Na školním dvoře se rozhostilo ticho. Jen americký prapor se na stožáru plácá sem tam. Stovky dětí v řadách mají ruku na srdci. Právě společně odrecitovaly slib věrnosti Americe, mnohé chatrnou angličtinou a narychlo naučeným textem. Podobný obrázek se minulý pátek opakoval na mnoha ze 107.000 veřejných a soukromých základních a středních škol, od Aljašky po Floridu.
Na školním dvoře se rozhostilo ticho. Jen americký prapor se na stožáru plácá sem tam. Stovky dětí v řadách mají ruku na srdci. Právě společně odrecitovaly slib věrnosti Americe, mnohé chatrnou angličtinou a narychlo naučeným textem. Podobný obrázek se minulý pátek opakoval na mnoha ze 107.000 veřejných a soukromých základních a středních škol, od Aljašky po Floridu.
Jejich ředitelé uposlechli výzvu ministra školství Roda Paige, aby školy slibem věrnosti "vyslaly hlasité a mocné poselství, které zaslechne celý svět, a sice, že Amerika je jeden nedělitelný národ, vedený jedním Bohem, se svobodou a spravedlností pro všechny".
I když bylo obtížné v dnešní zjitřené atmosféře po teroristických útocích na New York a Washington odmítnout takový projev téměř povinného vlastenectví, stalo se. Masové vlastenectví u dětí, z nichž některé sotva chápou význam slov, je podle kritiků škodlivé a blíží se slepé indoktrinaci. Myšlenka Celoamerického slibu není ovšem novinkou dnešních dní. S návrhem přišla před deseti lety Paula Burtonová z kalifornského Villa Park a spatřovala v něm posílení jednoty ve společnosti, která je stále rozdělena podle rasových, etnických a sociálních měřítek.
Burtonová také stála v pátek u Serranovy základní školy v rodném městě a sledovala, jak 800 žáků vyslovilo věrnost na hřišti vyzdobeném červenými, bílými a modrými pruhy. "Opravdu to potřebujeme. Před tím vším jsme neprojevovali moc vlastenectví. Všechno jsme brali jako cosi samozřejmého," prohlásil moudře 12letý James Munoz z této školy. Proč skládal slib věrnosti Americe sedmiletý Amber Borges? "Protože jsme šli do války. Spadly baráky a zlí lidé udělali podlou věc." Zvláštním vlasteneckým výcvikem prošlo 21 žáků střední školy v losangeleské čtvrti Palms. Elaine Cohenová brousila jejich klopýtavou angličtinu, aby si zapamatovali text a výslovnost. Její třída je klasickým americkým "tavícím kotlem" s dětmi z Brazílie, Indie, Číny, Nikaraguy, Mexika, Pákistánu, Egypta a Filipín.
Podle některých se snaha o jednotu pomocí masových vystoupení může minout účinkem. Slova o zemi svobody a spravedlnosti? To zní příliš propagandisticky. "Nemyslím si, že by školy měly hrát nějakou roli ve výuce vlastenectví, protože každý ho definuje jinak," prohlásila Phoebe Rosebearová, matka dvou dětí z Wisconsinu. Jiní se domnívají, že povinné vlastenectví je skutečně děsivá věc. "Vede k nacionalismu a nakonec k fašismu," konstatovala Suzy Grindrodová, učitelka z Wisconsinu, která odmítla vést slib věrnosti.
To jsou extrémní názory. Z řad odpůrců zaznívají i
umírněnější hlasy. Ředitelka jedné severokarolínské základní
školy Sam Roman-Oertwigová tvrdí, že mnohem lepším projevem
vlastenectví je práce pro obec. Její žáci proto navštěvují domy
pečovatelské služby, sbírají dary pro chudé a píší dopisy
vrstevníkům, které postihl útok teroristů v New Yorku.
redakce ČTK
0 komentářů:
Okomentovat