O prázdninách učitelé většinou nabírají síly k nové práci a zřizovatelé se snaží trochu vylepšit budovu, do níž mají 1. září nastoupit žáci. Jsou ale školy, kde učitelé žijí v nejistotě a zřizovatel má úplně jiné starosti než nový nátěr ve třídách. Jednou z těch „potrefených“ je i naše škola, která zůstala od konce školního roku bez ředitele.
Bylo nebylo… Na začátku nic nenasvědčovalo tomu, že půjde o seriál s otevřeným koncem. Stávající ředitel počátkem ledna písemně sdělil zřizovateli, že odchází do důchodu a se závěrem školního roku odejde i z postu ředitele. Do měsíce byla ustavena konkurzní komise, která sestavila podmínky konkurzu na nového ředitele a určila datum podání přihlášek potenciálních zájemců. V termínu se přihlásili čtyři kandidáti. Potud vše proběhlo podle očekávání a zvyklostí.
Děj se zamotává…
Prvý problém nastal v okamžiku, kdy sestavená konkurzní komise u jednoho z kandidátů zapochybovala o jeho způsobilosti k výkonu funkce. Proto požádala město, aby si vyžádalo stanovisko k vzniklé nejasnosti u ministerstva školství. Osm týdnu se čekalo na odpověď. Byl květen a na škole zavládla zatím jen mírná nervozita.
Další měsíc trvalo, než členové komise našli termín konání konkurzu, který by vyhovoval všem. To již chybělo do konce školního roku pouhých 12 dní. Komise doporučila tři kandidáty a sestavila radě města pořadí. V posledním školním týdnu rada jednoho z nich vybrala a požádala krajský úřad o jeho potvrzení.
Příběh se stává nepřehledný…
Přišly prázdniny a učitelé na ně odcházeli s velkou nejistotou. Ti, co jsou v pracovním poměru na omezenou dobu, nevěděli, zda budou v září na škole působit. Ti šťastnější, co to věděli, zase neměli informace, co a koho budou učit.
Seriál o nenalezeném řediteli však pokračuje. Krajský úřad totiž nového ředitele, navrženého radou města, nepotvrdil a své rozhodnutí opřel o stanovisko ministerstva (v celé kauze již podruhé figuruje nejvyšší instance). Nemá cenu se teď zabývat důvody a jejich oprávněností – zůstaňme u samotného faktu.
Rada města pak dokončila dílo zkázy tím, že ze zbývajících a konkurzem doporučených kandidátů neschválila žádného. Chce na podzim vyhlásit nový konkurs. To po předchozích zkušenostech dává tušit několik dalších měsíců nejistoty na škole.
Štěstím v neštěstí je, že odstupující ředitel vyhověl prosbě města, aby ve své funkci až do vyřešení situace setrval. Jde však o to, na jak dlouho.
Vtírají se otázky
Náš případ není vůbec výjimečný, spíše naopak. Z toho vyplývá, že v postupu volby nových ředitelů škol formou konkursů existuje mezera, která dovoluje lavírování a politikaření. Zcela evidentně tu existuje prostor k tomu, aby se prostřednictvím úředního aktu vyřizovaly osobní účty, řešila vzájemná nevraživost, poměřovaly síly té či oné skupiny zastupitelstva. A rukojmím jejich půtek se nevinně stávají školy, respektive jejich učitelé a žáci.
V takovém kolotoči může nastat situace, že škola bude na nového ředitele čekat ještě hodně dlouho. To v případě, že se do nového konkurzu přihlásí stejní kandidáti a celá taškařice se bude do nekonečna opakovat.
Dopady takových jevů na pověst školy a její fungování jsou neblahé. Výsledkem často je, že ze školy odcházejí učitelé, kteří se nechtějí podobných taškařic účastnit, a bývají to právě ti schopní, protože poměrně snadno najdou novou práci na některé z okolních škol. Za učiteli následují i žáci, jejichž rodiče nechtějí trpně přihlížet devastaci poměrů. Prestiž školy upadá.
K čemu vlastně jsou takové konkurzy, když jejich výsledky nejsou pro zastupitelstva obcí, která o výběru ředitele s konečnou platností rozhodují, směrodatné? A jaká je role krajských úřadů, které mohou rozhodnutí obce zrušit a obcí vybraného ředitele nepotvrdit?
Oldřich Suchoradský
0 komentářů:
Okomentovat