Ondřej Šteffl: Připravujeme naše děti na život, ale nevíme na jaký

pondělí 29. září 2014 ·

Systém veřejného školství je v krizi, která se prohlubuje. A to nejen u nás. Prvotní příčiny krize ale nejsou v závadách uvnitř systému. Jsou důsledkem prudkého vývoje, ke kterému dochází mimo školství. Něco se změnilo – ve světě, ve společnosti. Chceme-li řešit nebo alespoň hledat příčiny problémů školství a vzdělávání, je třeba se především podívat na změny v okolním světě a posoudit jejich dopady na školství. A právě tomu je věnován tento text.



Černé labutě vzdělávání – blog na pokračování, díl 2 z 8
Díl 0: Úvod
Díl 1: Vzdělávání mimo školství

Školství je jako loď, kterou musíme přestavět během plavby.

Systém veřejného školství je v krizi, která se prohlubuje. A to nejen u nás. Prvotní příčiny krize ale nejsou v závadách uvnitř systému. Jsou důsledkem prudkého vývoje, ke kterému dochází mimo školství. Něco se změnilo – ve světě, ve společnosti. Chceme-li řešit nebo alespoň hledat příčiny problémů školství a vzdělávání, je třeba se především podívat na změny v okolním světě a posoudit jejich dopady na školství. A právě tomu je věnován tento text.

Jde o mírně upravený příspěvek do knihy

Elektřině (1873) trvalo 46 let, než pronikla do čtvrtiny domácností v USA, televizi (1926) to trvalo 26 let, mobilní telefon (1983) to zvládl za 13 let, internet (1991) za 7 let. Jak rychle pronikl do domácností Google, digitální fotoaparáty, tablety? Nevíme přesně, ale bylo to zase rychlejší…

Jisté je, že svět se mění čím dál rychleji. Nevíme, co bude za dvacet let. Prognostici trhu práce opakovaně sdělují, že většina povolání, která budou vykonávat naše děti za třicet let, dnes ještě neexistuje. Nikdo přesně neví, jaká to budou. Studie vědců z univerzity v Oxfordu docházejí k závěru, že v průběhu následujících dvou dekád bude 45 % z dnešních pracovních míst vysoce ohroženo komputerizací. To mluvíme o práci. Jak budeme my a naše děti za dvacet trávit volný čas, jaké nové zdroje zábavy a poučení se objeví, co dokáže medicína s naším zdravím či věkem? Nevíme.

I žáci, kteří chodili do školy třeba v šedesátých letech minulého století, dospěli do světa, který si tehdy nikdo nedovedl představit, ale rychlost změn v té době nebyla tak očividná a my – tehdejší žáci – jsme vlastně žili s tím, že svět, ve kterém budeme žít, bude podobný tomu tehdejšímu (většina z nás například nevěřila, že se dožije konce komunismu). I když to nakonec nebyla pravda, ve škole nám to nevadilo. Čím jdeme dále do historie, tím spíš se blížíme stavu, kdy změny byly tak pomalé, že se během jednoho lidského života ve světě vlastně nic nezměnilo. Na jaře zasel a na podzim sklidil, oženil se, postavil dům, měl děti. Syn, stejně jako otec, s pluhem po dědečkovi. Lidé umírali s pocitem, že vše zažili, narození, svatbu, smrt, válku, bídu i nemoc. Nebyl důvod myslet si, že v příští generaci to bude jinak.

Pro žáky, kteří chodí do školy dnes, však už nic takového možné není. Oni za krátkou dobu svého života zažili už zrod ale i zánik tolika nových věcí, technologií, projektů, zvyků, vztahů že nutně vnímají svět jako proměnlivý a nestálý. Vnímají ho jinak než kterákoliv generace před tím. Nedávno jsem viděl video, ve kterém desetiletým dětem dali do rukou walkmena; nevěděly, co to je.

Důsledky

Život, který současné děti čeká, si nikdo neumí představit. Většina z nich, pokud se ovšem něco nezmění, bude ještě v roce 2070 pracovat. Jedině jisté je, že je čekají změny, mnoho změn. A ne všechny budou k lepšímu. A škola by je měla na takový život připravovat. Ale děti vědí, nebo alespoň tuší, že nikdo, ani škola neví, na jaký život je připravuje!

Řešením by jistě bylo, kdyby škola připravovala žáky prostě na změny, na to, jak je zvládnout rozumově, postojově i emocionálně. Že změny lze přijímat jako výzvy, naučit se flexibilitě a pružnosti, umět řešit nové nečekané problémy, nebát se rozhodovat i v nejisté situaci. To lze ale v dnešní škole jen stěží zajistit. Tak jako pro výuku plavání potřebujete bazén, pro přípravu na změnu je zapotřebí proměnlivé prostředí. Ale škola, se svojí strukturou, s předem danými obsahy výuky, je z principu stabilní, rozvážná instituce. Klade jen otázky, na které zná odpověď. Jak se v ní mají žáci učit řešit nové nečekané problémy?

Autorita školy byla založena mj. na tom, že škola věděla, co se mají žáci naučit. A jedním z nedůležitějších argumentů, i když často nevysloveným, bylo to, že právě takový obsah výuky se v minulosti osvědčil. Jak ale přesvědčit dnes žáky o užitečnosti výuky, když je jasné, že ani oni, ani učitelé, a samozřejmě že ani tvůrci osnov nevědí, co bude a co tedy bude zapotřebí. Děti, dospělí, ale i učitelé proto stále méně věří, že to, co jim škola předkládá, je to, co budou opravdu potřebovat. Něco jistě ano, ale mnohé jistě ne.

Něco se změnilo!

4 komentářů:

Nico Pytlik řekl(a)...
29. září 2014 12:57  

že škola věděla, co se mají žáci naučit

Škola to ví doposud. Ale doopravdy po mně nechtějte, abych děti učil lhát, podvádět, pletichařit, rozhazovat společné peníze nebo dokonce krást.

Jenyk řekl(a)...
29. září 2014 13:33  

"Lidé umírali s pocitem, že vše zažili, narození, svatbu, smrt, válku, bídu i nemoc. Nebyl důvod myslet si, že v příští generaci to bude jinak."
Moje prarodiče zažili dvě světové války, rodiče jednu. Nikdo z nich mě neříkal: "Zažiješ aspoň jednu světovou válku. Počítej s tím, mysli na to!"

xOn řekl(a)...
29. září 2014 14:10  

Částečně nemohu souhlasit s titulkem tohoto článku, protože jak prokázali oxfordští vědci, mnohé pracovní oblasti budou "zkomputerizovány". Je to docela ošklivé slovo, ale říká mnohé o budoucí podobě světa. A snad také odpovídá ředitelům, kteří zakazují používání moderních technologií ve školách. Vychovávejme a vzdělávejme žáky tak, aby byli schopni těmto technologiím nepodlehnout, ale aby je uměli dokonale využívat. A vyrábět. A opravovat. A vynalézat nová řešení.

Jana Karvaiová řekl(a)...
29. září 2014 15:12  

Děti se mají opravdu připravit na život, ale je úplně jedno jaký. To totiž nikdy nikdo nevěděl a svět se točí už nějakou tu tisícovku let a ještě se nezbořil. A lidi vždycky věděli, co dělat. Dokonce i ti negramoti ve středověku,ale to se samozřejmě hodilo pánům.Pro život má nejvíc vychovávat rodina. Škola je především od předávání vědomostí a umění je třídit a používat. Škola tu roli má taky, ale prostoru pro to není moc. Základním krédem je
- život se s tebou nebude mazlit a ty to musíš umět zpracovat a překonat.
Jenže to dnešní umetání cestiček, aby děťulky moc netrpěly , se nějak do toho života nehodí.



Články dle data

Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.