Andrea Vedralová: Známky nejsou v souladu s principy, které na školách zavádíme, obzvláště ne hodnocení 1 až 5

„Pro nás nejsou nejdůležitější konkrétní metody. Tím se možná lišíme od dalších typů inovativních nebo alternativních škol, jelikož si myslíme, že k dosažení určitého cíle můžeme dojít pomocí různých metod. Pro nás jsou tedy důležité cíle, hodnoty a systematičnost hodnocení... Na prvním stupni se jedná o slovní hodnocení, vrstevnické hodnocení a sebehodnocení, přičemž děti se do jisté míry od první třídy a intenzivně od třetí třídy podílejí na přípravách měsíčních plánů. Na druhém stupni přichází kombinace s procentuálním hodnocením. Známky jednoduše nejsou v souladu s principy, které na školách zavádíme, obzvláště ne typické hodnocení pomocí stupňů 1 až 5,“ říká zakladatelka vzdělávací koncepce Škola Můj Projekt Andrea Vedralová v rozhovoru pro magazín Perpetuum.

Andrea Vedralová (youtube.com)

V rozhovoru zazní také tyto otázky a odpovědi:

Specifikem škol pracujících s vaší koncepcí jsou tzv. Mapy učebního pokroku. O co přesně se jedná?

Děti si pomocí plánovacích listů, map, plánují, čeho chtějí dosáhnout. Volí si z podpůrných, rozvojových nebo harmonizujících programů. V první kategorii se žák snaží zlepšit se v tom, co mu ve škole nejde. V rozvojových programech si rozšiřuje znalosti a dovednosti ve věcech, kterých se mu ve škole nedostává. Dívky si jednou připravily třeba kurz slovenštiny nebo hru na klavír. V harmonizujících programech jde v podstatě o osobnostní rozvoj, o hodnoty, o nabytí klíčových kompetencí. Děti si přitom samy mapují pokrok v každé z nich. Jde o to, že dítě samo si uvědomí cíl, který před ním stojí. A takové uvědomění může často v učení dokázat doslova zázraky.

Důraz tedy kladete i na klíčové kompetence. Domníváte se, že jiné školy s klíčovými kompetencemi nepracují dostatečně?

Problém dnes podle mě není to, že by se učitelé práci s nimi bránili. Jde o to, že v rámcovém vzdělávacím programu jsou kompetencím věnovány čtyři strany a devadesát stran je věnováno znalostním výstupům. Učitelé příliš neví, co si pod danými kompetencemi představit. Vytvořili jsme proto nástroj, mapu pokroku, ve kterém jsme jednotlivé kompetence rozpletli do dílčích kompetencí. Například jsme detailně popsali, co to znamená, že dítě umí komunikovat nebo že se v sobě vyzná. To jsme poté rozpletli do dalších vláken a vytyčili jsme pro jednotlivé kompetence orientační mezníky. Učitelé s mapami pokroku dětí pracují od první třídy, děti samotné se do práce na mapách zapojují od třetí třídy. Vyznačují si, co již zvládli.

Celý rozhovor naleznete zde