V některých školách za našimi hranicemi existuje systémově zabudovaný nástroj proti vyhoření učitelů, takzvaný sabatický rok, neboli rok volna po každých sedmi letech výuky. Učitelé tento rok využívají různě; někteří cestují, jiní pracují na farmách, nebo ve firmách, pro charitativní organizace nebo píšou knihu. Rok volna je dobrá věc. Učitel si výkonem úplně jiné aktivity odpočine a zároveň načerpá zkušenosti z "opravdového" světa. Tyto pak může předávat dál žákům ve výuce. Připravovat žáky pro život, pokud jediná životní zkušenost učitele je pedagogická fakulta a následně škola, lze jen stěží.
V České republice je myšlenka volného, placeného roku pro učitele vzdálenou a úsměvnou utopií. Vždyť někde učitelé nedostanou proplacené ani letní prázdniny. Stav vyhoření je pak častým jevem. Aby nemusel odejít ze zaměstnání, učitel si vůči opakujícímu-se kolotoči školního roku vybuduje obranný mechanizmus, kterému se eufemisticky říká nadhled a méně eufemisticky rutinérství či nezájem. Nadšení pro práci a pro předmět postupně vyšumí, výuka jede podle kolejí, položených během prvních několika let počátečních líbánek. V duši se objeví šedivá díra, jen místy přerušovaná hodinami, při kterých děti dobře pracují, zvídavě se ptají a výuka náhle oživne vyhasínajícím plamínkem starého nadšení.
Podle úředníků je potřeba profesní růst stimulovat dalším vzděláváním, abychom prý drželi krok s nejnovějšími poznatky v našem oboru. Tak jdeme na školení, která mají honosné názvy a ještě honosnější cenovky. Záhy zjistíme, že z deseti školení je tak jedno, kde jsme se dověděli něco nového. Zbytek "dalšího vzdělávání" je způsob jak prolomit každodenní rutinu a podívat se někam jinam, pokud ovšem vedení školení zaplatí. Je podivuhodné, kolik tzv školení je zcela k ničemu. Například využívání technologií ve výuce, nebo prevence šikany, nebo objevné aktivity, kterými lze výuku oživit a učinit atraktivní; to vše je vesměs plácnutí do vody, slátané se střípků něčích zkušeností, různé chytré vychytávky na jedno použití, nebo selský rozum přeložen do hogofogo úředničiny. Lektoři jsou mnohdy přednašeči z povolání, nebo učitelé, které nebaví učit děti a tak učí učitele, nebo herci, kteří se minuli povoláním.
Domnívám se, že jednou z možných cest jak skutečně předejít vyhoření a upadnutí do rutinérské hibernace, je umožnit učitelům, aby čas od času učili tematický blok nějakého předmětu, mimo jejich aprobaci, na jiném stupni. Přípravy nutné k tomuto cíli pak mají ozdravný efekt změny a objevování nových obzorů, navíc skýtají možnost porozumět problematice výuky jiných předmětů a věkových skupin. Umožňují také spolupráci s kolegy na jiné úrovni. Pro žáky bude jistě změna také vítaná, učitel neotřelý, uhel pohledu na předmět jiný. Co požadavek aprobace na určitý předmět a stupeň, ptáte se možná zděšeně. Inu, k čertu s ním. Profesní hygiena učitelů je mnohem důležitější než nedomyšlená nařízení úředníků. Nebo bychom mohli zavést sabatický rok.
Převzato z autorova blogu
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
9 komentářů:
Jako člověk, který učil celý život (přibližně v délce čtyřiceti let), si myslím, že volný placený rok jednou za pět let by mohl znamenat výraznou prevenci vyhoření. Ale to by chtělo do školství dávat více financí, což v našem státě jaksi nejde.
Možná by pomohlo, kdyby na školách bylo více učitelů s menšími úvazky. Zažil jsem školní rok s 26 hodinami týdně a nikdy více!
(Doufám, že aspoň tento komentář pan Komárek nesmaže. Na tomto serveru člověk nikdy neví, co se cenzorovi znelíbí.)
Q.E.D.
Vy ale přece velice dobře víte, proč jsem smazal Váš komentář, který obsahoval zcela zbytečnou urážku. Hezký den!
Pane Komárku, opravdu myslíte, že byste to u soudu z hlediska právního obhájil?
Jistě. A vidíte, že to víte :-). Hezký den!
změna typu školy po 8-10 letech a studium druhé vš po 15 letech,po 40ti už hlava neverb
Q.E.D., ano, ideální by bylo, člověk s nějakým zaměstnáním a učením na částečný úvazek, jako srdcovou záležitostí. Propojení života se školou.
Nejúčinnějším lékem proti vyhoření by byl smysluplný obsah učiva. Ten se postupně vytrácí, zejména pak vlivem centrálně zaváděných zkoušek i jim přizpůsobených učebnic. Smysl nelze nahradit metodami výuky, ty fungují krátkodobě a podsatu problému neřeší. Nakonec zbude jen další příliv testů.
Pane Lippmanne, zcela souhlasím. Potíž je v tom, že smysluplnost obsahu učiva nemůže být definována plošně, čili nelze určit ani měřit jakýsi standard smysluplnosti. Také proto úředníci učivo kouskují na objektivní části, které měřit lze a vytváří tím jakési placebo smyslu. Smysluplnost je subjektivní a předpokládá učitelovo nadšení pro obor a pro práci s dětmi. Smysluplnost je podmíněna nadšením a vice versa. A máte pravdu, vytrácí se, pomalu ale jistě.
Okomentovat