Jistě jste už mnohokrát viděli skupinku hochů, náruživě hrající podivné karty s ještě podivnějšími obrázky v takzvaném stylu fantasy. Za co to vlastně utrácejí veškeré své úspory? Pokud chceme rozumět svým dětem, měli bychom být obeznámeni se světem, ve kterém žijí. Je totiž Magic!
Termín nečtenář se začal objevovat už před dvaceti lety mezi knihovníky, kteří si všimli, že generace chlapců ve věku 13 až 16 let nejméně navštěvuje knihovny. Pedopsychologové pak poměrně lehce našli důvody, proč je tomu tak a proč dívky v tomto věku začínají více číst, zatímco kluci naopak. Prvotní příčinou jsou asi hormony, které z hochů v tomto věku tvoří bojovníky, a víc je proto zajímá sport, soutěžení nebo honička po sídlišti než intimita s knížkou v ruce. Druhotnou příčinou, vycházející však z té první, je nedostatek kvalitní literatury pro tento věk. (Proč pro ně psát, když nečtou? To se raději podívejme na děvčata. Mají pubertální bolístky a o těch se píše snadno.)
Záměrně jsem volil nadpis trochu nelogický: Nečtenáři před knihkupectvím. Co tam dělají, když nemají zájem o čtení? Do knihkupectví se přece chodí za knihami.
Vítejte v jiné realitě
Není to však jakýkoli obchod s knihami. I v naší republice jsou specializovaná knihkupectví literatury zvané fantasy a všeho, co s takovou literaturou přímo nebo nepřímo souvisí. A to jsou především počítačové hry typu adventure nebo dangeon a pak deskové stolové hry fantasy a kartové hry stejného žánru. Ti kluci postávají před takovým knihkupectvím v jistý čas (většinou po třinácté hodině - po vyučování), aby tam měnili, kupovali a prodávali hrací karty fantasy, vyměňovali si zkušenosti, vzájemně se informovali o novinkách. Je to taková nikým neřízená, totálně liberální burza tovaru a nápadů. Je to často středobod jejich zájmů.
Na mnoha odborných konferencích se stále setkáváme s úvahami, proč děti tak málo čtou a co s tím prokletým nečtenářským věkem. Málokdo se však se zájmem obrací k otázce, co ti kluci dělají, když nečtou? Je jejich náhrada za čtení jenom zabíjením času, nebo má také nějakou, i když jinou a pro nás dospělé nepochopenou hodnotu?
Hráči počítačových CD-ROM her adventure nebo karetních her magic prožívají virtuální realitu tak intenzivní, že se na ní mohou stát závislí. Ale pokud se tak nestane, můžeme říct, že je jejich duševní život nesmírně bohatý, plný napětí a přemýšlení i vnímání etických hodnot. Má jenom jedinou, i když vážnou nevýhodu: není skutečný a od reality často velmi vzdálený. Hrát si s prvky fantasy je však pro chlapce něco podobného, jako je pro děvčata číst si zamilovaný román. Pak už jen záleží na estetické hodnotě díla, které má čtenář či hráč v ruce.
Prostě Magic
Chceme-li pozitivně působit na „nečtenářské“ chlapce, musíme znát to, co je zajímá. Podívejme se tedy ve zkratce na nejslavnější karetní a deskovou hru fantasy, na hru Magic.
Mezi karetními a deskovými hrami je veliký rozdíl, i když si mohou být svým obsahem blízké. Desková hra, to je pochod nějakým panáčkem po polích, jejichž počet se obyčejně určuje házením kostky jako u Člověče nezlob se. Tu však podobnost končí. Hráči vlastní kartičky s úkoly a mohou se různou měrou rozhodovat, jak budou reagovat na herní situaci. Vytvářejí tak nový fantasy příběh, který ovládají, přetvářejí a ve kterém bojují se soupeřem. (Pokud to zní nesrozumitelně, obracím pozornost na hru, kterou znají skoro všichni dospělí - na Monopoly. Konstrukce deskových her fantasy je velmi podobná, přestože v nich nejde o akcie železnic nebo hotelů, ale o různé pohádkové atributy, jako je vnitřní energie, neviditelnost, magnetická síla, pomoc vesmírných bohů atd. Ten kdo někdy hrál celou noc hru Monopoly až do úplného vyčerpání, ten je schopen pochopit, co v sobě skrývá přitažlivost deskových her.
Druhou a mnohem rozšířenější skupinou hráčů jsou sběratelé karetních her fantasy, třeba opět hry Magic. Sběratelské karetní hry se od běžných karetních her velmi liší. Každý hráč má vlastní balíček obsahující karty, které si sám nasbírá. S těmi potom vyzývá soupeře k partii. Ne každý ovšem karty hraje. Jsou kluci, kteří je sbírají s jediným cílem mít všechny druhy karet, které byly vytištěny. Častěji se ovšem stává, že chlapec je sběratelem i hráčem.
Karty jsou vytištěny ve třech základních skupinách. První skupinu karet tvoří karty běžné - commony. Těch je vytištěno největší množství. Druhou skupinu tvoří neobvyklé - uncommony. Těch je vytištěno méně, a tím pádem jsou vzácnější. Třetí skupinu tvoří vzácné karty - rare, které jsou velmi těžko k sehnání.
Karty se tisknou v několika edicích. Na začátku je vždy jen několik set druhů karet - asi 350, těm říkáme základní sada. Ta se prodává jednak v základním balení, v starterech, a jednak v doplňkových balíčcích - v boostrech. Startery obsahují 40 - 70 karet a návod na hru. Z těchto karet jsou 2 - 3 vzácné, 10 - 15 neobvyklých a zbytek tvoří běžné karty. Boostery obsahují 8 - 15 karet, z nichž 1 je vzácná, 2 - 3 neobvyklé a zbytek tvoří opět běžné karty. Obě dvě provedení mají stejnou grafickou úpravu. Startery se však prodávají v malých krabičkách - na rozdíl od boosterů, které se prodávají v malých neprůhledných sáčcích. V žádném balíčku však nenajdete úplně stejné karty. Každý je totiž náhodně generován počítačem.
Další edice karet většinou bývají v jiném, ale přitom podobném grafickém provedení. Jsou zcela kompatibilní, tedy v souladu se základní verzí. Obsahují však úplně nové typy karet, opět rozdělené na skupiny. Tyto karty se počítají jako plus k základní verzi. Má-li tedy základní verze například 350 druhů karet, další edice bude mít nejméně dalších 140 nových druhů. Takovýmto edicím říkáme rozšiřující sady.
Není nutné asi zdůrazňovat, jaký je to pro vydavatele byznys, když se hra jako Magic mezi mládeží na celém větě masově rozšíří. Většina karet stojí jen několik desítek korun, ale některé vzácné karty se prodávají za tisíc i více korun za kus. Sběratelstvím a šikovnou výměnou - jako ve filatelii - lze získat i skutečné skvosty. To vše se děje mezi mládeží právě před obchody s knihami (a kartami) žánru fasntasy. Ale vraťme se k samotné hře.
Cílem je v karetním duelu porazit svého protihráče. Každý hráč si však tvoří svůj vlastní hrací balík. Je pouze na jeho úvaze, které karty ze své sbírky použije na samotnou hru. Jelikož tvoří hrací balík, který má většinou něco mezi 40 a 80 kartami (některé z nich může použít i vícekrát), má obrovský výběr možností, jak balík uspořádat. S ním pak hráč nastoupí proti soupeři, který má zase svůj hrací balík, v kterém má jiné druhy karet, jiné kombinace a také jinou strategii hry. Duel je tedy vždy soupeření dvou různých strategií.
Sběratelé a hráči fantasijních karetních her prožívají ve svém pohádkovém světě nevšední zážitky. Počínaje přípravou hry - sbíráním karet až po prožitky z herních situací. (Mimochodem, hrají se městské, národní i mezinárodní soutěže, ve kterých si špičkoví hráči z ČR nevedou špatně.)
Užitečné, nebo škodlivé?
Jestliže si klademe otázku, zda je dobré nebo zlé, věnuje-li se dítě místo čtení hrám (počítačovým, deskovým, karetním), nelze asi odpovědět jednoznačně. Bylo by samozřejmě lepší, kdyby si kluci četli - přesně podle představ nás, vzdělaných dospělých, kteří prožili své dětství náruživým čtenářstvím. Ale neodsuzujme hned všechno nepodobné tomu, co jsme dělali v mladosti my. Zaujetí pro hry fantasy je určitě lepší, než alkohol, drogy, krádeže nebo promiskuitní sex v nezralém věku. Klukům, kteří jsou zaujati hrami fantasy, toto nebezpečí nehrozí.
Na druhé straně, velmi záleží na míře zaujetí hrou, protože nebezpečí gamblerství, tedy závislosti, tady samozřejmě je. Chceme-li však na chlapce jakkoliv působit, musíme znát oblast jejich zájmu. Vést dialog. Nechat se poučit. Zkusit si hru Magic partnersky zahrát. Když v dospělých děti vycítí zájem o to, co zajímá je, nemůžeme udělat chybu. A snad jim občas podstrčíme nějakou tu hezkou knížku.
Peter Stoličný
0 komentářů:
Okomentovat