Určitě nejsem sám, kdo má pocit, že se do školství vracejí praktiky doby dávno minulé. K povinnostem třídního učitele kdysi patřil posudek na vycházejí žáky. Kdysi jsem byl nucen psát takových "komplexních hodnocení" desítky. A později jako ředitel školy jich stovky spolupodepsal. Určitě to nepatřilo k mým oblíbeným činnostem. Posudek měl svoji předepsanou osnovu a v závěru verdikt, který mohl a často také ovlivnil příští život vycházejícího žák. Šlo o vyjádření zda ho škola ke zvolenému studiu doporučuje. Proto mne dost nepříjemně překvapilo, že se podobná praxe do základních škol před třemi roky znovu vrátila.
O letošních Vánocích jsem měl možnost sledovat manželku při tvoření hodnocení pro 22 vycházejících žáků své třídy. Strávila tím všechen svůj volný čas Vánoc. Ždímala si mozek a vymýšlela charakteristiky na žáky, se kterými byla 4 roky jako učitelka matematiky a současně třídní učitelka denně v kontaktu. Sestavit hodnocení by neměl být pro ni, zkušenou kantorku s 40letou praxí, problém. Zapsat svůj pohled na žáka v několika výstižných větách se zdá být snadný úkol. Ale jen do té doby, než si to sami vyzkoušíte. Vyžaduje to nejen slovesné schopnosti a nemalou dávku fantazie. Při plnění takového úkolu hraje velkou roli motivace a pocit smysluplnosti takového počínání. A právě to jí při tvorbě sestavování hodnocení chybělo. Věděla, že musí být objektivní a výstižné. Takové aby jím hodnoceného žáka nepoškodila a přitom vyhověla představě rodičů, kteří mají právo být s jeho obsahem seznámeni. V situaci, kdy někteří rodiče mají pocit, že sepsaný elaborát je poslední pomstou školy na jejich dítěti. Střední školy se netají názorem, že při rozhodování o přijetí ke studiu na obsah přiložených hodnocení neberou vůbec zřetel. Mám podezření, že ho ani nečtou. Není divu. V situaci, kdy uchazečů o studium je méně než volných míst a střední školy ani přijímací zkoušky pro nové uchazeče neorganizují. Také zájem rodičů je malý, v době mají jejich děti možnost tří voleb při výběru střední školy.
Když jsem přepisoval manželce texty hodnocení do počítače, dost pozorně jsem si je četl. Hodnocené žáky jsem navíc několik let učil a dobře je znám. Právě při čtení jsem si uvědomil, jak je takové hodnocení ploché a pro člověka neznalého žáka mlhavé a nedokonalé. K slzám mně dojaly prefabrikované obraty, dodané do textu podle metodického pokynu MŠMT k tvorbě těchto hodnocení. Závidím současným učitelům, že mají k dispozici takovou "skvělou pomůcku". To jsem já jsem tehdy neměl. Ale jinak se mi zdá, že se za těch 30 let moc nezměnilo. Učitel musí dělat stejně nepříjemné a zbytečné činnosti, jako jsme kdysi dělali my. Snad s tím významným rozdílem, že tenkrát hodnocení střední školy četly a brali při rozhodování v úvahu. Asi ne celé, ale zajímal je závěr, kde bylo zřetelně napsáno, zda je žák na zvolenou školu doporučován. Nedoporučení znamenalo stopku studiu na zvolené škole. Samozřejmě že se takový verdikt všelijak obcházel. Z pozice třídního učitele i ředitele školy byl i tenkrát zájem pomoci žákovi k naplnění jeho zájmu. Je pravda, že v některých případech byly nastavené politické mantinely nepřekročitelné. Ani dnes to ale nemají vycházející žáci a jejich rodiče jednoduché. Limity politické pominuly, ale byly nahrazeny limity finančními. Rodiče hledají školu v malé vzdálenosti od domova, protože hradit dojíždění, ubytování a stravování na vzdálené škole svým dětem nezaplatí.
Každá doba přináší způsoby a metody jednání a plodí nová rizika. Tak jako kdysi, i dnes je hodnocení vycházejících žáků z pohledu učitele neproduktivní a zbytečná činnost. Pro rodiče je to překážka pro cestu dítěte do života a pro školský systém se jeví jako praxe, která k jeho autoritě určitě nijak zvlášť dobře nepřispívá. Přestože se kritika této praxe stále opakuje, zatím se nic nemění a učitelé tráví nad neefektivní činností svůj čas a zbytečně dráždí rodiče vycházejících žáků.
Oldřich Suchoradský
0 komentářů:
Okomentovat