Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj David Uhlíř) odmítlo pro neoprávněnost navrhovatele návrh skupiny deseti fyzických osob na zrušení části ustanovení § 16 odst. 9, věta druhá a ve větě třetí text: „a soulad tohoto postupu se zájmem dítěte, žáka nebo studenta“ a na zrušení § 16a, § 16b a § 49 odst. 2 část věty první, znějící: „na základě písemného doporučení školského poradenského zařízení“, zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů a na zrušení vyhlášky č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných.
Ústavní soud si je vědom závažnosti celé věci, avšak podle ustálené judikatury Ústavního soudu nelze ústavní stížnost podat pouze proti právnímu předpisu. Navrhovatelé tedy nejsou osobami, které by v konkrétní věci byly účastníky řízení o ústavní stížnosti, s níž by předmětný návrh eventuálně mohly spojit [§ 74 zákona o Ústavním soudu], nýbrž napadají přímo uvedená ustanovení školského zákona a jeho prováděcí vyhlášku; k takovému izolovanému návrhu však jako fyzické osoby nejsou aktivně legitimováni. Ústavní soud se tedy návrhem věcně nemohl zabývat a odmítl jej z procesních důvodů.
Text usnesení sp. zn. Pl. ÚS 9/16 je dostupný
zde (144kB PDF).
1 komentářů:
Hledal jsem v informačním systému Ústavního soudu ústavní stížnosti, v nichž stěžovatele zastupoval JUDr. Richard Dvořák, advokát se sídlem v Brně, Dvořákova 13. Zajímaly mě ty, které ÚS "odmítl pro zjevnou neopodstatněnost" (tak zní oficiální výrok pro potřeby databáze). Tedy zamítl je ze stejného důvodu jako tuto "ústavní stížnost proti inkluzi a návrh na zrušení určitých ustanovení školského zákona".
Po prvních pěti nalezených stížnostech jsem přestal počítat. JUDr. Novákovi jako profesionálovi tedy nepochybně muselo být zřejmé, že stěžovatelé nemohou uspět, neboť ÚS se podobně neopodstatněnými stížnostmi podle zákona ani meritorně zabývat nesmí.
Vycházím proto z toho, že advokát stěžovatele poučil, jaký osud jejich stížnost čeká, a oni se přesto rozhodli ji podat. Pak jsou buď hloupí (stačilo nahlédnout do zákona o Ústavním soudu a přesvědčit se, že jejich návrh nemá nejmenší šanci), anebo jim šlo o něco jiného než o to, aby Ústavní soud jejich návrhu vyhověl.
Okomentovat