Motto: „Jak dlouho si ještě můžeme dovolit připravovat dnešní děti ve včerejších školách, s předvčerejšími metodami, na zítřejší problémy?“, K. Rýdl
Je naše škola, ve které působíme, opravdu připravena na to, aby s využitím všech možných moderních metod zaujala dnešní děti? Myslíte si, že žákům bude ještě dlouho stačit jen obyčejná tabule, křída a učitel za katedrou, který zadá samostatnou práci, občas někoho vyzkouší, odvykládá učební látku a s uspokojením z dobře vykonané práce opustí učebnu? Ale co taková vyučovací hodina přinese žákům?
Dnešní děti jistě prahnou po poznání stejně tak jako před mnoha lety. Výhodu však mají v tom, že je obklopuje stále modernější a vyspělejší technika, která na ně každý den chrlí nepřeberné množství informací. Internet, počítače, televize, mobilní telefony - stačí si jen vybrat. Úkolem školy není ani tak nabídnout ty nejmodernější technologie a vymoženosti dnešní doby, ale naučit žáky třídit a vybírat nabízené informace tak, aby je dokázali samostatně používat v každodenním životě.
Jak tedy může dnes učitel zaujmout své žáky? Nebude to určitě v atraktivním vzhledu - žáci stejně všechno prokouknou, neohromíme je ani encyklopedickými znalostmi, kterými nás do praxe vybavila pedagogická fakulta. Žáci touží po učiteli (na věku vůbec nezáleží), který jim nabídne spolupráci, dokáže je vtáhnout do problému a vida - žáci sami naleznou řešení. Učitel se stává součástí žákovského kolektivu, nevyčnívá svými znalostmi, je pozorovatelem, pomocníkem a občas i rádcem, který žáky vede k vytyčenému cíli.
A teď si představte, že k tomu všemu ještě využije takových prostředků, aby do činnosti zapojil co nejvíce smyslů žáků. Pouštění videa už asi dětem zevšednělo. Ani se nedivím. Video a televizi dnes vlastní skoro každá domácnost a spousta dětí před obrazovkami tráví většinu volného času. A když se mají celou hodinu dívat na přírodovědný dokument ještě ve škole? Zájem žáků nebude asi veliký. Na řadu tedy přicházejí oblíbené zpětné projektory (meotary), s jejichž obsluhou a údržbou jsme byli podrobně seznámeni již na fakultě. Ty však umožňují snímat a promítat jen statické obrázky z průsvitných fólií.
Existuje vůbec nějaká učební pomůcka, která by určitě potěšila i našeho učitele národů J.A. Komenského? Jeho radou učitelům vždy bylo, aby se všechno předkládalo všem smyslům a žáci tak mohli na věci nazírat zrakem, sluchem, hmatem, čichem i chutí.
Nebudete tomu možná věřit, ale takový pomocník, lépe řečeno pomocnice opravdu existuje. Jmenuje se interaktivní tabule SMART Board, která se k nám dostala až ze vzdálené Kanady. Bílá tabule o velikosti 110 x 150 cm by nebyla ničím zvláštním, kdyby přes projektor nepřenášela obraz připojeného počítače. Tabule se tak stává velkou ozvučenou obrazovkou, která žáky vtáhne do děje různých multimediálních aplikací. Žák před tabulí jen pasivně nesedí, ale může ji kdykoliv pouhým dotykem prstu ovládat.
Interaktivní tabuli oceníte při frontálním vyučování. Je potřeba umístit ji tak, aby všichni žáci viděli, co se na tabuli odehrává. Učitel prezentuje učivo živě a zajímavě - používá obrázky, fotografie, videa či samotné výukové programy. Zkušenější učitel jistě objeví i další kreativní využití tabule. Hodiny si může připravit dopředu a uložit pro opakované použití. K tomu slouží speciální software, který se dá nainstalovat i na počítače, ke kterým není připojena interaktivní tabule.
Takto připraveného učitele poznáte tak, že není obtěžkán stohy naučných knih, nástěnných obrazů a map, ale přichází s úsměvem na tváři, protože vše, co při hodině bude potřebovat, má uloženo na disketě (CD, USB disku). Hodina je sice promyšlena a připravena, ale oživit ji mohou pouze žáci. Ti teprve začnou připravenými obrázky, texty i objekty na tabuli hýbat a přenášet podle potřeby, grafy označí nápisy, klíčové informace zvýrazní. Jednotlivé činnosti se během hodiny ukládají ve zmenšené podobě po straně tabule, připomínají tak již probranou látku a slouží učiteli k závěrečnému shrnutí i k rychlému návratu ke konkrétnímu učivu.
Co tomu říkáte? Přišli by i vaši žáci takové výuce na chuť? Rozhodnutí je na vás, jen se neostýchejte navštívit školy, kde interaktivní tabule používají. Určitě ucítíte tu tvořivou atmosféru, která je v takové škole přítomna.
Poznámka redakce: Prezentace tohoto příspěvku proběhla v březnu 2005 na konferenci POČÍTAČ VE ŠKOLE na gymnáziu v Novém Městě na Moravě, z jejíhož sborníku je s laskavým souhlasem pořadatelů i autora převzata.
Daniel Preisler
0 komentářů:
Okomentovat