Po nedávném článku Jak seznámit předškolní děti s počítačem? se dostáváme k mladším školákům. Zejména pro začátečníky jsem sepsal jakýsi rozcestník, veden snahou ukázat hlavní okruhy práce s PC na prvním stupni a současně odkázat na další, hlubší zdroje.
Má-li základní školu opouštět absolvent, který dokáže informační technologie samostatně a kreativně používat (nejen k hraní her), není na škodu s výukou práce na počítači zvolna začít již na prvním stupni, třebas i v první třídě. Před volbou konkrétních postupů a softwarových nástrojů je však potřeba ujasnit si cílové dovednosti, které na konci prvního stupně budeme u svých svěřenců očekávat.
Podle mého názoru by měl pátou třídu opouštět žák, který je schopen si prohlížet vzdělávací CD-ROM a s jeho pomocí si procvičovat nabyté znalosti. Rovněž by měl být schopen zapnout a vypnout počítač, spustit a zavřít program a zvládat tu nejzákladnější práci s kancelářskými aplikacemi, případně některými jinými. Ty pak může pod vedením vyučujícího zkoušet využívat jako nástroj k vlastní tvorbě „něčeho opravdového“. Samostatnou kapitolou je počáteční výuka programování pro nadané děti.
Dětí, které se ve svých šesti letech ještě nesetkaly s počítačovou myší, neustále ubývá. Nicméně je třeba vycházet z toho, že je jich stále dost (zvláště na vesnici), a výuku tomu přizpůsobit. Je-li prvňáků kolem dvaceti, pak lze pro první seznámení s počítačem využít i „indoší“ učebnu s deseti počítači, v níž žáci sedí ve dvojici (zkušenější – méně zkušený). Méně zkušení se snaží zkrotit myš, ti zkušenější pak plní funkci „lektora“. Po zvládnutí základů, které jsou totožné s těmi, které jsem popisoval v minulém článku , lze postupně přejít k pokročilejší práci.
Seznámení s multimédii
Mnoho CD-ROMů, např. řada Dětských koutků firmy Terasoft, může posloužit k zopakování nově nabytých znalostí. A to ať ve škole při hodinách matematiky, českého jazyka či prvouky, tak hlavně doma, při procvičování. Dalšími multimediálními CD-ROMy dobře využitelnými v prvních ročnících základní školy jsou tituly Učíme se s Ferdou, matematika 1. a 2. třída od ostravské firmy Zebra, Veselá matematika od Silcomu, TS matematika pro 1.-4. r. od Terasoftu, Všeználek od opavského Silcomu, Slabikář pražského Multimedia Art a další. Většina z nich je dobře zpracována jak po stránce grafické, tak z hlediska věcné a metodické správnosti, navíc děti baví.
Nevýhodu paradoxně spatřuji v tom, že programy jsou příliš „hotové“, není zde prostor na improvizaci, jsou v podstatě navrženy pro jednoho žáka s počítačem, který učitele ani moc nepotřebuje. Využití těchto CD-ROMů vidím spíš v domácí přípravě nebo při zaměstnávání rychlejších žáků při klasickém vyučování, kteří jsou s to pracovat samostatně. To ovšem předpokládá přítomnost počítače v běžných třídách, ne pouze v učebně IT… – viz sérii článků Z. Ogrodníka Zavádíme počítače do běžných tříd .
Seznámení se základními aplikacemi
Učení ovšem zdaleka nekončí multimediálními CD-ROMy. Ty ze své podstaty pouze využívají počítač jako platformu, ale samotné práci s ním příliš neučí (vyjma manipulace s myší). Alespoň ne ty, o kterých jsem se zmínil výše.
Další možností je tedy práce s programy, které jsou běžnou součástí operačního systému (v případě Windows především WordPad, Malování, Kalkulačka, popř. Internet Explorer) či kancelářského balíku (v případě MS Office Word a Excel). Je ovšem potřeba říct, že mnozí pedagogové zásadně nesouhlasí s tím, aby se menší děti učily pracovat s tak mohutnými aplikacemi, jako je Word, které je svými pokročilými funkcemi spíše matou. Místo takového „kanónu na vrabce“ je k nácviku psaní možná opravdu vhodnější obyčejný WordPad či nějaký jeho ekvivalent.
Jednoduché etudy, ale i složitější náměty použitelné téměř ve všech předmětech, a to nejen na prvním stupni ZŠ, nabízí výborná kniha Využití počítače při vyučování od autorů Černochová, Komrska, Novák. Najdete v ní úkoly toho kterého předmětu, které žáci plní s využitím grafického, textového, popř. tabulkového editoru, při kterém se s programy blíže seznamují. Další šikovné náměty najdete na stránkách Education on line Ladislavy Knihové. Tipy pro jednoduché a účinné využití internetu na prvním stupni najdete i v článku I. Griesselové Internet v hodinách vlastivědy na 1. stupni ZŠ
Aplikace jako tvůrčí nástroj: projekty malé i větší
Vyvrcholením práce s kancelářskými aplikacemi může být příprava a následná realizace přesně daného projektu. Každý žák nebo skupina žáků dostane určitý úkol, který postupně plní v rámci výuky jednotlivých předmětů, až je výsledkem třeba webová stránka třídy – tyto jsem dělal se svými žáky a popis jejich „výroby“ najdete v tomto článku . Jinou inspiraci skrývá článek Vladimíra Václavíka Cesty k využití internetu na 1. stupni ZŠ .
Možnosti využití internetu v kooperativních projektech, které spojují lidi z různých koutů republiky i světa, jsou velké, a to především na druhém stupni ZŠ. Projektům se u nás systematicky věnuje Učitelský spomocník, kde najdete mnoho užitečných zdrojů a rad. Za návštěvu též stojí nový český rozcestník mezinárodních projektů European Schoolnet.
Seznámení s programováním
O výuce programování toho bylo zde na České škole napsáno mnoho. Většina článků vyšla z pera renomovaného Rudolfa Pecinovského , který se dětským programováním zabývá již řadu let. Proto jen odkážu na jeho článek Proč učit programování na základní škole , v němž Pecinovský doporučuje začít s výukou programování „někde mezi třetí a šestou třídou“.
Hry ve škole
Samostatnou kapitolu využití počítačů ve škole tvoří hry. Zde je ovšem třeba vědět, k čemu chceme jejich „legalizací“ ve škole dojít. Zda se jedná pouze o čas, kdy chceme mít od dětí klid, nebo hrami sledujeme např. rozvoj logického myšlení žáků či rozšiřování jejich vědomostí.
V rámci zájmového kroužku bych byl pro určité typy her, např. logické, vědomostní či strategické hry, jako jsou třeba The incredible machine od Sierry, Supermozek od společnosti Compedia (česká lokalizace – nakladatelství Fragment), Hádanky lva Leona ostravské Zebry a další například z webu Evropského školského portálu. (Jinými způsoby využití hry ve vyučování, tentokrát strategické, se zde na České škole zabýval Milan Hausner v článku Strategické počítačové hry ve škole – to se však týká spíše druhého stupně.)
Prezentační využití učitelem
Všechny výše popisované možnosti předpokládaly existenci počítačové učebny s alespoň deseti počítači, tak aby k jednomu zasedly maximálně dvě děti. Nicméně se domnívám, že situaci, kdy mám k dispozici počítač za katedrou a projektor, v horším případě TV, lze pedagogicky vytěžit více. Takto lze používat ukázky z multimediálních cédéček, jinak určených spíše pro jednotlivce (viz výše) nebo třeba v prvouce Jak věci pracují od BSP. Názorná projekce nějakého probíraného jevu pro celou třídu je ve spojení s učitelovým výkladem mnohem přínosnější než samostatné listování CD-ROMem v počítačové učebně, byť by bylo řízené. (Viz též dřívější články M. Hausnera Metody pro práci s multimédii a Proč multimédia školám nevoní Z. Ogrodníka.)
Účinnost prezentačního způsobu nabádá k tvorbě vlastních učitelských „multimédií“. Když například v MS PowerPointu vytvoříte jednoduchou prezentaci, kterou byste stejně psali na tabuli, okořeníte tak něčím novým svou výuku a spolehlivě žáky zaujmete. Příprava jednoduché prezentace, jako je například tato k vysvětlení úhlopříček (148 kB; pro spuštění je nutný MS PowerPoint), vám po seznámení s programem nezabere více než půl, možná jednu hodinu…Pavel Stopa
.png)
0 komentářů:
Okomentovat