Oldřich Suchoradský: Krádež mobilu na naší škole

Senzace, o které se na naší škole v tomto týdnu nejvíce mluvilo, byla krádež mobilu žákyně sedmého ročníku. Zloději stačilo ke zcizení jen několik minut, a ani okamžitý návrat žačky do šatny tělocvičny přístroj nezachránil. Ve třídě teď panuje dusná atmosféra nedůvěry, protože pachatelkou krádeže byla nepochybně některá ze spolužaček poškozené. Situace vyvolala ve škole novou polemiku na téma mobilní telefony a žáci. Pokusme se do problému udělat hlubší sondu.


Fenomén doby

Mobil je dnes součástí života a škola nemůže žákům bránit v jeho užívání. Chceme-li předejít konfliktům mezi učiteli, žáky a rodiči, je třeba stanovit pravidla jeho užívání. Nejde jen o riziko jeho ztráty, jak se stalo v uplynulém týdnu na naší škole. Mobil v rukou dítěte je symbolem doby, vypovídajícím leccos o osobnosti mladého člověka. Pro děti je významná značka, stejně tak i jeho provedení, funkce, a z toho vyplývající cena. Kdo z žáků nemá mobil, před ostatními je docela „mimo“. A kdo má jen obyčejný, tak je „trapný“.

Dobrý mobil je pro mladé znakem životního stylu, společenským statusem, ze kterého vyplývá i jejich prestiž a postavení mezi spolužáky. Závěr je jednoznačný. Mobil ve škole nelze zakázat. Lze ovšem omezit jeho použití dle dohodnutých pravidel. Tím základním je, že během výuky zůstává ve školní tašce žáka a je vypnutý. Použít se může jen mimo přímé vyučování. Viz článek  Mobil ve škole .


K čemu mobil ve škole

Rodiče zdůvodňují potřebu mobilu u svých dětí ve škole argumentem, že chtějí mít přehled o tom, kde jejich děti právě jsou a co dělají. Důvod je to rozumný, ale realita je jiná. Mobilem na svého potomka přece přímo nevidí a on jim může o sobě namluvit, co ho napadne. Jiným a pravdivějším argumentem je, že děti mohou prostřednictvím mobilu požádat rodiče o pomoc, dostanou-li se do mimořádné situace. Takovým momentem je například problém při cestě do školy nebo ze školy, pomoci se dovolají i při náhlé nevolnosti či zdravotních problémech.

Většina hovorů mobilním telefonem se uskutečňuje mezi žáky samotnými. Prostřednictvím SMS zpráv si posílají různá sdělení, nejčastěji vtipy, obrázky a jiné „ptákoviny“. Kontaktů s rodiči je minimum. Na druhé straně mohu doložit příklady zneužití mobilů ve škole k volání na pevnou linku do ředitelny a sborovny, kdy žáci pro obveselení spolužáků posílají řediteli a učitelům žertovné, nebo dokonce poplašné zprávy a výhrůžky. Jindy se zaměří na některého ze spolužáků. Neustále ho kontaktují a zásobují nejrůznějšími vzkazy. Odvážnější děvčata zase prozvánějí své oblíbené a mobilem se chlubící chlapce z vyšších ročníků školy. Byly zaznamenány i pokusy žáků napovídat mobilním telefonem při písemné zkoušce.

Problém s mobily jsem se zažil i na školním výletě, kdy neustálé kontakty účastníků s domovem vedly až k situaci, že jim musely být mobily odebrány, protože nepozorností a nesoustředěností během telefonování ohrožovali své okolí i své zdraví při pohybu po silnici s mobilem u ucha.


Řešením je dohoda

Dnes mají mobil téměř všichni žáci vyšších ročníků základních a středních škol. Zdá se, že z počáteční mobilománie se situace postupně normalizuje. Není daleko doba, kdy se mobil stane běžnou součástí života a pomocníkem komunikace rodičů s dětmi, tak jako původní telefon. Bez spolupráce učitelů a rodičů to však nepůjde. Rodiče by měli dětem stanovit pravidla pro jeho užívání.

Mám víc než roční zkušenost se svojí 15letou dcerou. Ve vzájemné komunikaci se snažíme šetřit kreditní kartu mobilu. To proto, že má při každé její výměně určen termín, do kterého musí s kreditem vydržet, než dostane peníze na nový. Dohoda funguje a ze strany dcery nebyla dosud porušena. Dokonce vidím, že ji mobil naučil hospodaření. To se příznivě projevuje nejen v užívání kreditu na mobil, ale i kapesného, které pravidelně dostává. Mobil se tak stává nejen nástrojem komunikace mezi dětmi a rodiči, ale současně i nenásilným výchovným prostředkem.


Případ s otevřeným koncem

Ztrátu mobilu na škole policie ani po týdnu nevyřešila. Mezitím se jiné žákyni této třídy ztratil další mobil. Tentokrát při pracovním vyučování a třída byla opět pouze v dívčím složení. Vyučující učitelka tentokrát zakročila rázně. Děvčata musela za asistence další kolegyně okamžitě obrátit své školní tašky. Poškozená žákyně opustila pracovnu a za chvíli přinesla svůj ztracený, ale poškozený mobil. Prý si ho zapomněla ve své třídě v lavici. Tento neočekávaný zvrat vyšetřování vzbudil u učitelů, ale následně i u informovaných rodičů dívek řadu dohadů. Byla ohlášená ztráta skutečnou ztrátou? Nebo šlo o zakrytí poškození mobilu s předpokladem, že rodiče své dceři koupí nový?

A jak to vlastně bylo s vyšetřovanou krádeží z minulého týdne? Nejde také ze strany dívky o zastírací manévr, který ostatní dívky kryjí? To se již asi nikdo nedozví. Kauza mobily na naší škole však přinesla všem zúčastněným stranám nějaké poučení. Dětem zkušenost, že si své osobní věci musí lépe a neustále střežit. Rodičům pak zamyšlení, zda tak drahou hračku jejich ratolesti ve škole opravdu nezbytně potřebují. A nám učitelům dala příležitost udělat si neutěšený obrázek o vztazích, které panují mezi děvčaty ve třídě. Většina z nich brala celou záležitost jako náramnou legraci. Některé dokonce své spolužačce ztrátu škodolibě přály. Všem zůstává z průběhu obou ztrát nepříjemný pocit. Šlo o skutečnou krádež, nebo o taškařici, kterou dívky nacvičily pro své obveselení. Ať je pravda kdekoliv, celá kauza je námětem k přemýšlení. Nosné téma na několik hodin rodinné či občanské výchovy.

Jak podobné situace řešíte vy na své škole? Co byste poradili našim učitelům, aby se podobné kauzy neopakovaly?


Oldřich Suchoradský