Pavel Kraemer: Dobrý učitel si hraje! O tom, jak ve Švédsku vznikla intuitivní pedagogika a proč si ji oblíbili zrovna Češi

„Spousta rodičů říká „já děti vychovávám intuitivně“. Najde se i dost učitelů, kteří chtějí učit „intuitivně“. To ale může znamenat pokaždé něco jiného. A pak je tu hnutí na poli výchovy a vzdělávání, které má intuici přímo v názvu. Intuitivní pedagogika neboli intuitivka, jak se tomuto směru říká v Česku, patří do rodiny vzdělávacích alternativ, jako jsou montessori nebo waldorfská škola. Je ale jejich daleko mladší sestrou (nebo neteří?). Na počátku stál švédský hudebník a pedagog Pär Ahlbom, ročník 1932. Do jeho experimentální školy Solvik (Sluneční záliv), kterou s kolegy a spřízněnými dušemi založil v přírodě na jihu Švédska, pravidelně jezdí i zahraniční návštěvníci, a hrají tam „intuitivní“ hry. Nejpočetnější skupinou jsou Češi,“ píše Pavel Kraemer pro magazín Rodiče vítáni.

Pavel Kraemer (youtube.com)

Intuitivní pedagogiku začali na konci šedesátých let vymýšlet waldorfští učitelé, kteří se cítili příliš svázáni tradicí a schématem waldorfské školy. Tito rebelští učitelé zatoužili po větší svobodě, chtěli do práce s dětmi vnést vlastní prožitek a více improvizace. Nejvýraznějším i nejstarším z nich byl Pär Ahlbom. Geniální hudebník, skladatel a improvizátor, kterému bylo v době založení jeho školy kolem čtyřiceti. Pär působil jako učitel hudební výchovy a lektor učitelů na waldorfském semináři. Na učitelském semináři se kolem něj postupně vytvořila menší komunita podobně založených lidí, kteří se pak stali jádrem učitelského sboru v Solviku, škole, kterou založil v přírodě a pojmenoval „Sluneční záliv“.

Především zvládnout sám sebe 

Intuitivní pedagogika klade ohromný důraz na seberozvoj dospělých. Daleko víc než na samotnou práci s dětmi, která je konec konců výsostnou doménou každého učitele nebo rodiče. Na intuitivce vám neřeknou, co a jak učit. Ale panuje tam shoda na tom, že kondice dítěte se odvíjí od kondice dospělého. Učitel či rodič, který nezvládá sám sebe, může přežvýkat desítky metod, a stejně to nebude moc platné.

Pärova představa byla, že ve škole to bude vypadat jako při skupinové hudební improvizaci. Místo plánu se bude vycházet z momentální situace. Cílem vzdělávání je zažehnout v dítěti oheň tvořivosti. Je zřejmé, že pro Pära a kolegy není vzdělávání racionální záležitostí. Proto nemá smysl moc plánovat.

Oproti svobodným demokratickým školám, kde je také velmi volný režim a improvizuje se, je ale Solvik spíše komunita než soubor individualit, které musejí o svých zájmech vyjednávat a hlasovat. Živý organismus spíše než samosprávná instituce. Když mluvíme se zakladateli, cítíme duch lidí 60. a 70. let, je kolem nich aura „květinových dětí“.


Celý text naleznete zde