„V tomto marném, opakujícím se hurá systému střídajícího se politického prospěchářství a neinformovaných rozhodnutí, je snad jediným řešením nějak úplně oddělit rezort vzdělávání dětí od aprílové politiky, otevřít širokou veřejnou i odbornou debatu o smyslu vzdělávání a vzdělání, vymezit dlouhodobé cíle a implementovat pojistky proti periodickému, politicky a korupčně motivovanému měnění směru,“ píše Tajný učitel ve svém blogu. Přinášíme celý text:
Objektivita centrálních hodnotitelů písemných prací
Ad hodnotitel pp, je to člověk, nikoli stroj. Můžete se z něj stroj pokusit udělat skrze školení a detailní deskriptory, ale nakonec je to vždy jen člověk. Zde se jasně ukazuje marnost honu na objektivitu. Člověk je otevřen náladám, únavě, nevyspání, stresu, potížím ve vztazích, špatnému zažívání atp. Ten člověk ani žákovi nemusí svá rozhodnutí zdůvodnit, stejně jako se zdůvodnění zmačkaného papíru nedočkáte od kopírky. Prostě učiní rozhodnutí na základě školení a momentálních dispozic a doufá, že se nikdo neodvolá.
Stát a učitelé
V principu by mělo jít o to, aby stát a učitelé táhli za jeden provaz. Pak celý cirkus začne fungovat. To znamená, aby se plošná státní opatření, alespoň ve většinové míře, shodovala se zkušeností a potřebami učitelů, dětí a rodičů. Aby tato opatření poskytovala dostatečný prostor pro kreativitu a nadšení učitelů, kteří vůz táhnou, dnes navzdory ohodnocení a zužujícím se mantinelům systému.
Nynější plošná opatření jsou kontraproduktivní, jelikož pramení z nedůvěry systému ve své učitele. Pak ale systém nemůže čekat vnitřní podporu od svých učitelů. Vždy to bude blbý šiml, který neinformovaně prudí a trestuhodně plýtvá penězi.
V tomto marném, opakujícím se hurá systému střídajícího se politického prospěchářství a neinformovaných rozhodnutí, je snad jediným řešením nějak úplně oddělit rezort vzdělávání dětí od aprílové politiky, otevřít širokou veřejnou i odbornou debatu o smyslu vzdělávání a vzdělání, vymezit dlouhodobé cíle a implementovat pojistky proti periodickému, politicky a korupčně motivovanému měnění směru.
Tohle je ovšem běh na dlouhou trať a tudíž politicky neatraktivní. Proto nám zbývá jen ten bordel a experimentování, kde je velkým úspěchem, pokud se prosadí ta méně špatná alternativa. Lze argumentovat zkušeností, fakty, daty. Nelze skálopevně tvrdit, že selekce je jedinou cestou k úspěšnému systému vzdělávání, pokud existují země, které jsou prokazatelně úspěšné bez selekce
Nelze tvrdit, že máme příliš mnoho všeobecně vzdělaných maturantů, pokud jich máme nejméně v EU. Zatím to vypadá, že kotlinka je na kluzké cestě k testokracii, nechvalně známé ze Spojených států a Británie. Možná by moloch ještě šel zastavit, než zmohutní do nezastavitelných rozměrů. Spíše se bude valit dál, jako Titanik, nezastavitelně se blížící k ledovci. Elitáři a testokraté budou do poslední chvíle hrát. Tohle je přece kotlinka. Tak svá. Tak holubičí.
Převzato z autorova blogu
.png)
23 komentářů:
Těší mne, když právě Tajný učitel začne litovat, že na stole nejsou návrhy, které právě já prosazuji už mnoho let. Namátkou dvouúrovňová maturita a systém vzdělávání 3+2. :-)
Nelze skálopevně tvrdit, že selekce je jedinou cestou k úspěšnému systému vzdělávání, pokud existují země, které jsou prokazatelně úspěšné bez selekce.
Stejně tak, jako nelze tvrdit, že selekce není cestou k úspěšnému systému, pokud existují země, které jsou prokazatelně úspěšné s mnohem tvrdším systémem selekce, nežli je u nás.
Je zkrátka potřeba přestat si vybírat jen ty příklady ze zahraničí, které konvenují vlastnímu přesvědčení, nebo v případě Tajného, spíše náboženství.
Nelze různé vzdělávací systémy porovnávat šmahem a bez hlubšího vhledu do jejich podmínek, historie vzniku, celkovému společenskému prostředí, atd.
Už jen, aby se naučil rozlišovat mezi počtem "všeobecně vzdělaných maturantů" v populaci a v daném populačním ročníku a obsahem toho, co je skutečně podstatou všeobecného vzdělání v různých zemích. Pak možná najdeme, konečně, základ ke smysluplné diskusi o tom, co je třeba ve vzdělávacím systému měnit.
PR, vy prosazujete a já souhlasím a připojuji se k prosazování. Nějak se mi ale zdá, že nám to prosazování bude prd platné.
Re různé systémy a různé obsahy všeobecného vzdělání. Relativizujete.
Co je blíže, Skandinávie nebo Korea?
Co je blíže, Skandinávie nebo Korea?
Geograficky, myšlením, tradicí?
A proč ne třeba "Skandinávie nebo Británie"? Švýcarsko, nebo Polsko? Korea nebo Austrálie?
Ta Vaše otázka sama o sobě demonstruje svoji vnitřní nesmyslnost.
takhle to prostě vůbec nejde stavět.
Skandinávie je prostředí se silným důrazem na komunitu, společnost. Zjednodušeně: Když Vám nepomohou sousedi, tak zmrznete. Pracovní nasazení je ovlivněno časem, kdy svítí slunce - v tom čase musí být efektivní a přitom sdílené.
Korea a vůbec východní Asie je prostředí, kde i vzdělávání a práce je prostě boj. S utlačovatelem, s nepřítelem, nebo prostě s konkurencí. Maximální důraz na výkon, efektivitu, ale přitom tvrdý individualismus. Podvádět u písemky nelze, protože nejmíň pět spolužáků vás "udá".
Jih Evropy má myšlení natolik ovlivněné nezbytností polední siesty, že Němec ho nikdy nepochopí. Nemůže.
V Indii je vzdělávání cestou jak se dostat z područí kastovního systému, který nejen na vesnicích stále v lidech přetrvává.
V Austrálii byly metody domácího a on-line vzdělávání rozvinuty ještě dříve, nežli vzniklo slovní spojení "on-line". A současně internátní školy na pobřeží.
Británie, částečně Francie a třeba Švýcarsko staví na tradici internátního školství, které bylo věcí prestiže.
A přitom Británie = rigidní systém, vyvolaný potřebou státní správy rozsáhlých kolonií, kde postup v úřadě musel být doložen příslušnou, zdůrazňuji certifikovanou a ověřenou znalostí.
Naproti tomu Francie, kde tradice "rovnosti, svornosti a bratrství" prostě vylučuje jiný, nežli svobodný přístup ke studentům.
Rusko muselo po dvou válkách řešit problém statisíců bezprizorních dětí. Ale byly to "úplně jiné" internáty, nežli ty britské.
Amerika má tradici škol, které si zřídila místní komunita, stejně jako si zvolila šerifa. A školy mají větší parkoviště, nežli supermarket.
Bývalé Rakousko-Uhersko má spousty malotřídek v každé vesničce.
A tak bychom mohli pokračovat.
Tohle prostě opravu nejde bez rozmyslu porovnávat.
I když se Vám to nelíbí, tak ta Vaše "kotlinka" prostě JE specifická.
To ale nebrání možnostem inspirace a diskusím o tom, co z jinde osvědčených konceptů by šlo, nebo naopak nešlo použít u nás.
Jen se to nesmí používat jako hloupý klacek na názorové oponenty, když se nedostává jiné argumentace.
Protože ne všechno, co jinde funguje u nás použít lze a současně ne všechno, co jinde funguje, u nás použít nelze.
Třeba ověřovat znalosti jednotnou metodikou ve dvou či třech uzlových bodech je nezbytnost.
Systém, který neměřím, neřídím.
Ale ověřovat a "testovat" "znalosti" každý rok je možná vlhkým snem byrokrata z ČŠI, ale naprosto kontraproduktivním krokem vůči vzdělání.
V tomhle třeba máte u mne naprosté pochopení a plnou podporu.
Kterou, bohužel, já nikdy nenajdu u Vás, protože pro Vás jsou jednotné zkoušky prostě zločinem na dětech. A argumentovat Vám teorií řízení systémů, kterou neznáte a odmítáte pochopit, je předem ztraceným časem.
Nebo:
Přenést řízení školství na místní samosprávy byla jedna z největších porevolučních hloupostí. Stát nemůže být garantem kvality něčeho, na co nemá nástroje, jak to ovlivnit.
Ale určovat z centra, co se má učit 15. listopadu je blbost rovněž.
Cesta je někde uprostřed. V nastavení pravidel a vyváženosti.
A tak dále, atp.
Jenže když se začne bavit praktik s apoštolem, je každá debata předem ztracená.
A Vy máte, Tajný, k tomu mesiášskému komplexu občas proklatě blízko.
Jinak bychom určitě v mnoha směrech společnou řeč dokázali najít.
PR: "I když se Vám to nelíbí, tak ta Vaše "kotlinka" prostě JE specifická."
Bezpochyby. Otázkami zůstává, zda je specifická tak moc a velmi, že:
-musí selektovat, aby byl systém úspěšný
-si může dovolit síty dále rozevírat socioekonomickou propast v populaci
-musí omezovat přístup ke všeob. vzdělání s maturitou, byť je procento nejmenší v EU
-školství musí naslouchat průmyslníkům
-musí naplnit učiliště
-chce zůstat montovnou a odbytištěm evropských zlevněných produktů
"Systém který neměřím, neřídím"
nebo
Pouhé měření ještě žádné prase nevykrmilo.
Tajný,
"pouhé VÁŽENÍ žádné prase nevykrmí". Prasata se obvykle chovají "na váhu" a ne "na délku". :-)
Jenže když ta prasata nevážíte vůbec, tak jak zjistíte, že nemají přírůstky, případně, že přírůstky neodpovídají krmným dávkám?
A že je tedy třeba ptát se po příčině. Zda například selátka nechuraví, nemají tasemnici, či není potřeba jim podle Pláničkovy metody občas zazpívat.
Chápete?
Selekce probíhá vždy. I teď. Je úplně jedno, jestli se na gympl nedostane někdo kvůli školním, nebo státním přijímačkám. Jenže máme zparchantělý systém financování, který podstatu problémů betonuje, místo aby ji pomáhal odstranit.
S "montovnou" jděte už konečně všichni do háje. Většina "montování", tedy "finální kompletace" se právě provádí v "matkách" v zahraničí.
To, co se tady označuje jako "montovna" je velice často sofistikovaná výroba, kterou nemohou provádět žádné cvičené opice s francouzákem, jako Chaplin v Moderní době, ale právě ti kvalifikovaní maturanti.
Klíčové je ale něco jiného.
A máte Vy všichni kritici "montoven" něco jiného? Co budeme podle Vás tedy vyvážet? Genderové studie?
Všichni mají plnou hubu moderních technologií, vyšší přidané hodnoty, Průmyslu 4.0 atd.
Víte, kolik stojí VÝUKOVÁ výrobní linka jedné nejmenované firmy, kterou jsem letos viděl na MSV v Brně? - 6,5 milionu.
Cenu kooperativního robota jsem byl schopen usmlouvat na 1,5 milionu.
Cenu interaktivního robota na 20 000. Bohužel Euro.
A víte aspoň přibližně, s jakým rozpočtem hospodaří průměrná střední odborná škola?
To máme ty moderní technologie učit na kuličkových počítadlech, či co?
Nebo si snad někdo myslí, že nás bude živit herní průmysl?
Což o to, jsme v tom dobří, na světové úrovni. I ta výuka je mnohem levnější. Stačí obstarožní PC a volně stažitelné IDE Javy či C++ a můžeme učit základy algoritmizace.
A teď trochu matematiky na úrovni přijímačkového testu na střední školu:
Kolik licencí hry Kingdom Come v ceně cca 1000 Kč musíme prodat, místo jednoho důlního stroje v ceně baj voko 3 - 10 milionů Euro, když víme, že na jednu licenci legálně prodanou, připadne cca 5 licencí nelegálně zkopírovaných?
Víte, já nejsem a nechci být "poskokem" průmyslu.
Ale, krucinál, tenhle stát ještě pořád živí výroba a já jsem si opravdu nevšimnul, že by tu byl nějaký nový Gates s Microsftem, či Googlem, či Facebookem. Nebo aspoň Nokia či IKEA.
Tak dokud můžeme vyvážet zbraně, výtahy, auta, pneumatiky, nebo třeba nanovlákna, tak bychom to měli dělat jako diví a peníze, které tím získáme, alespoň zčásti investovat do školství.
Protože buďto budeme ti, kdo budou vyrábět roboty a samořiditelná auta, nebo budeme těmi dělníky a šoféry, kteří budou nahrazeni.
Snít o tom, jak nás budou živit "všeobecně vzdělaní maturanti" je hezké.
A co budou tedy produkovat, aby si to někdo někde koupil?
My potřebujeme vysokoškolsky vzdělané techniky a inženýry.
Ale ty nikdy nebudeme mít, pokud "maturant" nebude umět používat funkci sinus a uchazeč o maturitní studium bude jako nepřekonatelnou překážku vnímat přijímačkovou úlohu, kde X se nachází ve zlomku.
PR, ano. Jenomže tady se pouze měří, aniž by se řídilo. Měření je samoúčelné. To, co poskytuje, je iluze objektivity a iluze kontroly. Skutečné řízení se neděje. Děje se výroba tun zbytečných papírů, jimiž jsou zavaleny školy všech stupňů.
Domníváte se, že je nevyhnutelnou fází postkomunistických zemí vyrábět komponenty a smontovávat produkty zahraničních vlastníků? Měl by se resort školství sklonit před potřebami průmyslu, nastavit výhybky a poslušně dodat lidské zdroje tu sem, tu tam? Má být vzdělávání dětí poslušné potřebám politiky a ekonomiky?
Ano potřebujeme kvalitně vzdělané, tvůrčí lidi, techniky, inženýry, psychology, učitele, kulturní antropology. Ty kvalitně vzdělané lidi nám vzdělají kvalitní a dobře zaplacení učitelé. Ti učitelé zajistí, aby maturant uměl používat funkci sinus a uchazeč o studium na sš bude umět násobilku. Test to NEZAJISTÍ. Test odfiltruje uchazeče, kteří něco neumí, ale NENAUČÍ je to.
Jenomže tady se pouze měří, aniž by se řídilo.
Tak to máme problém slepice a vejce.
Ale pořád tak nějak nechápu, na základě čeho chcete řídit Vy? Kdyby tedy náhodou někdo řídit skutečně chtěl.
Papírů jsou tuny. Těch zbytečných. Potud souhlas.
Ale data z přijímaček a maturit jsou jedny z mála, která máme a která jsou alespoň trochu objektivní.
Domníváte se, že je nevyhnutelnou fází postkomunistických zemí vyrábět komponenty a smontovávat produkty zahraničních vlastníků?
Říkám snad něco takového? Já patřil k těm, kteří upřednostňovali jiné formy privatizace, nežli levný výprodej národního bohatství, občas motivovaný snahou zlikvidovat konkurenci.
Ale co s tím dnes? Situace je taková, jaká je.
Čína se dokázala ze zaostalé "montovny" dostat do pozice velmoci. Ale my nejsme Čína.
Singapur je nám velikostí bližší. My sice nejsme Singapur, ale přístup ke vzdělání, který tam zvolili už jako zdroj inspirace posloužit může. Minimálně ukazuje, že z pozice zaostalého státu se mezi špičku dostat lze.
Až budeme mít jejich ekonomiku a školství, vzdělávejte si klidně třeba egyptology po tisícovkách. Ekonomika, to pak možná ustojí.
Ale postavit na nohy ji musí dnes inženýři a technici, které vzdělají kvalitní až špičkoví učitelé. Kde je vezmeme za plat pokladní z Lídlu? V tom se shodneme.
Neshodneme se v tom, co má být dřív.
Zda máme nejdřív chtít po žákovi, aby se snažil splnit alespoň to úplné minimum,
anebo zda máme očekávat, že žák, který ani to minimum zatím splnit nedokázal, najednou prohlédne a když bude přijat i bez elementárních znalostí k maturitnímu studiu, z ničehož nic ho začne zvládat a začne sám intenzívně pracovat.
Mně to připadá, jako rozdíl mezi tím, zda máme chtít po někom, kdo chce absolvovat výcvik na pilota stíhačky, aby prokázal, že umí pilotovat alespoň větroň,
anebo věřit, že to potřebné není a jeho osvítí duch svatý, sotva sedne do kokpitu.
Test skutečně nikoho nic nenaučí. Stejně jako váha nevykrmí žádné sele.
Ale kdo tedy a na základě čeho řekne někomu, že vlastně nic neumí a co všechno se má ještě doučit?
Problém řízení. Dejme tomu, že máte firmu, které se velmi nedaří. Akcionáří vymění ředitele. Ten může řídit několika způsoby. Ví, že firma neprosperuje. Pracovní morálka je mizerná. Zaměstnanci nejsou motivovaní. Nadávají na vedení. Pracují bez elánu. Mnoho výrobků je vadných. Firma ztrácí reputaci. Konkurence vydělává. Akcionáři řvou. Tak zavede častější měření a vyřadí více potenciálně nedokonalých obrobků ještě před jejich dokončením. Zpřísní kritéria nabírání zaměstnanců. Ty kteří nemají potřebnou kvalifikaci vyhodí, bez ohledu na jejich výkon. Ejhle, furt nic. Vadných výrobků neubývá, naopak. Ztráty na materiálu i v prodeji jsou veliké. Morálka je v pytli.
Aby uspěl, ten nový ředitel musí pracovat s motivací. Motivace má vliv na efektivitu. Musí navodit atmosféru, kde mají zaměstnanci pocit, že oni i vedení táhnou za jeden provaz. Musí zaměstnance osobně zainteresovat na úspěchu firmy a zapojit je nějak do procesu řízení. Není dobrou strategií začít utahovat šrouby a víc měřit, třídit, postihovat a produkovat nové papíry, protože pak snadno ztratí zbytek zkušených lidi.
Co má být dřív? Zde se dostáváme spět k otázce zda je (např ekonomicky) pro společnost lepší přijmout i žáky bez určité úrovně znalostí a ve studiu zjistit, zda se umí naučit co je potřeba a teprve PAK třídit, nebo je odmítnout a nikdy se to nedovědět.
"Tak zavede častější měření a vyřadí více potenciálně nedokonalých obrobků ještě před jejich dokončením. Zpřísní kritéria nabírání zaměstnanců. Ty kteří nemají potřebnou kvalifikaci vyhodí, bez ohledu na jejich výkon."
První věc, kterou musíte udělat, je pochopit, proč firma neprosperuje. Pokud je to skutečně tím, že má příliš mnoho výrobků vadných, pak vámi naznačená řešení jsou zcela na místě až na to poslední. Žádná firma nebude vyhazovat zaměstnance na základě nějakých formálních kritérií, pokud mají vynikající výkon. Ta formální kritéria jsou pouze prostředkem ke snížení transakčních nákladů (to je to, čemu vy nerozumíte). Samozřejmě, když je zničíte, tak se stávají bezcennými a firma, které se nedaří, ještě musí vynakládat spoustu peněz navíc - zbytečně. Vyhazování zkušených, ověřených učitelů na základě nedostatečné formální kvalifikace je hloupost i podle mého názoru.
"Aby uspěl, ten nový ředitel musí pracovat s motivací. Motivace má vliv na efektivitu. Musí navodit atmosféru, kde mají zaměstnanci pocit, že oni i vedení táhnou za jeden provaz. Musí zaměstnance osobně zainteresovat na úspěchu firmy a zapojit je nějak do procesu řízení. Není dobrou strategií začít utahovat šrouby a víc měřit, třídit, postihovat a produkovat nové papíry, protože pak snadno ztratí zbytek zkušených lidi."
Toto zdaleka neplatí obecně. Samozřejmě, že je třeba pracovat s motivací a nemotivovaní zaměstnanci jsou velký problém, ale to rozhodně neznamená, že je třeba vždy přenášet rozhodování na ně. Obzvláště v některých situacích jdou zájmy vlastníků proti zájmům zaměstnanců a ještě úplně jiné zájmy může mít management. A mnohdy je třeba činit i nepopulární opatření, aby firma vůbec přežila. Váš koncept je tak trošičku kolektivisticko-bolševický (a znovu podotýkám, že tím nehodnotím, pouze popisuji). Osobně nevěřím tomu, že tyto kolektivistické teorie jsou v našem prostředí úspěšně realizovatelné. Pokud máte, tajnej, takovou chuť něco řídit, zřiďte si firmu a aplikujte si v ní tyto své teorie. Zatím ale pracujete za erár. Máte plné právo pracovat v soukromé firmě, založit si vlastní školu, věnovat se dětem soukromě, ale nemáte právo určovat vašemu zaměstnavateli, jaký má být obsah vaší práce a jak ji má kontrolovat. To můžete říci, jako svůj názor, ale nemáte žádné právo to vymáhat.
Pokud je skutečně hlavním problémem firmy příliš velký počet vadných výrobků, pak je měření a třídění prvním krokem k nápravě. Jestli to zrovna vám připadá jako utahování šroubů, to je možné, ale to je váš osobní problém. Nikdo vás nenutí se na tom podílet. Další kroky potom závisí na výsledcích toho měření a třídění.
"Co má být dřív? Zde se dostáváme spět k otázce zda je (např ekonomicky) pro společnost lepší přijmout i žáky bez určité úrovně znalostí a ve studiu zjistit, zda se umí naučit co je potřeba a teprve PAK třídit, nebo je odmítnout a nikdy se to nedovědět."
Ale my zjišťujeme úroveň znalostí až po pěti, případně devíti letech studia. Opakuji - devíti letech studia!!!
Je těžké vysvětlit někomu s tak roztříštěnými znalostmi, že vzdělávání nemá být instantní a že na sebe navazuje. Že testování, zda někdo pochopil logaritmy, když nechápe základní početní operace v oboru racionálních čísel, je zcela zbytečné. Mohu se naučit definici logaritmu úplně nezávisle na ostatních vědomostech a aplikovat jí v nějakých předem připravených partikulárních situacích, ale když nemám znalosti základů, tak prostě nejsem vzdělaný v matematice a nebudu schopen řešit reálné úlohy. Možná, že v literatuře, nebo historii je možné se naučit jen něco - třeba jen romantismus a druhou světovou válku a pak se prohlašovat za univerzálního vzdělance - to nevím. V matematice a přírodních vědách to možné není. Proto je ověřování nabytí základních dovedností po devíti letech studia zcela na místě. A žádné testování, jestli se někdo chytí během studia, nemá smysl. Pokud se chytí, musí se stejně doučit všechno, co potřebuje k těm přijímačkám a vy byste vlastně tyto nebožáky, kteří se nebyli schopni naučit za 9 let, nutil, aby se učili totéž zároveň s tím novým. Tak snad jedině s přimhouřením jednoho ucha.
Hezká diskuze. Poste restante to hezky vystihl.
Systém vzdělávání 3 + 2 tady je a dřív fungoval, dokud ho financování a reformy nerozbily.
Dvoúrovňová maturita má smysl jen, když bude jasné, co to ta maturita vlastně je. Nejlepší by bylo pojem maturita úplně zrušit, protože stejně není srovnatelná s maturitou minulých let. Ponechat výstupní zkoušku, jako kontrolu kvality žáka i vzdělávání. A na VŠ ať se dělají pokud si to VŠ žádá, přijímací zkoušky.
"Ale my měříme znalosti až po devíti letech studia."
Kdybyste učil na základní škole a přijímal žáky do prvních ročníků sš, věděl byste, že úroveň výuky na různých školách se velmi výrazně liší. Nemusí to zdaleka být jen lennost, neochota či hloupost žáků. V některých třídách se po odchodu jedničkářů a dvojkařů na VG, změní atmosféra tak, že ani ti, kteří se chtějí učit, se učit nemohou. Je tam hluk, konstatní šum, paralelní aktivity, které s probíhající výukou nemají nic společného. Na některých školách mají extra přípravu na testy. Někteří rodiče tu extra přípravu koupí. Čili jak jsem psal, test odfiltruje ty, kteří toho dost neznají, neprozradí ale, proč to neznají, ani zda by se to, co neznají, mohli snadno, během studia v jiném kolektivu a pod jiným vedením, doučit. Co je větší ekonomická stráta pro stát? Snažit se vzdělat ty, kteří byli z nějakého zanedbaní, nebo je preventivně odsunout jinam?
Tajnej, nic z toho, čím se snažíte odůvodnit přimhouření jednoho ucha, mi nepřipadá relevantní. Kdo chce a má k tomu předpoklady, na SŠ se dostane. Jestli babička strýce vnuka studentovy sousedky má loupání v kolenou a tudíž se student nemohl připravit, mě opravdu nezajímá. To jsou výmluvy hloupých a líných. Stačí si sednout na prdel ve veřejné knihovně, vzít si Bělouna a celého si ho spočítat. Pak dost dobře nemůžete neudělat přijímačky z matematiky. Nemusíte si kupovat drahé přípravky, nemusíte chodit na cvičné testy. No, ale když student nemá zájem a ve volném čase sedí chudák nad iPhonem, iPadem, nebo u televize, případně někde běhá venku po hospodách, diskotékách, nebo chodí hrát fotbal, je to jeho volba. Jestli ho chcete chodit přesvědčovat, nebo milostivě odprošovat, tak si klidně choďte. Vaše výmluvy za studenty mě nezajímají. Požadavky jsou jasné, všem předem známé a pro všechny stejné.
Jo a ztráta se píše pochopitelně se "z". Studenti se preventivně neučí, aby neutrpěli vzdělání, nebo nedejbože nestrádali nějakou činností, která je nebaví a pak se nemohou divit, že se na školu nedostanou. Zrušení veškerých kritérií úspěchu je pro schopné a pečlivé studenty naprosto demotivační. Již dlouho pozoruji, za koho tady různí tajní bojují - za líné, hloupé a neschopné. Na odměnu a úspěch přece mají nárok všichni - i ti, kteří nepracují. Ať žije komunismus v praxi soudruzi. Třikrát hurá.
"Kdo chce" je v patnácti ošemetný pojem. Vy přemýšlíte v nulách a jedničkách. Umí neumí. Snadné. Ve škole to tak nefunguje. Aplikujete si své algoritmy na své předikční modely. Držte se dál od lidí. Pak nikomu neublížíte.
No tak u koho je "chtění" v patnácti ošemetný pojem, ten si holt počká do osmnácti, nebo do dvaceti. V některých případech se pak nedočkáme vůbec.
A jak to funguje ve škole? Umí, umí někdy, umí něco, umí trochu, umí s podporou, umí s asistentem, umí, ale nepředvede, uměl by, ale byl znevýhodněn rodinnými poměry, umí, ale nestíhá, uměl by, ale byl nemocen, atd. ad absurdum. Mě zajímá jediné - umí, nebo neumí. Důvody, výmluvy, házení viny, přenášení odpovědnosti, to mohou jistě být i mnohá čísla mezi nulou a jedničkou, ale výsledek je stejný - neumí. Naštěstí tento v dnešních dobách poněkud kuriózně přímý přístup nemám pouze já, ale i mnozí učitelé. Matematiku prostě neokecáte, i kdybyste se stavěl na hlavičku a mával ručičkama a dupal nožičkama. Že lze udělat chybu v předpovědi, to je samozřejmé, ale dnes nikdo nikoho k žádné životní dráze outsidera opravdu neodsuzuje, navzdory proklamacím nejrůznějších Petrů Pavlíků a jiných kamarádů z levicových stran.
No vidíte, pro binární mozky je důležité umí/neumí. Pro učitele je důležité nejen zda umí, ale zároveň jak umí a proč neumí, zda by mohl umět a co mohu udělat aby uměl a uměl pořádně. To je učitelská práce. Proto učí (ideálně) lidé a nikoli počítače. Žák není roven dospělému řidiči, který sedá za volant a musí umět, jinak nabourá. Žák se vyvíjí, žák roste, žák se mění.
Mně je jedno, zda matematiku okecáte či ne (umíte ji, to jsme už pochopili, ó zářný). Škola je také od také toho, aby se dělaly chyby a z chyb se učilo. Podstatné je, aby v procesu vzdělávání těch chyb postupně ubývalo, ale je to proces a vývoj. Nelze měřením jedním testem v jednom bodu tohoto vývoje žáky přesměrovávat. Nejsou to totiž takříkajíc ještě dokončené výrobky, dozrálé ovoce, hotová díla. Škoda, že sem nelze nakreslit piktogram. Třeba by mince konečně zapadla.
Pane Doležele, omlouvám se - k odstranění Vašeho příspěvku došlo mým "překliknutím", takže jestli ho máte zkopírovaný, vložte ho, prosím znovu. Děkuji!
V pohodě.
Tajnej, máte naprostou pravdu, pokud jde o učitelské povolání a je správné, pokud to takto praktikujete. Váš problém v názorech spočívá v tom, že máte příliš malý rozhled a příliš málo zkušeností s čímkoliv jiným. Nastavení vzdělávacího systému není zdaleka totéž, co výuka, didaktika, či pedagogika. Vzdělávací systém by měli nastavovat zkušení ekonomové, manažeři a systémoví inženýři na základě politického zadání, k němuž se dospělo demokratickou cestou. Nemůže se řídit přáními ani jedné ze tří stran vzdělávacího procesu. Ale jak říkám, jestli to těm studentům chcete platit, pak si je tahejte za nos, nebo za nohu, třeba třicet let.
Další věc je, že se zde vyvolává dojem nějakých vedlejších kolejí, nebo podřadného vzdělávání. Ale tak to nikdo nenavrhuje. My potřebujeme kvalitní vzdělávání nejen všeobecné, ale i odborné a praktické. Vaše teze, že dáme "šanci všeobecného vzdělání" každému, znamená, že budeme mít mnohem vyšší odpad na konci vzdělávacího procesu. Jak to těm dětem pak vysvětlíte, že promarnily ve vašem testování s názvem "Tak chytneš se, nebo ne?" zbytečně několik let života? Nebo vy jim pak zkušebně dáte i tu maturitu a přenesete celý problém i zodpovědnost na vysokou školu? Ať si s tím profesůrci poradí, že jo? Zkrátka, na těch vašich představách je prostě vidět na první pohled, že ničemu, snad vyjma výuky angličtiny, nerozumíte a tak vymýšlíte hlouposti. A přesně toto je také jeden z důvodů, proč je třeba toho selektivního procesu. Když má někdo fantasmagorické představy a nelze mu to přes jeho kognitivní omezení vysvětlit rozumně, tak je prostě potřeba, aby byl odfiltrován formálně od vykonávání určitých profesí. Jak to pak vypadá, když se to nepodaří, je vidět na mnoha nesmyslech, které produkují zákonodárci - prostě proto, že hlasují ve věcech, kterým ani trochu nerozumí.
"Vzdělávací systém by měli nastavovat zkušení ekonomové, manažeři a systémoví inženýři na základě politického zadání, k němuž se dospělo demokratickou cestou. Nemůže se řídit přáními ani jedné ze tří stran vzdělávacího procesu. Ale jak říkám, jestli to těm studentům chcete platit, pak si je tahejte za nos, nebo za nohu, třeba třicet let."
Vzdělávací systém, aby byl efektivní, je potřeba nastavit zejména na bázi informovaného konsenzu ohledem zásadního výchozího bodu, čímž je poznání, jak, kdy a co se děti/adolescenti/mladí dospělí nejlépe učí, což není naivní pedocentrismus, nýbrž pouhý pragmatizmus. Toto však není doména ekonomů ani systémových inženýrů a už vůbec ne politiků, kteří jak pravíte výše, věcem "ani trochu nerozumí".
Abyste dosáhl co nejlepších vzdělávacích výsledků, musíte mít podporu rodičů, dětí, učitelů a těch, kteří systém spravují a financují. Nejsou-li tito aktéři alespoň ve většinovém souladu, dochází k dvou a více kolejnosti, kdy jednotlivé strany často pracují kontraproduktivně k výsledku a vnímají se jako nepřátelé. Příklad. Bude-li nastavená cut off lajna u přijímaček, bez změny financování na žáka, nebudou mít některé školy na výběr, než to v pudu sebezáchovy zařídit tak, aby naplnily třídy. Výsledkem bude dvoukolejnost a hrubý nesoulad mezi vedením rezortu a praxí.
Vámi položená dichotomie, buď všichni na všeobecně-vzdělávací školy, nebo selekce, se nezakládá na skutečnosti. Zda má žák předpoklady (pozor ne jen pouhé znalosti) k dalšímu studiu, lze rozeznat mnohdy u přijímacího pohovoru a/nebo většinou během prvního ročníku. Pokud bychom ale zavedli systém odborné přípravy plus všeobecně vzdělávací předměty, s výučním listem a posléze s volitelnou maturitou, zabili bychom několik much jednou ranou. Jinými slovy, mohli bychom mít absolventa, který dovede vzít za práci a zároveň se orientuje v základech sš přírodovědy a humanit.
Rukodělné/umělecké dovednosti podporují kognitivní schopnosti a vice versa. Dveře pak nejsou zavřené ani do dílny, firmy a ani k dalšímu vzdělání. Socioekonomické zázemí žáků přestane hrát tak zásadní roli. V konečném důsledku jsou spokojeni všichni. Společnost má lidi vzdělané odborně i prakticky, navíc se základem všeobecného rozhledu, s vysokou "přidanou hodnotou". Zní to jako utopie, kdyby to už takhle leckde nefungovalo. Stačí několik málo informovaných systémových změn. Tohle selekce testy nemůže nikdy zasuplovat.
Hurá. Zdravý rozum. https://www.weforum.org/agenda/2018/10/singapore-has-abolished-school-exam-rankings-here-s-why/
Tajnej, čili voni sou taky pro třídění a laťkování, ale jiné. Chápu to správně? Voni by jenom netřídili testem, ale tak nějak pohledem, pohovorem, dlouhodobějším koštováním. Já jsem se mylně domníval, že voni sou proti třídění tak ňák an zich. Takže zpět - voni chtěj třídit v prvních letech studia namísto třídění prostřednictvím testů na vstupu do studia. Čili jsou úplně stejný elitář a laťkovač, jenom metody máme odlišné. No tak o meotdách lze pochopitelně vést diskusi, když cíl je stejný, ale k tomu, abych s vámi mohl vést diskusi o metodách, byste jim nejprve musel rozumět. Musel byste prvně pochopit rozdíl mezi "subjektivním" a "objektivním" hodnocením. Pak byste musel pochopit co to je predikční síla testu, jak se konstruuje, co to je ROC křivka a jak ji interpretovat, co to je GINI koeficient, LIFT křivka, validace, kalibrace, PSI, atd. Těžko můžete posuzovat chopnosti testů, když o nich vůbec nic nevíte. Otázkou je, zda víte něco alespoň o těch vašich pohovorech - to by musel posoudit nějaký odborník (čímž nemyslím ty novodobé experty vzniklé provoláním, nebo ještě lépe sebeprovoláním, nýbrž skutečné experty na vývojovou a pedagogickou psychologii - Štech, apod.).
Pokud jde o Singapur, asi už převládli soudruzi i tam. Tak nejlepší už jsou co do mezinárodního srovnávání a to pomocí metody založené na výkonu, porovnání a konkurenci, tak teď je zřejmě čas to zkazit. Aby se dala šance taky ostatním. Každopádně rozřazovací test tvrdě třídící v 11, resp. 12 letech zůstává i v Singapuru. Soudruzi opět nabyli dojmu, že škola není institucí vzdělávací, ale institucí ideově-politickou, kde se děti budou namísto fakt učit komunikovat, mít názor (samozřejmě ten správný) a prosadit se v kolektivu. Jako by nebylo stovky let známo, že způsob chování a socializace je závislý na vrozeném typu osobnosti. Budeme po soudružsku děti předělávat tak, aby vyhovovaly potřebám nového tisíciletí - introverty budeme strkat před ostatní a nutit je dělat něco, co z duše nenávidí a idiotům budeme říkat, jaký mají mít na co názor. Hlavně aby novodobí svazáci pseudověd a intelektuální frustráti ukojili své nesmyslné chtíče a naplnili své na lži, přetvářce a podvodu postavené potřeby.
Ano jsem úplně stejný, ale jiný elitář a laťkovač.:) Kdyby se u přijímaček dalo spolehnout na hodnocení ze zš, což se mnohdy nedá, kdyby byla u přijímaček povinná slovní, tzv výstupní hodnocení se zaměřením na studijní předpoklady, (něco jako reference v dospělosti) a portfolia vlastních prací, dalo by se snad mluvit o testech namísto pohovoru a dalo by se hovořit o přiblížení k objektivitě.
Jenže jeden test objektivitu nezaručí, protože nám jeho výsledky prozradí pouze jak byl uchazeč v momentu testování připraven na test, popřípadě, jak jeho organizmus reaguje na adrenalin. Už jsem to psal mnohokrát, dáte-li pacientovi s horečkou před měřením lék, měření není objektivní. To platí i o různých extra přípravách na testy.
Rozdíl ve vypovídající hodnotě testu a pohovoru lze snadno demonstrovat.
Učitel: Co je to stylistická figura zvaná aliterace?
Uchazeč: Nevím, sem chyběl.
Učitel: Aha. Čeho si všimnete ve větě: "Hilfe, Hilfe!", haleká hysterický henlainovec Havránek."?
Uchazeč: Legrační?
Učitel: A ještě něco?
Uchazeč: Slova začínají stejným písmenem.
Učitel: Proč to tak autor napsal?
Uchazeč: Nevím.
Učitel: Co myslíte? Není špatná odpověď.
Uchazeč: Zní to dobře. Aby zdůraznil to, co ty slova popisují, humor?
Učitel: Ano. Tak to je ta aliterace. Setkal jste se s tím už někdy?
Uchazeč: Jo. Na hodině angličtiny první třídě, myslím.
Učitel: ??
Uchazeč: Andrew Airpump asked his aunt her ailment.
Učitel: Proč myslíte, že je tam aliterace?
Uchazeč: Aby se to líp pamatovalo. "A" se tam vždycky jinak vyslovuje.
Učitel: Co je tedy ta aliterace?
Uchazeč: To je, když se na začátku slov opakují stejná písmena, aby to dobře znělo, aby se zdůraznil obsah a líp se to pamatovalo.
Test by nám ukázal pouhé "0".
Pohovor nám ukázal schopnost přemýšlet, pamatovat si, najít mezipředmětové souvislosti a vyvodit závěry. Možná už začínáte chápat, proč je pohovor objektivnější než cermatest.
Okomentovat