Projekt Internet do škol, známý jako Indoš, má letos v srpnu oficiálně skončit. Tentokrát přinášíme kritický příspěvek k tématu: od počátku roku 2002 provázela projekt Indoš řada skandálů a sporů o konceptu Generálního dodavatele, takže MŠMT nakonec nesplnilo ani nejelementárnější požadavky jak multiplatformity prostředí, tak minimálních standardů pro vzdělávací síť stanovených vládou v Koncepci SIPVZ z roku 2000. Není žádným tajemstvím, že nechvalně známý projekt Internet do škol (Indoš), který připravil daňové poplatníky o miliardy korun, má letos v srpnu oficiálně skončit. Od počátku roku 2002, kdy byla zahájena jeho realizace, jej provázela řada skandálů počínaje podivným výběrovým řízením za účasti osob, jež seděly půlí zadnice na křesle ministerském, půlí ve vítězné realizátorské firmě, na míru šitá zadávací dokumentace se zrůdným konceptem Generálního dodavatele, který nakonec nesplnil ani nejelementárnější požadavky jak multiplatformity prostředí (softwarová monokultura Microsoftu), tak minimálních standardů pro vzdělávací síť stanovených v Koncepci SIPVZ z r. 2000 (zasíťování bylo provedeno prostřednictvím neefektivní a již tehdy zastarávající technologie ISDN a propustnost sítě nevyhovovala ani běžným požadavkům na prohlížení www stránek, natož na multimediální přenosy). Šikanování uživatelů a správců zakazováním instalace školou legálně nabytého výukového softwaru a nesmyslným blokováním běžných internetových služeb jako POP3 bylo sice později zmírněno dodatky k smlouvě mezi MŠMT a Generálním dodavatelem (dále GD), základní atributy Indoše jako pomalého a nesvobodného požírače peněz s atributy Matrixu nebo orwellovského státu však zůstaly zachovány.
Bezesporu nejvýznamnější událostí tohoto roku v oblasti Státní informační politiky ve vzdělávání (SIPVZ) je ukončení smluvního vztahu mezi MŠMT a Generálním dodavatelem infrastruktury k 31. 8. 2005, laicky a nepřesně označovaný za "konec Indoše". Lidově řečeno, ministerstvo přestává platit paušál za služby AutoContu Online a Českému Telecomu pro 3 620 škol zapojených do Indoše. Zároveň přejde do vlastnictví škol část informační a komunikační infrastruktury - žákovské a učitelský počítač a rozbočovač za symbolickou částku 1,- Kč, případně také server, tiskárnu a UPS za příplatek (oficiálně jako tzv. administrační poplatek) 3000 - 5000 Kč podle typu školy. Router zůstává v majetku Českého Telecomu. Z dodaného softwaru firmy Microsoft se do majetku škol převádí pouze operační systém pracovních stanic, tedy nikoliv aplikační programové vybavení (MS Office a další) či operační systém serveru (byl-li server součástí sítě).
Zároveň se mění způsob financování ICT ve školách - do roku 2010 bude každoročně probíhat tak, že celková částka (asi 1 mld. Kč) bude rozdělena na financování tzv. standardu (výukový software, školení, "červené" školy také hardware a systémový software) - 90 % prostředků - a tzv. nadstandardu (projekty) - 10 % prostředků. Podmínkou k čerpání finančních prostředků na standard je vypracování tzv. ICT plánu školy (letos do 31. 1. 2005), pro nadstandard je podmínkou podání projektu (letos do 31. 3. 2005), na který je možno požadovat částku od 30 tis. do 1 mil. Kč při 30 % účasti financování z jiných zdrojů. S uvedením důvodu, že se nový systém financování teprve zkouší, je letos reálná částka o něco nižší.
Co to znamená
Toto jsou suchá fakta, která můžeme najít v materiálech ministerstva školství, smlouvách, metodických pokynech apod. Nyní se podíváme, co to znamená 1. pro školy a 2. pro otevřené a svobodné technologie.
Zelené školy
Ukončení projektu Internet do škol se, jak jsme již uvedli, týká 3 620 tzv. "zelených" škol, což je více než polovina škol v České republice. Je nutno si uvědomit, že tyto školy byly v provozování školní počítačové sítě přímo závislé na firmě ACOL a na prostředí, ve kterém mohly provozovat své ICT aktivity, měly nejprve žádný, později dosti omezený vliv. Toto prostředí mělo výrazně monokulturní rysy (Microsoft), a to i na běžné poměry IT mainstreamu. Z toho plyne pro tyto "zelené" školy následující nutnost:
Zabezpečit licence na programy, na které se nevztahuje převod na školu - podle materiálů ACOL (prezentace ze seminářů ACOL, PR materiály unie CZESHA uvádějí trochu jiný seznam) se jedná o 15 programů firmy Microsoft, které nejsou součástí Win2kPro (MS Office - Word, Excel, PowePoint, Access, FrontPage a Outlook, dále vývojářské nástroje Visual Basic, Visual C++, Visual J++, Visual FoxPro a Visual InterDev, encyklopedie MS Encarta a u serveru Windows 2000 server, Windows ISA server a Exchange) a 6 programů jiných výrobců (Symantec, Kerio, Veritas, Sodat, 3Com - převážně systémové programy jako firewally a antiviry), případně za ně nějakým jiným způsobem sehnat náhradu. Je ovšem otázkou, zda byly na "zelených" školách všechny tyto programy využívány (přestože je ministerstvo platilo a dosud platí).
Reinstalovat dosavadní systémy, které z důvodů úzké vazby na centralizované prostředí Indoše nebudou nadále funkční, a postarat se o správu systému i servis hardware.
Školy, kterých se to týká (tzv. "zelené"), byly do projektu Indoš zařazeny na základě dosavadních malých či žádných zkušeností s ICT, případně na základě pasivity a nízké preference této oblasti (často se jednalo o vesnické malotřídky). Podle údajů uveřejněných AutoContem On Line (ACOL) mělo na konci roku 2004 o řešení této situace 64 % představitelů "zelených" škol představu pouze mlhavou a 18 % dokonce žádnou (zdroj: výsledky ankety na indos.cz). Chybějící zkušenosti pro samostatné rozjetí sítě zděděné po Indošovi jsou také dány jednak obecným nedostatkem kvalitních informatiků zvláště této části škol (ačkoliv existují i světlé výjimky), jednak pílí samotného AutoContu, který "své" správce vychovával výlučně jako pásovou obsluhu systému "IKI" bez jakéhokoliv vzdělávání pro samostatný výkon práce administrátora počítačové sítě; administrace se tak často redukovala na komunikaci s dodavatelem a agendu uživatelských účtů.
Není tedy divu, že s anoncovaným "koncem Indoše" to nakonec není tak horké. Důvtipnějším hlavám muselo být jasné, že dříve nebo později vyvstane ze strany ministerstva či určitého počtu "zelených škol" požadavek na zajištění pokračování stávajícího stavu za jakoukoliv alespoň trochu únosnou cenu. Již při podepisování dodatků ke smlouvě mezi MŠMT a GD pověřilo ministerstvo ACOL, aby připravil řešení, které by život Indoše prodloužil za horizont 31. 8. 2005. Výsledkem je projekt Pokračování, ve kterém AutoCont školám nabízí zachování statu quo (míněno stavu, kdy je celá síť pod kontrolou GD s monokulturou Microsoftu a doménou indos.cz) za měsíční paušální poplatek za jednu učebnu 3 500-4 500 Kč (42 000 - 54 000 ročně, podle velikosti učebny; ve výsledné částce není započítána platba za konektivitu do telekomáckého Intranetu veřejné správy, kterou zatím platí MŠMT a která není závislá na rozhodnutí školy pokračovat či nepokračovat v Indoši) do konce roku 2006. Školy, které nabídku AutoContu nevyužijí, budou vedle vlastních nákladů s provozem učebny muset AutoContu zaplatit "administrativní poplatek" 3 451 - 5 831 Kč (podle velikosti školy; uvedeno dle prezentace ACOL, poplatek se vztahuje na převzetí UPS, serveru a tiskárny).
Nabídku Pokračování vypracoval ACOL ve spolupráci s Unií CZESHA a firmou Terasoft. Podle průzkumů, které Unie CZESHA uveřejnila na svém webu it2005.ceskaskola.cz, hodlá zůstat pod správou GD (rozhodně či s výhradami) 68 % zelených škol. 18 % tuto možnost odmítá, 14 % bylo v době průzkumu nerozhodnuto. Jako důvod je oficiálně uváděna spokojenost s dosavadními službami Generálního dodavatele (uvedeno 90 % škol).
Skutečná příčina je otázkou. Je jí na straně škol pravděpodobně strach z nové situace a potřeby ji řešit, návyk na stav, kdy problém počítačů a platby za ně řešil někdo jiný a strkání hlav do písku s pověstnou "okřídlenou" větou "my chceme jen učit". Ze strany MŠMT zase snaha zahnívajícího Indoše na smetišti dějin přikrýt poklopem až do roku 2006 ("po volbách potopa") nebo podlehnutí iluzi, že za "své" peníze by konečně mohlo něco alespoň dodatečně získat. Generální dodavatel si takovou velkorysost může dovolit - díky smlouvám z r. 2002 si nahrabal tolik, že by bez větší újmy mohl podobnou "charitu" provozovat ještě několik let.
Nikoho už nezajímá, že tento projekt byl a je od začátku SYSTÉMOVĚ ŠPATNÝ a z dlouhodobého hlediska nám alibismus MŠMT, navyklá pasivita "zelených škol" a hyenismus nových postindošistických mafií zakládá na mnohem horší problémy, než se akcí Pokračování domnívají řešit. Nikomu nepřijde zarážející, že se nového posvěcení dostává podniku, který byl zprávou NKÚ označen za mrhání státními penězi s mnoha systémovými pochybeními, podniku, který byl a je svými technickými parametry výsměchem Koncepci SIPVZ, kterou celý projekt začínal, podniku, který si ve věci multiplatformity řešení "vytřel zadek" i Zadávací dokumentací, kterou mu ušili na M/míru jeho tehdejší ministerští pastevci.
Červené školy
Červené školy získaly vedle tradiční projektové loterie poprvé také plošnou podporu v podobě dotace na vzdělávání pedagogů, nákup výukových zdrojů a na rozdíl od "zelených" škol také na hardware a infrastrukturu. Výše dotace se určuje koeficientem odvozeným od typu školy a počtu žáků. Dále je možno požádat o pomoc se zajišťováním konektivity - buď se nechat připojit do tzv. Intranetu veřejné správy (síť Českého Telecomu, která má propojit všechny veřejné instituce v ČR - rozšířená verze "indošnetu"; toto je - jak jinak - řešení preferované ministerstvem školství), nebo požádat o roční účelový příspěvek ve výši 27 846 Kč na konektivitu přes jiného providera v kvalitě odpovídající připojení přes ČTc. Oproti minulosti, kdy červené školy sbíraly jen drobty odpadlé ze stolů Indoše, je to sice významný posun, přesto však několik promrhaných let zanedbávání a odbývání těmto školám již nikdo nenahradí.
Kdo tedy bude nejvíce "bit" na nové dotační politice, jsou paradoxně "zelené školy", které se rozhodly jít svojí vlastní cestou a nezůstat u "hrnců masa" Generálního dodavatele. Každá snaha o samostatnost, jako kterýkoliv jiný správný čin, bude opět po zásluze potrestána.
Co s tím?
Pokud pomineme možnost setrvání v Indoši, vyvstává před školami nutnost zajistit si potřebnou infrastrukturu a její údržbu vlastními silami. V případě zelených "nepokračujících" škol dokonce bez jakékoliv podpory státu. To znamená minimálně zajištění celého aplikačního a části systémového softwaru včetně příslušných aktualizací, a dále i správu sítě a servis hardwaru. Přestože tuto povinnost z uvedených škol nikdo jako celek nesejme, existují cesty, jak jim pomoci ve vyřešení daného problému.
Úloha Open Source a Free software
Jedním z hlavních "bubáků" indošistů pro "neposlušné" školy je argumentace cenou softwaru (většinou pocházejícího od firmy Microsoft), který si bude muset škola zajistit. I když odstraníme položky, které jsou pro řadu škol prakticky zbytečné (např. vývojová prostředí pro C++, .NET a Javu), přesto se jedná o poměrně vysokou částku. Naštěstí je však možné pro všechny aplikace dodávané Indošem najít odpovídající náhrady nejen na komerčním trhu, ale i ve světě Open Source a Free software (OSS/FS). Následující tabulka ukazuje příklady takových alternativ:
MS Office | OpenOffice.org |
MS FrontPage | NVU nebo (non wysiwyg, přesto vynikající) Quanta+ |
MS Visual Basic | GamBas, lépe však jiné programovací jazyky |
MS Visual studio | vývojová prostředí pro různé jazyky - Eclipse, Lazarus, KDevelop apod. |
MS Outlook | Tunderbird, Evolution |
MS Encarta | encyklopedie Wikipedia, existuje i v offline (DVD) verzi |
MS Windows 2000 | operační systémy Linux nebo Free/Net/OpenBSD, Samba pro Win klienty |
MS ISA server | proxy, cache a firewall systémy typu Squid, IPTables, |
MS Exchange | MTA Postfix, Sendmail, Qmail, Courier, různé POP3/IMAP servery |
MS Active Directory | OpenLDAP, použitelný pro komplexní konfiguraci všech síťových služeb |
ochrana pošty | SpamAssassin, ClamAV, MailScanner, QmailScanner, Amavis, … |
ASDW | Webmin nebo různé GUI nástroje pro správu LDAP adresáře |
Tento výčet je pouze informativní a řada lidí znalých věci by jistě uvedla další a dle jejich soudu lepší alternativy. Důležité je, že tyto aplikace jsou volně dostupné na internetu a jsou (většinou) součástí každé větší distribuce systému Linux. Distributoři se navíc starají o pravidelný update programů a za příplatek lze sehnat i technickou podporu. Většinu OSS/FS aplikačního softwaru lze sehnat i pro MS Windows a provozovat ho také na této platformě, uznají-li to ICT koordinátoři na školách za vhodné.
Správa sítě
Síťová infrastruktura se neobejde bez správy a údržby. U Windows je jejich základní údržby schopen i "kluk od sousedů" (často však taková údržba podle toho vypadá), na Linux je vždy potřeba najít někoho, kdo tomu rozumí, nebo se o problematiku aktivně a vážně zajímat. Nebudeme tvrdit, že ne, přesto však ukážeme, že Linux v této oblasti nabízí i řadu benefitů.
Prostředí Linuxu je transparentnější než prostředí M$ - konfiguraci lze snadněji zálohovat i obnovit, téměř vše je uloženo v obyčejných textových souborech.
Terminálové (LTSP, NX, PXES) a obrazové systémy umožňují výrazně redukovat údržbu pracovních stanic.
Linux umožňuje úplnou a bezpečnou vzdálenou správu sítě i na pomalých linkách, 95 % správy je možno řešit vzdáleně, nutnost restartu je řídká (hw chyba, změna jádra).
Zde se tedy nachází možnost uplatnění i pro různé regionální IT subjekty, které jsou takto schopny poskytovat z jednoho místa tuto službu více školám. Vhodný je model, kdy má vzdálený správce k ruce alespoň minimálně poučeného místního pomocníka (a to neplatí jen pro Linux), který je schopen řešit drobné záležitosti sám a o těch náročnějších alespoň informovaně komunikovat. Pro tuto alternativu se (překvapivě) rozhodla většina ředitelů "zelených" škol v anketě pořádané indošisty.
V "zelených" školách je však i několik problémů, které mohou být potenciálními úzkými hrdly implementace. Předně může být problémem připojení škol přes privátní adresy Českého Telecomu. To může vést k obtížnosti dálkové správy nebo k riziku donucení ze strany ČTc přijetí takových podmínek, které mohou být pro regionální IT subjekt nebo pro školy nevýhodné. Dále je v případě terminálového řešení otázkou kapacita serveru "zděděného" od Generálního dodavatele (většinou nějaké Pentium III 1GHz+ a 512 MB RAM). Zatímco na běžné síťové služby (file, print, www, pošta atd.) je tento hardware plně dostačující, pro potřeby terminálových sítí se pohybuje na dolní hranici praktické použitelnosti. Předmětem úvahy by měl v tomto případě být buď upgrade (alespoň RAM na 1 GB, dlouhodobě se však jedná o upgrade pouze tohoto stroje) nebo zkusit použít některé z clusterových řešení (Mosix, OpenMosix), jelikož kapacita pracovních stanic by byla v tomto případě nadbytečná a nevyužitá.
Závěr
Dědictví Indoše se v našem školství jen tak nezbavíme, zvláště pokud je v určitých kruzích zájem, aby v něm tato nestvůra dále přežívala. Také je potřeba nadále počítat s tím, že nejmenovaní softwaroví giganti se budou snažit svůj monopol ve vzdělávací oblasti (jedná se přece o ovlivňování další generace uživatelů!) dále utužovat a státní úřady jim v tom (podle hesla o košili a kabátu) budou umetat cestičku. Naštěstí však pro odvážné a samostatné existují i jiné možnosti, jak tuto důležitou a do budoucna jistě na významu narůstající oblast technologicky i ekonomicky zabezpečit. Jednou z těchto možností (a dle našeho názoru alespoň z dlouhodobého hlediska nejvýhodnější) je alternativa využívající ve školství Open Source a Free Software.
Uvedená alternativa není vzdušný zámek, na našem serveru je možno najít řadu příkladů již realizovaných projektů jak v tuzemsku, tak v zahraničí. Školství si začínají všímat významné linuxové firmy (Novell/Suse, Mandrakesoft, RedHat, TurboLinux) i velké neziskové projekty (FSF, Debian, SchoolForge). Někde tyto programy dokonce fungují i se státní podporou. V ČR se problematikou OSS/FS odvážně zabývá několik informačních center SIPVZ (GyBoN, ArciG apod. viz naše a cizí projekty u nás na webu, rádi pochopitelně uvítáme i informace o dalších), takže školy, které tato možnost zajímá, se mohou o pomoc i radu obracet sem.
Uvedený článek považujte za autorův subjektivní pohled. Autor se vám nikterak nesnaží namluvit, že si hraje na objektivní informování veřejnosti, jak to činí jiné sdělovací prostředky.
Poznámka redakce: Článek byl převzat ze serveru www.edunix.cz s laskavým souhlasem autora, který ho zkrátil a zrevidoval.
Martin Grombiřík
0 komentářů:
Okomentovat