Celé to začalo naprosto běžným rodičovským dotazem: „Proč máš pořád hlad, když ti platíme obědy?“ Místo jednoduché odpovědi si devítiletá školačka založila blog, aby názorně nejen svým rodičům ukázala, co všechno se jí dostane ve školní jídelně na talíř. Svou aktivitou zaujala kuchařskou celebritu Jamie Oliviera i hollywoodské tvůrce a vytočila státní úředníky. Společně s tátou vydala knihu a na podporu charitativního projektu do dnešního dne získala přes 124 200 liber.
Z článku Radky Páleníkové v RodičeVítáni.cz vybíráme:
Diskuse na českých fórech většinou končí konstatováním, že „se“ v jídelnách stejně nic nezmění. Ano, samo „se“ nezmění nikdy nic. Ale co si zkusit s dětmi zahrát na food kritiky podobně jako to dělá VEG? Možná vám jejich hodnocení pomůže poodhalit, proč někdy tak brzo po obědě slídí po něčem na zub. Kdoví, třeba vznikne zajímavý námět pro školní jídelnu nebo netradiční cesta za poznáním zvyků vzdálených zemí. VEG se na začátku prosince zaměřila na talíře japonských a českých školáků, třeba tu najdete inspiraci i pro sebe.
Otázky do diskuse: Jaké zkušenosti se školními jídelnami máte vy? Chodí vaše děti na obědy? Máte přehled o kvalitě jídla ve vaší školní jídelně? Diskutovat můžete ZDE.
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
10 komentářů:
Řekl bych, že kromě kvality je druhý největší problém dostupnost jídla. Pokud je někdo (děti) zvyklý, že může "mlsat", tj. že se běžně může stravovat pomocí pochutin, pak je obtížné je naučit, že mají jíst i "normální" jídla...
Domnívám se, že vše je o lidech. Před několika lety vařila naše školní jídelna stylem "Vitana vaří za vás", instantní polévky, omáčky, bramborová kaše s pytlíku a dokonce se kupovala i předsmažená cibulka. Jídelníček se opakoval po 3-4 týdnech. Stačilo, že vedoucí kuchyně a hlavní kuchařka odešli do důchodu a vše se změnilo. Všechna jídla jsou vařená bez pytlíků a polotovarů, prostě poctivá domácí kuchyně, neustále se objevují nová jídla, nejméně jednou týdně je ryba. Podle účtárny ještě dokonce ušetřili.
Přesto si někteří studenti raději v bufetu koupí hamburger nebo bagetu v ceně celého oběda (23 Kč).
Přesto
Do jisté míry souhlasím s s přispěvatelem z 26. února 2013 12:24. Prostě zbavit se zažitých postupů je někdy těžké.
Ale rád bych učinil dvě poznámky:
1) Mezi lidmi (tedy i žáky) je dost informací zkreslených, případně ty informace vůbec nemají. Přede dvěmi lety jsme spustili dotazníkové šetření mezi žáky I.stupně, II.stupně a dospělými strávníky (zaměstnanci a cizí strávníci). Za každou skupinu jsem dotazníky vyhodnotil zvlášť a výsledky jsem kromě nástěnky ve školní jídelně ještě uveřejnil v obecním zpravodaji. Ty výsledky jsem bohatě komentoval, protože jsem právě narazil na mnoho zkreslených představ o tom, jak se ve školní jídelně vaří. Takže trocha osvěty nezaškodí :-)
2) Zatáhli jsme žáky do tvorby jídelníčku. Každá třída má právo vytvořit jídelníček na jeden týden v měsíci. Na jídelníčku se pak strávník dočte, která třída jídelníček vytvořila. Samozřejmě že jsou přání splnitelná, a pak ta nesplnitelná. Ale žáci se aspoň dozví, co je a co není možné. Zbytek měsíce má pak VŠJ na to, aby zvolila jídelníček tak, aby splnila spotřební koš. Školní rok má 10 měsíců - máme 9 tříd ZŠ a desátý měsíc si vybírá jídelníček školka. Většina žáků to bere s jistou hrdostí :-)
Krome tchyne (zdravim maminko) je nejlepsim kucharem hlad.
Se zvysujici se zivotni urovni obyvatelstvo tloustne. Az to v Cine propukne, nebude na svete tolik inzulinu a zemska osa se mirne odchyli.
Sedych
Osvěta je každopádně nutná. Vzpomínám si na jeden díl seriálu Ano, šéfe, který se odehrával ve školní jídelně. Ředitelka přesvědčená, že kuchyně potřebuje vylepšit. A Pohlreich, který smeknul před šéfovou jídelny, která musí vystačit na oběd s normativem, cituji: "ceny jedné konzervy žrádla pro psy".
Obecně si myslím, že kdyby podobné food-kritiky zavedli na našich školách, většinou bychom byli překvapeni zjištěním, že to vlastně není tak hrozné. Až na výjimky samozřejmě. Protože faktem je, že když dva vaří totéž, nemusí to být také stejně chutné. Ale je také dobré pohybovat se v reálném světě s reálnými cenami. Nemluvě o drobnosti, že puberťákovi se dlouhodobě zavděčit prostě není možné.
Nápad v příspěvku kolegy z 12:41 je prostě skvělý. Když pak dítka frfňají, mohou si za to vlastně sama. A alespoň získají reálný vhled do cenových relací jednotlivých jídel.
Když pak dítka frfňají, mohou si za to vlastně sama.
To je jako s volbami...
a manželkama.
Když pak dítka frfňají, mohou si za to vlastně sama
No ... právěže pak dítka už moc nefrfňají, protože si samy vyzkouší, jaké to je skládat jídelníček. Občas to bývá v některých třídách docela boj - o zařazení jídel se hlasuje, probíhá "dohodovací řízení" mezi zástupci třídy a vedoucí jídelny :-)
Ale osvědčilo se to a chceme v tom pokračovat i v dalších letech.
pur
Správná připomínka.
Dítka pak frfňají méně, protože mají častěji to, co jim chutná a pak také proto, že ono se hůře frfňá vůči rozhodnutí, na kterém jsem se spolupodílel.
O výchovných a pedagogických efektech ani nemluvě.
Jak jsem napsal, skvělý nápad.
Výběr stravy hmotné? Proč ne.
A což takhle strava nehmotná. Že by si děti samy určovaly, čemu by se měly naučit.
A to by pak byl konec frfňání žáků v Čechách.
Bože můj, každý by chtěl jíst na co má chuť a co má rád. I já bych si dala v týdnu 2 krát kačenu se zelím, knedlíkem, 2x kuře s hranolky a jednou řízek.Ni pjenže na to nemám, nýbrž vím, že mám jíst zdravě. Více než polovina dětí doma ráno nesnídá. Raději si koupí v automatu nějakou pochutinu, často brambůrky. Pokud mají z domu svačinu, tak ji sní po první vyuč. hodině. Svačinu jim chystá máma.A bývá většinou kvalitní. Školní oběd odebírá u nás asi 40% žáků. Někteří jdou se najíst domů nebo k babičce. A co se týká školního stravování: nemožno každímu vyhovět, navíc jsou dány určité normy, které by měly odpovídat zdravé výživě mládeže. Patří tam i ryby, luštěniny, špenát. čerstvé zeleninové saláty,maso... Vybírá se ze 2-3 jídel. Kromě toho si dítko může oběd odhlásit předem. Pamatuji si kolikrát přišel syn ze školy hladový, poněvadž mu jídlo nechutnalo.Nedostal nic, až svačinu. Myslím si, že tak jak žáky vzděláváme a formujeme, měli bychom je vést i k zdravému stravování. Pokud je doma někteří rodiče rozmazlují, škodí jim 2 krát. A zde je nezastupitelná i role rodiny. Již od útlého věku je naučit jíst pestře.
Okomentovat