Plamenné diskuse o tom, zda se má ve školách používat operační systém MS Windows, anebo některá distribuce Linuxu, jsou na stránkách České školy i jinde, k jednoznačnému rozumnému závěru však zpravidla nevedou. Jednodušší je možná žákům Linux ukázat a vysvětlit jeho výhody i nevýhody. Nebo to snad běžně vyškolený školský informatik nezvládne?
Dnešní nabídka distribucí operačního systému Linux je široká a různé verze jsou k mání i jako přílohy počítačových časopisů nebo jsou k dispozici ke stáhnutí na internetu. Bohužel, pro tisíce českých škol vybavených jen 64kbps linkou v rámci Projektu III SIPVZ je stažení obrazů CD a jejich vypálení nemožné, ale i pro ně se najde řešení. Kompletní distribuce Linuxu jsou k dispozici v řadě internetových obchodů (zkuste Knihkupectví Mareček, Linuxsoft.cz, DVD Linux, Linux Shop CD, Cybex a další) a jednu nabízí i Středisko multilicencí DZS MŠMT. Středisko multilicencí zprostředkovalo i bezplatnou nabídku starších čísel časopisu Linux+, které mají distribuce Linux jako přílohu na CD. Tu využila řada škola, které tak mohly získat například i sedmidiskovou distribuci loňské verze oblíbeného Mandrake Linux 9.2 nebo naopak jednodiskovou „živou“ distribuci Mandrake Move.
Zde musím vysvětlit pár termínů: Linux jako takový je v podstatě pouze jádro operačního systému (používá se termín kernel) a některé další základní komponenty. To, co dělá Linux přitažlivým, tedy operačním systémem s mnoha funkcemi, možnostmi a stovkami či tisícovkami aplikací, jsou takzvané linuxové distribuce. Jde o kombinaci instalátoru, který propojí jádro systému s dalšími moduly a ovladači s výběrem aplikací dohromady, a uživateli připraví kompletní operační systém s aplikacemi pro různé použití. Existují spousty různých distribucí vhodných pro různá nasazení od serverů, přes stanice až po kapesní počítače či mobilní telefony, některé jsou specializované, některé obecné či universální. Dnes se zaměříme na speciální distribuce, zvané Live CD neboli „živé“. Jde o jednodiskové systémy, které pro svůj chod využívají zpravidla jen CD (ale můžete je mít i na USB flash disku), ze kterého se nabootují a pracují z něj i bez instalace.
Začínáme s Linuxem, vlastně Danixem
Takže jak si nejsnáze vyzkoušíte Linux? Koupíte či vypálíte si Live CD neboli „živou“ distribuci, nastavíte v BIOSu počítače možnost bootu (tedy „natažení“ systému) z jednotky CD-ROM a po vložení CD stlačíte tlačítko Reset. Doporučená konfigurace počítače je obvykle 128 MB RAM a pochopitelně je doporučována co nejrychlejší mechaniky CD-ROM. Já jsem pro své experimenty používal zhruba pětileté počítače s procesory Intel Pentium II 450 MHz se 128 MB SDRAM a mechanikami CD-ROM 32x, tedy běžné bazarové zboží v ceně kolem 2 000 Kč.
Jako první jsem vyzkoušel českou distribuci Danix, kterou si můžete stáhnout na webu Ostravské university v její srpnové verzi. Ta byla nedávno k mání i na přílohovém DVD v zářijovém čísle časopisu CHIP a podle autorů je určena s určitou nadsázkou především:
-
pro všechny, kdo si chtějí Linux vyzkoušet. Mnoho uživatelů nemělo zatím příležitost se s Linuxem přímo setkat, takto si velmi snadno a levně za několik minut a korun mohou Linux v klidu a bez obav vyzkoušet.
-
pro síťové administrátory a pokročilé uživatele. Tito velmi ocení možnost startu z CD-ROM za účelem záchrany a přenosu dat z počítače, který je například zavirovaný, nebo prostě najednou není schopen z harddisku nastartovat.
-
pro děti od 4 let, které si mohou zahrát vzdělávací hry, poznat základy práce s myškou a počítačem. Starší děti si mohou zahrát některou z logických nebo akčních her, které jsou na CD Danix také zařazeny.
-
pro lektory. Stačí na jednom počítači spustit Danix, nastavit a spustit terminálový server a za asi 15 minut máme 20 počítačů v plné kráse spuštěno, každý se stejným prostředím.
Instalace netřeba
Ale dosti vychvalování předem. Po vložení čerstvě vypáleného CD s Danix (vychází z jedné z nejoblíbenějších „živých“ distribucí Knoppix) do mechaniky je možné zadat po chvíli do příkazové řádky různé parametry (česká nápověda je i v tomto místě dostatečná). Ale přestože jsem spustil systém bez jejich zadání pouze stiskem klávesy Enter, operační systém se natáhl relativně svižně, i když probíhala detekce všech zařízení jako při instalaci systému. Ihned po náběhu správce oken KDE, který vzdáleně připomíná Windows, se zobrazila nápověda v podobě stránky základního internetového prohlížeče Konqueror.
Trošičku mne zdrželo hledání dialogu pro zadání pevné IP adresy počítače (zde bych doporučil autorům změnu systému nabídky), brány a DNS serveru; v síti s DHCP serverem, který adresy přiděluje dynamicky, je práce jednodušší. Za chvíli ale byl počítač připojen k Internetu a zkusil jsem i další česky komunikující prohlížeč Mozilla. A pak to šlo ráz na ráz: zkusil jsem OpenOffice.org, GIMP a pro práci se soubory vhodný dvoupanelový klon Norton Commanderu s názvem Krusader. Vše hezky česky…
Aplikace se sice z CD poměrně dlouho startují, ale jakmile jsou nahrány do paměti, vše je i při malé operační paměti v mezích „uživatelského normálu". Pomocí aplikace Krusader se také snadno připojí i lokální disky a je možné na ně zapisovat nebo z nich číst.
Závěr je stručný: neváhejte! Jde to snadno a nejspíše na většině počítačů s minimální požadovanou konfigurací uspějete. Příště se podíváme na další „živé“ distribuce.
Jan Wagner
0 komentářů:
Okomentovat