou znalostí češtiny. Kromě žáků-cizinců přibývají i děti s českým státním občanstvím, kteří se vrací ze zahraničí s nulovou nebo velmi omezenou znalostí češtiny – tzv. OMJ (žáci s odlišným mateřským jazykem). Seriál článků dokumentuje na příkladu konkrétního žáka integraci do základní školy. Zaměřuje se na nastavení plánu pedagogické podpory (PLPP), nastavení individuálního vzdělávacího plánu (IVP) a je doplněn o příklady konkrétních metod, obsahu a organizace výuky.

Na začátku prosince nastoupila k Lindě asistentka pedagoga, která se jí mohla při výuce individuálně věnovat. Podle nového IVP pracovala s asistentkou v hodinách, kdy ostatní žáci měli podle rozvrhu naukové předměty (zeměpis, dějepis, přírodopis, fyziku, výchovu k občanství) a také v hodinách českého jazyka. Náplní byla výhradně výuka češtiny a částečně také výuka angličtiny. V dalších předmětech (matematika, svět práce, výchova ke zdraví, výtvarná výchova, hudební výchova, informatika, tělesná výchova) Linda pracovala spolu s ostatními dětmi ve třídě. Zadání úkolů měla ve většině případů shodné s ostatními dětmi. V některých situacích měla zadané úkoly ve zjednodušené podobě. Například v matematice byly vynechány slovní úlohy. Výuka českého jazyka probíhala do konce 1. pololetí podle učebnice Domino – Český jazyk pro malé cizince 1. Vzhledem k tomu, že Linda zpočátku česky rozuměla velmi málo, bylo potřeba, aby si nejdříve osvojila základní pokyny potřebné pro práci s učebnicí a vzájemnou komunikaci s asistentkou. Důležitou součástí každodenní výuky se staly nůžky, lepidlo, pravítko, pastelky, pero, tužka a guma. Témata obsažená v učebnici Linda podle pokynů asistentky vždy zpracovávala, mj. i obrazovou formou. Při práci asistentka opakovaně používala pokyny – namaluj, vybarvi, vystřihni, nalep, podtrhni, zakroužkuj, přehni, otevři, zavři – a podobně. Při společné práci se nenásilně trénovaly i další užitečné věty, jako např.: Můžu si půjčit nůžky? Podej mi, prosím, červenou pastelku. Dej obrázek na nástěnku…

Vytvořené obrazové materiály byly zpočátku velmi jednoduché. Jednalo se převážně o nalepení obrázků k probíranému tématu a přiřazení českých slov. Slova byla často poskládána z jednotlivých vystřihaných písmen. Cílem tvorby těchto obrázků bylo natrénovat výše zmíněné pokyny a zopakovat si probraná slovíčka dané lekce. Tím, že byly obrázky následně vyvěšeny na nástěnku, byla slova neustále na očích a Linda si je mohla kdykoliv připomenout. Později Linda k obrázkům a jednotlivým slovům začala připisovat i jednoduché věty.

Obsahově se v prvním díle učebnice Domino Linda naučila základní komunikaci se spolužáky a s dospělými osobami, seznámila se se slovní zásobou z prostředí školy, třídy a rodiny. Další slovní zásoba se týkala oblasti ročních období, jídla, zdraví, lidského těla, zvířat, oblečení apod. Při učení se hodně využívaly obrázky jak z učebnice, tak z různých druhů časopisů. K vystřihaným obrázkům Linda přiřazovala opakovaně česká slova, třídila je do skupin podle zadaných kritérií – například: Najdi všechny červené šaty. Vyber všechny modré kalhoty. Ukaž jídlo, které máš ráda. V rámci procvičování probíraného učiva si pak některé obrázky Linda nalepila na pracovní list a k nim pak psala česká slova nebo věty. Jelikož neuměla psát slova ještě samostatně, měla vždy možnost náhledu a slova víceméně přepisovala. Tyto pracovní listy si ukládala do desek a sloužily jí jako studijní materiál.

Vzhledem k tomu, že výuka mimo kmenovou třídu byla často dost intenzivní a náročná, snažila se asistentka vložit do hodin „volnější“ prvky. K zopakování slovíček využívala hru pexeso (opět tematicky zaměřené na probírané učivo), třídění různě barevných knoflíků (opakování barev, čísel, rozlišení malý/velký), hledání schovaného míčku (opakování: kde je – pod stolem, v lavici, vpravo…).

Důležité bylo, aby Linda byla co nejvíce vystavena českému jazyku, proto asistentka úmyslně komentovala veškeré dění ve třídě a opakovaně používala vybrané věty. Při vstupu do třídy například řekla: Rozsviť světla, prosím. Otevři okno. Posaď se, prosím. Také po Lindě vyžadovala časté mluvení a opakování naučené látky.

Úroveň znalosti anglického jazyka byla u Lindy malá a učivo, které aktuálně probírali její spolužáci ve třídě, by pro ni bylo dost obtížné. Z tohoto důvodu se učila z učebnice pro začátečníky Happy House 1, v druhém pololetí Happy House 2, včetně poslechových CD a PC verze.

V prvním pololetí byla Linda na vysvědčení klasifikována pouze z anglického jazyka, fyziky, matematiky, tělesné výchovy, hudební výchovy, výtvarné výchovy, světa práce a informatiky. Z ostatních předmětů klasifikována nebyla.


Celý text naleznete zde
První část naleznete zde