Studenti o maturitě: hlasování nohama

středa 22. prosince 2010 ·

Ačkoli se dosud zdálo, že k problémům kolem nové, centralizované maturity se už nedá dodat nic nového, sami studenti nás usvědčují z omylu.

Pro nadcházející první ročník této zkoušky si 86 procent maturantů zvolilo základní úroveň, přičemž např. při všeobecně povinné zkoušce z českého jazyka tuto nízkou laťku preferuje dokonce 92 procent maturujících středoškoláků (viz např. LN 17. 12.). Toto „hlasování nohama“ (o kterém jsme si mohli myslet, že patří již jen dávno minulým časům) ukázalo, že obsahově rigidní, administrativně nepřehledná a zupácky hnidopišská zkouška bere studentům to nejdůležitější: motivaci ke studiu.


Situace ovšem není zcela beznadějná: k vícekrát zmiňovaným protestním peticím odborníků-pedagogů se nyní přidává i laická veřejnost (http://eduin.cz/), neboť nynější projekt nové maturity zcela pohřbil původní jistě podnětnou myšlenku o kvalitní škole; akademičtí odborníci (Ondřej Hausenblas aj.) analyzovali neuspokojivou úroveň testů z maturitní generálky a Senát drtivou většinou hlasů schválil návrh na zrušení příslušné části školského zákona.

Jménem petičního výboru petice Učitelé pro kvalitní maturitu (téměř 3 tisíce podpisů středoškolských pedagogů z celé republiky) se dopisem obracíme – prostřednictvím premiéra Petra Nečase (jenž v předvolebním čase kvalifikovanou kritiku centralizované maturity podpořil) – na vládu České republiky s výzvou k podpoře senátního usnesení.

V dopise uvádíme následující argumentaci:
  1. Projekt je po odborné stránce velmi špatně připraven a prošel jen velice povrchní oponenturou. K debatě o jeho podobě nebyli přizváni ti, kteří měli vůči němu zásadní kritické výhrady, a také proto s ním nesouhlasí velká část učitelské veřejnosti (svědčí o tom několik tisíc podpisů pod protestními peticemi i přibývající počet nesouhlasně se vyjadřujících odborníků).
  2. Snaha po exaktním srovnání výsledků vede k nadměrné, zcela nepřijatelné standardizaci maturitní zkoušky, což závažným způsobem ohrožuje samotný smysl středoškolského vzdělání. Využívání testů je sice metoda, kterou si kontrolní orgány z pochopitelných důvodů většinou velice oblíbily, je však třeba zdůraznit, že je to rovněž metoda velice nespolehlivá a nezaslouženě přeceňovaná. Neexistuje navíc žádná skutečně odborná studie, která by se zabývala jejími evaluačními možnostmi a didaktickými dopady.
  3. Je nepřijatelné, aby obsah výuky na všech středních školách v České republice byl ve skutečnosti určován prostřednictvím maturitní zkoušky několika pracovníky Centra pro ověřování výsledků vzdělávání. Katalogy požadavků ke státní maturitě se stávají fakticky nejdůležitějšími dokumenty, jimiž se učitelé musí řídit.
  4. Širší a hlubší odbornou i politickou debatu o nové státní maturitě byli ochotni vést pouze senátoři (veřejné slyšení, přímé kontakty s oponenty, výměna názorů elektronickou poštou), nikoli však poslanci. Ti bohužel na připomínky buď vůbec nereagovali, nebo se omezili na formální fráze. Také proto došlo nakonec k tomu, že v horní komoře Parlamentu ČR byl návrh na zrušení nové maturity přijat velkou většinou přítomných senátorů bez ohledu na politickou příslušnost.
  5. Školství si jistě zaslouží finanční podporu, ale mrhat penězi na takto pochybný projekt pokládáme za trestuhodné. V této souvislosti odmítáme zdůvodnění, které se v podobných situacích často používá, totiž že maturity se musí spustit, protože dosavadní příprava projektu stála už stamiliony korun. Stejně tak odmítáme argument, že učitelé už chtějí mít hlavně pověstný klid na práci a dalším odkladem či zrušením projektu by byli frustrováni.
Za petiční výbor Učitelé pro kvalitní maturitu Karel Lippmann a Tomáš Malina

53 komentářů:

Anonymní řekl(a)...
22. prosince 2010 9:04  

V průběhu života jsem v různém pořadí skládal různé jazykové zkoušky státní i zahraniční.

Přesto mi tyto „obsahově rigidní, administrativně nepřehledné a zupácky hnidopišské zkoušky“ motivaci ke studiu jazyků nevzaly. Naopak – byly pro mě výzvou.

Autoři článku by si neměli plést své osobní animozity a mindráky s realitou.

Petr S.

Gustav Sázel řekl(a)...
22. prosince 2010 9:23  

A tož chlapci a ?děvčata?, hezky jste to napsali. Ale jak bývá Vaším nehezkým zvykem, trochu si realitu ohýbáte k obrazu svému.
Kdybyste přemýšleli o tom, proč si třeba v oblasti ČJ volí maturanti nižší úroveň, nutně byste došli k následujícímu:
1) Vyšší úroveň má být (výhledově) "vstupenkou" na VŠ, takže neuvažuje-li student o vysokoškolském studiu bohemistiky, nepotřebuje ji. Takto většina učitelů studenty instruuje - přesně v intencích záměru tvůrců NM (možná i proto, že připravovat dvě sady pracovních listů je dost velká zátěž).
2) Přirozená lenost lidská - když Vám nabídnu plat 25 000,- Kč: a) za 160 hodin práce měsíčně nebo: b) za 80 hodin práce měsíčně, kterou variantu si vyberete? I když jste dozajista uvědomělí pracovníci, jsem si jist, že variantu b. Má snad být toto nějakým důkazem či "hlasováním nohama"????
Senátem a jeho postojem k NM bych se neoháněl, protože pan Chládek, hlavní iniciátor, je takový hlupec, že napsal tento nesmysl: "Již samotný fakt, že v pokynech pro učitele českého jazyka je napsáno, že test z českého jazyka nehodnotí originalitu studenta, nám z každého nového úspěšného maturanta vytvoří vítěze nové tipovací soutěže, zda je správně za a), za b) či c)." (http://www.parlamentnilisty.cz/parlament/politici-volicum/180456.aspx) nebo tento: "Učitelé mají hodnotit testy podle vlastní únosné míry. Ta ale může být na gymnáziu dvě chyby a na učilišti deset chyb," podotkl Chládek.
(http://zpravy.idnes.cz/senat-schvalil-zruseni-statnich-maturit-projekt-pry-neni-radne-pripraveny-1bm-/studium.asp?c=A101209_183756_domaci_js)
Již z těchto dvou citací je jasné, že "zóon politikon" Chládek vůbec nic o organizaci maturity neví a jen hloupě žvaní, jak to u politiků bývá v posledku opět zvykem.
Je krásné napsat: "Využívání testů je sice metoda, kterou si kontrolní orgány z pochopitelných důvodů většinou velice oblíbily, je však třeba zdůraznit, že je to rovněž metoda velice nespolehlivá a nezaslouženě přeceňovaná." - ale totéž se přece děje již dosti dlouhou dobu u přijímacích zkoušek na VŠ, kde přicházejí ke slovu TSP a OSP firmy SCIO. Proč neprotestujete proti tomuto nešvaru, kdy o přijetí ke studiu anglistiky nebo práv rozhoduje totožný test? Tady vám unifikace nevadí? Přitom budoucí život vašeho absolventa ovlivní přijetí či nepřijetí na VŠ mnohem víc než maturita. Jak mi tento nesoulad objasníte?
A v poseldku - proč jste neprotestovali a neprotestujete proti žalostně nízké úrovni, kterou dnes na mnoha školách současná podoba maturitní zkoušky má? Proč jste nezorganizaovali petice a otevřené dopisy žádající vládu(y) o nápravu, když už vám tak moc jde o kvalitní maturitu? Nerozumím tomu.
Nebudu zavírat oči před tím, že ne vše např. v oblasti testování je u NM v pořádku, ale opět z Vašich postojů cítím na hodny zavánět argumentační účelovost.

Simona CARCY řekl(a)...
22. prosince 2010 11:25  

Solidní manipulátoři, tihle Lippmannové, Malinové, EDUinové, Feřtekové, Klausové junioři. Dovolte mi otázku - co koncepčního, zásadního jste po odhalení vašich objevů podnikli? Petici? Já myslím, že výzev je naše společnost plná. Další a další rozhánějí blbou náladu. Jen proto, aby se nemuselo makat.
Nepřehledné se může jevit každému, kdo řádně nestuduje třeba i období Francouzské revoluce. Když na to kašlu, je to pro mne nepřehledné. Takže tady pánové a dámy kopou do vlastních řad. NM byla během generálky excelentní ukázkou přípravy učitelů. Vlastně nepřípravy, těch, co tomu rozuměli bylo tak 40%. Proto byla NM nepřehledná. A proč je zupácká? Když po někom chcete, aby plnil pokyny přesně, pak je to zupáctví?
On je to totiž státní zkouška a měla by podle toho mít přesný řád. A ne to kocourkovství, kterým si tady každý dnes ohýbá každé druhé nařízení, ale současně volá po právním státě.

Anonymní řekl(a)...
22. prosince 2010 11:27  

Hele Gustave,
nevysiluj se těsně před Vánocemi dlouhými literárními výlevy. Netrefíš se pak na Štědrý den do kapra a skončíš na úrazové ambulanci s pohmožděnou pravačkou či levačkou.

Anonymní řekl(a)...
22. prosince 2010 12:23  

22. prosince 2010 11:25
22. prosince 2010 9:23

Hele chlapi, běžte učit ! Tyto výlevy nemá cenu komentovat, píšete jako vedoucí odboru MŠMT ! Podívejte se na Drobila - "kážete vodu a pijete víno" - kdo vám má pak věřit ?

Anonymní řekl(a)...
22. prosince 2010 12:24  

Pro Simona CARCY 22. prosince 2010 11:25

Svatá pravda, paní Carcy! Na předposlední škole v mé učitelské kariéře, gymnáziu, jsem byl častokrát svědkem pro mě neuvěřitelných reakcí učitelů, zejména pak ženského rodu.

Když si např. ředitel školy, jinak velmi osvícený a tolerantní člověk, dovolil v pondělí dát ve sborovně na nástěnku oznámení, že následující úterý (za týden) bude ve 14:15 porada, všechny ženy začaly strašlivě zle nadávat cože si to říďa dovolil. A třetina z nich se dokonce na místě pomočila!

Učitelé, zejména ti dobří, dovedou úkoly zadávat a kontrolovat, nejsou však mnohdy ochotní a schopní úkoly přijímat! A tak, když sami nějaký pracovní úkol dostanou, dílem ho nesplní a patřičně ho obrečí a onaříkají, cože si kdo dovolil jim dávat práci.

Petr S.

Anonymní řekl(a)...
22. prosince 2010 13:38  

Všem reformátorům lze popřát do nového roku mnoho krásných, originálních a oduševnělých reforem, které se setkají s frenetickým potleskem většiny znavených učitelů. Odpůrcům a renegátům reformního hnutí pak mnoho nových petic, suplik a kasací, které se setkají s plným pochopením, porozuměním a souhlasem u adresátů.
Jen paní Simone CARCY je na tom asi nehůře, protože v tomto roce zlobila. Mikuláš s čertem jí nesporně dovezl minimálně dva metráky černého koksu. A anděl? Ten přiletěl na peruti a s vážnou tváří pravil:"Ruti, tuti, na.... Ti. V tomto roce jsi zlobila."

Anonymní řekl(a)...
22. prosince 2010 16:40  

Štvavé, nesmyslné, hloupé.

Nic jiného nelze říci o výkřicích eduinů.
Mimochodem znám osobně desítky osob, uvedených pod jejich peticemi jako souhlasící, a jsou to lidi úplně bez kontaktů na školství. No comment.

Klidné Vánoce bez Eduinů nám všem.

Anonymní řekl(a)...
23. prosince 2010 11:47  

Ano, takto nějak vypadá dialog se zastánci nové maturity. A paní Simonu Carcy prosím o jistou míru korektnosti.
Karel Lippmann

Gustav Sázel řekl(a)...
23. prosince 2010 12:31  

Pane kolego Lippmanne,
nějak jsem nepostřehl, že by se mnou někdo chtěl vést dialog, nebo mám chápat příspěvky z 22. prosince 2010 11:27 a 22. prosince 2010 12:23 za výzvu k rozhovoru či disputaci?
Ani Vy jste se do ní nepustil, tak mi Váš povzdech připadá opět trochu účelový. Ale možná se mýlím.

Anonymní řekl(a)...
23. prosince 2010 13:22  

Milý pane Lippmanne,

vše, co jsem chtěl napsat, již velmi dobře vyjádřili přede mnou Petr S., Gustav Sázel a Simona C., mně nezbývá nic jiného, než s nimi vyjádřit naprostý souhlas.
Jen bych se vás chtěl zeptat, jak jste přišel na to, že s NM nesouhlasí "velká část učitelské veřejnosti." Já a mnoho mých kolegů souhlasíme. Z našeho gymnázia nesouhlasí většinou ti, kteří neučí češtinu nebo cizí jazyk, neabsolvovali tudíž žádná školení a neví, "o čem to je".
Jsem učitel němčiny, a proto vím, že NM je skoro totožná s mezinárodní zkouškou Zertifikat Deutsch, která se skládá na Goethe-Institutu a prokazuje úroveň znalostí německého jazyka. V předchozím příspěvku voláte po dialogu. Mohl byste mi prosím vysvětlit, jak byste si tedy představoval ověření znalostí cizího jazyka při maturitě?

Ivo F.

Anonymní řekl(a)...
23. prosince 2010 13:26  

Vážený pane kolego Sázele,
nevím, zda by věcná diskuse měla začínat oslovením "chlapci a děvčata", neopodstatněným nařčením z ohýbání reality (totéž bych mohl vytknout já Vám, bylo by to ale nesmyslné) či zda je vhodné označovat nositele jiného názoru za "hlupce". Pokud se chcete seznámit s mými názory, které prezentuji již 14 let, najděte si moje předchozí články na internetu (ČŠ, UL, Referendum), v UN, Tvaru či ČjL. Vždy mi jde především o odbornou stránku věci, vyplývají z nich i konkrétní názory na podobu vzdělávání(napsal jsem rovněž čtyřdílnou učebnici literatury, mimořádně "vlídně" přijatou i panem Brožem z Cermatu). Přečtete-li si moje články, zjistíte, že kritizuji testovací mánii obecně, tedy i Scio. Např. s panem Štefflem jsem polemizoval už v době, kdy Scio realizovalo Sondu maturant. Jsem naprosto nezávislý,s výjimkou diskuse se úzkostlivě vyhýbám jakékoli spolupráci s každým, kdo má ve školství nějaké finanční zájmy. Vašemu obvinění z účelového jednání nerozumím, Ano, sleduji jeden cíl: aby se na našich středních školách učilo vskutku kvalitně, k čemuž je zapotřebí odborný dialog, který se však dosud nekonal (MŠMT např. tají i tvůrce projektu nové maturity). Dokonce ani testy nezavrhuji, jen říkám, že by se s nimi mělo zacházet opatrně a že jsou nevhodné pro zkoušku maturitního typu. Velice mi ale mj. vadí, když Cermat není schopen uvést název ani jediné studie, která by se problematikou testování zabývala. Atd.
Karel Lippmann

Gustav Sázel řekl(a)...
23. prosince 2010 14:28  

Nemyslím si, pane kolego, že trocha ironie může být nepřekonatelným problémem. A pokud jste si můj příspěvek přečetl celý, je z něj doufám jasné, že poukazuji na ta místa, kde jste se onoho ohnutí reality dopustili. Vy je možná shledáváte neopodstatněným, já nikoliv.
Senátor Chládek - jak jsem naprosto jasně doložil dvěma jeho citáty - vůbec neví, jak je NM organizována. Jestliže chce vystupovat jako kritik něčeho, musí si být nejprve jist, že problematice rozumí. Ukázalo, že senátor Chládek neví, o čem mluví. Nazval-li jsem jej hlupcem, šlo z mé strany o jasný eufemismus. Nebudu jemu ani komukoliv z řad odpůrců NM nikdy upírat právo na vyjádření jakkoliv nesouhlasného názoru, ale hloupost a neznalost tolerovat nechci a nebudu.
V čem vidím účelovost? např. v tom, že hodně "odpíračů" NM jen hledá zástupné důvody, za které skrývají svou nechuť k celkovému jejímu pojetí. Příklad takového postupu jsem opět uvedl v bodě 1 a 2 - jde o interpretaci údajů. Já je vidím tak, jak jsem je popsal, a troufám si tvrdit, že jsem blíže pravdě. A tvrdit, že forma maturitní zkoušky bere studentům motivaci ke studiu, to je naprosto absurdní výrok, který studenty i svého nositele silně dehonestuje.
Dávám Vám plně za pravdu v tom, že onen odborný dialog se nekonal, vinou MŠMT a také vysokých škol - stačí si pročíst starší ročníky ČJL a diskusi k návrhu J. Kostečky na změnu pojetí výuky ČJ na VŠ.
Vaše články (některé) znám, zkusím se ještě podívat hlouběji.
A přeji Vám pokojné a požehnané Vánoce.

Luděk Blaha řekl(a)...
23. prosince 2010 22:33  

Jestli dovolíte, pane Sázeli, což kdybyste místo usvědčování odpíračů hledajících zástupné důvody, nasměroval svoji argumentační energii k odpovědným činovníkům, kteří stále nejsou schopni realizovat státní maturity v souladu se zákonem, a trošku jim s tím pomohl.
Mohli jsme už nejméně čtyři roky pilovat svůj ostrovtip na nepoměrně důležitějších tématech. Namátkou třeba, jestli se mají škrtat prázdné kolonky ve školní dokumentaci z levého dolního nebo horního rohu.
Rád bych se dočkal blahodárných účinků státních maturit dřív, než se sjednotí Korejský poloostrov nebo vyjde najevo, kdo vlastně zabil J.F.Kennedyho.

Anna S. řekl(a)...
24. prosince 2010 9:22  

I jen to nechte, p. Blaha. Jednak odpovědní činovníci nemají o odpovědné hlasy zdola moc velkej zájem. A jednak - kdepak jinde se má našinec pořádně zasmát, než na šťavnatých disputacích! Tohle je lepší než všechny telenovely, ba i pořadu OVM to může konkurovat!

Všem krásné Vánoce (u nás prší :(

Anonymní řekl(a)...
24. prosince 2010 11:21  

A k čemu je to dobrý?
VM

Anonymní řekl(a)...
26. prosince 2010 16:48  

Mrzí mne, že podporujete zastavení státní maturity právě vy, pane Lippmanne. Že má státní maturita chyby, víme všichni, ale že je pořád stokrát lepší než ta současná, víme taky.Nechala jsem si poslat stanovisko některých senátorů, proč jsou proti maturitě, docela byste se těm argumentům nasmál, ale vlastně to ani jeden argument nebyl. Berou všechno, čím se můžou zviditelnit, aniž by museli cokoli prostudovat. A kolik z nich učí????

Anonymní řekl(a)...
27. prosince 2010 1:25  

Že má státní maturita chyby, víme všichni, ale že je pořád stokrát lepší než ta současná, víme taky.

Promiňte, nemluvte za mne. Jsem hlupák, který opravdu neví, v čem je "nová maturita" lepší než ta stará.

Anonymní řekl(a)...
27. prosince 2010 13:04  

Pro 27. prosince 2010 1:25

A v čem je podle Vás ta současná maturita dobrá? Jakou vypovídací hodnotu má?

Jako správný kantor si na položenou otázku odpovím sám - vypovídací hodnota současné maturity je nula-nula-nic.

Petr S.

Anonymní řekl(a)...
27. prosince 2010 16:11  

A kolik je nula-nula-nic krát sto?

Anonymní řekl(a)...
27. prosince 2010 18:04  

Vysvětlit stručně, proč dávám přednost dosavadní podobě maturity (čímž neříkám, že by neměla doznat změn) před její novou verzí, je nemožné (odkazuji znovu na články, které jsem na toto téma napsal). Uvedu tedy jen obecný důvod: "Stará" maturita měla sice ve svých nesčetných jedinečných podobách jistě řadu nedostatků, jejich původci ale byli konkrétní učitelé, kteří nedokázali využít možností, které se jim nabízely. Byli ale naopak i tací, o nichž bych mohl říci pravý opak (rozhodně odmítám nedoložitelné paušalizující tvrzení, že by i "jejich" maturita měla nulovou vypovídací hodnotu). "Nová" maturita svými standardizovanými požadavky systémově glajchšaltuje. Možná přinutí špatné učitele k jistému zlepšení, současně však velice negativně dopadá na práci těch dobrých. Neměli bychom zapomínat na jednoduchý fakt, totiž že maturita významně ovlivňuje předchozí výuku. O názorech politiků obecně si nedělám iluze, jenže ono to bez nich nejde. Takže se snažím s nimi diskutovat a občas zjistím, že to jde, mají-li ovšem zájem (většinou bohužel nemají, což platí i pro současného pana ministra, přestože tvrdí opak). Víte o jiné možnosti?
Karel Lippmann

poste.restante řekl(a)...
27. prosince 2010 21:42  

K. Lippmann:
Víte o jiné možnosti?

Vím.
Založit Pedagogickou komoru a vložit se do toho sami.

Ad SM:
V mnoha bodech s Vámi souhlasím a v některých zase ne.

Opravdu v tuto chvíli nevím, zda je lepší zkusit "předělat" současnou verzi SM, anebo začít znovu a pořádně.

Ale že současná konstrukce maturit je natolik rozežrána hnilobou, že musíme rychle (myšleno v řádu let) najít jiné řešení, tak o tom nepochybuji.

Opakuji mnou mnohokrát uvedené:
Jsem zastáncem konceptu státních maturit, ale odpůrcem tohoto konkrétního modelu.

Anonymní řekl(a)...
28. prosince 2010 11:23  

Vážení,
sice nejsem povoláním učitel, ale přesto bych se rád vyjádřil ke státní maturitě a jejímu odmítání. Je to již více než deset let, kdy jsem maturitu skládal já. Tehdy bylo běžné, že na gymnázium se dělaly poměrně přísné přijímací zkoušky a že maturitu nesložil úplně každý. A to ještě někteří vypadli během studia. Byly to sice výjimky, ale i z té přijímačkami profiltrované populace nějaký "odpad" byl. Dnes je situace naprosto tragická. Maturitu má snad až 80% populačních ročníků a její kvalita je mizerná. Odpůrci státní centralizované maturity nás stále obšťastňují nějakými řečmi o tom, že přece nechceme, aby byli všichni studenti stejní, tak na ně nemůžeme používat jeden metr, nebo že testování je špatný koncept, že je nesmyslné, nevypovídající a když už dojdou veškeré pseudoargumenty, tak že je drahé. Ano, v jisté míře ano. Podobně můžeme argumentovat i proti ústním zkouškám, talentovým zkouškám, či jakýmkoliv jiným zkouškám, nebo jinému ověřování dovedností, znalostí a schopností. Nakonec můžeme podrobit kritice i exaktní měření fyzikálních veličin. Ona tam stejně vždycky je nějaká drobná chyba měření, jsou tam nějaké vlivy, které nedokážeme eliminovat a tak měříme trochu něco jiného a studovaný jev nepopíšeme zcela. Ano, jistě. A znamená to, že máme rezignovat na jakákoliv fyzikální měření a ověřování? No to bychom to tedy dopracovali.
Mně to připadá, jakoby ti odpůrci centrálního ověřování znalostí hledali argumenty za každou cenu, kde se dá a ještě si nějaké vymysleli, jen aby prosadili své svobodomyslné, politicky hyperkorektní vidění světa, v němž nikdo není hloupý, jen někdo je dočasně oslaben socio-kulturním prostředím, deprivací, vývojovou poruchou, apod. Nikoli vážení, svět opravdu není bez pitomců - bohužel. A netvařme se tedy, že jednou z úloh státního školství není pitomce odfiltrovat, nebo přesněji zaměřit jejich pozornost nikoliv na studium práv, ale na manuální činnosti, v nichž mohou být klidně naopak nadprůměrní. K tomu ale nepotřebují znát komplexní exponencielu, Newtonův integrál, nebo historii literatury a detaily větného rozboru, včetně určování typů přívlastků, či znalost doplňku. Nepotřebují tedy mít maturitu a neměli by mít ani možnost si ji koupit.

Velkou výhodou testování oproti ústnímu zkoušení je jednak neokecatelnost a objektivnost vyhodnocení a jednak, že jsou-li testy dobře připraveny (a jako matematik vnímám testy z generálky státní maturity z matematiky sice jako možná až zbytečně snadné, ale v zásadě jako velmi dobře připravené a ověřující relevantní základní znalosti nabyté během prvních tří let středoškolského studia matematiky), také šíře ověřovaných znalostí. Zatímco u ústní zkoušky může student propadnout jen proto, že mu nesedla vytažená otázka, ačkoliv u jiné by exceloval, dobré testy takovou nahodilost a smůlu vylučují. Naopak dokáží velmi dobře vyhmátnout jak je který student připraven a jak rozumí povšechně celému rozsahu probírané látky.

Anonymní řekl(a)...
28. prosince 2010 11:24  

Shrnu-li to, státní maturitní zkouška z matematiky je ideální způsob ověření znalostí studentů a bude-li navíc standardizovaná (tedy, bude-li jejím výstupem percentil úspěšnosti v populaci testovaných), bude mnohem hodnotnější, než současné pseudomaturity, kterými proleze kde kdo, aniž by věděl, co je to logaritmus. A že se páni učitelé českého jazyka a literatury neshodnou na tom, jaké mají být otázky v testech? Inu to je vážení jejich problém, nikoli problém centralizovaných testů. Možná by bylo lepší, kdyby studenti nemuseli v testech odhadovat co chtěl básník svým sdělením vlastně říci, a raději odpovídat na exaktní otázky gramatické. Povídání o tom, jestli je něco naléhavá výzva, prosba, či apel, nebo o tom, zda smylsem textu je to či ono (to ostatně ví jen autor sám, co je smyslem jeho výplodu), to nechť si studenti a učitelé neexaktních oborů nechají skutečně na to své ústní povídání a mohou se třeba přít a vyargumentovávat si své postoje. Exaktní změření exaktně měřitelných a neokecatelných znalostí, schopností a vědomostí ponechme centralizovaným testům. A nějakou tu neměřitelnou kulturní nadstavbu, kulturní vnímání, emoční a sociální schopnosti a dovednosti ponechme individualitě studenta. To není otázkou studia, ale z velmi malé části výchovy.

Anonymní řekl(a)...
28. prosince 2010 22:11  

To Pavel Doležal:

Výborně řečeno, absolutní souhlas.
Učitel.

Anonymní řekl(a)...
29. prosince 2010 10:48  

Pavle Doležale, děkuji za krásné argumenty proti současné podobě státních maturit. Lépe bych to nesvedl :-).
Pavel

Anonymní řekl(a)...
29. prosince 2010 11:07  

28. prosince 2010 11:24
Státní maturity ano, ale proboha ne v takové podobě. Souhlasím s Vámi. Když se 5 profesorů, včetně katedry ČJ, nemůže domluvit na správné odpovědi, pak je CERMATE něco špatně. Zelený Nezelený je čas na odchod !

Anonymní řekl(a)...
29. prosince 2010 12:07  

Není zde chyba kromě Cermatu i ve vlastním předmětu??? Čeština a různé podobné pavědy jsou jen přítěží...
:-)

Anonymní řekl(a)...
29. prosince 2010 14:47  

Vážení kolegové,
český jazyk bych nenazýval ani vědou ani pavědou. Je to nádherný dorozumívací prostředek, v mnoha ohledech jedinečný a nenahraditelný. Můj komentář nesměřoval k tomu, že co není matematika, je pitomost, nebo pavěda. Pouze k tomu, že nemá smysl testovat samozvané interpretace jazykových libůstek některých jazykových "fajnšmekrů" na studentech středních škol, zvlášť když se sami mezi sebou nejsou schopni dohodnout na správných odpovědích. Myslím, že zcela postačí, když testové otázky z českého jazyka budou zaměřené výhradně na gramatiku (a když by to muselo být, tak i na základní znalosti z hisotrie literatury) a ostatní části, méně přesně definovatelné a různě interpretovatelné, nechť jsou součástí ústní zkoušky. Ostatně gramatická úroveň textů, včetně třeba textů uveřejňovaných v médiích, je žalostná - a to nejsem žádný purista, ani znalec a sám jistě dělám chyb spoustu. Třeba v dnešních Lidových novinách v článku Miloše Čermáka na straně 19 je hrubka jako vrata od stodoly. Proč se proboha střední školy nezaměří na gramatiku a stylistiku, raději než na biflování historických faktů, jejichž znalost opravdu dnes není žádnou komparativní výhodou. Když ale někdo ve svém životopise udělá tři gramatické chyby, pro každého vzdělaného personalistu je to zcela postačující informace, i kdyby měl dotyčný za sebou třeba sedm soukromých vysokých škol a deset koupených doktorátů z marketingu, managementu, cestovního ruchu, nebo podobných "vědeckých" disciplin.

Anonymní řekl(a)...
29. prosince 2010 16:40  

29. prosince 2010 14:47

Mám stejný názor. Ignorant

poste.restante řekl(a)...
29. prosince 2010 16:55  

Pavel Doležal
Vcelku dobře jste popsal mnohé a podstatné.

Myslím, že je potřebné připomenout, že by nikdy neměla stát otázka zda testy anebo např. ústní zkoušení.
Vždy by měla být použita spojka "a zároveň".

Stále tvrdím, že už jen z toho jak začne student při zkoušení odpovídat, jak svou odpověď strukturuje, atd. tedy i z toho poznám, zda látce skutečně rozumí.

Např.: součástí maturity z deskriptivní geometrie není jen "nějak to narýsovat", ale také příslušnou konstrukci správně popsat, atd.


Ale jedno upřesnění cítím jako potřebné.
Výuka českého jazyka na střední škole není jen "zbytečná a jinde neuplatnitelná faktografie", i když k tomu, bohužel, často sklouzává.

Tento předmět nás má totiž, jaksi mimochodem, naučit jak se měnila společnost, i náhled na ni, jak umělci ve svých dílech zobrazovali realitu atd.
Čapek přece nepsal o "mlocích a nějaké chorobě".

Podobně se kdysi studenti při memorování latinských textů, ovšem moudrými muži pečlivě vybraných, jaksi mimochodem učili o podstatě práva, společnosti a demokracie.
A přitom se také naučili latinsky. :-)

Ta tolikrát zesměšňovaná otázka: "Co tím chtěl básník říci?" - není to náhodou podstata oné čtenářské gramotnosti, která teď u nás tak upadá?

Bohužel se tyto znalosti jen obtížně dají vyhodnocovat prostřednictvím testů.

Ústní zkouška je mnohem vhodnější.

Což je ovšem pro "zapálené a provověrné testovače" jasným důvodem, proč odmítnout takovou zkoušku a nejlépe rovnou celé učivo.

K velké, velmi velké škodě nás všech.

Anonymní řekl(a)...
29. prosince 2010 17:54  

Vážený pane Doležele, diskutovat s lidmí, kteří jiný názor pokládají za "obšťastňování řečmi" a nečtou (nepromýšlejí) pozorně, co zastánce tohoto názoru ve skutečnosti sděluje, je vskutku obtížné, ba nemožné... Ale, budete se třeba divit, s Vaším názorem na testy z češtiny docela souhlasím. Jen by neměly být u maturity, ale v dostatečném časovém odstupu před ní. Kdo by neuspěl, k maturitě by nemohl. A matematika je vskutku nepominutelná. Jak napsal prof. Vopěnka: "Evropa se musí vrátit ke svým kořenům. K matematice. A proto je nesmírně důležité, jak se bude učit ve školách. Měla by se učit v souvislosti s dějinami celého lidstva. Měla by se otevřít lidem, kteří jsou humanitně založeni. Nemusejí přece umět žádné konkrétní formální úkony, ale měli by znát příběh. Jak šly myšlenky, jak matematika utvářela naše vědomí."
K. Lippmann

Učitel řekl(a)...
29. prosince 2010 21:14  

To P. Doležel:
Proč se proboha střední školy nezaměří na gramatiku a stylistiku, raději než na biflování historických faktů..?

Absence výuky gramatiky a povrchní stylistika je podle mnoha češtinářů a hlavně veřejnosti kamenem úrazu koncepce Čj na středních školách, dokonce i na gymnáziích. Pamatuju se, že už jako studentům gymplu nám bylo dost divné, že se mluvnice neučí, maximálně dávají kontrolní prověrky na jevy z Pravidel pravopisu - nauč se to, studente, jak umíš, jsi přece na střední škole. Vždy na to učitel řekl, že gramatika se musí zvládnout na základní škole, na střední že už se má umět. - Jenže všichni víme, k čemu tohle myšlení vede. A dnes tuplovaně, neboť mládež po 9. třídě nezná mnohdy ani násobilku a vyjmenovaná slova, i ti středoškoláci mají mezery jak černé díry.

Právě gramatika by mohla být optimálně prověřována standardizovaným testováním, a to nejen maturitním, ale i při srovnávacích zkouškách. Jinak tomu přece není ani u testů z cizích jazyků, které se nyní takto dělají. A snad by to přispělo i k zvýšení snahy naučit se tu mluvnici. Pro život středoškoláka je její zvládnutí na slušné úrovni mnohem důležitější, než nabiflované a vzápětí hned zapomenuté "telefonní seznamy" z literatury /určitě bych literární rozbory nerušil, ale mnohem více by jim slušelo být s patřičným popovídáním u ústní zkoušky/.

Anonymní řekl(a)...
29. prosince 2010 23:46  

29. prosince 2010 21:14

Já bych to s gramatikou až tak nepřeháněl. Nějak mě literatura na gymnáziu vcelku bavila a dodnes se v ní docela orientuji.Taky si myslím, že tyto základy by měl znát každý maturant.
Pravdou je, že "telefonní seznamy" jsou nanic.

K. Lippmann

29. prosince 2010 17:54

Jako matematik musím učit i to, co zdánlivě vypadá pro současnou praxi nepoužitelné. V matice vše na sebe navazuje, mezery a nepochopení látky má potom nedozírné následky. Výsledkem je nenávist velké části studentů k logickým postupům. Jen část lidí má ten dar, že látku pochopí hned a jsou schopni ji aplikovat ve fyzice,..Ti zbylí skutečně musí makat a ono "učení bolí". Zářným příkladem je pak zkušební kolo státní maturity a výsledek 48,3% neúspěšných. Ignorant

Anonymní řekl(a)...
30. prosince 2010 9:36  

to poste.restante: Výuka jazyka jistě není neuplatnitelná faktografie, otázkou je výuka literatury. Domnívám se, že ztrácet čas detailním studiem historie literatury je dnes opravdu zbytečné-zvláště v situaci, kdy maturanti nezvládají gramatiku. Domnívám se, že nemá smysl studenty učit každé z děl stovek různých autorů, ani je nutit číst autory, které je nezajímají. Daleko větší cenu by měla povinnost číst, ale dle vlastního, byť třeba omezeného výběru. Ať si klidně čtou Harryho Pottera (mimochodem ve velmi kvalitním překladu, nebo třeba i v originále), to je naučí víc, než biflování stovek názvů děl autorů dvěstě, nebo sto let mrtvých. Já chápu, že i oni mohou studentům poskytnout něco, co jinde nezískají, ale nemůžete je do toho "přijímání darů" nutit. Třeba se k té kráse F.L.Věka dostanou mnohem později. Stačí jim literaturu neznechutit. Nejsem proti biflování, i ono má svoji nezastupitelnou úlohu ve vzdělávání, jen si myslím, že když už biflovat, tak něco užitečného. Znalost literatury je pro mě nadstavba vzdělání, zábava, radost, ale ne řemeslo a už vůbec ne základ vzdělanosti - narozdíl třeba od historie samé. K čemu je studentům znalost díla třeba Čechova, nebo Karla Matěje Čapka Choda, když nevědí ani, jak je u nás rozdělena exekutivní, legislativní a soudní moc? Když nerozumí fungování státu, neznají volební systémy, nechápou úlohu centrální banky, neznají pravomoci prezidenta, vlády a Parlamentu? Výuce státoprávní teorie a základů ekonomie se věnuje příliš málo místa v porovnání s historií literatury. Literatura nám sice mnohé přináší, ale pouze když chceme a když se k ní obracíme z vlastní potřeby. Literatura je umění, ne věda a tak by se neměla jako věda vyučovat.

poste.restante řekl(a)...
30. prosince 2010 18:11  

Pavel Doležal
Myslím, že s Vaším hodnocením literatury by asi mnozí literární vědci nesouhlasili. :-)

Já bych pak rozhodně nesouhlasil
se zařazením literatury jako nadstavby vzdělání.

Právě pochopení klíčových děl světové literatury je podle mne spíše nedílnou součástí vzdělání.

Ale souhlasím, že je možná důležitější vybrat těch několik desítek klíčových děl, nežli se naučit odrecitovat rozbory Vámi zmiňovaného dvěstěpoložkového seznamu.

Píšete o potřebě znalosti historie.
Ale copak přečtením knihy anebo koneckonců i shlédnutím slušně zpracovaného filmu podle románové předlohy se toho kolikrát nedozvíme o historii víc a hlavně hlouběji, nežli z běžné hodiny dějepisu?

Když si přečtu Vojnu a mír, nebo Davida Copperfielda, nebo když se podívám třeba na film Master and Commander, učím se toho také hodně o příslušné době, o životě lidí atd.

Když si přečtu Švejka, Hlavu 22, nebo 1984 či Farmu zvířat, pochopím absurditu v systému mnohem lépe, nežli z deseti hodin občanské výchovy.

Víte, my jsme na hodinách literatury s češtinářkou diskutovali. O díle, o obsahu, o tom C-Ť-CH-B-Ř.
Samozřejmým předpokladem ovšem bylo "mít načteno".
Vyučující nás pak spíše upozorňovala na podstatné body, na to, co jsme sami přehlédli, pomáhala nám pochopit...

Já vím, že ne vždy se takhle literatura vyučuje.
Ale znám také češtináře, kteří si ani jinak výuku neumí představit.

Anonymní řekl(a)...
31. prosince 2010 9:36  

to poste.restante: Píšete, že uvažování nad textem nelze testovat jinak než ústně. Přesně tyto dovednosti ale byly testovány v rámci mezinárodního srovnávání čtenářské gramotnosti v rámci testů PISA, které nebyly ústní. Na základě těchto testů dnes řešíme, proč čtenářská gramotnost našich deváťáků tak dramaticky poklesla oproti věkově srovnatelným dětem v jiných zemích. Já jsem ty testy viděl a myslím si, že nejsou relevantní, protože narozdíl od exaktních testů z matematiky, tímto typem testů (pominu-li ono známé "co tím chtěl básník říci"), není možné provádět komparaci dovedností, protože není předkládána jedna verze, ale pro každou zemi jiná - přeložená do daného jazyka. A na překladu hodně záleží.
Pokud jde o studium literatury, nemyslím si, že je v dnešním světě klíčové, jde o ekvivalent třeba studia výtvarného umění, filmu, divadla, architektury, hudby, apod. Z mně nepochopitelného důvodu se ze všech těchto oblastí jako součást maturity ustálil pouze vědomostní test z literatury. Diskutovat nad dílem je jistě možné, někdo z něj něco pochopí, jiný pochopí něco jiného. Problém je v tom, že toto "chápání" nelze dost dobře testovat. Každý vidí a vnímá v uměleckých dílech něco jiného a dohadovat se o tom, proč co bylo napsáno, to je maximálně tak na diskusi s autorem. Nezlobte se na mě, já vím, že to není moc populární, zvlášť mezi humanitně zaměřenými lidmi, ale základem lidské vzdělanosti je filosofie a nejpropracovanější filosofií je matematika. Matematika je základem veškerého konzistentního a exaktního myšlení. Ne nadarmo byl nad Platónovou Academia nápis "Nevcházej, kdos nevzdělán v matematice", ne nadarmo psal G. Bruno o tom, že svět je psán řečí matematiky. Povídání o uměleckých dílech je pro potěšení, ale není to "tvrdá" znalost ani dovednost. Pro mě není důvodem pro uchování testování znalostí literatury fakt, že je příliš mnoho učitelů literatury. Zaměřil bych se na znalost jazyků a čtení bych bral jako nezbytnou podporu tohoto studia. Chce-li někdo dělat disertace o dílech jednotlivých autorů, ať jde studovat literaturu. Pro mě je tristní, že maturant "zná" kdejaké dílo autorů z doby obrození (aniž by je nutně musel číst), ale když si jde pro půjčku do banky, tak ani neví, jak se úročí a co je to RPSN.

Anonymní řekl(a)...
31. prosince 2010 9:36  

to poste.restante: Píšete, že uvažování nad textem nelze testovat jinak než ústně. Přesně tyto dovednosti ale byly testovány v rámci mezinárodního srovnávání čtenářské gramotnosti v rámci testů PISA, které nebyly ústní. Na základě těchto testů dnes řešíme, proč čtenářská gramotnost našich deváťáků tak dramaticky poklesla oproti věkově srovnatelným dětem v jiných zemích. Já jsem ty testy viděl a myslím si, že nejsou relevantní, protože narozdíl od exaktních testů z matematiky, tímto typem testů (pominu-li ono známé "co tím chtěl básník říci"), není možné provádět komparaci dovedností, protože není předkládána jedna verze, ale pro každou zemi jiná - přeložená do daného jazyka. A na překladu hodně záleží.
Pokud jde o studium literatury, nemyslím si, že je v dnešním světě klíčové, jde o ekvivalent třeba studia výtvarného umění, filmu, divadla, architektury, hudby, apod. Z mně nepochopitelného důvodu se ze všech těchto oblastí jako součást maturity ustálil pouze vědomostní test z literatury. Diskutovat nad dílem je jistě možné, někdo z něj něco pochopí, jiný pochopí něco jiného. Problém je v tom, že toto "chápání" nelze dost dobře testovat. Každý vidí a vnímá v uměleckých dílech něco jiného a dohadovat se o tom, proč co bylo napsáno, to je maximálně tak na diskusi s autorem. Nezlobte se na mě, já vím, že to není moc populární, zvlášť mezi humanitně zaměřenými lidmi, ale základem lidské vzdělanosti je filosofie a nejpropracovanější filosofií je matematika. Matematika je základem veškerého konzistentního a exaktního myšlení. Ne nadarmo byl nad Platónovou Academia nápis "Nevcházej, kdos nevzdělán v matematice", ne nadarmo psal G. Bruno o tom, že svět je psán řečí matematiky. Povídání o uměleckých dílech je pro potěšení, ale není to "tvrdá" znalost ani dovednost. Pro mě není důvodem pro uchování testování znalostí literatury fakt, že je příliš mnoho učitelů literatury. Zaměřil bych se na znalost jazyků a čtení bych bral jako nezbytnou podporu tohoto studia. Chce-li někdo dělat disertace o dílech jednotlivých autorů, ať jde studovat literaturu. Pro mě je tristní, že maturant "zná" kdejaké dílo autorů z doby obrození (aniž by je nutně musel číst), ale když si jde pro půjčku do banky, tak ani neví, jak se úročí a co je to RPSN.

poste.restante řekl(a)...
31. prosince 2010 14:34  

Pavel Doležal:
Píšete, že uvažování nad textem nelze testovat jinak než ústně.

Promiňte, ale to není pravda.
Napsal jsem:
Ústní zkouška je mnohem vhodnější.

V čtenářské gramotnosti jde o sdělované obsahy. Jejich porozumění je opravdu lepší posuzovat ústně.
Koneckonců jde nejen o porozumění textu, ale také o porozumění vzájemné.
Ale to neznamená, že pochopení textu nelze ověřovat i jinak, třeba právě prostřednictvím testů.

Jen si nemyslím, že je to právě nejvhodnější způsob, mimo jiné právě z důvodů, které uvádíte.


V hodnocení významu literatury a její výuky se asi neshodneme.

Vy sice hodnotíte význam filosofie, ale je pro Vás hodnotná především ta její část, která je vyjádřitelná prostřednictvím matematiky.
Já, ač vzděláním technik, preferuji spíše tu její část, která se pomocí matematických symbolů popisuje jen obtížně.

Stran významu matematiky a jazyků se shodujeme v mnohém.

Jen nezapomínejme, že svět to není jen soubor tvrdých dat.

Učitel řekl(a)...
31. prosince 2010 15:38  

Vážení kolegové, jako bývalému češtináři mi to nedá, abych nesdělil svůj názor.
Mám čím dál silnější pocit, že pojetí předmětů vyučovaných ve školách je hodně zastaralé. Sice mnoho věcí zůstává hodnotných a platí stále, ale myslím, že v Česku se měnící se době přizpůsobujeme spíše po formální stránce, obsahem už mnohem méně. Kolega Doležel dobře vystihl či naťukl svými komentáři to, co mi už dlouho vrtá hlavou.
Je faktem, že u nás se z české literatury udělala nedotknutelná oblast vzdělávání. Pane poste.restante, myslím že Vy v ní právě shledáváte ty veliké výchovné hodnoty - vyjádření myšlenek vlastenectví, morální velikosti či nemorálnosti, oslavy demokratických ideálů lidstva, národotvorných tradic, význam mateřského jazyka a kultury, atd. - jejich význam opravdu nelze zpochybnit, ale pozor! Jak bylo poznamenáno, zcela neprávem se zapomíná na jiné obory, stejně "výchovné" a umělecko-výchovně sdělné: na hudbu, výtvarné umění, film - a přitom jsou i tyto obory součástí povinného vzdělávání. Skladby L. Janáčka, B. Martinů aj. mají stejný umělecko-výchovný a emocionální náboj jako díla K. Čapka, J. Seiferta, atd. Jakési výsadní postavení české literatury jako ukazatele kvality vzdělanosti studenta je trošku nespravedlivé - který češtinář to ale uzná? A přitom v RVP se jasně hovoří o potřebě prokázat rozhled v širším horizontu umění - při zkoušce z literatury by tedy měly být správně integrovány i hlavní znaky a příklady, charakteruzující umělecký sloh, a to z různých oblastí umění.. Možná bychom tímto uvažováním s nadřazeným chápáním literatury jako oboru trochu zatřásli.
Dále chci reagovat na fakt, že mladí lidé dnes málo čtou, a k tomu pozitivně nepřispívá nutnost číst to, co se jim školou předkládá. Souhlasím klidně s tím Potterem, nebo s četbou kvalitních zájmových časopisů a jejich textovým a stylistickým rozborem, leccos lze, aniž by to byl konzum braku. A přimlouvám se za film - mnoho adolescentů zahořelo pro F.L.Věka právě až viděli starý dobrý film...
Nakonec k těm analýzám děl. Víte, že dnes už se neříká "co tím chtěl básník říci", nýbrž "co já si z básně odnáším"? Tím ovšem stoupá subjektivnost interpretace textu a tedy možnost standardizované ji testovat, i když vyloučit se to nedá a jistě pro to budou nalezeny dobré úkoly. Ale gró této zkoušky by mělo být raději ústní.
Přeju veselý Silvestr oběma pánům!

Anonymní řekl(a)...
31. prosince 2010 19:40  

Vážení kolegové,
nechci zpochybňovat úlohu literatury. Učitelé českého jazyka a literatury by ji zase neměli přeceňovat. On si každý prosazuje ten svůj obor v domnění, že je přece jasně důležitější pro ty studenty, než obory jiné. Já bych nerad k tomuto sklouzl, nicméně pro mě je nejdůležitější ze všeho myšlení. Základem vzdělanosti je filosofie a nemusí jít zrovna explicitně o matematiku, i když každé konzistentní exaktní uvažování je vlastně matematika. Nejde pochopitelně o nějaké matematické symboly, či počty, ale spíše o strukturované myšlení. Podle mého mínění se naše školství dostalo bohužel do stavu, kdy se od maturantů očekává detailní znalost díla Palackého, či Nerudy, ale co takové Keplerovy zákony? Na dnešní dobu je kladen příliš malý důraz na myšlení a příliš velký na interpretaci v domnění, že je to totéž. Výklad uměleckého díla je subjektivním hodnocením, byť není prázdné. Matematiku a přírodní vědy ale nelze okecat. Když chce člověk dokázat něco matematicky, je to nesrovnatelně náročnější, delší a intelektuálně náročnější práce, než jakýkoliv popis díla, nebo i aplikace známých metod na nějaká data. Znám to z vlastní zkušenosti.

Gustav Sázel řekl(a)...
1. ledna 2011 9:40  

Mám takový dojem, poane kolego Doležele,
že svůj názor a svou osobní zkušenost poněkud nadsazujete. Slyšel jste někdy o naratologii? Strukturalismu a postrukturalismu? Teorii fikčních světů? Hermeneutice? Lingvistickém obratu? Dekonstrukci? Chcete snad tvrdit, že se i zde pohybujeme v oblasti nějaké dojmologie?
Ano, výkladů - interpretací - uměleckého díla může být určitá množina, ale musí se opírat o logiku a strukturovanost, jinak jde o "plácání na hubě". A interpretace musí vždy vycházet z předchozí analýzy.
Špatný učitel od maturantů vyžaduje to, co píšete. Dobrý chce porozumění uměleckého textu a jeho analýzu.
Mějte na paměti, že naše myšlení je determinováno jazykem a ve své podstatě je chaotické. Čím lépe jazyk ovládám, tím přesněji jsem schopen myslet a myšlené vyjádřit - právě jazyk dává oné chaotičnosti řád. Literatura podněcuje myšlení a představivost víc, než kterékoli jiné umění - díky ní přemýšlíte nad tématy, která Vás normálně nenapadnou, rozšiřujete si obzory, slovní zásobu, zpřesňujete myšlení. To Vám film, výtvarné umění nebo hudba nedá (aniž bych je chtěl jakkoliv snižovat). A nepodstatná není ani její formativní složka.
Z některých Vašich sentencí mám dojem, že Vaše pojetí vzdělání je místy poněkud utilitární a technokratické. Myšlení přece musí být vyvažováno i cítěním - a intelekt když bez duše / pak podoben je ropuše / či slepci s mečem v tanci. - jak trefně napsal Karel Kryl. Ideální je zkrátka rovnovážný stav. A nejen RPSN, ale i historie literatury patří k základům vzdělanosti - v tomto směru Vám doporučuji pročíst si vysokoškolské přednášky Václava Černého - Soustavný přehled obecných dějin literatury naší vzdělanosti. Pak možná uvidíte roli literatury v trochu jiném světle. Výuka literární historie je jistě na mnoha školách příliš hypertrofovaná, to by ale neměl být argument směřující proti literatuře en bloc, neboť znalost kontextu, v němž dané dílo vzniklo, a estetický kánon tehdy platný jsou leckdy klíčové pro porozumění dílu a člověka obohacují.
Mimochodem jaký vědomostní test literatury máte na mysli? V klasické maturitě se netestovalo vůbec, v nové maturitě se pouze ve vyšší úrovni objevuje v testu několikero otázek spíše obecně literárně-historických či teoretických, což je pochopitelné, neboť má být "vstupenkou" na bohemistiku. V úrovni základní není v testu po literatuře ani stopa...

Anonymní řekl(a)...
1. ledna 2011 11:07  

Vážený pane Sázele,
ano, máte naprostou pravdu, naratologie, hermeneutika, dekonstrukce, teorie fikčních světů Umberta Eca, to je vše víceméně dojmologie. To je právě ten problém, že humanitně vzdělaní lidé těžko mohou pochopit míru exaktnosti, když s exaktními definicemi nemají žádné zkušenosti. Máte-li na mysli poststrukturalismus (o postrukturalismu nevím), pak je nutné si uvědomit, co vlastně Wittgenstein tvrdí. Jazykem není míněn jen jazyk přirozený, ale jakýkoliv, třeba i matematický, či umělý. Způsob uvažování ovlivňuje způsob přiřazování pojmů objektům ať již pozorovaným, nebo abstraktním. Filosofické směry ale jsou jen různými pohledy na svět, nejde o žádnou danost. Doporučuji spíše prostudovat Poppera, Gödela, Fregeho, Whiteheada, Russela a Tarského. Zejména Gödelovy věty o neúplnosti axiomatických systémů souvisí s prací Wittgensteina a jsou dokázány.
Jak může dobrý učitel chtít porozumění uměleckému textu, když mu sám nemůže rozumět? Od toho jsou to umělecké texty, že je jejich intepretace subjektivní. Ostatně by vám měla leccos napovědět i ona teorie fikčních světů. Nechápu, jak můžete tvrdit, že literatura podněcuje představivost více, než kterékoliv jiné umění. Jak to víte? To soudíte podle sebe? A o jaký typ představivosti jde? Jde o představivost "pohádkovou", nebo přesné vnímání složitých struktur? K tomu druhému daleko více slouží matematika. Ta ale pochopitelně není přístupná všem. Někdo takový typ představivosti prostě postrádá. Myšlení nemusí být vyvažováno cítěním. Proč by mělo? A co to je to cítění? Mám dojem, že si osobujete právo na výklad něčeho, co vám nepatří. Cítit může daleko víc matematik, nebo chemik, než literární vědec, nebo zapálený čtenář. Jak to posuzujete? Provádíte nějaká měření citovosti, či vnímání? Myslím, že v tom se dostáváme do sporu. Nemám v oblibě to s prominutím tlachání o "kontextu doby". Co to je? To je jako že vím, kdo onehdy vládl, jak lidé žili, o čem přemýšleli? No to je opravdu intelektuální výkon podobný přečtení návodu na použití šamponu. Zkuste si třeba přečíst důkaz Gödelovy první věty o neúplnosti axiomatických systémů abyste pochopil, co je pro mě intelektuální výkon. Nechápu, proč si stále literární nadšenci, dramatici, básníci a herci osobují právo na chápání a interpretaci doby.

Gustav Sázel řekl(a)...
1. ledna 2011 13:17  

A proč by si je nemohli osobovat? To právo je určeno jen někomu? Jsou snad literární nadšenci, dramatici, básníci a herci méněcennější než matematici? Tvrdí snad, že jejich interpretace světa je ta jediná správná? Tvrdil jsem to snad já?
Rozhodně bych si ale netroufl tvrdit, že takový Martin Heidegger, Hans-Georg Gadamer či Jean Grondin jsou víceméně dojmologové. Trochu se popíráte - horujete pro filosofii, ale jakmile tato opustí paradigma matematiky, je to pro Vás už jen dojmologie. Tomu nerozumím.
Opravdu jste přesvědčen, že učitel, potažmo kdokoliv, nemůže uměleckému textu porozumět? Provádíte nějaká měření porozumění (abych použil Vaši sentenci)? Musí pro Vás být vše popsatelné a vysvětlitelné jen jedním způsobem? Předpokládám, že nikoliv. Jestliže na základě logické analýzy textu, ať už s využitím řezu - lyrický subjekt, prostor a čas, nebo - jazyk, téma, kompozice (+ zmíněný kontext a kánon) dojde student k odlišnému uchopení jeho smyslu, je to jen v pořádku.
Uvedu Vám názorný příklad toho, jak literatura vítězí např. nad filmem - ve filmu vidíte jednou pro vždy danou představu režisérovu, na níž spolupracuje kameraman, střihač, kostymér, herci etc. Pustíte si jej poprvé, posté, pořád je stejný, neměnný. Při četbě si popsané krajiny, výjevy, lidi a děje stále znovu dotváříte, zpřesňujete, záleží jen na Vaší fantazii (ta ale není, kletě, rázu exaktního, což?), která je podněcována, nepřijímáte víceméně pasivně vizi ostatních. Je tento důkaz pro Vás dostatečný? Nevím. Pro mě však ano.
A prosím pozor - nesměšujte matematiku a umění, jak činíte v pasáži o představivosti (odhlédám od faktu, že přiřadit předtavivosti atribut "pohádková" má k exaktnosti na míle daleko).
Jistě může daleko víc cítit "matematik, nebo chemik, než literární vědec, nebo zapálený čtenář". Nikde jsem ale netvrdil opak, nebo že někdo má v této oblasti monopol. To je přece ryze individuální záležitost. Ano, myšlení opravdu nemusí být vyvažováno cítěním, ale není-li, je to povětšinou tragédie (proto jsem, připouštím, že ne zcela vhodně - použil slovo "musí"). Krásným příkladem absence cítění je Dr. Mengele. Šlo mi o to, že rozum (myšlení) a cit (cítění) mají být v rovnováze - i to je jeden z letimotivů Fausta, k tomuto poznání došel ve svých textech i třeba Miroslav Holub, jak zajisté víte vědec - imunolog - a básník, stejně jako mnoho dalších. Nelze se nechat smýkat city, stejně tak jako chladným raciem - obojí je proti lidské přirozenosti. Podívejte se na dějinné vlny - zjednodušeně středověk víra, renesance rozum, baroko víra a cit, klasicismus a osvícenství rozum, romantismus cit, realismus rozum. Je vidět, že přemíra jednoho nakonec ústí v opak.
Není mi jasné, proč slučujete intelektuální výkon a znalost kontextu doby. Já jsem napsal "znalost kontextu, v němž dané dílo vzniklo, a estetický kánon tehdy platný jsou leckdy klíčové pro porozumění dílu a člověka obohacují.", ne že jejich znalost je intelektuální výkon. Jsou tedy podmínkou - nikoliv jedinou - pro interpretaci, aby se nestala desinterpretací. Michodem jak nahlížíte na výstupy francouzské historiografické školy Annales? Také jde o "intelektuální výkon podobný přečtení návodu na použití šamponu."?

Anonymní řekl(a)...
2. ledna 2011 9:56  

Svými komentáři nechci vyvolat dojem, že jen matematika a přírodní vědy jsou důležité. Lidská kultura obecně a umění zvláště, stejně jako znalost historie, státoprávní teorie, filosofie, jazyka, atd. jsou nezbytnými součástmi člověka. Otázkou je, co z toho se má vyučovat a co a jak se má testovat. Znalost jazyka je bez diskuse. Čtení beletrie ale vnímám jako nástroj ke zdokonalení znalosti jazyka, nikoliv jako samostatný vědní obor. Fakt, že v humanitních, čistě popisných oborech nejde o vědu prokazují sami humanitní "vědci". Příkladem budiž třeba Sokalova aféra. Proto kritizuji testování i jakékoliv zkoušení z uměleckého vnímání, "co tím chtěl básník říci", "co jsem si z četby odnesl", apod. To mohou být tak intimní a hluboké prožitky, že jsou tak jako tak nesdělitelné. Škola má studenta naučit perfektně jazyk, má ho cvičit v myšlení i v různých dovednostech, má mu předat znalosti získané nejlepšími mozky historie, aby na ně mohl navázat, ale neměla by a vlastně ani nemůže mu říkat co jak má vnímat, co ten který verš v básni znamená, nebo zda vnímá Čapka v kontextu doby správně, či chybně. Může tedy žákovi pomáhat se projevit, může mu rozšiřovat možnosti projevu, ale nemůže jej testovat ze znalosti uměleckých textů, protože je to nesmysl. To, co dá četba Nerudových Písní kosmických mně, nebo učiteli jazyka, nemusí už dát studentovi a naopak. To by pak mohl přijít student a chtít po učiteli, aby správně interpretoval počítačovou hru.

Anonymní řekl(a)...
2. ledna 2011 11:26  

Vážený pane Sázele,
skutečnost, že vyjma autora nemůže nikdo plně pochopit smysl, účel a kontext uměleckého textu je dána tím, že umělecký text je ryze subjektivním projevem. Nemá smysl se přít o tom, zda lze, či nelze plně chápat a plně se vcítit do druhého člověka, protože to není jak otestovat, nicméně zkuste někomu vysvětlit, jak jste se poprvé zamiloval a jak to bylo silné a hluboké. Proč jenom při tom vašem vyprávění ostatní usínají, proč neprožívají totéž co vy? Inu protože každý jsme jiný, žádní dva různí lidé nemají stejné otisky prstů a také se jim nehoní hlavami tytéž posloupnosti myšlenek. Je to trochu otázka gnoseologie, nicméně skutečnost, že zcela pochopit jiného člověka ve všech pocitech, detailech a zákoutích jeho mysli nelze, považuji za téměř jisté.

Literatura vám sice podnítí představivost, ale pouze abych tak řekl smyslovou, resp. ve stylu "nic není v mysli, co před tím nebylo ve smyslech". Nepředstavíte si žádnou novou entitu, jen nabalujete vám již známé a maximálně si je setřídíte do nejrůznějších, leckdy nesmyslných a nefungujících posloupností. Vznikají představy kouzlení ve smyslu "něco řeknu - něco se stane", apod. To jsou ale jen myšlenkové stereotypy, které vás ve skutečnosti z podstaty myšlenkově a intelektově obohacují jen velmi krítkou dobu. Později vás naopak začnou omezovat, táhnout ke dnu. Matematika naproti tomu umožňuje studium i nepředstavitelných a lidské mysli přímo nepřístupných abstraktních struktur. A to neříkám proto, že bych beletrii sám neměl rád a neodpočíval bych u krásné literatury. Nedělám to ale proto, abych se něco dozvěděl, ale proto, abych si odpočinul, abych se tak nějak kulturně uspokojil. Je to potřeba zcela jiná od potřeby vzdělávat se. Neříkám, že základy historie literatury by neměly být součástí znalostí maturanta, říkám jen, že když literatura, pak proč ne hudba, film, divadlo, architektura, výtvarné umění,...? Znám spoustu lidí, pro něž je hudba vším a přináší do jejich života více, než literatura. To, že u vás je to jinak, je v pořádku, ale nevnucujte to ostatním.

Anonymní řekl(a)...
2. ledna 2011 11:27  

Proč bych neměl směšovat umění a matematiku? Matematika je také umění. Dokonce velmi krásné. Přiřadit atribut "pohádková" představivosti má asi k exaktnosti daleko, ostatně jako jakýkoliv jiný text přirozeného jazyka. Tento atribut jsem uvedl záměrně v uvozovkách a dostal jsem se tím zpět k potvrzení toho, že jeden člověk nikdy nemůže plně chápat text člověka druhého. Mám dojem, že jste přesně nepochopil, co oním atributem chci sdělit a nepochybuji o tom, že ani já vašim vysvětlením plně nerozumím. Jaké štěstí, že nejsem vašim studentem a že mě z pochopení vašich textů nezkoušíte, nebo naopak, že nejste vy studentem mým.
Kontext doby je pro mě trochu něco jako když mě moje hluchá prateta v mých dvaadvaceti učila používat slánku. Protože mi přirozené uvažování nad čímkoliv příjde právě přirozené a samozřejmé, nemám rád když se z toho dělá věda a když se to uvádí jako dovednost, kterou by měl maturant mít. Ano, maturant a dokonce i žák druhé třídy základní školy by měl umět používat šampon, nebo rozumět naléhavé výzvě k přidržování se během jízdy veřejným dopravním prostředkem. Znalosti a dovednosti maturanta by neměly spočívat v pochopení kontextu doby v tom smyslu, jak se tím operuje, tj. nějaké elementární zasazení. Ostatně o kom lze říci, že chápe kontext dnešní doby, že? Proč tedy učitelé ČJ a literatury mají žáky zkoušet z něčeho, čemu sami rozumí jen velmi omezeně. Který češtinář u nás zná třeba současné fungování státu a společnosti? Kdo z nich zná alespoň trochu fungování dnešních institucí?
S tím "Annales d'histoire économique et sociale" máte na mysli co? Nějak nevím, co na tom mám hodnotit. Přijde vám na tom něco složitého, nebo intelektuálně výrazného? Sám se částečně zabývám ekonomickou teorií, takže znám úroveň obtížnosti sociálních věd - maje na paměti, že ekonomie je intelektuálně asi nejnáročnější sociální vědou, byť pochopitelně má obrovské přesahy do jiných sociálních věd a i ono samotné dělení na jednotlivé oblasti poznání je dost zavádějící a schematické.

Anonymní řekl(a)...
2. ledna 2011 13:05  

Pokud jde o Dr. Mengeleho, jak můžete vědět, co cítil? Ono když vám někdo bude od malička vtloukat do hlavy, že Žid je vlastně krysa a že je třeba je hubit, tak je otázka, zda to nebudete činit, i když jste zároveň schopen hlubokých citů a empatie. Přečtěte si Norimberskou výpověď plukovníka Hösse, velitele vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Je otázka, zda můžete lidi, jako byl Mengele, Göring, či Heydrich plně pochopit. Vy možná žijete v iluzi, že ano, ale ve skutečnosti na ně jen nasazujete nějaké dnešní politicky korektní schémata, nějaké své etické konstrukty, svůj žebříček hodnot. Fakt, že jim jejich etické normy nebránily vyvražďovat miliony lidí, neznamená, že nebyli citliví, že nemilovali své rodiny, že neměli smysl pro čest. Vy jen prostě máte jiný žebříček hodnot a podle něj jistě můžete soudit jejich činy, ale nepodléhejte omylu, že ten váš žebříček je ten jediný správný a že jej můžete vyžadovat po studentech, jako danou vědomost, či znalost a kdo s vámi nesouhlasí, že se mýlí. Rozhodně nelze říci, že vyhlazovací komanda Einsatzgruppen SS byla plná psychopatů. Vaše tvrzení o tom, že rozum a cit mají být v rovnováze je prázdné. Nelze totiž říci, kolik rozumáků a kolik citáků musí člověk vlastnit, aby měl rozum a cit v rovnováze, resp. říci to lze, ale měřit to nelze. Takováto prázdná tvrzení jsou pro humanitní obory typická. Obtíž nastane ve chvíli, kdy dojde k disputaci, protože najednou zjistíme, že tu rovnováhu si každý představuje jinak. Dám hlavu, že kdybyste se zeptal Hitlera, či Heydricha, zda mají cit a rozum v rovnováze, že by zcela upřímně a bez špetky pochybností o sobě prohlásili, že ano. Hitler byl velkým čtenářem, milovníkem německé historie, německé literatury, výtvarného umění, architektury i hudby, zvláště Richarda Wagnera. Znal velmi dobře literární díla spousty světových autorů, včetně filosofických. Možná by i dokázal zasadit je do kontextu doby. Domníváte se tedy, že měl cit a rozum pro vás v dostatečné rovnováze?

Nejsem příznivcem teorií o opakování historie, či o jakýchsi historických vlnách, nebo o vývoji ve spirále. Vše jsou jen jakési nepovedené metafory, opět zcela typické pro humanitní obory. Nevěřím v dialektiku. Jsem spíše zastáncem Hérakleitova „Pantha rei“, či „nevstoupíš dvakrát do stejné řeky“. Nevyvracím vám vaše vidění světa, jen si nepřeji, abyste jej vnucoval studentům a ještě je z něj zkoušel. To totiž nevede k názorové pluralitě, ke schopnosti analýzy, syntézy, či dedukce. To vede pouze k vytvoření jednoduchých myšlenkových schémat. K výuce jednoho pohledu na svět, stejně jako tomu bylo u Nacistů. Přitom třeba dvouleté důkladné studium algebry vám může dát takové schopnosti zobecňování, že se k nim, troufám si tvrdit, nedostanete ani celoživotní četbou beletrie.

Gustav Sázel řekl(a)...
2. ledna 2011 18:52  

Z časových důvodů již jen pár reakcí:
Je zajímavé číst si názory někoho, kdo vidí svět jinak. Ale prosím nepřisuzujte mi něco, co jsem nenapsal. Vaše texty mají tento velký nešvar - bohužel - že jdete za text, že z něj nevycházíte. Napsal jsem snad někde, že svůj názor vnucuji studentům nebo jej z něho zkouším? Nebo jsem se vyjádřil tak, že je to možné interpretovat jako vnucování svého vidění významu literatury ostatním? Ne, to je jen a pouze Vaše - naprosto pomýlená -konstrukce. A protože to není poprvé, mám dojem, že cíleně překrucujete smysl napsaného, protože dost dobře nemohu podezírat člověka Vašeho rozhledu z neschopnosti porozumět.

Stejně tak nemohu přijmout Vaše zobecňující soudy, jimiž se velmi jednoznačně vyrovnáváte s humanitními vědami - nejste odborník na psychologii, literární vědu, sociologii a přesto málokdy připouštíte pochybnost o svém viděním světa a svém výkladu. Vy v tom zkrátka máte jasno.

Mohu Vás ujistit, že ani autor nemusí "plně pochopit smysl, účel a kontext uměleckého textu", svého textu, - to by měl vědět každý středoškolák. Mnoho autorů řekne, že neví, proč přesně napsali právě to či ono, že to zkrátka museli napsat právě tak. Snažil jsem se Vám objasnit, že existují jisté konstanty, jichž se při interpretaci držíme, a ty pomohou oddělit interpretaci od desinterpretace. Berte je jako axiomy - můžete mi nějak empiricky přesvědčivě dokázat, že se dvě rovnoběžky protnou v nekonečnu? Nemůžete. Budu proto zpochybňovat matematiku a její metody? Ani náhodou. Vy tak ovšem směrem k humanitním naukám činíte takřka bezostyšně.

To, že Vy u krásné literatury odpočíváte a nic se z ní nedozvídáte může znamenat klidně to, že si vybíráte špatná díla, nebo že jste literárně indolentní či je Vám třeba uzavřena metafyzika. Myslíte si, že se dá u Holana, Diviše, Kabeše, Koláře, Hejdy nebo Šiktance relaxovat? Jestli ano, pak o literatuře nevíte vůbec nic. Číst jejich texty je obrovksá intelektuální výzva, kde bezezbytku platí - jak velkou lžíci máš, tolik nabereš.

Gustav Sázel řekl(a)...
2. ledna 2011 18:54  

Neplatí snad pro i pro matematiku že "nic není v mysli, co před tím nebylo ve smyslech"? Jak vnímáte čísla, symboly, konstrukce? Nadsmyslově? Jak víte, že přo čtení "Nepředstavíte si žádnou novou entitu, jen nabalujete vám již známé a maximálně si je setřídíte do nejrůznějších, leckdy nesmyslných a nefungujících posloupností."? Máte pro toto tvrzení exkantní důkaz - výzkum apod., nebo jde jen o Vaše tvrzení a vnímání? Neznásilňujete tady poněkud skutečnost?

Dále pak - najdete v nějaké taxonomii druhů umění i matematiku? Já o žádné takové nevím, poučte mne proto. Nebo zase kategoricky stavíte nad rámec běžného úzu své vidění světa? Nezpochybňuji, že ve smyslu "umět" je uměním, že je nesmírně kreativní a že při řešení problémů nezažívá matematik stavy podobné těm umělcovým. Ale jistě v něm nedominuje estetická funkce, která je základem uměleckého sdělování.

Víte, proč jsem zacílil na adjektivum pohádková? Abych Vás upozornil na to, že mi vytýkáte to, co sám děláte. Že operujete některými pojmy velmi vágně. U člověka adorujícího exaktnost zkrátka očekávám, že se neuchýlí k berličkám o nemožnosti exaktnosti vzhledem k přirozenému jazyku. Pak by totiž i matematika nutně v mnoha oblastech nebyla vědou exaktní, protože potřebuje i lingvistický aparát.

Zkuste také češtináře nepodceňovat - mnoho z nich se orientuje v psychologii, filosofii, sociologii a dalších společenských oborech, mnoho i ve vědách přírodních - budete se divit, ale jsou to vysokoškolsky vzdělaní odborníci. Obdobně bych já mohl vytahovat figurky matematiků, kteří se kromě svého oboru o nic jiného nezajímají. Ale to by k ničemu nevedlo.

Abych předešel možnému neporozumění - psal jsem zatím obecně, ne o nové maturitě či maturitě. Jsem klidně pro to, aby se z literatury stal volitelný maturitní předmět a maturita se skládala ze znalosti jazyka, slohu, porozumění textu a produkce útvarů. Interpretaci textů jsem v životě nezkoušel, ale student musí umět poznat tropy, figury, metrum, rým, verš, kompozici, vypravěče atd., posoudit, k čemu v daném textu slouží. Jsem odpůrcem šprtání se telefonních seznamů literárních děl, ale jistá kanonická díla jsou nutná a vědomí souvislostí a vývoje literatury také - právě s oněmi prostřihy do ostatních druhů umění. Ostatně tak je koncipovaná velká většina učebnic literární historie - stačí se jen podívat (třeba Kouzelné zrcadlo literatury kolegy Blažkeho).

Anonymní řekl(a)...
2. ledna 2011 20:21  

Máte pravdu, reaguji nejen přímo na Vás, ale mezi řádky i na jakousi mojí představu lidí, které zatím vnímám jako názorově Vám podobné, jejichž názory znám detailněji. To je mimojiné opět projevem toho, že dva lidé si nemohou plně a do detailu nikdy porozumět, a to ani svým textům, natož pak uměleckým.
Jsem si toho plně vědom. Pokud se v tom nenacházíte, berte to jen jako moji provozní slepotu. Kdybych měl možnost Vaše názory pochopit v celé jejich šíři, zřejmě bych argumentoval jinak, nebo bych své názory posunul. Nicméně mé zdejší exposé mělo mít hlavní cíl ten, že standardizované a centralizované testy jsou nutné a že interpretace umění obecně, včetně uměleckých textů, do nich zařazena být nemá. Může být v omezené míře součástí ústních zkoušek, nicméně raději bych viděl i u maturitní zkoušky všechny typy umění trochu vyváženější. A to nemluvím o nutnosti povinné maturity z matematiky alespoň na gymnáziích. Chápu, že těm, kteří matematiku nezvládají, se to nelíbí. Tito lidé ale prostě a na tvrdo nemají na gymnáziu co dělat. Nějak se nám časem přihodila ta nemilá skutečnost, že maturant může znát historii, alespoň obstojně dva cizí jazyky a jazyk mateřský a jinak nemusí umět ani vyanásobit dva zlomky, nebo znát Keplerovy zákony, či jakékoliv jiné fyzikální zákony, nemusí rozeznat organickou a anorganickou sloučeninu nebo znát základy buněčného dělení, nebo základní typy buněk. Může být prostě přírodovědný a matematický analfabet a přesto může vystudovat gymnázium. Naproti tomu přírodovědně, či technicky zdatní, pokud nejsou milovníky jazyků a literatury nemohou být jazykovými a literárními analfabety, protože si nemohou vybrat maturitu jen z přírodních věd a matematiky, či informatiky. To vidím jako velkou nespravedlnost, byť nechci bojovat proti znalosti jazyka. V dnešní době totiž konkurenceschopnost naší země v porovnání s jinými zeměmi opravdu neleží v jazykovědcích, literárních vědcích, psycholozích, sociolozích, či politolozích. Leží v přírodovědcích a technicích. Literární věda, psychologie, sociologie i politologie jsou jak již jsem psal, kulturní nadstavby. Určitě jsou to nadstavby smyslupné, ale svět na nich nestojí. Svět stojí, ať chceme, nebo ne, na čipech, na mobilních telefonech, na moderní biologické léčbě, na znalosti fyzikálních zákonů, na znalosti chemie. Bez těchto znalostí bychom byli ve středověku, se vším co k tomu patří - tj. třeba i rozvinutá kultura. Tím nechci snižovat úlohu umění a literatury v lidském životě, jen chci upozorňovat na to, že způsob vzdělávání, zaměřený na humanitní obory neodpovídá současnému stavu poznání. Je důležité, aby vzdělání bylo po všech stránkách vyvážené, aby humanitní obory měly řekněme stejnou váhu ve smyslu hodinových dotací a povinných maturitních oborů ve všeobecně vzdělávacích institucích, jako přírodní vědy a matematika.

Anonymní řekl(a)...
2. ledna 2011 21:07  

Kdo vám nakukal, že dvě rovnoběžky se protnou v nekonečnu? V Euklidově nebo Riemanově geometrii se rovnoběžky neprotnou, v Lobačevského se protnou. Metafyzikou míníte co? Nějaká nadvědomí, podvědomí, či nevědomí? Víte, o psychologii něco málo vím, mí nejlepší přátelé jsou vesměs psychologové, znám jejich práci, dokonce občas přednáším na Institutu pedagogicko-psychologického poradenství. Psychologii mám rád a rád bych jí i studoval, ale s matematikou bych jí nesrovnával. Psychologie je zajímavá, ale není základem vědění, ani myšlení. Rád bych viděl ty vaše axiomy (nebo konstanty), které vám umožní odlišit interpretaci od dezinterpretace. Můžete je uvést? Humanitní obory nejsou podle mého mínění zbytečné, ale nejsou podstatou vzdělanosti. Tou je schopnost myslet a tu prostřednictvím popisných "věd" nezískáte ani moc neprocvičíte.

Pokud zpochybňujete mé tvrzení, že prostřednictvím literatury si nepředstavíte žádnou novou entitu, pak uveďte, jakou novou jste si při čtení beletrie představil. Třeba takové "létající koště" není nová entita, protože víme co je koště a víme, co je létat. Nová entita je třeba nekonečná množina definovaná Bernardem Bolzanem, nebo obor komplexních čísel, či kvaterniony. Nevím zda se dá u Holana a spol. relaxovat, ale jsem si jist, že čtrnáct dní nad pochopením jedné jejeich věty určitě nestrávíte, narozdíl třeba od Radon-Nikodýmovy věty z teorie míry.

Anonymní řekl(a)...
2. ledna 2011 21:56  

V matematice jako jediné opravdu nemusí být v mysli jen to, co bylo před tím ve smyslech. Můžete zkoumat abstraktní objekty, které se před vámi vynořují když studujete nějaký problém, který s nimi zdánlivě nesouvisí. To máte třeba Peanovu křivku, nebo Riemanovu funkci. Ostatně i třeba hypotéza kontinua je dokladem toho, že nemusí být vše ve smyslech před tím než je to v mysli. Zkoumat totiž objekty lze i mimosmyslově, čímž nemyslím nějakou Vaši hermeneutiku, něčí esoteriku, či jiné primitivní nesmysly, ale čistý rozum. Taxonomie druhů je, budete se divit, v zásadě tzv. strom, tedy konečný graf bez cyklu. Nebudu se s Vámi přít ohledně minimálně neprázdného průniku matematiky a umění. Každý si asi pod uměním představujeme něco jiného. Nicméně i Umberto Eco často matematiku zejména s výtvarným uměním spojuje (zlatý řez, Archimedova spirála, fraktály, apod.). I samotná matematika je dle mého mínění umění, ale to už je věc vkusu. Kdybych chtěl být tak hyperbolický a metaforický jako Vy, řekl bych, že lidským uměním je literatura, hudba, architektura, obrazy, sochy a božským uměním je matematika. Proto si sochu můžete zpatlat doslova jak chcete, ale matematiku neznásilníte a přesto můžete vytvořit něco velmi krásného, co před Vámi nikdo nevytvořil. No nebudu Vás přesvědčovat, je to jako hluchému hudba. Možná, že i část toho, co sdělujete Vy mně, nejsem schopen vnímat, nicméně stále si myslím, že vlivem našeho školství toho já velmi pravděpodobně vím mnohem více o literatuře, než Vy o matematice.
Přirozený jazyk je vždy neexaktní, protože se snaží operovat s neabstraktními pojmy. Vytýkáte-li mi používání neexaktních pojmů v přirozeném jazyce, je to nošení dříví do lesa. Matematika se obejde bez přirozeného jazyka, přesto se do něj ale často překládá, snad pro snazší pochopení. Rozhodně však přirozený jazyk nezbytně nepotřebuje-má totiž vlastní. Přijměte konečně prosím fakt, že jazyk zdaleka není jen ten přirozený. Máme spoustu jazyků umělých, ať je to strojový kód, programovací jazyky různých řádů a typů, tak třeba matematika, nebo chemické vzorce, o snaze vytvořit uměle přirozené univerzální jazyky typu esperanta nemluvě. Hovoříme-li tedy o lingvistice, nehovoříme nutně o přirozeném jazyku, ale o jazyku obecně.

Články dle data



Učitelské listy

Nabídka práce

Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ

Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.

Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.


Všechna práva vyhrazena.

Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.

ISSN 1213-6018




Licence Creative Commons

Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.



WebArchiv - archiv českého webu



Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.