Protože paměť – jedince i národa – slábne a mnohé, co by mělo zůstat zachováno, z ní časem nenávratně mizí, rozhodl jsem se podat osobní svědectví o tom, jak komunistický režim pohlížel v době totality na učitele, který nebyl ochoten přijmout jeho ideologii. Mladí lidé o praktikách režimu již téměř nic nevědí, je proto důležité je připomínat; především proto, aby se taková doba nemohla již nikdy vrátit.
Zdroj: Pedagogická orientace (ISSN 1211-4669 print; ISSN 1805-9511 on-line; reg. č. MK ČR E 20166) je vědeckým recenzovaným časopisem, který se zaměřuje na obecnější, aktuální problémy pedagogické teorie a praxe, školního vzdělávání, pedagogického výzkumu, vzdělávací politiky a vzdělávání učitelů. Cílem časopisu je podporovat rozvoj pedagogického myšlení.
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
26 komentářů:
Tak to je drsný.Hlavně ten prostředek.
Konformita, sklon k průměrnosti, nezájem o globální dění... Co mi to jen připomíná. Je příznačné a vypovídající, že i dnes někteří auto-renomovaní učitelé pějí ódy na staré dobré časy, kdy vzdělání mělo hodnotu a učitelství bylo prestižním povoláním. Tito pomýlení nostalgici udělají vše v jejich silách, aby "pozvedli úroveň" školství (zřejmě na úroveň let předlistopadových) a "nastavili nepodkročitelné laťky" za což by se jim, dle práva, mělo dostat přátelského poplácání od soudruhů na UV, pardon, úředníků na Mšmšt. Proto je potřeba pro-aktivně produkovat kánony pro státní maturity a bystrým okem sledovat a potírat kolegy, kteří jsou nesystémově lidští v jejich přístupu k žákům. Amnézie po nadměrném požití svobody.
No nevim, na cloveka, ktery nastoupil v zari 69 na PedF, trochu pretotalitovano... Skoro jako by v pozadi stal nejaky clovek v tisni...
Na druhou stranu do pocitu autora se dokazu vcitit... Uz proto, ze ten obrazek c. 2 mi celkem pripomina muj vlastni prubeh prodluzovani pracovnich smluv na VUT v Brne... Ovsem z let 2007-2011.
"přisluhovači komunistického režimu mu umožnili poznat mnoho škol",tak se měl dobře,měl práci,mzdu,bydlení,nevěděl,co je to exekutor....dneska by ho "přisluhovači kapitalistického režimu" vykopli a bylo by jim fuk, jestli chcípne někde svobodně a demokraticky hlady,tihle důchodci ,co mají každý ráno svý jistý,když se probudí? jsou mimo realitu a stále se utápějí ve vzpomínkách typu, "kdyby nebylo komunistů,kam bychom to mohli dotáhnou"
Podle čerstvé hromádky pokroucenin a nesmyslů je zjevné, že Tajného Upíra pořád něco žere. Škoda že ho během prázdnin něco nesežralo.
Konformita, sklon k průměrnosti...
No právě. Hlavně nevybočovat. Všichni se musí učit nastejno. Moderně, zábavně... A hlavně ty inkluzní rovné podmínky! Všechno stejné, šmahem na jednu hromadu. A když už průměr, pak radší nějaký ten slabší.
potírat kolegy, kteří jsou nesystémově lidští v jejich přístupu k žákům
Tak. Celé to prohlášení mi připomíná toho staříka, jak tloukl holí do polykarbonátové výplně autobusové zaatávky, a při tom syčel něco jako 'hajzlové, zkurvený, slušně se to chovat neumí'.
Jak zřím, Chairman Soukal, zavilý to rek prázdných výpadů a bezduchých floskulí, nebyl prázdninami nikterak ochuzen o svoji singulární ne-kompetenci. Nashledanou v září s novým kánonem kanonýre. Hlavně pozor na ty padouchy učitelské, kteří již nyní, v rozpuku léta, kují mrzké pikle k záchraně příštích maturantů.
To je právě ta podstata, že "nesystémově lidští" kanonýři "prázdných výpadů a bezduchých floskulí" zachraňují někoho před něčím, co je nebezpečné jen v jejich hlavě. A tak je to u "padouchů učitelských" a Tajných Upírů se vším.
Oder, kanonýři se snaží "pozvednout úroveň" něčeho a chránit "objektivitu" čehosi, co bylo devalvováno jen v jejich hlavě. A tak je to u předsedů klubu nostalgických superhrdinů se vším.
Jak říkám, škoda že nesežralo.
No nevim...
Určitě teď šlápnu do čehosi velmi nevonného, ale ublíženecký traktát pana docenta mě nedojal ani trochu. Spíše nadzvedl, řekl bych. A to při vší úctě k jeho akademické dráze a jistě i odborným kvalitám. A jeho věku.
Co nám chtěl vlastně autor sdělit? (Kromě neorganicky vložených a poněkud neumělých odstavců opakujících stokrát ometá klišé o fungování totalitní společnosti.)
Že jeho táta byl lidovec, takže s ním jako učitelem vymetli kdejakou školní díru? Takže ani nemusel opustit kantořinu a jít "do výroby", jak tehdy bývalo zvykem. O takové "perzekuci" se desetisícům jemu podobných mohlo jenom zdát.
A autor sám? Z článku jsem vyčetl (možná mi něco uniklo), že když bylo třeba, ohnul se, držel ústa a krok, plnil všechno, co se po něm chtělo, díky čemuž i s "poskvrněným kádrovým profilem" vystudoval univerzitu, získal doktorát, přežil celý život jako pedagog a dokonce dohromady celých 29 let před Listopadem učil na pedagogické fakultě.
Můj táta se jako mladík před rokem 1948 zapletl s "nársoc". To automaticky znamenalo definitivní stopku pro jakoukoliv vysokou školu. Definitivní a doživotní. Kdepak univerzita...
Autorovým jediným v článku uvedeným "hrdinstvím" bylo prý to, že "netajil své názory na tzv. bratrskou pomoc Sovětů a spřátelených zemí.“ Přesto na vysoké škole a zůstal a působil - byť s úvazky na dobu určitou - ještě dalších 8 let. To je skutečná "perzekuce" jako hrom. Nevím, kdy a jak se autor "netajil s názory" (až do jara 1969 se takhle "netajili" úplně všichni). Vím však s jistotou, že někdy v letech 1969 až 1970 musel autor podstoupit tzv. "prověrky". Pokud při nich nevyslovil bezvýhradný souhlas s "bratrskou pomocí", okamžitě letěl z fakulty. Okamžitě! V jiných zaměstnáních to často znamenalo jen shození z vyšší funkce kamsi na dno, ovšem v případě učitele na vysoké škole (navíc vychovávající budoucí pedagogy), byl vyhazov naprosto automatický. Pokud autor na fakultě působil dál (byť jako "podezřelý"), musel se při prověrkách ohnout.
Ano dočetli jsme se o příkořích povinné prázdninové praxe (tu tehdy zažili prakticky všichni, i my v 80. letech jsme ji - samozřejmě už jen jako studenti - měli povinnou). A také o tom, že o osudech lidí rozhodovali ambiciózní a neschopní (na rozdíl od současnosti). Ale ať jsem hledal, jak jsem hledal, nenašel ani jedinou zmínku, co proti té mizérii autor dělal. Podílel se na něčem, byť sebemenším? Nebo jen jako příslušník "šedé zóny" poslušně učil, nevyčníval a přežíval.
Nejsem dost arogantní, abych si otíral hubu o pětaosmdesátiletého vzdělaného pána.
Ale prezentace jeho osudu jako důkaz "komunistických zvěrstev" mi přijde - velmi mírně řečeno - jako přehnaná. Řečeno nemírně - jako urážka těch, kteří skutečně hubu a krok nedrželi.
A také těch, kteří ji nedrží ani teď.
aha, tak kdyz jsem rano psla svuj ohlas,byl pdf prispevek totalne zasifrovany.Proto ta mije irinie.
Dekuji panu Hrabacovi za obsahle vyjadreni. Vidim to podobne.
----
Jeste k te vete z uvodu:
"Mladí lidé o praktikách režimu již téměř nic nevědí, je proto důležité je připomínat; především proto, aby se taková doba nemohla již nikdy vrátit."
Podobnou mesidz neslo i heslo "Jiz nikdy vice..." v sini tradic me zakladni skoly v osmdesatych letech na nastence pripominajici hruzy 2. svetove a bidu kapitalismu tricatych let... Hlavnim ucelem ale bylo zajistit, aby pripadna kritika nesvaru tehdejsiho systemu zustala pozitivni a konstruktivni. Stejne jako je tomu dnes...
(Taky se muzeme na vsechny ty vzpominky na totalitu z dilen novodobych agitatoru divat jako na jakysi zazitkovy projekt, ktery ma probudit obcanskou aktivitu prave zduraznovanim spolecnych rysu stareho a noveho rezimu... Drobna chyba je, ze dnesni deti, ktere tu tehdejsi totalitu nezazili, jsou o tuto moznost srovnani ochuzeni)
Musím ze své zkušenosti konstatovat, že dnešním mladým jsou tyto reminiscence úplně ukradené. Jsou rádi když seženou práci aspoň na dobu určitou.
Nebyl taťka lidovec v NF?
Jiri Janecek:
"Již nikdy více..." Jak tragikomické heslo!
Po Rakousku-Uhersku jsme usilovně bojovali proti návratu monarchie... a přišel Hitler.
Po okupaci jsme bojovali proti revanšismu a návratu nacistů... a přišel Únor 1948.
Dnes hrdinně bojujeme proti komunismu... a...
Totalita vždycky přišla nečekaně a vždycky z úplně jiné strany, než ji lidé čekali. Odkud přijde ta budoucí, ještě úplně přesně nevím (před 10 lety bych napsal "vůbec netuším"), ale jedno je jisté: Určitě nebude mít ve znaku srp a kladivo a stejně jako tolikrát v minulosti ji většina lidí bude ignorovat jako dočasnou epizodku a zbylá část ji bude vítat jako skvělé řešení současných problémů.
-----------------------
Zdeněk Sotolář:
V NF byly po roce 1945 povinně všechny strany. Do roku 1948 však spolu ještě regulérně soupeřily a šly si - podobně jako ty dnešní - po krku. Být v 50. letech v té "nesprávné" straně ještě znamenalo nepříjemné stigma.
Sborem souhlasných loutek KSČ se NF stala až později. V 70. letech už jím byla určitě, to už si pamatuji. Být lidovcem či "socialistou" před Listopadem tedy opravdu nebylo žádné hrdinství.
Je třeba odlišit vysoké funkcionáře a prosté členy. Být v době normalizace řadovým lidovcem na malém městě ve východních Čechách bylo určitě projevem odvahy; mluvit o stigmatu je pak úplně scestné.
Drobna chyba je, ze dnesni deti, ktere tu tehdejsi totalitu nezazili, jsou o tuto moznost srovnani ochuzeni
O srovnání nespíš ano. A zapaťpámbu. O zážitky ale ochuzeni už být nemusejí. Kolikrát už od mala. Třeba takové sortýrování lidí, vztahy založené na protekci a konexích, šikana, buzerace a tak nějak podobně. Kolikrát si říkám, ještě že mnozí lidé nemají tu moc jako dřív, a to zamést s celou rodinou. Ačkoli, na malém městě mnohdy stačí pár telefonátů. Kdekdo zná kde koho, kdekdo je kdekomu zavázán, či mu je povinován.
Je to ošemetné téma. Nerad bych zadupal v porcelánu. Pikantní je ovšem, když mi jeden místní sametový revolucionář kdysi, už po revoluci sdělil, tak vy si pane kolego ve školství už na okrese ani nevrznete.
Kdysi nějaká náhodná kolemjdoucí u cukrárny v Kardašově Řečici vyprávěla jednomu mému známému o jakémsi mladém učiteli, který se umravňujícím způsobem opřel do nejmenováného žáka, který docela silně dobil spolužáka. Prý až do krve. Docela, a nad očekávání si tím ten učitýlek zavařil, a nakonec ve škole skončil. Až později vyšlo najevo, že dcerka jednoho vedoucího pracovníka té školy s tím bijcem chodila. Prý. Věřte tůristkám. Nakonec, je to prkotina ve srovnání třeba s lety normalizace.
Ostatně, jaké jsou dnes na pedagogického pracovníka kladeny nároky v souvislosti s dobrými mravy, etikou, ctí... Víc jak dvacet pět let po pádu totalitního režimu.
"Ostatně, jaké jsou dnes na pedagogického pracovníka kladeny nároky v souvislosti s dobrými mravy, etikou, ctí... Víc jak dvacet pět let po pádu totalitního režimu."
Dobrá poznámka. Za sebe: Řekl bych, že stejně jako před třiceti lety si ty nároky musím definovat především sám.
Josef Soukal:
O "stigmatu" - tedy o nežádoucí společensko-politické nálepce jsem mluvil v souvislosti s 50. lety. Bývalí (či tehdy současní) lidovci a národní socialisté to opravdu neměli lehké. Rozhodně byli hlídáni víc než nestraníci. A "podezřelými" zůstali i poté, co nervově nevydrželi a podepsali přihlášku do KSČ, kterou jim denně "kdosi" kladl na stůl.
A v době normalizace:
Pravda, žil jsem v Praze, na malém městě to mohlo být jiné. Vím, že být řadovým členem ČSL nebo ČSS neznamenalo žádnou výhodu. Pár takových jsem znal a nepamatuji si, že by byli vystaveni nějakému tlaku. A vím o případech, kdy mladý ambiciózní kariérista, kterého z nějakých důvodů nechtěli v KSČ, se stal "lidovcem" nebo "socialistou" s nadějí, že se časem v rámci tehdejších (samozřejmě mrňavých) povinných kvót dostane na kandidátku NF a stane se například poslancem (dnes říkáme "zastupitelem") MNV, ONV nebo NVP. A v budoucnu třeba i na kandidátku do SL nebo SN Federálního shromáždění.
I mezi současnými politiky pár takových najdeme.
Na socialistické škole před dávnými časy."Žáku, v písemné práci na téma silný zážitek z prázdnin jste popsal soulož. Ve kterém kánonu jste ji našel?" "Sím soudruhu učiteli, ve všeobecném rozhledu stojí, že ňákej soudruh Lukáš napsal, že soudruh Ježíš řek, čiňte druhým soudruhům to, co chcete, aby soudruzi činili vám”.
Ještě jsem chtěl připodotknout, že mnozí, kteří to měli dobré tehdá, to mají dobré i teď, a jiní, kteří to měli blbé, to mají dnes možná ještě horší.
A že v reakci na stejně jako před třiceti lety si ty nároky musím definovat především sám by se chtělo zevšeobecnit na 'a jak jinak, že', a na 'podle toho to tak u mnohých vypadalo a i vypadá'.
Ale vzhledem k tomu, že hned zkraje nového dne se diskuse dostala do roviny ve svojí filozofické hloubce jen obtížně uchopitelné, ponechám si ty svoje teze na jindy.
Můj děda vzpomínal na národní socialisty, kteří se šikovně přelili do té správné strany, aby v ní dokonce dostávali paritně funkce. Kdo uměl, ten uměl.
Ale učit léta na pedagogické fakultě a pak vzpomínat na šikanu režimu je přinejmenším podivné. Nemyslím, že by takový člověk moc vířil prach. Ti, co opravdu prach vířili, končili v kotelnách.
Stigmatu se lidovci nezbavili ani v době normalizace. Čímž nezpochybňuji poukazy na to, že i mezi nimi a socialisty se našli takoví, kteří v tom uměli chodit.
Všichni trpěli....když sleduji rozhovor s nějakou "celebritou", hercem, pěvcem či zneuznaným vědcem, obvykle se dříve či později dovím, jak dotyčný za té hrozné totality trpěl. On sice hrál všechny okresní a jiné tajemníky, soudruhoval v každém filmu, ale přece jenom, ke své vysněné roli se, zpravidla z politických důvodů, nikdy nedostal.
Podobné to bylo s vědeckými a výzkumnými pracovníky hlavně ve společenských vědách, kteří "nemohli" publikovat. Dalo by se očekávat,že v ten okamžik, kdy budou "smět", vytáhnou ze svých šuplíků hluboká a pozoruhodná díla, která všechny ohromí. Většinou se tak nestalo.
A tak si myslím, že bychom to rozjímání o "křivdách totality" po více než čtvrtstoletí měli ponechat ústavu, který byl k tomu zřízen, a který si platíme a spíše hledět dopředu, co rozumného udělat, aby se úroveň našeho školství zlepšovala nebo se aspoň přestala zhoršovat.
Vedoucí úloha KSČ byla vskutku cíleně řízena z centra přes okresní tajemníky až na základní úroveň. Byla to doba totalitní a nesvobodná. O tom není třeba vůbec pochybovat. O tom, že ČSL a ČSS kolaborovaly s tehdejším režimem také nemusíme pochybovat.
Jen je mně záhadou, že žáci uměli před 25 lety v M,F,CH,Př,.. více než dnes. Docela solidně zacházeli se svými znalostmi a dovednostmi a dokázali je použít ve reálném životě. A je taky zajímavé, že většina absolventů měla již správně nastaveny hodnoty a postoje, což se zajisté projevilo v listopadu 1989.
Zřejmě je tady v současnosti něco špatně.
Historické zapomínání je úzce spojeno s posledními pamětníky. Současní mladí lidé mají úplně jiné zájmy a preference. Svět je už dávno jinde než v roce 1968/69.
Okomentovat