Ondřej Hausenblas: Hodnocení maturitních písemek může sloužit ke slaďování mezi profesionály

pondělí 26. června 2017 ·

Porovnejme dvojí hodnocení k maturitní písemce Madalény:
Centrálního hodnotitel: 1B - Text vykazuje nedostatky vzhledem k zadané komunikační situaci a zadanému útvaru.
Pětice učitelů: 1B – Text je otevřen úvodním příběhem, který připravuje vhodnou půdu následujícím otázkám a úvahovým pasážím, jež se zabývají dětskou psychikou, motivy dětských zločinů i příčinami dětské kriminality. Otázka snížení hranice dětské kriminality přirozeně plyne z předcházejícího uvažování i argumentů. Za útvar jsme opět shodně psali 4 body.

Ondřej Hausenblas (eduin.cz)
Samozřejmě že centrální hodnotitel, má-li dejme tomu 300 písemek, nemůže psát explicitně podrobné citace dotčených míst z textu, ani podat své odůvodnění pro body, které přiděluje. Je to tak. A to je také dobrý důvod, proč v maturitních písemkách nemá být centrální hodnocení. To nejcennější, co z maturitních písemek můžeme mít my i maturanti, je právě ono zdůvodnění. Kolik procent žáků z jakého typu školy prošlo, to je důležité jenom pro vzdělávací politiku a pro naši kontrolu mocenských orgánů, ale nevzdělává to. Proč by o statistiku měli stát učitelé a studenti? Pro ty je snad důležitější, jak se vede výuka celých 13 roků před maturitou.

Uvažování, které centrální hodnotitel provedl, neznáme. Mohli bychom na něj – na odborníka – spolehnout, prošel školením, je to zodpovědný člověk. Jenže reakce jiných zodpovědných a studovaných lidí z terénu ukazují, že spolehnout by byla chyba – jiní odborníci, učitelé v praxi, se rozmanitě odlišují. Hodnocení centrálního hodnotitele si můžeme vážit, ale kvůli neshodě mezi profesionály mu nemůžeme přiřknout rozhodující platnost. Jenomže právě ta rozhodující platnost je kámen úrazu: Rozhodnutí, kterým maturant přijde o maturitu, je osudové.

Proč mají být písemky raději hodnoceny n-ticí místních hodnotitelů?

Místní znají lépe situaci studenta, jeho dosavadní vývoj, vědí také, jakým „kursem“ během studia střední školy prošel. Tato obeznámenost se situací studenta patří ke vzdělávání víc než snahy o „objektivitu“ v hodnocení – ta je vždy podvázána osobou hodnotitele, okamžitými okolnostmi. Obavy z „nadržování“ jsou sice pochopitelné v národě, jehož odborná vrstva se ani po letech pokusů o centrální maturitu nedohodla na tom, jak vytvářet důvěryhodnost zkoušky. Ale tvrdím, že dvojice až trojice hodnotitelů bližších k studentově situaci je méně škodlivá než centrální hodnotitelé.

Ale za nejcennější důvod pro místní hodnocení považuji to, že hodnotitelé vzájemně vylaďují své chápání studentovy práce. Tedy to, že se hodnocením maturitních písemek zvyšuje jejich profesionalita, a dokonce že díky tomu, že jsou blízko své třídě a škole, mohou obratem využít svých poznatků pro další zlepšování své výuky. To je hodnocení ve formativní funkci! A je v tom ještě jedna cennost pro občanskou společnost: Místní hodnotitelé nejsou anonymní. Jsou tedy zodpovědní – ve smyslu „je možné je žádat, aby zodpovídali dotazy nebo námitky ke svému rozhodnutí“.

Rád bych od zkušených centrálních hodnotitelů četl, co si oni ze své práce v Cermatu odnášejí pro svou třídu a svůj program výuky. Nemyslím teď na ta tvrzení, že úzce pojaté hodnocení zúží a omezí výuku. Věřím, že dobrý centrální hodnotitel vyvozuje i pro sebe sama, pro svou výuku ve škole užitečné závěry ze své zkušenosti, a že neplýtvá svou kapacitou hořekováním nad případnými mizernými výkony maturantů - neopakuje folklórní stesky, že by se měla polovina středoškoláků vyhodit už v prvním ročníku atp.

Místní učitelé-hodnotitelé mají víc času (méně písemek) k tomu, aby hledali a nalézali v textu indikátory, které je třeba rozpoznat, aby bylo možné říci, že text splňuje jisté kritérium. Komu se zdá, že to není těžký úkol, ať si zkusí takto v pětici nějakou práci hodnotit a své důvody explikovat. Uvidí, jak dalece se pohledy na výkon studenta liší, v čem se shodují, a někdy uvidí, že není možno jasné indikátory v textu nalézt, a jindy zas, že k danému kritériu je ani neumíme společně a přesvědčivě stanovit. (Indikátorem zde myslím něco podobného jako jsou světýlka na pračce: některý indikátor se rozsvítí - indikuje, že je zapnuto, jiný se rozsvítí, že začalo máchání, atd.) To, že ke kritériu se neshodneme o jeho indikátorech, nebo to, že je ani nemůžeme najít, je dobrá zpráva. Plyne z ní, že máme takové kritérium prozatím ze zkoušky vyřadit, anebo máme přímo při výuce s ním pracovat a hledat jeho indikátory spolu se studenty. Ovšem ani tak toto kritérium nevyužijeme k známkování...

Pokusím se nabídnout příklad, jak by podle mé zkušenosti bylo dobré nad hodnocením psaných výtvorů studentů uvažovat, a výslovně upozorňuji, že tu nepodávám ani návod, ani model toho, jak má být hodnocena písemka v dnešním pojetí státní maturity. Jde mi jednak o to, co potřebuje pisatel k tomu, aby se učil zlepšovat své psaní, a co potřebuje ten, kdo ho ve studiu vede. A s tím úzce souvisí, co by bylo potřeba pro dobrou výuku na straně učitelů. Je na každém, jak to porovná se svou zkušeností a svými náhledy. Jsem přesvědčen, že ani v případě, že někde vidíme jasnou chybu, nemáme přistoupit na mocenská řešení shůry. Chyby mají své hlubší příčiny a ty se mají řešit.

Maturant se oprávněně zeptá: „Co mám ve svém textu vidět, aby o něm někdo neřekl, že ,vykazuje nedostatky vzhledem k zadané komunikační situaci‘?“ A učitel (hodnotitel též) mu musí umět docela věcně a přesně odpovědět, protože to se stane cílem studentovy další snahy. Takovým postupem to má zkusit vylepšit. (I když víme, že po maturitě už výuka skončila, víme také, že učení pokračuje celý život.)

Student by měl ve svém textu vidět, že situace si žádá, aby psal spisovně a bez chyb, aby se držel věci – tedy v každé části své úvahy se má dotýkat toho, o co kráčí ve výchozím textu, nebo tam přidat něco, co k ní přímo míří nebo z ní těsně vyplývá. Měl by vidět, že dal najevo, jak informace zvažuje (jak moc jsou platné, jak spolehlivé, jak závažné vzhledem k tématu a záměru jeho psaní). Nejenom že některou informaci označí jako cennou, a jinou jako vedlejší či chybnou. V textu má najít místa, kde se vyslovuje k tomu, jak se má k věci postavit, čemu věřit, co zastávat atp. A taková místa mají mít v jeho práci vážnou roli, nejsou to jenom poznámky na okraj (třebas v závorce). Nemusejí to být přímo reflexe, ale můžou to být různé částice jistotní, nebo „řečnické“ otázky atp.

Co student ve své práci k tomuto zadání vidět nemá (kontraindikace): Chyby pravopisné nebo tvaroslovné a syntaktické, odbočky nebo nesouvisející přídavky. Nemá podávat text tak, jako by chtěl druhé jen informovat – tedy bez prvků svého vlastního uvažování. Nemá se snažit druhým věc pouze vysvětlovat, jako by měl docela jasno a neváhal.

Každý asi najdeme další indikátory. O nich by by dobré vést časté a hojné debaty - který indikátor je závažný, které kritérium dává možnost spravedlivě hodnotit atd. Taková dohoda u nás neexistuje, a snahy o ni jsou řídké a nesystémové.

Za protiargument nemůžu považovat to, že „přece“ jsou slohové útvary popsány v učebnicích. Každý takový popis nebo definice, případně i příklad, je tak jako tak vysokým zobecněním rysů, které byly vyvozeny z velmi mnoha rozmanitých textů reálných. Útvary jsou jako model dobré, dá se na nich učit právě to rozpoznání slohových rysů, ale nemohou se používat výlučně ani k tvorbě textů, ani k hodnocení konkrétní studentovy práce, zejména ne v žánrech tak měkkých, jako je úvaha, reportáž, nekrolog aj.

I nad ostatními kritérii u písemek bychom mohli zkusit takto porovnávat, explikovat a ladit. Jsem velmi vděčný za to, že pětice učitelů SŠ otevřela ukázkami a hodnocením konkrétních písemek prostor právě pro to společné hledání a vylaďování kritérií a indikátorů, a tím i pro vývoj pojetí našeho oboru. Předpokládám, že se ozvou další, kdo takové společné dohadování vedou (i když třebas ne nad maturitními písemkami). Takové debaty by byly pro vzdělanost u nás hodně přínosné - ovšem právě díky práci s doklady z textu.

8 komentářů:

Vera řekl(a)...
26. června 2017 18:30  

To se mi snad zdá. Maturity se připravovaly asi 10 let, pak to Dobeš rozjel a od té doby to není ani jeden rok stejné. Tu hodnotí ten, tu onen - vždycky z velmi dobrých důvodů a teď, po x letech budeme slaďovat.
Všichni jsme byli proškoleni, někteří víckrát, dostali jsme certifikát a teď tedy přišel ten kýžený okamžik: slaďujme.
To je tak absurdní, že se tomu ani nechce věřit.

Lenka Dohnalova řekl(a)...
26. června 2017 20:29  
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Lenka Dohnalova řekl(a)...
26. června 2017 21:34  

...mluví o hodnocení...

Vera řekl(a)...
27. června 2017 7:13  

Ad Lenka D. Vždyť ano, jenže on navrhuje to, co na mnoha školách včetně naší běží, ale mně přišlo, že už by mělo být v základních rysech sladěno.

Lenka Dohnalova řekl(a)...
27. června 2017 9:52  

Jasně. Rozumím a omlouvám se za tu bilingvní sekci, nechala jsem si ve škole brýle :-)

Hausenblas řekl(a)...
27. června 2017 10:02  

Děkuji Lence i Věře. Vím, že jsou školy, kde se učitelé o tom, co a podle čeho hodnotit, domlouvají - a právě to by mělo být normální i na úrovni celého systému.
Nabídl jsem možný podrobný pohled do těch žákovských textů a do jejich komentování od hodnotitelů proto, abychom mohli každý pro sebe zvážit,jestli se žák/student dozvídá opravdu dost konkrétně o své práci na to, aby ji mohl zlepšovat. Jestli tedy naše výroky o žákově práci jsou jasné i srozumitelné právě pro daného žáka natolik, že po nich ví, co tedy vylepšit, čemu se vyhnout. To bych nazval účinnou výukou a učením. (Nejde o to, že "vždycky jim dávám k známce komentář". Jde o to, jaký komentář to je a jak ho žák dostává. Světové výzkumy ukazují, že taková péče velmi výrazně a spolehlivě pomáhá k lepším výsledkům.)
Jenže díváme-li se právě na rozdíly v hodnocení mezi centrálními hodnotiteli a učiteli ve školách, je snad patrné, že dost sladění nejsou - a přes to, že jsou všichni "proškolení". Myslím, že to zabralo dost času, že to nikdo neodbyl. Měli bychom tedy uvažovat o tom, že dosavadní pojetí a způsoby toho profesního slaďování v hodnocení žákovy práce přece jen nejsou dost účinné.
Kdyby nebylo tlaku od státní maturity a centrálního hodnocení, možná by nemuselo to slaďování být nějak naléhavé - v dobré kultuře školy i národa se zodpovědní učitelé patrně časem tak jako tak ujednotí v potřebné a nepřehnané míře. Kromě výjimek se snad každý snaží pracovat co nejlíp a stojí o zdokonalování.
Ale s rozšířením přístupu ke střednímu vzdělání s maturitou se ukázalo, jak může být pojetí kvality žákova výkonu různé. A když na tom poli – ve snaze sjednotit úroveň výsledků a široký přístup ke vzdělání zase omezit – začalo hospodařit centrální hodnocení, rozpor vyvstal zřetelněji a má nežádoucí důsledky. To se asi popřít nedá, když se tu vedou tak výrazné polemiky i o věcech zásadních. (Neztrácíme čas nad malichernostmi.)
A proto by bylo přínosné nad těmi studentskými pracemi vést napříč školami a skupinami vážný hovor a konkrétně si ukazovat navzájem své pohledy a hodnoty. Takovým slaďováním (moderováním) se v zemích, kde se pracuje s použitelnými standardy žákova výkonu, k těm standardům dospívá (např. Austrálie-Victoria, N. Zéland, některé státy USA - ty vedle jejich nově zavedených centrálních CCCS). To moderování je inspirativní. Když to v širší komunitě učitelů neprobíhá dost důsledně, nebo když jsou politici a rozhodovači málo poučení, stane se, že do toho vstoupí některý "orgán" a se svými lidmi začne zavádět příliš jednostranný přístup. Tím pak debatu odřízne a nastává rozčarování.
Vedle diskusí o mocenské stránce státních maturit bychom měli víc pečovat o tu skutečně profesní debatu, v níž nejde o vítězství jednoho pojetí nad druhými, ale o jejich vzájemné vyjasňování a možné slaďování. Při tom bude hodně důležité si vyjasňovat i cíle té výuky - bez nich se hodnotit nedá. Vůbec si nepředstavuji, že by se výsledek dostavil během „pětiletky“. Je to záležitost kultury. Pradávná moudrost (tehdy se ovšem ještě křivdilo ženám): Synové jsou pýchou otců, dědové jsou pýchou vnuků.

Josef Soukal řekl(a)...
27. června 2017 10:25  

"Kdyby nebylo tlaku od státní maturity a centrálního hodnocení, možná by nemuselo to slaďování být nějak naléhavé - v dobré kultuře školy i národa se zodpovědní učitelé patrně časem tak jako tak ujednotí v potřebné a nepřehnané míře."
Naprostý omyl, bohužel. Před zavedením nové maturity mnozí učitelé o kritériích dnes uplatňovaných ani nevěděli, rozdíly mezi hodnocením byly obrovské. Část učitelů nové hodnocení ignorovala i po zavedení nové maturity a z různých důvodů ho nerespektovala ani v průběhu dalších let (viz např. vysoké procento úspěšných odvolání v předchozích ročnících bez CH). Kdo opravdu chtěl, mohl své hodnocení objektivizovat už dávno.
Další slaďování a profesionalizace jsou samozřejmě nezbytné, ASČ po něm volá trvale, a bude v tomto ohledu apelovat i na Cermat. Jejich podmínkou je ovšem respektování skutečností, které ze zkušeností s hodnocením vyplývají, a toho, že nepodaří-li se mi vlastní názor podložit argumenty, nemohu ho stále "vracet do hry" jako relevantní - viz kupř. tvrzení, že většinu textů nevytváříme podle zadání.

Lenka Dohnalova řekl(a)...
27. června 2017 10:37  

Omlouvám se, trhalo mi to srdce :-) Tak ještě jednou,i když naruším posloupnost vlákna...
Paní Vero,
pan Hausenblas mluví o hodnocení na školách, kde by kantoři korigovali své hodnocení konzultacemi navzájem. Tento systém se na naší škole praktikuje již od počátku založení bilingvní sekce a je velmi úspěšný. Hodnotí učitel, který žáka zná, oponent a v případě sporu odborník z fakulty. Účinné a levné.

Jinak se velmi přikláním k důležitosti zpětné vazby, tedy k formativní funkci hodnocení.
Všichni češtináři jsou sice proškoleni CERMATem jako hodnotitelé písemných prací, s nástupem CH ztrácíme však zpětnou vazbu, chybí rovný přístup k informacím.



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.