Partie TV Prima: Kateřina Valachová versus Anna Putnová

Diskuse především o společném vzdělávání a šikaně.

Záznam na iPrima.cz

Z pořadu vybíráme:

Moderátor: Tak pojďme uklidnit rodiče. Jak to tedy bude fungovat v té třídě, kde budou třeba dva žáci s lehkým mentálním postižením, jakým způsobem se bude řídit ta výuka, pojede se podle těch nejpomalejších ve skupině?

Kateřina Valachová: No, tak samozřejmě, že ne, od 1. září já mám v tuto chvíli, to je také otázka pojmů a dojmů, já mám v tuto chvíli přesná čísla, že ze školské matriky z hlediska zápisů, to je tedy prvňáčků, kteří míří jak do běžných škol nebo speciálních škol, a zpráva je jasná, nestalo se vůbec nic, nestalo se vůbec nic. To znamená, od 1. září nám nastupuje úplně stejný počet dětí jak v minulých letech do běžných nebo do speciálních škol z hlediska jejich speciálních potřeb. Takže to je první věc. Takže 1. září se z hlediska novinek nestane vůbec nic. Co se stane z hlediska budoucnosti, ale co se také děje i nyní, pokud některé z tříd se objeví dítě, ať tedy jako prvňáček nebo třeba v průběhu vzdělávání, který potřebuje vyšší míru podpory. Také nutno říct, že některé děti tu podporu nemají, nemají spojenou už od prvního dne, kdy jsou ve třídě, protože třeba velmi často je to poprvé, kdy vstupují do nějakého kolektivu a učitelé třeba mnohem později, po mnoha měsících nebo i letech upozorní rodiče, že jejich dítě potřebuje vyšší míru podpory a v takovém případě to školské poradenské zařízení, které nyní, ale i do budoucna řekne, jakou míru podpory to dítě potřebuje.

Moderátor: Takže obavy rodičů, že by se i průměrní žáci ve třídách nudili, tu nepovažujete za oprávněnou?

Kateřina Valachová: Ne, prosím vás, jestliže dítě potřebuje vyšší míru podpory a tady, prosím, aby se to nesmrskávalo pouze na děti s lehkým mentálním postižením, mluvme o tom, že skoro ne už druhé, ale skoro každé první dítě má nějaké logopedické problémy, dysgrafické, dyslektické, toto všechno je podpora, toto je zvýšená podpora, ten učitel musí vynaložit mnohem více práce na to, aby dokázal udržet tempo, aby dokázal naladit třídu, aby dokázal skutečně co nejlépe každé dítě v té třídě vzdělávat. A toto musí zajímat každého rodiče. To jsou děti, prosím vás, ne nějaké, někde jsou někdy schované a najednou se tady objeví, to jsou naše děti, my je máme v dětských pokojíčcích, takže se ji pořádně prohlídněme. A jim jenom chceme dát to nejlepší vzdělávání. A pokud bude dítě, které má, bych řekla, nižší tempo, tak jak je to doposud, tak samozřejmě tomu nižšímu tempu se přizpůsobí ta míra podpory, to znamená pozornost učitele nebo to, že v některých hodinách tedy toto dítě se vzdělává, vlastně speciálně třeba v rámci zase dětí, které mají vyšší míru podpory, třeba pokud se bavíme o některých logopedických problémech, tak na školách to probíhá tak, že jsou speciální menší třídy, které umožňují vlastně těm dětem, které potřebují vyrovnat ten svůj start, individuální péči a aby v rámci třeba českého jazyka a literatury nebo, chcete-li, čtení, a následně pokud se vyrovnaní v podstatě ty jejich možnosti, tak vstupují zase zpátky do výuky s ostatními kamarády a kamarádkami. A já bych taky chtěla říct, ať si všichni uvědomí, že přece každé dítě si zaslouží mít šanci. My jako rodiče nedokážeme úplně přesně si říct při vstupu do první třídy, jestli třeba naše dítě skutečně nepotřebuje nějakou speciální podporu, ale co je důležité, a o to bych se také chtěla zasadit, aby se začala respektovat více učitelská profese, aby rodiče s učiteli komunikovali o tom, co potřebuje jejich dítě a byla to společná práce. Takže moc, prosím, abychom...(...)

Moderátor: Tak doufám, že nevnášíme nenávist. Uklidnila vás slova paní ministryně a neobáváte se toho, že některé ty třídy můžou, mohou zpomalit tempo výuky?

Anna Putnová: Já myslím, že paní ministryně to vylíčila velmi idealisticky a optimisticky. Já se obávám, že tak úplně taková úplná idylka to zase nebude, protože my se dnes připravujeme prostřednictvím těch nových inkluzivních opatření na skutečně jinou práci ve třídě. To už nebude jenom práce jednoho učitele, případně jednoho asistenta, pokud by měl nastat ten model tak, jak jsme ho tady v té ideální formě slyšeli, tak bude mít učitel ve třídě třeba několik asistentů, naši učitelé by se měli i na tuto formu připravit, on vlastně bude koordinovat tu práci ve třídě, což jsou vlastně požadavky na toho učitele, na které zatím není příliš připraven. A další otázka, paní ministryně sama řekla, že pokud žák bude v některé oblasti zaostávat, že mu učitel bude věnovat více pozornosti, tak pokud bude věnovat jednomu žáku více pozornosti, tak z toho logicky vyplývá, že bude muset někde ubrat, takže může se to vyrovnat částečně tedy asistenty, ale ta obava z toho, že pokud by se skutečně stalo, že nebudou asistenti k dispozici, že nebude ta koordinace ve třídě tak, jak by měla probíhat, že povede k tomu, že ten učitel bude hodně zaneprázdněný a aby se věnoval dětem, které potřebují tu pozornost jeho více logicky, tak ta je samozřejmě na místě. A potom ještě jedna poznámka, myslím si, že musíme se také zabývat otázkou těch pedagogů a jednak jejich asistentů, protože to je dnes profese, která je velmi silně podhodnocená a pokud chceme, aby v té třídě panovala nějaká důvěra, tak ta spolupráce asistenta a učitele musí být na dobré úrovni a musí tam panovat také důvěra. A ještě možná by mělo tady zaznít také to, že se předpokládá, že v rámci těch dvou přechodných let bude, budou děti rediagnostikovány a tady je velká oprávněná obava, že nemáme dostatečnou kapacitu na to, aby tato rediagnostika během těchto dvou let proběhla, protože kde my vezmeme nové odborníky, které by, kteří by se věnovali dětem. Pan náměstek Štech mluvil o stovkách, asi sto padesáti nových lidí, já neznám obor, kde by bylo možné během dvou let získat sto padesát kvalifikovaných odborníků, kteří by tak citlivou a přitom zodpovědnou práci dokázali zvládnout. Takže toto jsou věci, které samozřejmě tu veřejnost zajímají.