Zatímco některé školy připomínají nedobytné pevnosti, jiné se spoléhají na zámek a „bzučák“. Ukazuje se, že v zabezpečení škol panují velké rozdíly. Závazná pravidla pro to, jak školu zabezpečit, nejsou, vždy proto záleží na rozhodnutí ředitele nebo iniciativě rodičů. Reportáž přináší iDNES.cz.
„Zatímco v Praze, středních Čechách a Libereckém kraji má zabezpečovací systémy většina škol, například školy na jižní Moravě pokulhávají. Čipové systémy tam má jen 27 % škol,“ říká bezpečnostní expert Assa Abloy Petr Kučera.
„Čip nebo vstupní kartu by děti ztratily. Jsme malá vesnická škola, byla by to pro nás zbytečná investice a starost navíc. Na dveřích máme kouli, aby nešly otevřít. Kdo chce dovnitř, musí zazvonit. Zeptáme se, kdo jde a proč chce vstoupit. Když jde někdo cizí, všichni ví, že pro něj musí ke dveřím dojít a dovést ho tam, kam chce jít, takže se nemůže stát, že by se po škole někdo nepozorovaně pohyboval,“ řekla iDNES.cz ředitelka jedné ze základních škol na Semilsku, která si nepřála uvést jméno.
Rozdíl v zabezpečení škol potvrzuje i Libor Sladký z Asociace bezpečná škola. „Základním problémem škol je fakt, že v České republice pro školy neexistuje žádná závazná metodika a školy (nebo jejich zřizovatel) si řeší bezpečnost zcela intuitivně. Máme školy, které jsou z hlediska bezpečnosti „super“ a školy, kam bych své dítě z mnoha důvodů opravdu nedal,“ říká Sladký. Kromě toho je podle něj problém v tom, že školy neprochází žádným vzděláváním, kde by se s touto problematikou smysluplně seznámily.
Celý text naleznete zde
0 komentářů:
Okomentovat