Jan-Michal Mleziva v článku v blogu na Aktuálně.cz, který vyšel i v časopise Rodina a škola, reaguje na výsledky mezinárodního výzkumu PISA o čtenářské gramotnosti.
Vybíráme ze závěrečného odstavce:
Ve schválení učebnice ministerstvem tedy ještě nespočívá potvrzení její skutečné vhodnosti pro žáky daného věku. Požádal jsem proto skupinu osmiletých dětí o posouzení nové učebnice určené žákům 3. třídy základní školy. Jedná se o inovativní učebnici, která nahrazuje dřívější učebnici prvouky a naplňuje pojetí učebnice dle rámcového vzdělávacího programu. Jejich posudek se však neshoduje s posudky ministerských recenzentů, neboť závěrečný výrok dětských recenzí zněl: Nedoporučuji.
K pochopení tohoto stanoviska může posloužit následující ukázka v rozsahu jednoho odstavce z kapitoly první Naše vlast Česká republika.
Česká republika (ČR) se skládá ze tří historických zemí: Čech, Moravy a Slezska. Je to stát, který má tisíciletou tradici. Dnešní podobu má od roku 1993. Leží přibližně uprostřed světadílu, který se jmenuje Evropa.
Ač se to zdá k nevíře, i zcestovalé dítě většinou ještě nemá v tomto věku ucelenou představu o území vlastního státu, natož o větších geografických celcích a stále se pohybuje spíše v relacích „tady“ a „tam“, „daleko“ a „blízko“, přestože je schopno se naučit vyjmenovat všechny kontinenty či mnohé státy Evropy. Pro rodiče jednoho z dotazovaných dětí bylo velkým překvapením, když jejich osmiletá dcera, premiantka třídy, která je zvyklá jezdit pravidelně na Moravu, prozradila, že Moravu chápe jako vesnici, tj. jako synonymum názvu obce, kterou navštěvují. Pojmu „historická země“ běžné osmileté děti už vůbec nerozumí. Jejich vnímání minulosti souvisí s jejich osobou a lidmi z nejbližšího okruhu. „Když byl dědeček malý, tak to bylo hodně dávno. A kdysi hodně, hodně dávno tady žili brontosauři a rytíři neměli pušky.“ Dopočítat se k roku 1993 činí mnohým dětem potíže. Co si tedy děti vezmou z uvedeného textu? Určitě něco jiného, než byl záměr autorů.
Obdobně jako dospělí jsou i děti zahlcovány informacemi. Jejich dětské zpracování však odpovídá možnostem věku, takže z pohledu dospělého se ve výsledku jeví velmi naivně. Mnohdy ale děti své teorie neprezentují a neposkytují tak dospělým příležitost proniknout do dětského světa. Tím je vlastně matou. Navíc děti používají tytéž pojmy jako dospělí. „Jedeme k babičce na Moravu“ pronesené ústy dítěte není totožné se stejnou větou vyřčenou rodičem. Pro autory učebnic z toho plyne výzva. Text pocházející z jejich pera musí vycházet z naivních dětských teorií, aby je pak mohly děti skrze něj přiměřeně zkorigovat a přiblížit se ve svém poznání více skutečnosti. Umět vidět svět dětskýma očima – v obecném měřítku, nikoli jen podle vlastního dítěte, pravděpodobně nadprůměrně zběhlého v oboru svého rodiče – představuje proto nezbytný předpoklad erudice jak autora učebnic, tak recenzenta. Teprve potom se stanou učebnice nástrojem vzdělávání, po němž děti rády sáhnou, aniž by je k tomu někdo nutil, a čtenářská gramotnost našich žáků začne stoupat. Možná by vyskočila i hodně vysoko!
Nejčtenější články
Česká škola - portál pro ZŠ a SŠ
Česká škola poskytuje svým čtenářům diskusní prostor k vyjádření názorů na školskou problematiku. Tyto příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem redakce České školy a jsou uveřejňovány jako podnět k dalším diskusím.
Obsah článků nemusí vyjadřovat stanovisko redakce nebo vydavatele Albatros Media, a.s.
Tento server dodržuje právní předpisy
ISSN 1213-6018
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Tento server dodržuje právní předpisy
o ochraně osobních údajů.
ISSN 1213-6018
Obsah podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika, pokud není uvedeno jinak nebo nejde-li o tiskové zprávy.
Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
8 komentářů:
Nemyslím si, že by se zde jednalo o problém se čtenářskou gramotností.
Hledejme zde problém úplně někde jinde. Syn zpracovával bakalářskou práci při níž bylo potřeba projít všechny učbnice prvouky, přírodovědy a vlastivědy. Na základě této analýzy dospěl k názoru, že znalosti o přírodě, které se po dětech vyžadují jsou značně přemrštěné a naopak práce s mapami a zeměpisné znalosti se na 1. stupni téměř nerozvíjí.
V 3. ročníku se dětí dozvídají jen o ČR a jejích sousedech. Ve 4. ročníku ve vlastivědě se mluví celkem podrobně o krajích ČR, ale tím to hasne. Teprve na konci 5. ročníku se děti dozvídají, že existuje nějaká Evropa, a další světadíly jsou zde zmíněny jen okrajově. Vzhledem k tomu, že v polovině 5. ročníku se v přírodovědě probírají podnebné pásy a život v nich, je to zarážející. Děti se však v přírodovědě dozvídají jen o životě zvířat v odlehlých končinách. O životě lidí na jiných světadílech zde není opět ani zmínka. Bohužel musím konstatovat, že zeměpisné učivo je na našich školách na 1. stupni výrazně potlačeno na úkor přírodovědného, a že to vede k problémům na 2. stupni např. v dějepise v 6. ročníku, kde se žáci učí o starověkých civilizacích a vůbec neví kam je prostorově na mapě zařadit.
Zamysleme se nad tím, zda potlačení výuky zeměpisu nejen na 1. stupni našich škol není náhodou pozůstatkem socialismu, kdy byly tyto znalosti spíše nežádoucí než žádoucí.
Myslim, ze clanek ale neni o zemepisnych ci jinych znalostech.
Je o tom, jakou reci to vlastne ucitele s detmi hovori a ze jim dost casto deti vubec nerozumi.
S clankem naprosto souhlasim, resim ve sve diplomove praci podobnou problematiku. Jen nejde o zaky, ale o rodice a o informace o kurikularni reforme. Mela jsem stejny problem. Rodice vubec nerozumi terminum, kterymi jim ucitele ci spise MSMT vysvetlovalo, co je kurikularni reforma. Slo o pouzivani terminu, kterym proste laicka verejnost nerozumi a nevi, co si za nimi ma predstavit.
A tak je to predevsim s detmi. Mluvime na ne a uzivame terminy, ktere jsou pro nas samozrejme, nechapeme vsak, ze abstraktni operace v mysleni malych deti jsou na uplne jinem stupni vyvoje.
Pavlina Checcacci, student pedagogiky.
Problém může opravdu být také v obsahu a rozsahu učiva ve jmenovaných předmětech (viz 1. komentář k článku), ale spíše se kloním k vidění problému očima 2. komentáře.
Zcela souhlasím, že mnozí pedagogové i na 2. stupni ZŠ se vyjadřují složitě na dětské vnímání a chápání a nedovedou látku podat přiměřeně úrovni dané třídy či většiny žáků v ní. Je to velký problém zejména u začínajících učitelů, a ani se nelze divit - průprava k této dovednosti nemá ve studijních předmětech příliš prostoru, didaktiky to nezachrání, chtělo by to zase tu zmiňovanou větší dávku praxe a dobré uvádějící učitele.
Co je ale na obsahu článku také zarážející, je fakt, že se takto polaritně mohou lišit stanoviska odborníků ministerské komise a názory dětských konzumentů. Lze-li výsledku průzkumu věřit, stojí za zamyšlení, jaká že kritéria vhodnosti učebnic ministerská komise používá, a neměla-li by se tato kritéria vyměnit (nebo vyměnit rovnou neschopnou komisi?).
Pro Annu S.:
Dobrý den, není snad zásada přiměřenosti jednou ze základních pedagogických zásad?
A není schopnost pochopit, kde se právě nacházím a k jakému publiku mluvím jedním ze základních prvků toho, čemu říkáme inteligence?
Navrhuji testovat uchazeče o studium na PedF z testů IQ. Snad někdo z nich projde.
Petr S.
13:06
Pane Petře, že Vy mě nezkoušíte ze znalosti didaktických zásad?
Oni to ale studenti nemají vůbec snadné. První tři roky se na ně v bak. studiu hrne jen teorie, věda a odbornost, pak teprve v navazujícím studiu začne didaktika a praktická pedagogika, hned jdou na praxi a jsou z toho pochopitelně paf. Kde a od koho slyší mluvit přístupným, srozumitelným jazykem, třeba lehce populárně odlehčeným - když je učí většinou samí vědátoři? Musí se postupně učit, jak mluvit na žáky, jak se ptát, jak vysvětlovat; někomu to jde snáze, někdo je na to málo šikovný. Když je to velká tragédie, taky často takový student raději sám skončí nebo do školy ani nenastoupí, mají rozum.
Takže jedna věc je tohle pochopit, jak píšete, a druhá věc je se to naučit dělat.
No a k té inteligenci a testům IQ - to přece máme! Na PedF se přijímá na základě výsledků Scio testů. Přece nebudeme zpochybňovat jejich hodnotu, že ne?
Tento článek je mlácení prázdné slámy. Na pdg fakultách (např. v Olomouci) dělají analýzu pojmové náročnosti a sémantiky učebnic, výsledkem je roztřídění učebnic a vydavatelství podle náročnosti textů. Pro schopného učitele NENÍ problém přizpůsobit výuku realitě své školy. Osobně si myslím - a píšu to zde opakovaně - Česká škola.cz klesá a klesá....kam až ? Od chvíle kdy pdg fakulty začaly cgrlit školené bakaláře - úředníky, policisty, soc. pracovníky apod. - jde pdg příprava do kytek....bohužel.
Přidala bych ještě třetí pohled na věc. Jelikož jsem učitelka právě dějepisu a zeměpisu, tak můžu zodpovědně prohlásit, že učivo v těchto předmětech je náročné a někdy se pro jeho výklad jiné než odborné pojmy prostě nedají použít.
Mě spíše zaráží jiná věc. Moje generace byla velice početná, ve třídě nás bylo přes 30. Ale učili jsme se ty samé věci (až na historii 20. století), neměli žádné interaktivní pomůcky, nádherné encyklopedie, internet jako zdroj informací, přesto jsme se všechno učivo museli také naučit a nikdo to pořád nesváděl na funkční negramotnost, popř. na učitele.
Není už konečně na čase si přiznat, že jsme si ty naše potomky tak trošku rozmazlili a chceme toho po nich čím dál tím míň, ale čím dál tím víc je litujeme, že něco musí dělat? Copak o tom je život? Opravdu víte, jak funguje trh práce?
Milá kolegyně,
že jsme si ty potomky docela hodně rozmazlili, spolu s jejich rodiči, to už tady bylo řečeno tolikrát, že už to snad víckrát ani nejde.
Teď ale co s tím můžeme sami dělat? Napadá Vás něco?
Okomentovat