Smyslem tohoto článku není přesvědčovat kohokoli o tom, zda má či nemá smysl stávkovat nebo zda má či nemá odpovídající platové ohodnocení za svoji práci. Cílem tohoto spíše statistického pohledu na věc je dát výpověď o celkové situaci školství v oblasti odměňováni. Úmyslně zde zdůrazňuji slovo „celkové“. Konkrétní situace konkrétních učitelů je přirozeně odlišná, a to fakticky či jejich subjektivním vnímáním.
Trochu čísel o loňsku…
Na úvod několik základních čísel. Průměrný plat v ČR činil v roce 2002 celkem 194 544 Kč ročně, tj. 16 212 Kč měsíčně. Za stejný rok pobíral průměrný a tudíž neexistující učitel v regionálním školství (mateřské základní, střední a vyšší školy) celkem 200 418 Kč, tj. 16 701 Kč měsíčně. Srovnání učitelských platů vůči celorepublikovému průměru hovoří o 3 % a necelých pěti stovkách korun ve prospěch učitelů.
| základní školy | 199 440 Kč/ročně, tj. 16 620 Kč/měsíčně | + 2,5 % nad průměrem ČR |
| gymnázia | 224 904 Kč/ročně, tj. 18 742 Kč/měsíčně | + 15,6 % nad průměrem ČR |
| SOŠ | 228 060 Kč/ročně, tj. 19 005 Kč/měsíčně | + 17,2 % nad průměrem ČR |
| SOU | 228 432 Kč/ročně, tj. 19 036 Kč/měsíčně | + 17,6 % nad průměrem ČR |
| VOŠ | 237 636 Kč/ročně, tj. 19 803 Kč/měsíčně | + 22,2 % nad průměrem ČR |
| spec. školy | 215 484 Kč/ročně, tj. 17 957 Kč/měsíčně | + 10,8 % nad průměrem ČR |
| PRŮMĚR ČR | 194 544 Kč/ročně, tj. 16 212 Kč/měsíčně |
Pro korektnost je třeba uvést, že do průměrných učitelských platů jsou zahrnuty rovněž platy ředitelů a jejich zástupců (po jejich vyloučení průměrné učitelské platy klesnou u jednotlivých stupňů a typů škol zhruba o 3,5 až 5 %). Zároveň průměry zahrnují všechny příjmy učitelů, tj. včetně půleného 13. platu a odměn (proto je snad lépe uvádět průměrný roční plat).
…a o letech nedávno minulých
Něco málo k vývoji za éru sociálně demokratické vlády. V období od roku 1998 do 2002 rostly průměrné platy v republice meziročně v průměru o 6,7 až 9,3 % ročně. V úhrnu se nominální plat průměrného zaměstnance za toto období (tj. proti roku 1997) zvýšil o 47 % (o 5 182 korun). Po odpočtu inflace (25,1 %), která korunu znehodnotila o celou jednu pětinu, reálný plat povýšil o 1932 Kč, tj. o 17,5 % proti roku 1997. Stát se ke svým zaměstnancům za sledované období choval méně štědře. Procentuální platový nárůst byl pouhých 44,5 % a v případě učitelů pak jen 43,6 %.
Za tragikomickou epizodu „panování“ exministra Zemana lze bezesporu označit rok 2000. Tehdejší ministr totiž nebyl schopen finančně pokrýt snížení pedagogických úvazků, které si na něm vynutily odbory. Díky tomu klesl reálný i nominální plat učitelů a poprvé v poválečné historii se dostal pod úroveň republikového průměrného platu (97,8 %). Propad proti předchozímu roku se bývalé vládě do konce volebního období již nepodařilo dohnat. Učitelské platy tak skončily v roce 2002 na již zmíněných 3 % nad průměrnou platovou hladinou, zatímco v roce 1999 to bylo ještě 5,3 %
Lži, paradoxy a chyby
Zde si nemohu odpustit tři krátká konstatování. To první souvisí s barnumskou volební kampaní exministra Zemana, který se holedbal desítkami miliard, které pro svůj resort získal. Pravda je taková, že ve skutečnosti získal pro „své“ učitele výrazně méně, než ostatní ministři pro „své“ státní zaměstnance. Platy ve školství totiž rostly méně než v celé rozpočtové sféře.
Za velmi paradoxní lze označit to, že odbory v roce 2000 proti snížení učitelských platů vůbec nevystoupily. Za normálních okolností by stagnace, natož platový pokles musel vyvolat ve skutečně nezávislých odborech mimořádně bojovné nálady. Bylo ale ticho a bývalý místopředseda odborů Müllner tak mohl ve své funkci náměstka ministra v klidu a nerušeně úřadovat.
Chybou bývalého ministra Zemana však nebylo pouze to, že nebyl schopen pro své „otcovské“ snížení úvazků sehnat dostatečný rozpočtový balík. Odnesli to za něj, bohužel, učitelé, kteří o jeho „rodičovství“ vesměs příliš nestáli. Vydělali pouze odborářští bossové v čele s předsedou Rösslerem, kteří si mohli připsat politické body.
Mnohem zásadnější chybou bylo to, že Zeman nebyl s to do celého systému financování vetknout mechanismy, schopné zajistit přiměřený pokles počtu učitelů v závislosti na klesajícím počtu žáků. I kdyby totiž počet učitelů klesal pouze poloviční rychlostí vůči poklesu počtu žáků, učitelé by dnes brali namísto loňských 103 % nejméně 119-124 % průměrného republikového platu, tj. v průměru okolo 20 tisíc měsíčně. Pravda, regionální školství by nezaměstnávalo 138,6 tisíce učitelů, ale pouze 113 až 120 tisíc. To je daň za vpravdě socialistický přerozdělovací systém financování škol z pera nyní vrchního ředitele Bernarda, který pod deštníkem sociálně demokratické vlády naplno rozvinul všechny své socialisticko-byrokratické koncepty. Ty jsou natolik nakažlivé, že je s chutí aplikuje i většina ostatních zřizovatelů.
Pro lepší pochopení důsledků stačí uvést, že počet středoškolských učitelů proti roku 2001 dokonce vzrostl a počet učitelů na základních školách klesl o pouhých sedm set. Vzhledem k demografickému vývoji bylo však lze na ZŠ očekávat pokles nejméně desetinásobný.
Jak v roce 2003
Odhad letošního vývoje opírám o statistiku platů za první čtvrtletí (při vědomí všech metodických úskalí) a o oficiální dokument MŠMT o rozpisu rozpočtu na rok 2003.
Meziroční porovnání prvních kvartálů hovoří o tom, že platový růst dosahuje v celé neziskové sféře i v případě učitelů hodnot okolo 14 %. Podle údajů českého statistického úřadu resort školství jako celek zaznamenal přírůstek dokonce 16 %, což je dynamika v porovnání se všemi ostatními resorty zdaleka nejvyšší. Školství se tedy na první pohled tváří ve srovnání se „zbytkem rozpočtové sféry“ jako zvýhodněné. Optimismus je však vhodné podmínit, neboť loňské první čtvrtletí bylo v resortu školství platově velmi slabé.
Rozpočtová kapitola Ministerstva školství pro rok 2003 počítá s nárůstem objemu mzdových prostředků zhruba o 3,5 mld., což odpovídá 7 %, u učitelů až 9 % zvýšení průměrných platů. Spolu s mírným poklesem zaměstnanosti by bylo možné docílit 10-11% platového růstu, t.j o 3-4 procentní body více než je očekávaná dynamika celorepublikového platového průměru.
Je tak možné a dokonce pravděpodobné, že fiskální rok 2003 uzavře v případě učitelů na platové hladině okolo 18 200-18 400 Kč měsíčně a vůči celorepublikového průměru na zhruba 106-107 %. Těch procent sice není 130, ale v tuto chvíli je dobré vnímat spíše trend. A ten je příznivý.
A co těch 130 %?
Bývalá (a buďme za to rádi) vláda expremiéra Zemana ve svém počátečním sebevražedném optimismu deklarovala jako jeden z cílů dosáhnout v neskutečně krátké době u učitelů platové úrovně 130 % republikového průměru. Jednalo se o tradičně nesplnitelnou sociáldemokratickou proklamaci a politici tím sedli tak trochu bezmyšlenkovitě na argumentační lep analytiků mezinárodních platových statistik. Zmíněných 130 %, jakkoli tato procenta byla již v prvním povolebním roce vládními politiky relativizována, se stalo fetišem a bičem zároveň.
Je však tato hranice až tak nereálná? Nikoli. Jde pouze o vytvoření podmínek. Tou hlavní je odchod cca 25 tisíc přebytečných učitelů. A příští rok jich budou další tisíce.
Čtrnáct okresů jednou nohou v Evropě!!!
Podíváme-li se však na situaci mimopražskýma očima, nebudeme se stačit divit. Z porovnání celkových průměrných platů v jednotlivých okresech vyplývá, že okolo hranice 130 % průměrného okresního platu oscilují učitelské platy již ve 14 okresech. Není to, pravda, tím, že by zdejší učitelé pobírali kdovíjak astronomické platy, ale jednoduše kvůli tamní obecně nízké platové hladině. V okresech Jeseník, Louny, Znojmo, Hodonín, Šumperk a dalších devíti tedy vláda Miloše Zemana předvolební slib splnila a stojí za to jí vzdát hold.
Ano, přiznávám, není to korektní argumentace. Berte však za polehčující okolnost to, že jí nevyužívám k obhajobě stávajících učitelských platů. Chci tím možná poněkud nekonformně ilustrovat problém celorepublikové platové unifikace dané celostátně platným platovým předpisem, chcete-li tarifními tabulkami.
Pro dokreslení mohu ještě dodat, že pražští učitelé dokonce ani zdaleka nedosahují průměrného pražského platu a přitom sdílí s ostatními Pražany srovnatelné životní náklady. A podobných okresů a měst je víc. Splnění sociálně demokratického volebního fetiše v Praze by znamenalo, že průměrný měsíční plat učitele by již loni činil téměř 27 tisíc, letos pak téměř 29 tisíc. Ten v Jeseníku představuje neskutečných 215 % tamního okresního platového průměru.
Tarify, tarify, tarify
A váha platových tarifů pod tlakem odborářské lobby sílí. V uplynulých dvou letech představovaly odměny a osobní ohodnocení nicotných 11-12 % celkového objemu vyplacených mezd. To je velmi účinný motor gerontizace českého školství (věkový automat funguje jako po másle), velmi efektivní nástroj, jak ze škol odhánět platově náročnější „úzkoprofilové aprobace“ a latentní původce kvalitativní devastace učitelských sborů v regionech s vyšší platovou hladinou. Když k tomu všemu připočteme fakt, že objem mzdových prostředků pro školu se dle návodu ministerských úředníků provádí na základě mzdové inventury (není důležité, kolik práce odvedeš, ale kolik na to potřebuješ lidí a jak jsou staří), nelze se divit, že se v souvislosti se školstvím poměrně často skloňují slova „katastrofa“, „tragédie“, „zhoršující se kvalita“ a podobně.
Víte, proč chcete stávkovat?
Ve světle tragického platového vývoje a spících odborů v roce 2000 mohu říci zcela jednoznačně, že akutní důvod neexistuje. Odbory se chovají velmi nekonzistentně. Na místě je tedy otázka, co je vede k takové aktivitě nyní, když ve srovnání s posledním rokem uplynulého století jsou platová situace i trend zcela opačné. Paradox stávkového humbuku vyniká o to víc, že snad všem, kromě sociálnědemokratických „sebevrahů“, již došlo, že rozmařilá politika Zemanovy vlády (která se ovšem školství vůbec nedotkla) posadila naši zemi přesvědčivě na argentinské koleje.
Proč tedy budete stávkovat? Jistěže důvodů k nespokojenosti je více než dost. S vědomím okolností i historického kontextu není motivace odborů až tak složitým rébusem. Ve skutečnosti, vážení učitelé, nemáte totiž stávkovat ani tak za své platy, jako především za politickou sílu nového vedení školských odborů!!! A to podle mne stojí za zvážení.
Hodně zdravého rozumu v novém školním roce.
Karel Hepner
0 komentářů:
Okomentovat