Ladislava Knihová: Komunikace v počítačové učebně – pár tipů a triků

Nepromyšlená komunikace s žáky – zejména těmi problémovějšími – se negativně odráží na efektivitě výukového času, obzvláště pak v počítačové učebně. Při zkoumání tohoto problému jsem narazila na několik praktických rad. Posuďte sami, zda by se hodily i pro vaši práci. K napsání příspěvku mne inspirovala  diskuse  k nedávnému  článku  o vedení kroužku programování, kde se mimo jiné řešilo, jak na ostýchavé žáky. Začnu tedy jimi.


Ostýchavost není nezájem

Žáky tohoto typu identifikujeme zcela určitě – jde však o to, abychom je rozpoznali co možná nejdříve. Nic je neprozradí tolik, jako jejich snaha vyhnout se očnímu kontaktu s učitelem. Psychologové těmto jedincům doporučují, aby se dívali na čelo řečníka, je-li pro ně pohled do očí nepříjemný. Právě proto, že pohled do očí řečníka signalizuje zájem posluchače o to, co je mu sdělováno, mohl by učitel špatně vyhodnotit situaci a ostýchavého žáka omylem považovat za nesoustředěného či takového, kterého probíraná látka nezajímá.

Co pomůže k aktivnějšímu zapojení ostýchavých žáků?

1) Prostředky neverbální komunikace – napomáhají aktivitě a k získání celkově dobrého přehledu o dění ve třídě. Požádáme žáky, aby po ukončení úkolu např. zvedli ruku se žlutou kartičkou. Tím máme rychlý přehled o žácích, kteří ještě pracují. Potřebují-li žáci pomoc či radu od učitele, postaví výrazný barevný předmět na monitor počítače (např. papírový HELP jehlan, který jsme si pro tento účel zhotovili (možno též cokoliv jiného – třeba Rubikovu kostku).

2) Komunikace pomocí e-mailu se spolužákem či učitelem. Ostýchaví žáci mnohem častěji využijí této možnosti, která pro ně neznamená stres. (O soukromě poslaném e-mailu přece nikdo neví, je však potřeba dávat pozor, abychom při další hodině e-mailové aktivity dotyčného nechtěně nejmenovali; je vhodné tuto „soukromou“ iniciativu raději nekomentovat před ostatními.)


Další tipy pro práci učitele v počítačové učebně

Protože jako učitel nemohu být stále u všech počítačů, je dobré snažit se podpořit spolupráci žáků ve třídě. Mohlo by nám pomoci zcela jasně formulované pravidlo: ZEPTEJ SE TŘIKRÁT svých spolužáků, a potom teprve učitele.

RUCE ZA ZÁDA při vysvětlování je pravidlo jak pro žáky, tak pro učitele. Požádá-li žák o pomoc při řešení problému, první přirozenou reakcí spolužáků je uchopit jeho myš a vlastně to „udělat místo něj“, což nikterak nenapomůže dotyčnému, aby si řešení zapamatoval, a příště ve stejné situaci bude opět žádat o stejnou pomoc. Proto dotyčného raději slovně navádíme krok za krokem. Efekt takové pomoci bude větší a zapamatování nutných kroků trvalejší.

Dalším častým problémem pro učitele v počítačové učebně je sdělení dalších instrukcí žákům, kteří jsou plně zaujati svou prací a dále pokračují např. v psaní, aniž by učiteli věnovali pozornost. Někteří učitelé používají pokyn VYPNOUT MONITORY (nikoliv počítače) nebo RUCE NA HLAVU, čímž si zajistí, že důležitý pokyn nikdo nepřeslechne.

Pravidlo poslední je pro učitele v počítačové učebně. Tam totiž NIKDY NESEĎTE! Dáváme tím žákům jasný signál, že si klidně mohou při práci s počítačem „odskočit“ a dělat třeba něco úplně jiného. Je lépe být stále v pohybu a k dispozici, nahlas a často chválit ty, kterým se práce daří, vytvářet pozitivní pracovní atmosféru a mít zkrátka přehled. Současně s tím budete mít i nezbytnou autoritu odborníka.

Další návodné informace o zadávání všeobecných jasných instrukcí ve výuce se můžete dočíst v článku Jasná instrukce – jasná odpověď.

Věřím, že mnozí čtenáři České školy mají podobné praktické tipy a že jistě nebudou ostýchaví a podělí se o ně s ostatními…

Ladislava Knihová