„Tak, Jarmilko, vyšel na tebe dozor ve školní jídelně – ve středu po šesté.“ Není snad učitel, který by podobnou větu neznal. A není pravděpodobně ani učitel, který by ji slyšel zrovna rád. Pokusme se zamyslet nad důvody, řekl bych, modelového chování žáků ve školní jídelně a položme si klíčovou otázku: „Bude omáčka na stole, když na něm bude ubrus a kytička?“
Opět jsem se docela pobavil, když jsem navštívil diskusní příspěvky na téma školní stravování a dozvěděl se, že „děti se při jídle chovají jako čuňata“. Nemyslím, že je možné poskytnout univerzální návod, který okamžitě všem vytrhne pověstný trn z paty. Několik postřehů si však dovolím nabídnout. Některé děti se opravdu mohou, a skoro bych řekl, budou chovat jako čuňata, nebudou-li mít důvod chovat se jinak.
I my učitelé si chceme kupříkladu při obědě popovídat, vždyť jsme se během dopoledne skoro ani nepotkali. Ostatně dozor při obědě má mladá Nováková, tak ať se stará. Zítra to odnesu zase já a pozítří kolega Hujer. To tak, kazit si oběd společným jídlem s dětmi, copak jsme si jich za to dopoledne užili málo? Vždyť i ony nás určitě mají plné zuby. Hlavně po té třetí hodině, tam se nám to vůbec nepovedlo!
Jako když vystřihne
Hele, už zase Melichar u třetího stolu hází Plhovi do polévky knedlíky, tam vzadu Vondráčková polila Machálkové svetr a u okénka se Bartošová pere se Štajdlem o lžíci!
Samozřejmě, drtivá většina žáků základních škol dobře ví, jak se u jídla chovat. Pokud jim základní zásady náhodou nevštípila rodina, určitě se o něčem takovém dozvěděli už ve školce. Ojedinělé výjimky můžeme poučit okamžitě v prvním týdnu měsíce září. Přesto se Plha, Melichar, Vondráčková, Machálková a občas dokonce i Hašek s Jágrem projevují jako naprostí ignoranti. Ba ještě hůře!
Vzpomeňme si na dnes již klasickou scénu z filmu Šakalí léta. Ano, tu, při které jeden z hlavních hrdinů předvádí své sestře „mlýnek“! Naprosto stejný důvod mají naši adolescenti. Dílem se předvést, dílem někoho, s prominutím, vytočit. Nejlépe obojí najednou! Náznak omdlévání spolužačky či běsnění pedagoga je spíše pobídkou k další obdobné či jiné exhibici ve stylu „Jen houšť a větší kapky“. A když ne dnes, zítra určitě!
Jenže i v takové chvíli, neříkám že za každých okolností, může zafungovat pouhý postoj zúčastněných. Většinou chlapců obletovaná vrstevnice nebo všemi uznávaný spolužák snadno dotyčného zpraží prohlášením ve smyslu „Tohle může u jídla dělat jen…“ (děti mají úžasnou zásobu dostatečně pádných označení).
Stejně tak může uspět učitel, který vybídne žáka, aby něco takového předvedl opět zítra a slíbí zajistit přítomnost dalších diváků, včetně ostatních výchovných pracovníků a především rodičů dotyčného. Pak takového mládence či takovou dívku může, ale třeba už ani nemusí z jídelny vykázat.
Kde je chyba
Nejprve se podívejme, jak to u nás v jídelně vypadá v současnosti a zamysleme se, nejlépe společně, co by bylo možno změnit ku prospěchu věci.
Máme u výdejního okénka usměvavou paní kuchařku, případně kuchařky? Vaří se u nás opravdu rozmanitá a především chutná jídla? Odnášejí si děti na stoly nejprve polévku a teprve potom hlavní jídlo. Je prostředí v naší školní jídelně příjemné? Co kytička na stole, obrázky na stěnách, hezký nábytek? A stolujeme společně, popřejme si dobrou chuť a povídáme si přiměřeně potichu o něčem zajímavém? Pozor, nemyslím žáci a učitelé odděleně! Naopak, učitelé stolující se svými třídami, tedy svými dětmi!
Jsou-li naše kuchařky spíše otrávenými jezinkami, které takřka se železnou pravidelností distribuují mezi strávníky UHO (univerzální hnědá omáčka), vydáváme-li v rámci časových úspor celý oběd najednou na umělohmotném, klouzavém a trvale upatlaném tácku, připomíná-li školní jídelna spíše velkokapacitní závodní vyvařovnu, kde vévodí zašlá chromovaná ocel a umakart, pak je opravdu každá rada drahá.
Připočítáme-li navíc pedagogický dozor, který jistě nepříliš nadšeně bdí nad kulturou stravování dětí, dokonale oddělených od dospělých, nedivme se už ničemu. Pochopitelně je mi jasné, že ne všude je možné všechno. Někde jsou umělohmotné tácy takřka nutností a vázička nepraktickou komplikací, jinde může být pořádek při obědě i bez toho, že by učitelé jedli spolu s dětmi. Není-li, nejspíš v takovém případě něco selhává.
A jsme zpět u poznání, že je třeba něco málo obětovat. Pro nic jiného než pro skutečnost, že se nám to v brzké budoucnosti vrátí. Třeba v tom, že možná nakonec také zjistíme faktickou zbytečnost dozoru ve školní jídelně. Jistě, formálně může být touto činností někdo i nadále pověřen, ale určitě to nemusí být pro dotyčného povinnost nepříjemná.
Za zkoušku to stojí
Pro začátek bychom možná mohli zkusit přiblížit místo, kde obědváme, něčemu, co připomíná domov. Nebo alespoň slušnou restauraci. Proč bychom si nemohli i sami naši jídelnu vyzdobit a celé prostředí zkrášlit? V tom nám opravdu významně mohou pomoci především členové žákovské samosprávy. Že ji u vás nemáte? No tak si jí urychleně zvolte, vyplatí se nejen při řešení problémů se stravováním. Nejlépe, když se do ní dostane i ta výše uvedená chlapci obletovaná dívka a všemi uznávaný chlapec.
Hele, a co kdybychom se všichni programově začali v jídelně usmívat? Především u výdejního okénka. To by v tom byl čert, aby se i ta protivná paní u mytí nádobí nakonec také neusmála. Ostatně věta „Teda, paní Nováková, ta polévka byla dneska úžasná!“ udělá dokáže divy. Zvláště pronesená dětskými ústy.
Nevěřili byste, jaká může být legrace zahrát si v rámci vyučování na restauraci. Se vším všudy, tedy s číšníky a servírkami, vrchním, přicházejícími hosty, jejich usazením, objednáváním. Ale také ubrusy, vázičkami, jídelními lístky a s rozmanitými druhy nádobí a příborů. Víme vůbec, v jakém pořadí do dveří vstupovat, jak si společně sedat a které příbory brát do ruky první? Tak se to naučíme a vyzkoušíme hned zítra při obědě! Znovu nám může posloužit kinematografie, tentokrát světová. Ano tušíte správně, obchodní večeře v prvotřídním hotelu, elegantní Richard Gere, především však okouzlující „Pretty Woman“ Julia Robertsová a její nesmrtelné - „Svině klouzavý!“
Tak proč to nezkusit. Třeba již příště nebudeme muset v jídelně pronášet směšné věty typu: „Zavři pusu a jez, Bartošová!“
Stanislav Červenka
0 komentářů:
Okomentovat