„Začněme příkladem: Dítě přijde domů a stěžuje si, že po nich učitel chce obrovské množství dat. To samé dítě je přitom schopno vyjmenovat 250 Pokemonů – kdo je s kým příbuzný, kdo na koho reportuje atd. V čem je rozdíl? K Pokemonům má emoční vazbu. Přitom podobně by to šlo dělat i s tím dějepisem, pokud by učitel zasadil data do historického kontextu, začal vyprávět příběhy,“ říká Jan Mühlfeit, bývalý ředitel Microsoftu pro Evropu, dnes poradce na volné noze v rozhovoru v rámci série textů Vzdělávání v 21. století.
Mühlfeit pokračuje:
 |
| Jan Mühlfeit (cz.linkedin.com) |
Za druhé, učitel zítřka by měl být jak mentor, měl by předávat znalosti a dovednosti, tak i kouč, tedy člověk, který ze studentů dokáže jejich potenciál dostat, který se jich například ptá. Dnes ale, zpravidla, když se student zeptá, zda něco nejde dělat jinak, je odkázán na učebnici, bohužel. To je postup, který potlačuje kreativitu. Přitom vše – například i ve velkých korporacích jako je Microsoft – je o několika možnostech z nichž se nakonec vybere ta nejlepší.
Celý text naleznete zde
9 komentářů:
To je moc chytrej pán z korporátu. A kolik toho ví! Sám se učí na YouYube, považte! Určitě rozumí problematice vyučování, bravurně ovládá pedagogickou psychologii, ví, že dějepisáři v Čechách nejsou s to vyprávět příběhy a látku kontextově ukotvit, že "Dnes ale, zpravidla, když se student zeptá, zda něco nejde dělat jinak, je odkázán na učebnici, bohužel.", nezapomene zmínit Finsko, Khanovu akadmii... Proč jen takoví jako on nejdou učit na základní a střední školy? Proč tihle skvělí vizionáři, kteří mají školství v malíčku, praví Komenského dědicové, nesejdou ze svých výšin a nerozsvítí českou školu, nepozvednou ji do výšin? Proč?
Můj známý dělá aktivně atletiku, jeho hlavní disciplína jsou "delší běhy" - 1500 m, 3 km, 10 km, uběhl i maratón.
Ale když ho v zaměstnání vyšlou do vedlejší vesnice aktualizovat software, odmítá tam zaběhnout, ale vyžaduje na cestu auto. Takže asi ani ty počítačové firmy nejsou schopné u svých zaměstnanců vytvořit emoční vazbu...
Přitom vše – například i ve velkých korporacích jako je Microsoft – je o několika možnostech z nichž se nakonec vybere ta nejlepší. ¨
Tak schválně, kolik různých možností je na výběr při výpočtu obsahu kruhu?
Pana Muhlfeita respektuji. Na rozdíl od EDUINovců to co říká třeba o globálních trendech, většinou dává smysl. Některé jeho konkrétní teze jsou ale opět charakteru - "Sedím na parkovišti před školou ve svém BMW a popíšu Vám, co je v ní špatně."
Pustil jsem si Khanův dějepis. Vznik USA. Hodinová stupidní přednáška. Bez příběhu.
Příklad s Pokémony omílá pan Šteffl už několik let. Kdopak opisuje?
Učitel má vyprávět příběhy? Třiceti žákům najednou? Nebyla by to pak ale nakonec frontální výuka? To je ale přeci to nejhorší, co může učitel dělat. Pane Mühlfeite, mohl byste několik takových vzorových hodin odučit, natočit z nich videa a hodit je na youtube? Rád bych se přiučil, jak to dělat nově a lépe. Nezapomeňte pak prosím hodit na ČŠ odkaz. Předem děkuji.
Jedenáct minut trvá prý i průměrná soulož. Alespoň to píše Paolo Coelho v knize Jedenáct minut.
Má to nějakou souvislost s tou délkou soustředění?
---
Jinak žvásty... By mne fakt zajímalo, jestli ten obraz školy je aspoň skrz děti pana Muhlfeita a nebo jestli dostává podklady z EDUinu.
Před pár lety napsala nějaká francouzská autorka knihu z prostředí takového toho středního a vyššího manažmentu. Dělala teda v nějakém EdF, polostátním, ale řada ohlasů říkala, že je to trefné a podobně to funguje i v nejsoukromějším sektoru a celosvětově. Namyšlení tupáni...
Pan Muhfeit svými úvahami o vzdělávání tento stereotyp zatím u mne nijak nenaboural.
---
"Za druhé, učitel zítřka by měl být jak mentor, měl by předávat znalosti a dovednosti, tak i kouč, tedy člověk, který ze studentů dokáže jejich potenciál dostat, který se jich například ptá."
To je celkem přesná charakteristika učitele včerejška, resp. doby před třiceti lety.
Co jsou to Pokémoni?
Okomentovat