Bohumil Kartous: Důvěryhodnost testů záleží na pochopení jejich smyslu

Reakce společnosti Scio na článek pana Šatry Důvěryhodnost SCIO testů? – ani omylem!

V článku pana Šatry, který poukazuje na údajnou „nepoužitelnost systému testů“, se vzájemně mísí několik rovin, které vyžadují samostatnou reakci, a ačkoliv by mohla být velmi dlouhá, vzhledem k povaze příspěvku postačí postřeh.

Předně je tu rovina terminologická. Ačkoliv se pan Šatra ve svém článku dotýká metodiky ověřování výsledků vzdělávání formou tzv. „multiple choice“ testů, k označení samotné metodiky používá autor termín „SCIO testy“. Společnost Scio by sice mohla být hrdá na to, že se z jejího názvu stal obecně používaný pojem, nicméně důležitější je fakt, že „SCIO testy“ nejsou vynálezem společnosti Scio. Jejich vývoj i jejich užívání jsou celosvětově rozšířené a v dosavadním odborném diskurzu jsou považovány za relevantní nástroj pro měření výsledků vzdělávání, které má pochopitelně svá pravidla, zákonitosti a limity. Pan Šatra, jak už bylo poukázáno v diskusi pod článkem, nevychází při svém hodnocení z dostatečné znalosti těchto pravidel a místo toho nabízí stručný popis svého experimentu, k němuž bohužel nenabízí žádná „tvrdá“ data. Vzhledem k neznalosti charakteristiky testů a pravidel testování dochází ve své hypotéze ke zkresleným závěrům, které je možné vyvrátit jedině tak, že pan Šatra postaví soubor dat získaných z experimentu proti souborům dat, které může předložit společnost Scio.

Můžeme pak vzájemně hodnotit, do jaké míry se výsledky testů ztotožňují s jinými způsoby hodnocení výsledků vzdělávání, např. se známkami. A také to, jak je která metoda hodnocení přesná a jaká jsou její omezení. Tím jsme plynule přešli ke druhé rovině článku autora, v němž proti „nedůvěryhodnému a nepoužitelnému systému testování“ staví hodnocení učitelem, které pan Šatra nepřímo označuje za zcela objektivní. „Jistě se shodneme, že vyučující, kteří žáky znají zcela běžně 4 - 5 let jednoznačně vědí, jaký je stav znalostí, dovedností a schopností jednotlivých žáků,“ píše pan Šatra. Pomineme-li rétorickou figuru, kterou autor podsouvá, že bychom se na jeho tvrzení „měli shodnout“, pak se musíme dotázat, zda je skutečně jeden konkrétní učitel dostatečně objektivně schopen určit stav znalostí, dovedností a schopností žáka. Z analýzy, kterou před časem společnost Scio provedla na významném vzorku 8 500 žáků (zde: http://www.scio.cz/media/ul-.-.06.asp), tomu tak totiž není. Srovnáním výsledků v testech se známkami ukazuje, že např. v prvním decilu, tzn. mezi těmi nejúspěšnějšími deseti procenty, skončili v testu žáci, kteří mají z daného předmětu na vysvědčení čtyřku. A jak už bylo sděleno v diskusi pod článkem pana Šatry, tipováním nelze dosáhnout výsledku mezi deseti procenty nejlepších. Na druhou stranu jedničkáři, kteří dopadli mezi deseti procenty nejhorších, nejspíš podle pana Šatry jen špatně tipují...

Asi původně zamýšlenou rovinou v článku pana Šatry je kritika záměru používat testy k plošnému hodnocení a doufat, že to pomůže zkvalitnit vzdělávání. Zde se s panem Šatrou zcela shodujeme, takto to rozhodně nefunguje. Testy jsou měřidlo, které – při správném používání, poskytne dílčí informace, jež je pak dále třeba kontextualizovat a snažit se s nimi dále pracovat. Testy nejsou iniciátorem zkvalitňování vzdělávání, hrají svou nezastupitelnou, nicméně dílčí roli, kterou není radno přeceňovat. Společnost Scio, nejčastěji v článcích ředitele Ondřeje Šteffla, na tuto skutečnost vytrvale upozorňuje (například zde), což panu Šatrovi pravděpodobně uniklo. Jinak by snad netvrdil, že „Scio“ a plošné testování, které zamýšlí ministerstvo školství zavést a které se stalo fixní ideou současného ministra školství, spolu nějak souvisejí. Se svou námitkou by se měl obrátit na ministerstvo, protože v atmosféře všeobecné paušalizace nám volají ze škol, že máme v těch „SCIO testech“ chyby. Následně se ukáže, že jde o testy CERMAT.

Na závěr ještě drobnou poznámku k tomu, jak testování selhává či neselhává v přijímacích zkouškách na střední školy. Míra úspěšnosti přijetí je v prvé řadě dána počtem uchazečů a počtem přijatých. Není-li dostatek uchazečů, což s posledními populačními ročníky zažíváme, a školy uchazeče přijímat chtějí, pak nezbývá, než hranici posunout hodně dolů. To ale, jak je patrné, není problém testů samotných. Každá škola, která využívá testů společnosti Scio, však získává velmi dobrou představu o úrovni uchazečů, kteří k nim přicházejí, a může s těmito informacemi dále pracovat. To je také to jediné, k čemu jsou testy užitečné.