Je to věčný námět diskusí: Jak děti za prohřešky trestat a jak je za příkladné chování odměňovat? Debaty jsou vedeny převážně mezi dospělými, známe však názory těch, kterých se věc týká nejvíc – samotných žáků? Mezi žáky 8. a 9. ročníků naší školy jsem udělal menší názorové šetření, a získal tak nový úhel pohledu.
Vím, že žáci jedné venkovské školy nejsou reprezentativním vzorkem celé populace dospívajících. Necelá stovka respondentů, kterým jsem zadal anketní otázky, je navíc poměrně malý soubor. Přes tyto nedostatky stojí získané názory za zamyšlení. A třeba i k porovnání, které můžete provést s žáky své školy.
Otázky, které jsem v anketě položil:
- 1. Jaký trest je pro tebe nejtěžší
- 2. Když jsi se provinil(a), jaký trest jsi ochoten(na) přijmout
- 3. Co je pro tebe největší odměnou?
Po dětech jsem chtěl, aby na stejnou otázku vždy odpověděly:
- a) z pohledu žáka školy
- b) z pohledu syna či dcery v rodině
Odpovědi na 1. otázku – Jaký trest je pro tebe nejtěžší
- 35x poznámka do žákovské knížky
- 17x pětka nebo jiná nepříznivá známka
- 14x ředitelská nebo třídní důtka
- 11x dvojka nebo trojka z chování
- 6x nechání poškole
- 5x přeřazení na jinou školu
- 4x opisování textu
- 4x zvláštní domácí cvičení
- 3x vyhlášení jména a přestupku školním rozhlasem
Z žákovských odpovědí dále vybírám:
- kvůli jednomu lumpovi ve třídě jsme všichni museli psát písemku
- za vyrušování jsem dostala mimořádný referát z dějepisu
- zlobil jsem a za trest jsem musel desetkrát opsat článek z učebnice
- za opakované přestupky jsem byl přeřazený do jiné třídy
- z nařízení ředitele jsem byl převeden na jinou školu
- mluvil jsem, a tak mě učitel mimořádně vyzkoušel u tabule
- rodiče byli pozvaní do školy k projednání mého přestupku
- za mluvení jsem byl vyzván k opuštění třídy na chodbu během vyučování
- trestem je pro mne už samotná denní docházka do školy
- přestože jsem nic neprovedla, byla jsem s celou třídou po škole
Odpovědi na 2. otázku – Když jsi se provinil(a), jaký trest jsi ochoten(a) přijmout?
- 25x poznámku do žákovské knížkz
- 2x mimořádnou písemnou zkoušku
- 16x nechání poškole
- 14x domluvu učitelem (kázání)
- 10x opisování textu doma nebo po škol
- 6x vyhození během vyučování na chodbě
- 5x mimořádný domácí úkol
- 3x mimořádné práce pro školu po vyučování
Odpovědi na 3. otázku – Co je pro tebe největší odměnou?
V anketě se objevily pouze 3 návrhy na ideální odměnu
- 55x pěknou známku (jednička s hvězdičkou, podtržená jednička
- 28x pochvalu do žákovské knížky, před třídou, na vysvědčen
- 4x úsměv a radost učitele
"Ve škole nemám s tresty potíže. Učiteli jsem spíše chválena, a to za účast v soutěžích a různých školních i mimoškolních aktivitách."
"Když už jsem trestána, tak za nějakou hloupost. Třeba mluvení při vyučování. Nebo za drzost, kterou projevím k učiteli. Nestává se mi to tak moc často. A po napomenutí nebo trestu si dávám pozor, abych to zase brzy nezopakovala."
“Trestům předcházím tím, že se snažím plnit úkoly a chovat se podle představ učitelů. Za téměř celých 9 let docházky do školy si vzpomínám jen na jeden trest. Byla to poznámka za nepozornost při hodině. Moc mě mrzela a dobře jsem si tu chvíli pamatovala. A už se to více neopakovalo.”
“Jsem rád, že na naši škole učitelé více chválí, než trestají. To mi pomáhá mnohem víc, než kdyby mi stále něčím hrozili.”
Poznatky z této ankety mi potvrzují domněnku, že největším trestem pro pubertální mládež je nebýt oceněn a pochválen. Celkově totiž z odpovědí vyplývalo, že žáci vidí odměnu jako účinnější nástroj než trest. To je zajímavé a jistě pozitivní zjištění. Motivace pro jednání a chování odměnou a pochvalou se jeví jako nejefektivnější způsob vedení mladých lidí. Tresty zraňují, ale odměny motivují a posilují aktivitu a zájem. Škoda, že při udělení školních odměn neuplatňují učitelé větší fantazii.
Příště se budu věnovat výsledkům druhé části ankety: odměny a tresty v rodině.
Oldřich Suchoradský
0 komentářů:
Okomentovat